Jeden z nejúspěšnějších českých režisérů a příležitostně také divadelní režisér.
Mezi jeho divácky nejúspěšnější filmy patří: Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat (6 Českých lvů a nominace na Oscara), Pupendo, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Medvídek, U mě dobrý, Nestyda, Kawasakiho růže a Nevinnost.
Kdy a kde vznikla úplně první idea filmu Svatá čtveřice a tedy i prvního původního scénáře Michala Viewegha?
Michal Viewegh chtěl napsat příběh, který by rovnou filmově rozvíjel. My jsme se o tom spolu několikrát nezávazně bavili, dokonce jsme prověřovali některé tematické možnosti. A Michal, protože je člověkem systematickým, mi po čase najednou povídá, že už píše scénář a že ho má skoro hotový. A tak - i když jsem byl na začátku nápadu, že Michal napíše původní scénář, dozvěděl jsem se o něm až ve chvíli, kdy už byl prakticky hotový.
Vše nabralo obrátky ve chvíli, kdy producentovi Rudolfovi Biermannovi vyprávěl o nápadu, jehož základem bylo to, že dvě manželské dvojice jedou na společnou dovolenou. Pan Biermann pak vzal Michala na jeden velice specifický karibský ostrov, který se jmenuje Salt Cay a rozhodně to není tradiční turistická destinace. Je to totiž téměř neobydlený ostrov, který byl navíc nedávno postižený hurikánem. Je to velice zvláštní, romantické místo. Ale hlavní postavy filmu se nemůžou jen tak samy od sebe rozhodnout, že pojedou zrovna na takhle svérázné místo. Jak se tam vůbec vlastně společně octnou? To určitě byla pro Michala zajímavá výzva. Pro producenta bylo zase výzvou, natočit tam celovečerní film. A každá výzva má v sobě nejen jistá omezení, ale také inspiraci. Říkáte si „Jak to vysvětlíme divákům? Proč se děj odehrává zrovna tady, na tak výlučném místě?“
Ostrov Salt Cay nás zaujal tím, že se vyhýbá veškerým klišé, která vás napadnou pod souslovím „ostrov v Karibiku“. Prakticky tu nejsou silnice, skoro žádné stromy, počet oslů je vyšší než počet lidských obyvatel. Jsou tam jen dva bary, které vypadají spíše jako chatrče. Jediný trochu větší zdejší hotel úplně zdevastoval hurikán. A i ten jsme pak při natáčení vzali do hry.
Proč jste hlavní hrdiny filmu potřebovali poslat tak daleko a přitom na tak zvláštní místo?
Michal zvolil jako hlavní situaci společnou dovolenou hlavních hrdinů. Potřebovali jsme, aby byli někde na samotě, což se v Evropě už skoro nedá zajistit. A zároveň jsme chtěli ulomit hrot určité divácké závisti. Aby si divák neříkal, že to jsou lidé úplně jiného druhu, než je on. Myslím, že hodnotou Michalova psaní a tedy i tohoto scénáře je, že naše hlavní postavy jsou opravdu obyčejní lidé, že to nejsou bohatí lidé s neomezeným množstvím volného času, kteří se jen tak seberou a zaletí si do Karibiku. Michal za těch pár dnů pobytu stačil ostrov několikrát prokřižovat a scénář pak přizpůsobil tomu, co na ostrově viděl. Hurikán se tak stal tím důvodem, proč se tam nakonec ty dva manželské páry vůbec ocitnou – chlápkové jsou vysláni zaměstnavatelem, aby tam likvidovali škody na elektrickém vedení. A manželky je doprovází.
Měl jste příležitost ovlivňovat scénář už v době, kdy jej Michal Viewegh psal?
Na rozdíl od Nestydy, kdy jsme ještě s Jirkou Macháčkem kompilovali Povídky o manželství a sexu s novějšími motivy, je toto skutečně Michalův autorský scénář. Já jsem pak rozvíjel některé děje, které byly ve scénáři jen naznačené. Například když děti načapají rodiče, tak Michal napsal, že „děti načapají rodiče“, ale nebylo to více rozvinuté. Nakonec je z toho scéna, která má téměř taneční choreografii.
Ve filmu hrají hlavní roli dvě rodiny, karibský ostrov, dvojdomek a plot. Která z těchto rolí se nejsnadněji obsazovala? A která nejobtížněji?
Ostrov byl daný už na začátku. K hereckému obsazení jsme dospěli poměrně záhy. Lákalo mě natočit komediální film s Jirkou Langmajerem, s kterým jsem začal spolupracovat před deseti lety v divadle Pod Palmovkou. A po dramatické roli v Nevinnosti jsem chtěl dát komediální roli Hynkovi Čermákovi. O té mužské dvojici jsem měl tedy dost brzo jasnou představu. S Viktorkou Čermákovou, která je sestrou Hynka Čermáka, a je i výbornou divadelní režisérkou, jsem spolupracoval už před dvaceti lety. Tehdy byla členkou divadelního souboru Kašpar a od té doby se máme rádi a rozumíme si. Díky tomu vznikla ta kuriozita, že jednu manželskou dvojici ve Svaté čtveřici hrají sourozenci. Herecké obsazení se doplnilo o Mariku Procházkovou a mladé, kteří jsou taky bezvadní. A jsem rád, že jsem po Nevinnosti mohl opět spolupracovat s panem Luďkem Munzarem a nově s paní Janou Gýrovou.
