Mladá dívka unesená z oázy domova v postapokalyptickém vnitrozemí bojuje o přežití v pouštní pustině ve filmu Furiosa: Sága Šíleného Maxe, který má po premiéře v Cannes minulý týden premiéru tento víkend v pražských kinech i ve světě. Tento rozsáhlý epos není takovým třeskutým adrenalinem jako Šílený Max: Fury Road a v přímém srovnání může trpět, ale poskytuje širší záběr s mnoha vlastními odměnami. Lepší blockbuster letos v multiplexu pravděpodobně neuvidíte.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe vypráví příběh pretoriánky Furiosy, kterou v předchozím filmu ztvárnila Charlize Theron a zde ji hrají Alyla Browne a Anya Taylor-Joy. Vzhledem k minimu charakteristik, které titulní Šílený Max dostal v každém filmu kromě originálu z roku 1979, by se mohlo zdát, že nepotřebujeme celý životní příběh této vedlejší postavy; Furiosa však slouží pouze jako silná ústřední postava, na níž scénárista a režisér George Miller buduje takový živý svět, jaký v jeho předchozích čtyřech filmech nebyl k vidění.
V dynamické úvodní akční sekvenci filmu Furiosa: Sága Šíleného Maxe unese skupina motorkářů s lebkami v helmách mladou Furiosu (kterou v první polovině filmu hraje Browne) z jejího domova v mystickém Zeleném místě, úrodné oáze uprostřed pouštní pustiny. Doufají, že ji přivedou zpět ke svému vůdci jako důkaz zelenější pastviny, ale její matka Vuvalini (Elsa Pataky) je sleduje po poušti a jednoho po druhém je likviduje.
Po většinu první poloviny filmu Furiosa: Sága Šíleného Maxe zaujímá hlavní roli Chris Hemsworth jako Dementus, patřičně dementní vůdce potulné bandy motorkářů. Mladou Furiosu si oblíbí jako ozvěnu svých vlastních dětí, které mu připomíná plyšový medvídek připoutaný k hrudi, ale uvězní ji v kleci, protože se zaměřuje na své velkolepější ambice.
Dementovo pátrání po slávě v pustině ho přivede k zlotřilému Válečnému chlapci a nakonec do Citadely, přísně střežené pevnosti, která je domovem Nesmrtelného Joea (po smrti Hugha Keays-Byrnea ho hraje Lachy Hulme). Když neuspěje při pokusu o obléhání, zaměří se na dobytí Plynového města a Kulové farmy, zdroje ropy a munice v Citadele – ale vymění přitom Furiosu.
V první polovině filmu Furiosa: Sága Šíleného Maxe je strašně moc příběhu a expozice, a zatímco úchvatná vizuální stránka vždy udrží naši pozornost (dechberoucí kamera Simona Duggana dokonce předčí na Oscara nominovanou práci Johna Seala ve filmu Fury Road), vyprávění začíná váznout, aniž by tento samostatný příběh měl větší drive. Nepomáhá ani to, že jsme již viděli film, který se odehrává bezprostředně po událostech tohoto dílu, a můžeme si z něj odvodit mnohé, co se příběhově odehraje.
Ale Furiosa: Sága Šíleného Maxe šlape na plné obrátky, když se nyní dospělé ústřední role ujímá úchvatná Taylor-Joyová, která pracuje v přestrojení za mechanika stavějícího válečné vozítko Immortana Joea, aby ji nehostinnou pustinou prohnal švihácký pretorián Jack (Tom Burke, jediný sympatický mužský představitel filmu).
Vzpomínka na film Šílený Max: Cesta zuřivosti je živá v nejlepší akční sekvenci Furiosa, v níž Jack, Furiosa a skupina War Boys brání Válečnou plošinu před skupinou nájezdníků, kteří se odštěpili od Dementa. V sekvenci se objevují nejrůznější vizionářské akční scény Road Warrior, kdy útočníci s paraglidingem napadají tanker, ale zatímco Fury Road byla v podstatě jedna dlouhá akční sekvence ve stejném duchu, zde je to krátký dvacetiminutový výpadek.
Zaměření na okolní svět pomáhá filmu Furiosa: Sága Šíleného Maxe stát se něčím výrazně jiným než jeho předchůdce, i když znovu vytváří mnoho stejných prostředí a postav. Mezi Jackem a Furiosou vzniká nečekaně dojemný, nedotažený vztah a vyniká i postava Dementuse: s Maxem sdílí společnou minulost a několik charakterových rysů, ale zvolil si temnější cestu k přežití.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe v pátém filmu série Šílený Max, ale vůbec prvním, který se zaměřuje na budování krajiny přesahující rámec bezprostředního filmu, a poskytuje druh bohatého budování světa, který jiné franšízy využily v zábavních parcích a akčních figurkách. Není to samostatná akční podívaná, jakou byl Šílený Max: Fury Road, ale vtáhne nás do vizionářského světa, do kterého se nemůžeme dočkat návratu. Ostatní velké franšízy by si měly brát příklad.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře