Již neoriginální název vám dozajista napoví okolnosti kudy se bude ubírat snímek Christopha Barratiera Paříž 36. Režisér se rozhodl svým umem zabrousit do neutuchající atmosféry předválečné Francie, kde se poprvé k moci dostala levicová vláda a za velkého očekávání tehdejších, komediantů, kulisáků a odborářů provedli pár zajímavých změn. Zkrácení pracovního týdnu a zavedení placené dovolené jsou těmi nejdůležitějšími změnami, které francouzskému lidu předurčovali optimističtější vyhlídky do budoucna.
Ovšem o tom příběh není. Film Paříž 36 se točí kolem jednoho typicky francouzského kabaretu pyšnící se názvem Chansonia. Na Nový rok 1936 se majitel zastřelí a na pospas zde nechá všechny oddané dělníky, herce, osvětlovače a spousta dalších neméně důležitých osob točících se vždy kolem. Záhy se novým majitelem stává odporný pravičák Galapiat, jenž kabaret bez milosti uzavře a všechny pracovníky nechá vyhodit. Na Barratierově práci se nezapře, že studoval tvorbu Reného Claira, kterou úspěšně okoukal a některé prvky zasadil i do svého melodramatického snímku.
Již na samém počátku filmu si můžete povšimnout stoupající kamery nad Paříž, to jen proto, aby se mohl divák pokochat pohledem na zesmutnělou tvář tehdejšího hlavního města a následně s vámi kameraman Tom Stern sjede nazpět do ulic a svou pouť zakončí v kabaretu. Přesně tak se to již objevilo pod velením Reného Claira v jeho snímku z roku 1930 Pod střechami Paříže. Již zmiňovaný hlavní kameraman Tom Stern má nemalé zkušenosti z filmů Clinta Eastwooda, pod kterým nasbíral neocenitelné zkušenosti, což se v Paříži 36 také odráží a tím se stal pro Christopha Barratiera nedílným a velice důležitým aspektem.
Možná je to ale to jediné co tento film drží alespoň trochu nad bahnitou vodou, do které režisér tímto snímkem nechtěně zapadl. Paříž 36 na vás bude působit nudným a především monotónním dojmem, kterého se po celý film nebudete moct zbavit. Bohužel tento syrový pocit nesetřesete ani při vsuvkách v podobě hudebního opojení z útrob kabaretu Chansonia, kterých se objeví více než dost. Příběh se točí kolem několika hrdinů, jenž se na vlastní pěst rozhodnou tento kabaret zprovoznit a rozjet tam vlastní show ať už se to panu Galapiatovi líbí a nebo ne.
A když se ve městě objeví mladičká a nevinná Douce zablýská všem maličká naděje na změnu celého dosavadního životního osudu, jenž k nim nebyl vždy dobrotivý. Film se snaží být romantický a akční zároveň. Režisér příliš tlačí na pilu a zkrátka mu jeho představa o natočení senzačního bijáku nevyšla úplně tak, jak by si přál. Minulý snímek Slavíci v kleci a zároveň jeho první se stal velice opěvovaný a dokonce za něj byl nominovaný na cenu nejvyšší a to na Oscara. Bohužel snímek Paříž 36 ho do takovýchto pater slávy nevynese. Podle mého názoru jde o průměrnou podívanou s průměrným obsazením a průměrnou zápletkou.
Nudný film zasazený do nudné doby s nudnou atmosférou. Film, který se bude líbit především francouzům, jde přeci o jejich historii a kabaretním příznivcům.
Naše hodnocení:
5
Vložil Patrik Chlumecky, 1. Květen 2009 - 8:00
Nejnovější komentáře