Jistým problémem byl dvojdomek. Obě filmové rodiny tam bydlí dlouhá léta a sehnat starší dvojdomek, který by vyhovoval, nebylo úplně snadné. My jsme takovou lokaci sice našli poměrně záhy v Písku, jenže tam bydlely dvě starší dámy a bohužel ty baráčky uvnitř byly opravdu velmi malé, i když to tak zvenku nevypadalo. Taky jsme zjistili, že nebude možné, abychom točili a zároveň tam obě dámy bydlely. Nakonec jsme s producentem, kameramanem i architektem dospěli k řešení, že natočíme exteriéry v jedné lokalitě s řadovými domky v Kosmonosech a interiéry postavíme v Barrandovském ateliéru. Což byl úplně stejný model jako u Pelíšků. A stačila nám dokonce jedna stavba dekorace, protože oba ty domy jsou uvnitř úplně stejné.
Většinou, když se natáčí film ze současnosti, tak se na dekorace využívá současný nábytek. Tentokrát jsem ale chtěl, aby se vybavení domků blížilo realitě. A tak jsme se u dekorací nechali inspirovat tím, jak tyto domy byly opravdu zařízené. V životě to většinou je tak, že se zařizujete postupně. A ono za těch přibližně 20 let, co trvají manželství našich hrdinů, v těch domcích vznikaly různé časové vrstvy. Něco si zařídili hned po svatbě, pak když se narodilo první dítě a něco zase úplně nedávno. A postupně se mění a odlišuje i vnitřní dispozice sousedících domků. Proto v jednom mají ze zimní zahrady obývák a v druhém dílnu. Tím jsme je také odlišovali.
U výpravy i kostýmů jsme tedy šli cestou, jak to opravdu v reálném životě vypadá. Při natáčení to občas vyvolávalo posměch: Jak můžou mít takovou sedačku? Já na to říkal: „Jak bydlí vaše teta nebo bratranci? Vy máte doma sedačku, kterou jste si loni koupili v designovém ateliéru?“ Lidi mají často doma sedačku, kterou jim někdo daroval, protože zrovna v tu dobu, kdy se zařizovali, neměli na všechno peníze. A to je, myslím, taková maličkost, vedlejší motiv, o který jsme se snažili. Uvidíme, jestli ta normálnost v porovnání s jinými filmy nebude působit na diváka až výstředně. Už se těším na reakce diváků, jestli řeknou, že jsme se zbláznili nebo naopak, že je to realistické.
A plot mezi domy, který má také důležitou roli v příběhu, původně u dvojdomku byl nebo nebyl?
Tak ten tam nebyl, což byla výhoda. Nemuseli jsme ho totiž bourat. Chci zdůraznit, že on tam nejenom původně nebyl, ale ani tam být nemusel. A my jsme potřebovali naopak vzbudit dojem, že tam mezi dvojdomky ploty běžně jsou. Michal na většinu podobných věcí ve scénáři kladl velký důraz. Já jsem to vyřešil poměrně jednoduše, požádal jsem vedoucího výpravy a on přinesl plot ze zahradní kolonie od svého tatínka. My jsme ho postavili a vůbec se tam nehodil. Tím se podtrhl jeho význam. Plot mezi domy je zde určitou lehkou metaforou, spolu s herci jsme se snažili, aby jeho závěrečné odstraňování nevyznělo pateticky. A nechtěli jsme, aby film končil úplně euforicky, proto je tam ještě další nepatrný dovětek. Ale myslím, že speciálně ten motiv plotu, je typicky „vieweghovský“.
Měl Michal už při psaní na mysli nějaké konkrétní obsazení rolí?
Michal vždy v prvních verzích scénáře píše své představy o obsazení a já ho okamžitě a důrazně žádám, ať to tam nepíše, že mě to plete. Takže už si to ani nepamatuju. Já to s ním jako s autorem a taky kamarádem samozřejmě konzultuji. Bylo by mi nepříjemné, kdybych film obsadil a on jako scenárista by s tím měl nějaký problém. Když jsme se o tom na samém začátku bavili, tak jsem čekal, že oba manželské páry budou mladší. Ale protože Michal chtěl, aby už měli velké děti, tak jsme zvolili herce, kterým to diváci uvěří. Takže kdyby Michal například napsal „Vejde Táňa Vilhelmová a její dvacetiletý syn…“, bylo by to hodně nepatřičné.
Jak zvládali sourozenci Čermákovi svou manželskou roli?
