Načítám počet zobrazení...
.jpg) |
Klub smolařů musí dostát svému slibu, protože ďábelský Pennywise je zpět!
Uběhlo 27 let od chvíle, kdy dokázalo sedm dětí porazit ZLO v podobě ďábelského klauna, který terorizoval jejich městečko. Jenomže ne navždy jak si mysleli a tak je potřeba, aby dostáli slibu, který si ono dne dali. Pennywise je zpět a tak je Mike Hanlon nucen opět povolat všechny členy „Klubu smolařů“, aby se mu znovu postavili. Většina z nich už dávno zapomněla na hrůzy, příkoří i šikanu, kterým museli čelit, ale je na čase, aby si znovu vzpomněli a čelili svému největšímu strachu. Pennywise však touží po krvavé odplatě a je mnohem silnější, než kdy předtím…
Český název: To: Kapitola 2
Režie: Andy Muschietti
Rok výroby: 2019
Délka: 169 min
Země: USA
Hrají:
Bill Skarsgård...(Pennywise)
James McAvoy...(Bill Denbrough)
Jessica Chastain...(Beverly Marsh)
Bill Hader...(Richie Tozier)
Jay Ryan...(Ben Hanscom)
Isaiah Mustafa...(Mike Hanlon)
James Ransone...(Eddie Kaspbrak)
Andy Bean...(Stanley Uris)
...a další
Na tohle pokračování se většina lidí opravdu těšila a dodnes slyším ty chvalozpěvy, které se pěli na remake z roku 2017. Já však mezi fandy filmového zpracování Kingovy knihy zrovna nepatřím a dávám přednost původnímu televiznímu filmu z roku 1990 (i když ani ten nebyl žádným zázrakem) – no hlavně tedy samotné knižní předloze. Remake nebyl vyloženě špatný, našel jsem v něm několik opravdu dobrých pasáží, pár scén bylo správně mrazivých a atmosférických, ale na některé představitele dětských rolí jsem byl až alergický. I tak jsem však dokázal prvnímu dílu dát lehce nadprůměrných 60%.
Do druhého dílu už jsem tak šel s mnohem menším očekáváním, takže jsem nebyl ani moc překvapený, že jsem se dočkal ještě o něco horší podívané, než tomu bylo minule. Já osobně moc nemusel dospěláckou pasáž ani v původním It (1990). A tady si pro nás Andy Muschietti připravil dost těžce přepálenou 169 minutovou nálož. Proboha proč? Víc jak polovina filmu byla zbytečně natahována, obsahovala nudné pasáže i vyloženě hluchá místa a já se několikrát přistihl, jak nervózně pokukuju po časomíře. Dospělí herci se sice snažili, ale já si víc užíval ty vzpomínkové pasáže z dětství.
Pennywise tu sice nedostal zas až tolik prostoru, kolik by si zasloužil, ale nebylo to zas až tak žalostně málo, jak někteří tvrdili napříč internetem (za to Henry Bowers mi tu přišel naprosto zbytečný). Horší už to bylo s jinými „formami strachu“, kterým museli čelit naši hrdinové. Na to, že tvůrci disponovali větším rozpočtem, tak v některých scénách přišli na řadu nechutně odporné digitální efekty (monstra), ze kterých rozhodně nešel strach. Prostě jen prachobyčejný průměrný film, nic víc.
Hodnocení:
50%
