Joker – Recenze – 90%

Po řadě kva­li­ta­tiv­ně dis­ku­ta­bil­ních fil­mo­vých adap­ta­cí super­hr­din­ských komik­sů od DC si ve stu­diu Warner Bros. poku­si­li vsa­dit na zásad­ně jinou a odváž­něj­ší stra­te­gii. Jejich film Joker, jenž se věnu­je posta­vě stej­no­jmen­né­ho komik­so­vé­ho zápo­rá­ka a jeho vzni­ku (tedy jak se z jed­no­ho muže stal Joker) je drs­ný a špi­na­vý, mlá­de­ži nepří­stup­ný, hod­ně psy­cho­lo­gic­ký a nejsou v něm žád­né vel­ké akč­ní scé­ny ani žád­né impo­zant­ní digi­tál­ní tri­ky. A zřej­mě se jim ta sáz­ka vypla­ti­la – vznik­lo nekom­pro­mis­ní, uhran­či­vé a mimo­řád­ně půso­bi­vé sil­né dra­ma, jež dokon­ce vyhrá­lo cenu za nej­lep­ší film na letoš­ním fes­ti­va­lu v Benátkách (což je doce­la revo­lu­ce). A nato­čil jej – tro­chu pře­kva­pe­ní – Todd Phillips, jenž má za sebou např. sním­ky Starsky & Hutch a Pařba ve Vegas (a její pokra­čo­vá­ní) a jehož nejmé­ně kome­di­ál­ním poči­nem byl dopo­sud jeho před­cho­zí film s názvem Týpci a zbra­ně.

Hlavním anti-hrdinou je tu čty­ři­cát­ník Arthur Fleck (doko­na­lý Joaquin Phoenix), kte­rý žije sám jen se svou nemoc­nou mat­kou, dělá samá pod­řad­ná zaměst­ná­ní (kte­rá obvykle sou­vi­se­jí s klaun­ský­mi kos­týmy), mar­ně se sna­ží pro­ra­zit jako stand-up komik, trpí sil­ný­mi depre­se­mi a má i jiné psy­chic­ké pro­blémy a poru­chy, sou­vi­se­jí­cí mimo jiné s jeho dáv­ným úra­zem hla­vy, po němž ho sem tam nechtě­ně pře­pa­dá­va­jí záchva­ty smí­chu. Děj fil­mu pak spo­čí­vá ve vrše­ní nej­růz­něj­ších tra­gic­kých a nepří­jem­ných udá­los­tí, jež Arthurovo zou­fal­ství neu­stá­le pro­hlu­bu­jí, až nako­nec jeho pohár trpě­li­vos­ti nadob­ro pře­te­če.