Opice - Horor Osgooda Perkinse koketuje s hranicemi absurdnosti

(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

Loading...

Když dvoj­ča­ta Bill a Hal (Christian Convery) najdou na půdě nata­ho­va­cí opič­ku s bub­ny, kte­rá pat­ři­la jejich otci Peteymu (Adam Scott), odstar­tu­jí tím sérii otřes­ných úmr­tí a jejich dal­ší ces­ty se roz­dě­lí. O pět­a­dva­cet let poz­dě­ji začne zákeř­ná opi­ce zno­vu zabí­jet a donu­tí bra­t­ry (Theo James) se shle­dat. Zvládnou vraž­dě­ní pro­kle­té hrač­ky ukon­čit jed­nou pro­vždy?

Osgood Perkins je synem her­ce Anthonyho Perkinse (Norman Bates ze Psycha) a hereč­ky a model­ky Berry Baranson. Otec v roce 1992 umřel na AIDS v Ozových 18 let. O 9 let poz­dě­ji jeho mat­ka zemře­la jako jed­na z pasa­žé­rek leta­dla, kte­ré 11. 9. 2001 nara­zi­lo do dvoj­čat Světového obchod­ní­ho cen­t­ra v New Yorku. Jednalo se jis­tě o udá­los­ti, kte­ré se nějak pode­psa­ly na Perkinsově živo­tě, přes­to se z něj stal herec a nako­nec pře­de­vším reži­sér.  Jeho horor Longlegs doká­zal minu­lý rok vyvo­lat pozdvi­že­ní nejen díky pří­tom­nos­ti Nicolase Cage, ale také mra­zi­vé atmo­sfé­ře a náde­chu kri­mi­nál­ní­ho thrille­ru, kte­rý se už dneska jen tak neto­čí. A Perkinsův sklon pro to jít tak tro­chu pro­ti prou­du se svým způ­so­bem pro­je­vil u jeho nej­no­věj­ší­ho fil­mu Opice.

Byl to prá­vě Perkins, kte­rý byl oslo­ven jako tvůr­ce, kte­rý má nato­čit adap­ta­ci krát­ké­ho pří­bě­hu Opice od Stephena Kinga, kte­rý vyšel v rám­ci sbír­ky Skeleton Crew. Perkins se roz­ho­dl lát­ku pojmout jako horo­ro­vou tragi­ko­me­dii, což byla vize, kte­rá úpl­ně nevo­ně­la stu­diu Warner Bros., kde měl film původ­ně vznik­nout. Perkins si ovšem nej­spí­še i díky svým zážit­kům a pří­stu­pu stál za svým, vize Perkinse poté byla pod­po­ře­na tako­vým způ­so­bem, že se film dostal na plát­na kin skr­ze nezá­vis­lou pro­dukč­ní spo­leč­nost Neon. Dokazuje to jen to, že si musel Perkins stát pev­ně za svou vizí. Což se také pro­je­ví u toho­to fil­mu již od samé­ho počát­ku.

Látka, kte­rou své­ho času chys­tal také Frank Darabont (díky fil­mům Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, Zelená míle a Mlha tako­vý men­ší expert na Stephena Kinga), doka­zu­je, že má Oz Perkins zvrá­ce­ný smy­sl pro humor.  Sázkou na kome­di­ál­ní prv­ky chtěl Perkins Opici pře­de­vším odli­šit od ostat­ních fil­mů s posed­lý­mi hrač­ka­mi, titul­ní opi­ce poté musí pou­ží­vat mís­to čine­lů bub­ny, pro­to­že na opi­ci s čine­ly má díky Toy Story 3 aktu­ál­ně prá­va stu­dio Disney.  Již od počát­ku je stej­ně jako u Longlegs jas­né, že si Perkins vyhrá­vá s expo­zi­cí zají­ma­vých pro­stře­dí a pak už sta­čí počkat, jak  hned v úvod­ní scé­ně dojde na pořád­ný gore. Fanoušci bru­tál­ní­ho nási­lí v horo­rech budou zřej­mě spo­ko­je­ní, sla­bé pova­hy poté prav­dě­po­dob­ně vyle­tí z kina jako rake­ta. Jde ovšem o ten sym­pa­tic­ký pří­pad, kdy má to nási­lí kra­pet hlub­ší smy­sl.

Perkins sám tvr­dí, že má extrém­ní gore (jako­že oprav­du extrém­ní!) ve fil­mu slou­žit k zesměš­ně­ní absur­di­ty, nesmy­sl­nos­ti a naho­di­los­ti smr­ti. Dává napros­tý smy­sl, že za cynic­kým scé­ná­řem sto­jí prá­vě někdo jako Perkins, kte­rý se s tragé­dií setkal v reál­ném živo­tě. Opici hned ovšem kvů­li tomu hned není nut­né vní­mat pou­ze jako cit­li­vou výpo­věď něko­ho, kdo se nevy­rov­nal se ztrá­tou dvou nej­dů­le­ži­těj­ších lidí v mini­mál­ně jed­né fázi své­ho živo­ta. Opice se naštěs­tí nebe­re zase tolik váž­ně a úmy­sl­ně tak tro­chu cupi­tá po hra­ni­cích absur­di­ty.

Opice trvá pou­ze 98 minut a může i díky tomu těžit ze sym­pa­tic­ké­ho tem­pa. Stěžejní je ovšem to, že na bed­rech Opice sto­jí něja­ký nos­ný pří­běh a oblouk, byť ne mož­ná prvo­plá­no­vě a tak oka­tě. Je to vel­mi ris­kant­ní pří­stup, kte­rý se mohl Perkinsovi snad­no roz­pad­nout pod ruka­mi. Samotný gore při­po­me­ne neje­den fil­mo­vý brak, někte­ré momen­ty jde mož­ná ozna­čit vylo­že­ně za paro­dii. Klíčové je ovšem to, že je to celé sou­část něja­ké zřej­mé vize a film se samo­vol­ně neroz­pa­dá.

