Star Wars: Epizoda V- Impérium vrací úder

Nastaly tem­né časy pro Povstání. I přes to, že „Hvězda smr­ti“ byla zni­če­na, impe­ri­ál­ní jed­not­ky vyhna­ly Rebely z jejich taj­né základ­ny a pro­ná­sle­do­va­ly je po celé Galaxii. Aby se vyhnu­la stře­tu s hrů­zostraš­nou Imperiální flo­ti­lou, sku­pi­na svo­bod­ných pilo­tů vede­ná Lukem Skywalkerem (Mark Hamill) vybu­do­va­la novou taj­nou základ­nu na opuš­tě­né ledo­vé pla­ne­tě Hoth. Imperátorův (Ian McDiarmid) poboč­ník Darth Vader (David Prowse.../James Earl Jones), posed­lý hle­dá­ním mla­dé­ho Skywalkera, však vyslal tisí­ce sond do všech kou­tů vesmí­ru...

Původní Star Wars byli neče­ka­ným obrov­ským mega­hi­tem a i když jejich tvůr­ce George Lucas žád­ná pokra­čo­vá­ní původ­ně neplá­no­val tak ho nako­nec úspěch prá­vě původ­ní­ho fil­mu dove­dl k roz­myš­le­ní, že na mini­mál­ně dal­ší dvě pokra­čo­vá­ní dojde (a už při psa­ní scé­ná­ře Epizody V při­šel na myš­len­ku preque­lů). Lucas už ale ten­to­krát odmí­tl dru­hý film reží­ro­vat a roz­ho­dl se rad­ši zvo­lit roli pro­du­cen­ta. Sám si poté jako svou náhra­du vybral Irvina Kershnera, kte­rý měl sice dale­ko k autor­ství bloc­kbus­te­rů, dle Lucase byl ale jedi­ná správ­ná vol­ba. Dle Lucasova pří­bě­hu poté scé­nář sepsa­li Lawrence Kasdan a Leigh Brackett a prá­vě čtve­ři­ci Lucas-Kershner-Kasdan-Brackett může­me ve finá­le vdě­čit za jeden z nej­lep­ších Star Wars fil­mů.

Star Wars: Epizoda IV- Nová nadě­je byla výbor­ným „ pilo­tem´´ do svě­ta pře­da­le­ké gala­xie, Epizoda V je poté ale regu­lér­ní parád­ní pec­ka. Vždy jsem upřím­ně těs­ně upřed­nost­ňo­val prá­vě Epizodu IV, čer­s­tvě jsem si ale uvě­do­mil, že Epizoda V je pře­ce jen o ždi­bec lep­ší a je to prá­vě ona, kte­rá je nej­lep­ším zástup­cem původ­ní tri­lo­gie. Star Wars jsou sice v jádru pohád­ka o boji dob­ra pro­ti zlu (to si musí uvě­do­mit kaž­dý fanou­šek a smí­řit se s tím), už Epizoda IV ale byla star­tem do sebe per­fekt­ně zapa­da­jí­cí vesmír­né­ho epo­su, kte­rý měl pro­pra­co­va­ný svět a s ním spo­je­né posta­vy. Především už ale původ­ní Star Wars byli mil­ní­kem v kate­go­rii vizu­ál­ních efek­tů. Epizoda V šla ale ješ­tě o ždi­bec dál- před­sta­vi­la opět parád­ní ori­gi­nál­ní vizu­ál­ní efek­ty a pře­de­vším jde ješ­tě dál co se týče vesmír­né­ho epo­su a prv­ky pohád­ko­vos­ti jsou téměř pryč. Pořád je to pří­běh o vesmír­ných rytí­řích, kte­ří pou­ží­va­jí vesmír­nou moc, Epizoda V je ale sku­teč­ně váž­něj­ší, více­mé­ně oprav­du tem­něj­ší a s tím také epič­těj­ší.

Když se v Epizodě IV hlav­ní hrdi­no­vé popr­vé pozna­li tak už bylo ke kon­ci fil­mu vidět, že si k sobě našli ces­tu a sta­li se přá­te­li. Epizoda V poté uka­zu­je, že doba mezi kon­cem Epizody IV a začát­kem Epizody V (ofi­ci­ál­ně udá­los­ti těch­to fil­mů dělí 3 roky) mezi hrdi­ny vytvo­ři­la sku­teč­ná pou­ta a hrdi­no­vé se o sebe navzá­jem sku­teč­ně bojí. Tohle pou­to přá­tel­ství bra­vur­ně uka­zu­je už i úvod­ní pasáž spo­je­ná s řádě­ním Wampy a více­mé­ně sebe­vra­žed­ná záchran­ná mise Hana Sola. Tenhle paše­rák (kte­rý roz­hod­ně stří­lí prv­ní!) už ke kon­ci Epizody IV doká­zal, že v něm pře­ce jen jen hrdi­na, tenhle start to ale defi­ni­tiv­ně doka­zu­je. Pořád sice neztra­tí nic ze své­ho sar­kas­tic­ké­ho cha­rak­te­ru, defi­ni­tiv­ně se ale zaslu­hu­je o pozi­ci jed­no­ho z nej­vět­ších fra­je­rů z pře­da­le­ké gala­xie. I násled­né lou­če­ní s Lukem Skywalkerem před odlou­če­ním fun­gu­je a co se týče toho­to je sku­teč­ně vidět, že někdo mys­lel na to, že tyhle hrdi­no­vé spo­lu oči­vid­ně strá­vi­li hod­ně výraz­ný čas a jejich vzta­hy se od dob před­cho­zí­ho fil­mu změ­ni­li.

Když už jsme u toho Hana, tak se slu­ší zmí­nit, že i z leh­ké­ho jis­kře­ní mezi Hanem a Leiou v před­cho­zím díle i zde dochá­zí k vývo­ji a jejich vzá­jem­ná che­mie a cel­ko­vě vývoj jejich vzta­hu od úvo­du na Hothu po vyvr­cho­le­ní v Oblačném měs­tě fun­gu­jí skvě­le. Mezi Harrisonem Fordem a Carrie Fisher dochá­zí k vel­mi věro­hod­né roman­ci, kte­rá ve finá­le dá zrod nejen jed­no­mu (vlast­ně dvěma/třem?) legen­dár­ní­mu fil­mo­vé­mu polib­ku ale i jed­né z nej­le­gen­dár­něj­ších fil­mo­vých impro­vi­za­cí: „ I Know!´´

Nastaly tem­né časy pro Povstání. I přes to, že „Hvězda smr­ti“ byla zni­če­na, impe­ri­ál­ní jed­not­ky vyhna­ly Rebely z jejich taj­né základ­ny a pro­ná­sle­do­va­ly je po celé Galaxii. Aby se vyhnu­la stře­tu s hrů­zostraš­nou Imperiální flo­ti­lou, sku­pi­na svo­bod­ných pilo­tů vede­ná Lukem Skywalkerem (Mark Hamill) vybu­do­va­la novou taj­nou základ­nu na opuš­tě­né ledo­vé pla­ne­tě Hoth. Imperátorův (Ian McDiarmid) poboč­ník Darth Vader (David Prowse/James Earl Jones), posed­lý hle­dá­ním mla­dé­ho Skywalkera, však vyslal tisí­ce sond do všech kou­tů vesmí­ru...

Původní Star Wars byli neče­ka­ným obrov­ským mega­hi­tem a i když jejich tvůr­ce George Lucas žád­ná pokra­čo­vá­ní původ­ně neplá­no­val tak ho nako­nec úspěch prá­vě původ­ní­ho fil­mu dove­dl k roz­myš­le­ní, že na mini­mál­ně dal­ší dvě pokra­čo­vá­ní dojde (a už při psa­ní scé­ná­ře Epizody V při­šel na myš­len­ku preque­lů). Lucas už ale ten­to­krát odmí­tl dru­hý film reží­ro­vat a roz­ho­dl se rad­ši zvo­lit roli pro­du­cen­ta. Sám si poté jako svou náhra­du vybral Irvina Kershnera, kte­rý měl sice dale­ko k autor­ství bloc­kbus­te­rů, dle Lucase byl ale jedi­ná správ­ná vol­ba. Dle Lucasova pří­bě­hu poté scé­nář sepsa­li Lawrence Kasdan a Leigh Brackett a prá­vě čtve­ři­ci Lucas-Kershner-Kasdan-Brackett může­me ve finá­le vdě­čit za jeden z nej­lep­ších Star Wars fil­mů.

