Vztah dvou celoživotních přátel, který se vyvíjí napříč několika desetiletími, tvoří rámec pro klamně složité vyprávění filmu Osm hor, který se po získání Ceny poroty na festivalu v Cannes, kde se hrál v soutěži, promítal na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
Scénář a režie filmu Osm hor, který napsali belgičtí filmaři Charlotte Vandermeerschová a Felix van Groeningen (Rozbitý kruh) podle proslulého autobiografického románu Paola Cognettiho, je nádherně natočený, bohatě sugestivní a nečekaně hluboký. Jedná se o jeden z nejlepších filmů první poloviny roku 2022, který si zaslouží místo v žebříčcích deseti nejlepších filmů do konce roku.
Osm hor začíná příběhem mladého Pietra (hraje ho desetiletý Lupo Barbiero), městského chlapce z Milána, který se během letních prázdnin ocitne se svou matkou (Elena Lietti) v odlehlé vesnici v italských Alpách. Bruno (Cristiano Sassella) je ve vesnici jediné dítě a pomáhá na farmě svého strýce.
Pietro a Bruno se během léta sblíží, ale klín do jejich vztahu vrazí Pietrovi rodiče, když pozvou Bruna, aby s nimi bydlel a chodil do školy ve městě, což je příležitost, která mu v horách chybí.
Ačkoli je Osm hor zpočátku nostalgickým, intimním příběhem mládí, po prvním dějství se záběr exponenciálně rozšiřuje a mapuje životy Pietra (hraje ho dospělý Luca Marinelli) a Bruna (Alessandro Borghi) v průběhu dalších desetiletí; ačkoli se oba vydávají vlastní životní cestou, v průběhu let je to táhne zpět do malé horské vesnice.
Přestože přátelství mezi Pietrem a Brunem tvoří základ příběhu Osmi hor, vyprávění během své stopáže proplouvá neuvěřitelným množstvím tematického materiálu, mezi nímž je nezapomenutelný vztah mezi otci a syny.
Když Pietrův otec (Filippo Timi) navštíví rodinu během prvního léta, zdá se, že ho více než čas strávený se synem zajímá průzkum okolních vrcholků. Pietro během jednoho výletu s otcem do hor dostane výškovou nemoc, což je událost, která má větší význam, než si uvědomuje.
Osm hor odvozuje svůj název od Osmi vrcholů, nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů světa, a vnější cesty, kterou Pietro během svých formativních let absolvuje.
V jedné z klíčových scén filmu Pietro vysvětluje příběh, který mu vyprávěl jeho spolucestující: příběh o osmi vrcholech rozesetých po celém světě a o tom, jak vedou k jedinému vrcholu ve středu Země. Tento vrchol představuje vnitřní vrchol člověka: někteří z nás se snaží během života zdolat vnější vrcholy, zatímco jiní se snaží zvládnout ten vnitřní. Tyto cesty probíhají paralelně.
Režiséři Vandermeersch a van Groeningen vyprávějí příběh Osmi hor s grácií a pečlivostí, nechávají pomalu rezonovat emocionální spodní proudy, aniž by kdy obětovali vypravěčské napětí. Nádherná kamera 4:3 Rubena Impense (který natočil i loňského vítěze z Cannes Titane) vytváří v italských horách a na dalších místech po celém světě sugestivní vizi.
Osm hor je krásný, poetický film, který je předurčen k tomu, aby většině diváků během několika bodů svého vyprávění vehnal slzy do očí. Jedná se o hluboce dojemný příběh a nezapomenutelné filmové dílo a skutečný vrchol letošního karlovarského festivalu.