My jsme vzali do hry to, že východiskem příběhu je určitá manželská „únava“, která se týká zejména jejich erotiky. Protože jinak se mají rádi a jinou krizi nemají. Děti před jejich zrakem začínají žít aktivním sexuálním životem. Zatímco rodiče zjišťují, že jejich život v ložnici už nabral unavenou linii. To je jedna z těch věcí, která nebyla ve scénáři příliš rozvíjená, byla jen naznačená. A tak jsme měli s oběma dvojicemi, jak s Langošem a Marikou Procházkovou tak i s Viktorkou a Hynkem možnosti toto komediálně rozvinout po svém. Nevím, jestli bych uměl se skutečnými sourozenci rozehrát vážně míněnou erotickou scénu, ale určitou erozi manželského milostného života, to ano a s chutí. U toho jsme se všichni hodně pobavili. Akorát Hynek s Viktorkou pak říkali, že by to měli utajit před rodiči, aby z toho neměli šok.
Samozřejmě při natáčení, když se točí erotická scéna a není to nějaké softporno, tak se hodně markýruje. A tady je to navíc v groteskní rovině. Kdyby sourozenci měli hrát milostnou spalující vášeň, tak by s tím asi mohli mít nějaký problém, ale tady hrají erotickou únavu. Snažili jsme se udělat tyto scény elegantně a vyhnout se klišé.
Proč se film jmenuje Svatá čtveřice?
Je to slovní hříčka, která se líbila Michalovi, protože to přátelství hlavní čtveřice a jejich vzájemné vztahy byly od začátku hlavním tématem. Také jsme věděli, že příběh situujeme i do vánočního období a jedna z hrdinek je keramičkou, která vyrábí Betlémy pro předvánoční trhy. A tak si Michal pohrál s lehčí ironií a narážkou na Svatou trojici.
Ve filmu je jedna z manželek věřící. Vychovává tak i své děti a motiv víry tedy hraje svou úlohu, ale nerozvíjeli jsme jej do té míry, abychom víru mohli vydávat za jednu rovinu příběhu, která by hrála větší roli. Přeci jenom nežijeme v příliš nábožensky založené zemi. Češi příliš neřeší dilema mezi vírou a sexualitou.
Film je hodně laděn do pozitivna…
To je věc, která se mi na Vieweghovi líbí, a také ji částečně sdílím. Michal mívá ve svých látkách i temnější tóny, ale i tak tam přesto nějaká ta laskavost bývá. A přestože ve Svaté čtveřici jsou obě manželské dvojice v nějaké krizi, erotické nebo středního věku, pořád vyprávíme příběh lidí, kteří se navzájem mají hodně rádi.
Osobně bych si dokázal představit, že by jejich příběhy byly ještě překvapivější, ale to bychom se asi už ocitli mimo žánr filmu a možná i mimo pozitivní vyznění. Protože tentýž příběh by bylo možné vyprávět jako opravdu bolavou krizi středního věku. Ale pak už by to nebyl Michal Viewegh.
A je zajímavé, že vlastně i jejich děti přenesly ten vztah rodičů mezi sebe.
Stejně jako ve všech Michalových knížkách i v tomto příběhu je určitá dělicí čára, která odděluje pravděpodobné od komediální nadsázky nebo provokace. Já tu hranici ve filmu rozlišuji a uvidíme, jak to budou brát diváci. Uvidíme, jestli jim to přijde nepříjemné, drzé nebo zábavné.
Hudební složky filmu se ujali Eggnoise. Je to vaše první spolupráce?
Eggnoise jsou výhradními autory téměř všech skladeb, které v tomto filmu zazní. Spolupráce s nimi začala přibližně před pěti lety v Karlových Varech, kdy mi dal Eggnoise na CD jejich manažer Šimon Kotek. Já jsem je neznal a hrozně mne zaujali. Bavilo by mě, kdyby u nás takto vypadala populární hudba – je to chytrý pop. Jednu jejich skladbu jsem použil jako podkres v jedné scéně už v Nestydovi. Jejich další album Yolk se mi ohromně líbilo a oslovil jsem je, jestli by nechtěli udělat písničky ke Svaté čtveřici. Většinu písniček pak připravili už v průběhu natáčení. Myslím, že jsme nakonec využili až 90 procent z toho, s čím přišli. Dokonce jsme řešili opačný problém - film začínal působit skoro jako klip skupiny Eggnoise. A tak jsme některé scény zkrátili nebo na některých místech hudbu trochu potlačili. Kreativita této autorské a interpretační dvojice - Ondřeje Kopičky a Ondřeje Galušky - se k žánru romantické komedie hodí. Navíc jsou velmi kreativními multiinstrumentalisty a to nám umožnilo některé hudební motivy použít vícekrát. Například tam, kde jsme chtěli reggae, které mělo sugerovat Karibik, tak jej nahráli jako opravdu echtovní reggae. Hudební složka filmu je vždycky moje vedlejší radost.
Nejnovější komentáře