Star Wars: Epizoda IV- Nová nadě­je byla výbor­ným „ pilo­tem´´ do svě­ta pře­da­le­ké gala­xie, Epizoda V je poté ale regu­lér­ní parád­ní pec­ka. Vždy jsem upřím­ně těs­ně upřed­nost­ňo­val prá­vě Epizodu IV, čer­s­tvě jsem si ale uvě­do­mil, že Epizoda V je pře­ce jen o ždi­bec lep­ší a je to prá­vě ona, kte­rá je nej­lep­ším zástup­cem původ­ní tri­lo­gie. Star Wars jsou sice v jádru pohád­ka o boji dob­ra pro­ti zlu (to si musí uvě­do­mit kaž­dý fanou­šek a smí­řit se s tím), už Epizoda IV ale byla star­tem do sebe per­fekt­ně zapa­da­jí­cí vesmír­né­ho epo­su, kte­rý měl pro­pra­co­va­ný svět a s ním spo­je­né posta­vy. Především už ale původ­ní Star Wars byli mil­ní­kem v kate­go­rii vizu­ál­ních efek­tů. Epizoda V šla ale ješ­tě o ždi­bec dál- před­sta­vi­la opět parád­ní ori­gi­nál­ní vizu­ál­ní efek­ty a pře­de­vším jde ješ­tě dál co se týče vesmír­né­ho epo­su a prv­ky pohád­ko­vos­ti jsou téměř pryč. Pořád je to pří­běh o vesmír­ných rytí­řích, kte­ří pou­ží­va­jí vesmír­nou moc, Epizoda V je ale sku­teč­ně váž­něj­ší, více­mé­ně oprav­du tem­něj­ší a s tím také epič­těj­ší.

Když se v Epizodě IV hlav­ní hrdi­no­vé popr­vé pozna­li tak už bylo ke kon­ci fil­mu vidět, že si k sobě našli ces­tu a sta­li se přá­te­li. Epizoda V poté uka­zu­je, že doba mezi kon­cem Epizody IV a začát­kem Epizody V (ofi­ci­ál­ně udá­los­ti těch­to fil­mů dělí 3 roky) mezi hrdi­ny vytvo­ři­la sku­teč­ná pou­ta a hrdi­no­vé se o sebe navzá­jem sku­teč­ně bojí. Tohle pou­to přá­tel­ství bra­vur­ně uka­zu­je už i úvod­ní pasáž spo­je­ná s řádě­ním Wampy a více­mé­ně sebe­vra­žed­ná záchran­ná mise Hana Sola. Tenhle paše­rák (kte­rý roz­hod­ně stří­lí prv­ní!) už ke kon­ci Epizody IV doká­zal, že v něm pře­ce jen jen hrdi­na, tenhle start to ale defi­ni­tiv­ně doka­zu­je. Pořád sice neztra­tí nic ze své­ho sar­kas­tic­ké­ho cha­rak­te­ru, defi­ni­tiv­ně se ale zaslu­hu­je o pozi­ci jed­no­ho z nej­vět­ších fra­je­rů z pře­da­le­ké gala­xie. I násled­né lou­če­ní s Lukem Skywalkerem před odlou­če­ním fun­gu­je a co se týče toho­to je sku­teč­ně vidět, že někdo mys­lel na to, že tyhle hrdi­no­vé spo­lu oči­vid­ně strá­vi­li hod­ně výraz­ný čas a jejich vzta­hy se od dob před­cho­zí­ho fil­mu změ­ni­li.

Když už jsme u toho Hana, tak se slu­ší zmí­nit, že i z leh­ké­ho jis­kře­ní mezi Hanem a Leiou v před­cho­zím díle i zde dochá­zí k vývo­ji a jejich vzá­jem­ná che­mie a cel­ko­vě vývoj jejich vzta­hu od úvo­du na Hothu po vyvr­cho­le­ní v Oblačném měs­tě fun­gu­jí skvě­le. Mezi Harrisonem Fordem a Carrie Fisher dochá­zí k vel­mi věro­hod­né roman­ci, kte­rá ve finá­le dá zrod nejen jed­no­mu (vlast­ně dvěma/třem?) legen­dár­ní­mu fil­mo­vé­mu polib­ku ale i jed­né z nej­le­gen­dár­něj­ších fil­mo­vých impro­vi­za­cí: „ I Know!´´

Především ale stě­žej­ním bodem Impéria vra­cí úder je for­ma jedij­ské­ho výcvi­ku. Luke Skywalker v podá­ní Marka Hamilla si taky od zni­če­ní Hvězdy smr­ti ušel kus ces­ty a jakmi­le je duchem své­ho men­to­ra Obi-Wana „ Bena´´ Kenobiho vyslán aby na Dagobahu dokon­čil svůj výcvik pod dozo­rem mis­tra Yoda tak neo­do­lá. A zde dává totál­ní smy­sl proč Lucas tak bru­tál­ně pro­sa­zo­val aby byl Frank Oz za svůj vokál­ní výkon Yody nomi­no­ván na Oscara. Ono se to totiž nezdá, ale namlu­vit Yodu roz­hod­ně není žád­ná legra­ce. Nebo ale­spoň ne tak jak to uči­nil Frank Oz! Už tak namlou­vat zele­né­ho skří­ka, kte­rý mlu­ví tak­to spe­ci­fic­ky (Do. Or do not. There is no try!) je těž­ké. Oz ale navíc do toho­hle vokál­ní­ho pro­je­vu dává totál­ně všech­no a i v jeho hla­so­vém pro­je­vu jsou důvo­dy proč tak skvě­le bra­vur­ně fun­gu­je Lukeův jedij­ský výcvik pod Yodou. Yoda vysvět­lu­je co to vlast­ně zna­me­ná síla, vysvět­lu­je jak fun­gu­je tem­ná stra­na a záro­veň Lukea učí to nejzásadnější- věře­ní a sou­stře­dě­ní. Už jen kdy­bys­te vní­ma­li Yodu v Epizodě V a igno­ro­va­li jeho výsky­ty v dal­ších dílech ságy by vám dost mož­ná sta­čil na titul nejlepší/nejzajímavější posta­vy svě­ta Star Wars spo­leč­ně s Darthem Vaderem nebo Obi-Wanem Kenobim. Už jen díky vel­mi spe­ci­fic­ké­mu doko­na­lé­mu vzhle­du (díky­bo­hu, že mís­to lout­ky nedo­šlo na opi­ci v kos­tý­mu!) a prá­vě vokál­ním pro­je­vu Franka Oze. A pře­de­vším i díky Marku Hamillovi tak bra­vur­ně fun­gu­jí scé­ny mezi Lukem a Yodou. Hamill si jinak obha­ju­je titul parád­ní­ho pro­ta­go­nis­ty, jen je tu pro­blém, že se kolem najde asi pře­ce jen pár zají­ma­věj­ších postav.

Darth Vader tře­ba minu­le zas tako­vou dobu na plát­ně nestrá­vil, zde ale nejen dosta­ne více pro­sto­ru ale doká­že si zjed­nat ješ­tě více respek­tu než posled­ně. Jestli vám minu­le nesta­či­lo při­škr­ce­ní na zase­dá­ní impe­ri­ál­ní rady, vraž­da Obi-Wana nebo vyvraž­dě­ní téměř celé rudé let­ky tak zde má Vader ješ­tě více šan­ce zaujmout. Už při jeho pou­hém pocho­du je při vydě­še­né reak­ci impe­ri­á­lů jas­né z koho tady jde sku­teč­ný respekt a strach. Tvůrčímu týmu se tak oprav­du daří budo­vat ten dojem, že tady je někdo koho se máme bát a Vader své pověs­ti z před­cho­zí­ho dílu nejen dosto­jí ale dale­ko jí pře­ko­ná. Takhle se jinak cel­ko­vě daří tvůr­čí­mu týmu vždy dodat i něja­ké té ved­lej­ší posta­vě moment slá­vy a té se tak můžou dočkat i Chewbacca, R2-D2 nebo C-3PO či nové posta­vy jako Boba Fett či Lando Calrissian.

Hlavně je ale Impérium vra­cí úder sku­teč­ně audi­o­vi­zu­ál­ním vrcho­lem jak jen to u fil­mu jde. Potenciál toho­to svě­ta a nača­tých linek z před­cho­zí­ho dílu je zde vyu­žit zce­la bra­vur­ně. Pořád zde sice jde pri­már­ně o boj dob­ra pro­ti zlu a drží­me se tak zave­de­né pohád­ko­vé tra­di­ce, Impérium vra­cí úder má ale na roz­díl tře­ba prá­vě od Nové nadě­je k pohád­ce tro­chu dál. Bitva o Hoth tře­ba samo­zřej­mě nejsou jed­no­znač­ná jat­ka, je z nich ale pře­ce jen cítit ta pra­vá váleč­ná atmo­sfé­ra a Bitva o Hoth pat­ří ve finá­le k jed­něm z nej­lep­ších sek­ven­cí ze svě­ta Star Wars. Impérium vra­cí úder v tomhle ohle­du vlast­ně hází jed­nu parád­ní sek­ven­ci za dru­hou, ať tu po úvod­ní záchran­né misi je prá­vě Bitva o Hoth a násled­ně tře­ba nahá­ně­ní Millenium Falcon se Star Destroyery napříč aste­ro­i­dy, pro­blémy se „ živý­mi aste­ro­i­dy´´ nebo prá­vě onen bra­vur­ně před­ve­de­ný jedij­ský výcvik. A navrch ješ­tě sek­ven­ce v jes­ky­ni, kte­rá dost nazna­čí ale jen tak to asi niko­mu při prv­ním zhléd­nu­tí dojít nemu­se­lo. No a pak dojde na finá­le!

Finále v Oblačném měs­tě daru­je jeden z nej­lep­ších sou­bo­jů se svě­tel­ný­mi meči v ději­nách frančízy- A to i přes­to, že Darth Vader hned ze začát­ku před­ve­de, že roz­hod­ně minu­le neměl štěs­tí v tom, že by byl Obi-Wan už více­mé­ně sešlý ale mla­dé­ho a živel­né­ho Lukea má hned na lopat­kách a má vlast­ně celou dobu na vrch. Jenomže Luke se pros­tě odmí­tá jen tak snad­no vzdát a i díky tomu je tenhle sou­boj tak sil­ný. Luke, kte­rý kvů­li vidi­ně, že by mohl při­jít o své přá­te­lé (dal­ší ukáz­ka bra­vur­ně napsa­né­ho vzta­hu) pře­ru­ší výcvik a v rám­ci toho co se zatím nau­čil se sna­ží s mužem, kte­rý měl zabít jeho otce bojo­vat a pora­zit ho i když ve finá­le asi sám nevě­ří, že se mu ho poda­ří pora­zit (a to je zásad­ní chy­ba!). A pak dojde k snad nej­le­gen­dár­něj­ší­mu fil­mo­vé­mu zvra­tu, kte­rý má smůlu v tom, že je i snad nej­ví­ce proflák­nu­tý. Minimálně v době uve­de­ní, v roce 1980 kdy vám tenhle spo­i­ler mohl pro­zra­dit jenom pří­liš hla­si­tý člo­věk vychá­ze­jí­cí z před­cho­zí pro­jek­ce to ale musel být oprav­du nesku­teč­ný záži­tek, kte­rý se poda­ři­lo uta­jit i před vět­ši­ny čle­ny štá­bu. Právě ten­to zvrat vrhá nové svět­lo na sek­ven­ci v jes­ky­ni a na celou ságu Star Wars vlast­ně vytvá­ří nový pohled. Ti, kte­ří se Star Wars zača­li u preque­lů (jako já) mož­ná nebu­dou pře­kva­pe­ni, musí se ale nechat, že má tenhle zvrat nesku­teč­ně kouz­lo a to i díky bra­vur­ně zahra­né reak­ci Marka Hamilla a pře­de­vším hla­su Jamese Earla Jonese, jehož vyřče­ní té památ­né hláš­ky je pros­tě boží. Nehledě na to, že během této závě­reč­né kon­fron­ta­ce dojde u Lukea k nezvrat­né fyzic­ké úpra­vě a dá se o něm na kon­ci říct, že si opět (stej­ně jako všich­ni hlav­ní hrdi­no­vé) pro­šel něja­kým vývo­jem. Závěr Epizody V je tak ve finá­le skvě­lý odra­zo­vý můst­kem pro jed­no zásad­ní téma v Epizodě VI ke kte­ré mám sice jis­té drob­né dra­ma­tur­gic­ké výhra­dy, přes­to je ale pře­ce jen Epizoda VI pove­de­né zakon­če­ní jed­né z nej­lep­ších fil­mo­vých tri­lo­gií všech dob.

Především je ale Epizoda V sku­teč­ně nej­lep­ším dílem z ori­gi­nál­ní tri­lo­gie a spo­leč­ně se Sílou se pro­bou­zí, Posledním z Jediů a Novou nadě­ji i vrcho­lem celé fran­čí­zy. Impérium vra­cí úder je po parád­ním star­tu v podo­bě Nové nadě­ji parád­ním pro­střed­kem, kte­rý tuhle ságu defi­ni­tiv­ně posou­vá na úro­veň epo­su a dodnes neztra­til nic ze své­ho kouz­la. A dovo­lu­ji si tvr­dit, že i jen tak neztra­tí a to nejen kvů­li kuler­vou­cí­mu finá­le ale pře­de­vším díky své sku­teč­né doko­na­los­ti snad oprav­du ve všech mož­ných ohle­dech. Třešnička na dor­tu? Imperial March, kte­rý doká­za­lo, že John Williams všech­ny svo­je trum­fy nevy­sy­pal u Epizody IV a dodnes pat­ří mezi nej­lep­ší Williamsovy sklad­by. I bez Johna Williamse by ve finá­le sku­teč­ně Star Wars neby­li Star Wars....

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © 1980/1997 20th Century Fox