Perkins defi­ni­tiv­ně půso­bí jako sebe­vě­do­mý fil­mař, kte­rý se nebo­jí audi­o­vi­zu­ál­ních nápa­dů, nebo­jí se sku­teč­ně nějak pra­co­vat s kame­rou, zvu­ky i hud­bou (Edo Van Breemen bude dost mož­ná fil­mo­vý hudeb­ní objev roku!). Várka iro­nie, sar­kas­mu a cynis­mu, ze kte­ré se sklá­dá celý film, bude mož­ná pro mno­hé pří­liš.  Zároveň ovšem Perkins evo­ku­je tvor­bu Tima Burtona, Sama Raimiho, nebo Joea Danteho v jejich nej­lep­ších letech. A kdo chce, může si ve fil­mu najít i komen­tář o smr­ti či roli rodi­če. Byť ne prvo­plá­no­vě a vlast­ně to není zase tak ade­kvát­ně načrt­nu­té, natož vykres­le­né.

Theo James mož­ná pořád není cho­dí­cí továr­na na cha­risma, po seri­á­lu Gentlemani jde ovšem o dal­ší důkaz toho, že v tomhle her­ci, kte­ré­ho by ješ­tě deká­du zpět kdekdo paso­val na pole­no (časy Divergence), něco pře­ci jen herec­ky je. James má výho­du, že tady hra­je dvoj­ro­li a daří se mu i přes totož­nou vizu­ál­ní identi­tu kaž­dé­ho z bra­trů pojmout tak tro­chu jinak. Škoda, že to celé  začne rych­le půso­bit, že si Perkins z původ­ní před­lo­hy (film se jí drží vel­mi vol­ně) pou­ze vzal něja­ké sil­něj­ší zákla­dy a zapo­mněl se při­tom ujis­tit, že do jeho fil­mu nebu­de kapat. Film začne chví­le­mi půso­bit až tak moc absurd­ně, že je vlast­ně těž­ké se říci, kdy přes­ně (a jest­li vůbec) je mož­né ho začít brát kra­pet váž­ně­ji. Perkins se toho totiž svým způ­so­bem nebo­jí a neza­brz­dí ani v momen­tech, kdy někte­ří v kině jis­tě budou mít pro­blém nevrh­nout, jiní zase se v kině smí­chy nepo­mo­čit.  Jde přes­ně o ten typ fil­mu, kde odliš­né typy povah, mohou dodat spe­ci­fic­kou for­mu zážit­ku.

Mnozí jis­tě oce­ní, že má Opice svou tvář, zby­teč­ně se neno­ří do myto­lo­gie titul­ní­ho zla a sku­teč­ně se nebo­jí gore­o­vých orgií. Zbytek nao­pak bude pro­blém mít s tím, že pod hek­to­li­t­ry krve neu­vi­dí něco navíc. A budou svým způ­so­bem v prá­vu, pro­to­že Opice roz­hod­ně není fil­mem, kte­rý zásad­ně pře­pí­še kine­ma­to­gra­fii nebo ale­spoň žánr obec­ně. Jde jen o svě­ží vítr, kte­ré­mu ozna­če­ní horor svým způ­so­bem vlast­ně dělá med­vě­dí služ­bu. Byť při­rov­ná­vá­ní k horo­ro­vé gro­tes­ce i díky zřej­mé­mu uta­ho­vá­ní si z horo­ro­vých klišé vlast­ně sedí.

Když se tu občas vyskyt­nou momen­ty, co mohou emo­ci­o­nál­ně fun­go­vat díky něja­ké­mu důra­zu na vztah otce a syna a nebo vztah bra­t­ra s bra­t­rem, Opice je opět sho­dí. A je vlast­ně otáz­ka, zda je to nut­ně špat­né. Už od sko­ku v čase od 25 let poz­dě­ji je nut­né si svým způ­so­bem ujas­nit, jak moc váž­ně Opici brát. Je vlast­ně svým způ­so­bem zábav­ná celou dobu, pře­de­vším i díky své­mu „DOSLOVA´´ finá­le.  Ano, Opice je pře­de­vším zábav­ný film. Kdo vyra­zí do kina se zámě­rem se bát, nej­spí­še bude nevy­hnu­tel­ně zkla­mán. Kdo ovšem oce­ní svě­ží fil­mo­vou zále­ži­tost, může být pří­jem­ně pře­kva­pen.

Opice nebu­de zásad­ním sním­kem, Oz Perkins ovšem před­sta­vu­je svůj smy­sl pro čer­ný humor v plné síle a mini­mál­ně na něko­ho prav­dě­po­dob­ně zabe­re. Gore jede od úvod­ní scé­ny a Opice se celou dobu pohy­bu­je na hra­ni­ci bra­ku a absur­di­ty... což ovšem v tom­to pří­pa­dě roz­hod­ně není výt­ka! Perkins si sebe­vě­do­mě šel za svou vizí a mini­mál­ně dodal horo­ro­vý (i když spí­še čer­no­hu­mor­ný) film, kte­rý jde pro­ti vět­ru. I když tak nebu­de vlád­nout spo­ko­je­nost, mini­mál­ně z jis­té­ho ohle­du se Opice oce­nit musí...

Verdikt: 70 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře