Franz Kafka ve filmu: 2024 KVIFF pořádá retrospektivu ke 100. výročí autorova úmrtí

Letošní roč­ník Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu Karlovy Vary před­sta­ví roz­sáh­lou retrospek­ti­vu s názvem Přání být rudým indi­á­nem: Kafka a film, kte­rá před­sta­ví jak pří­mé adap­ta­ce, tak dal­ší díla ovliv­ně­ná Franzem Kafkou, jed­nou z nej­zá­had­něj­ších lite­rár­ních postav 20. sto­le­tí. Speciální pro­gram je věno­ván sté­mu výro­čí Kafkovy smr­ti, k níž došlo 3. červ­na 1924 v sana­to­riu v rakous­kém Kierlingu.

Název retrospek­ti­vy je inspi­ro­ván jed­nou z Kafkových poví­dek, ztě­les­ňu­jí­cí téma­ta pohy­bu a pro­mě­ny - pojmy, kte­ré hlu­bo­ce rezo­nu­jí s pod­sta­tou kine­ma­to­gra­fie. Program zahr­nu­je fil­my reno­mo­va­ných reži­sé­rů, jako jsou Orson Welles, Martin Scorsese, Ousmane Sembène, Jan Němec a Steven Soderbergh.

„Kafka je jed­ním z těch auto­rů, jejichž tvor­ba inspi­ru­je fil­ma­ře už desít­ky let,“ říká umě­lec­ký ředi­tel Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu Karlovy Vary Karel Och, kte­rý retrospek­ti­vu při­pra­vil spo­lu se zahra­nič­ním kon­zul­tan­tem fes­ti­va­lu Lorenzem Espositem.

„Jako by nás lsti­vě vyzý­val, abychom se poku­si­li co nej­o­ri­gi­nál­ně­ji a nej­in­ten­ziv­ně­ji zachy­tit neu­cho­pi­tel­nost jeho tex­tů, pří­bě­hů, jím vytvo­ře­ných reá­lií a poci­tů obav, kte­ré vyvo­lá­vá, ale i komic­kých situ­a­cí, kte­ré vytvá­řel.“

Vrcholem pro­gra­mu je ori­gi­nál­ní dvoj­pro­gram fil­mů Stevena Soderbergha. V roce 1991 Soderbergh reží­ro­val noi­ro­vou detek­tiv­ku Kafka. O tři­cet let poz­dě­ji původ­ní lát­ku radi­kál­ně pře­stří­hal a vytvo­řil novou ver­zi s názvem Pan Kneff, kte­rou sám popi­su­je jako „němý film se zvu­kem a hud­bou“.
V tom­to pří­pa­dě se jed­ná o „němý film se zvu­kem a hud­bou“.

Soderberghův nedo­ce­ně­ný Kafka je jed­ním z nej­lep­ších vyob­ra­ze­ní Prahy, jaké kdy bylo zfil­mo­vá­no, a vyu­ží­vá his­to­ric­kých loka­cí způ­so­bem, kte­rý by dnes, před­tím než se do čes­ké met­ro­po­le sje­ly vlny turis­tů, nebyl mož­ný. Přepracovaný Pan Kneff nebyl mimo ome­ze­né fes­ti­va­lo­vé uve­de­ní do kin uve­den, tak­že pro­mí­tá­ní je sku­teč­ně výji­meč­nou udá­los­tí.

Mezi dal­ší­mi pozo­ru­hod­ný­mi sním­ky v retrospek­ti­vě jsou vyso­ce ceně­ná adap­ta­ce Procesu Orsona Wellese, čas­to pře­hlí­že­ný film Martina Scorseseho Po hodi­nách a Umělec půstu, adap­ta­ce Kafkovy povíd­ky Hladový umě­lec japon­ské­ho fil­ma­ře Masao Adachiho.

V retrospek­ti­vě jsou zastou­pe­na i význam­ná díla čes­ké kine­ma­to­gra­fie, včet­ně expe­ri­men­tál­ní a kul­tov­ní Proměny Jana Němce, nato­če­né během jeho exi­lu v západ­ním Německu, fil­mu Vladimíra Michálka Amerika, vizu­ál­ně výraz­né adap­ta­ce Kafkovy nedo­kon­če­né romá­no­vé prvo­ti­ny, a krát­ko­me­tráž­ní­ho sním­ku Josef Kilián (1964) reži­sé­rů Pavla Juráčka a Jana Schmidta, kte­rý sice není pří­mou adap­ta­cí Kafkova díla, ale je nepo­chyb­ně kaf­kov­ský.

Retrospektiva sli­bu­je nabíd­nout hlu­bo­ké zkou­má­ní Kafkova lite­rár­ní­ho odka­zu opti­kou kine­ma­to­gra­fie a zdů­raz­nit trva­lý vliv jeho díla na fil­ma­ře po celém svě­tě.

Zde je před­běž­ný seznam Kafkových sním­ků pro­mí­ta­ných na letoš­ním Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu Karlovy Vary:

• Proces (Orson Welles, 1962)
• Josef Kilián (Postava k pod­pí­rá­ní, Pavel Juráček, 1963)
• Peněžní pou­káz­ka (Mandabi, Ousmane Sembene, 1968)
• Zámek (Das Schloß, Rudolf Noelte, 1968)
• Audience (L’Udienza, Marco Ferreri, 1971)
• Proměna (Die Verwandlung, Jan Němec 1975)
• Nájemník (Le Locataire, Roman Polanski, 1976)
• Po hodi­nách (After Hours, Martin Scorsese, 1985)
• Felliniho Intervista (Intervista, Federico Fellini, 1987)
• Tetsuo (Shin’ya Tsukamoto, 1989)
• Kafka (Kafka, Steven Soderbergh, 1991)
• Kafka (Kafka, Zbigniew Rybczyński, 1992)
• Amerika (Vladimír Michálek, 1994)
• Venkovský lékař Franz Kafka (Kafka Inaka Isha, Koji Yamamura, 2007)
• Umělec půstu (Danjiki gei­nin, Masao Adachi, 2016)
• Pan Kneff (Steven Soderbergh, 2021)
• Kafkův hrob (Le Tombeau de Kafka, Jean-Claude Rousseau, 2022)

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový