#1 - Kabinet doktora Caligariho

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

A máme tu prv­ní film ze série 101 nej­lep­ších horo­rů. Jedná se o legen­dár­ní dílo, kte­ré doslo­va umě­lec­ky kom­bi­nu­je výtvar­no a film v neza­po­me­nu­tel­ných obra­zech a pří­bě­hu, kte­rý uchvá­tí i v dneš­ní době.

Kabinet dok­to­ra Caligariho
Das Kabinett des Doktor Caligari
Německo, 1920, 71 minut

Režie: Robert Wiene
Scénář: Hans Janowitz a Carl Mayer
Hrají:
Werner Krauss (Dr. Caligari)
Conrad Veidt (Cesare)
Friedrich Fehér (Francis)
Lil Dagover (Jane)

V pod­sta­tě není mož­né, aby ten­to film nebyl řazen k nej­lep­ším horo­rům, jaké kdy byly nato­če­ny. I když v sou­čas­né době již tolik nedě­sí, stá­le je to pří­běh, ale pře­de­vším umě­lec­ké dílo, kte­ré doká­že zaú­to­čit na emo­ce a hlav­ně doká­že pre­zen­to­vat tako­vé obra­zy, kte­ré lze pova­žo­vat za jed­ny z nej­lep­ších v celé fil­mo­vé his­to­rii. Kromě toho, je důvo­dem pro zařa­ze­ní fil­mu mezi nej­lep­ší horo­ry, že se vůbec jed­ná o prv­ní sku­teč­ně horo­ro­vý film, kte­rý není krát­ko­me­tráž­ním.

Pro dneš­ní­ho divá­ka je Caligari zají­ma­vý pře­de­vším z hle­dis­ka umě­lec­ké­ho, kdy veš­ke­ré kuli­sy jsou inte­ri­é­ro­vé a jsou vytvo­ře­ny uměl­ci ze sku­pi­ny Der Sturm, tedy sku­pi­ny, kte­rá byla sil­ně expre­si­o­nis­tic­ky zalo­že­na. Je to patr­né na pokři­ve­nos­ti celé­ho fil­mu, respek­ti­ve všech kulis, kdy divák jas­ně zís­ká­vá dojem, že se nachá­zí ve vel­mi podiv­ném a nere­ál­ném svě­tě, ane­bo ješ­tě spí­še, že se prá­vě pro­pa­dl do noč­ní můry.

Pokřivenost pro­stře­dí je dopl­ně­na i her­ci samot­ný­mi a jejich výko­ny. Jedná se o diva­del­ní her­ce a jejich diva­del­ní póza je na jejich poje­tí postav výraz­ně znát. Ale v éře němé­ho fil­mu bylo mnoh­dy potře­ba tro­chu pře­hrá­vat, aby byly emo­ce patr­né. Toto pře­hrá­vá­ní se pro­je­vu­je pře­de­vším na před­sta­vi­te­li Francise a na před­sta­vi­tel­ce Jane, jejichž výra­zy jsou jed­no­znač­ně diva­del­ní. O to více pozor­nos­ti si pak zaslou­ží Werner Krauss, kte­rý doká­zal zahrát šíle­ní i bez zvu­ku a beze slov, a pře­de­vším pak Conrad Veidt, jemuž se díky roli námě­síč­ní­ka Cesareho ote­vře­la ces­ta k pro­jek­tům za Velkou lou­ží. Veidt zde v pomy­sl­né jed­no­du­chos­ti své posta­vy před­vá­dí sku­teč­né mis­trov­ství a scé­ny s ním jsou neza­po­me­nu­tel­né, pře­de­vším pak scé­na, kdy chce zabít Jane, a poté uni­ká po bizar­ních stře­chách. V tom­to pří­pa­dě se pak jed­ná o sku­teč­ně jed­nu z nej­lep­ších čás­tí celé­ho fil­mu.

Příběh fil­mu pří­mo nepřed­vá­dí mon­stra, jak se tomu sta­lo v letech poz­děj­ších v Americe, kdy prá­vě pří­še­ry a netvo­ři hrá­li hlav­ní role, ale jeho středo­bo­dem je šílen­ství, kte­ré může být stej­ně děsi­vé, jako stra­chy nesku­teč­né. Cesare zde není sku­teč­ným netvo­rem, ale v pod­sta­tě pou­ze lout­kou, vět­ší důraz je pak kla­den na šílen­ství jako tako­vé, kdy v dru­hé polo­vi­ně se děj pře­sou­vá do blá­zin­ce. Film tak v pod­sta­tě uka­zu­je, jaké ško­dy doká­žou lidé napáchat, když se sna­ží ovlá­dat dru­hé. Mnozí kri­ti­ci pak v tom­to fil­mu a v dal­ších poz­děj­ších němec­kých fil­mech 20. let 20. sto­le­tí vidí jakousi před­zvěst, ane­bo před­po­věď pří­cho­du člo­vě­ka, kte­rý sku­teč­ně ve svém šílen­ství masy doká­že ovlá­dat – tím mužem byl samo­zřej­mě Adolf Hitler.

Kabinet dok­to­ra Caligoriho se zapí­še do pod­vě­do­mí pře­de­vším svý­mi obra­zy, jed­not­li­vý­mi zábě­ry a hrou svě­tel a stí­nů, kte­rá doká­že i v dneš­ní době vyvo­lat dojem děsi­vé­ho, neo­če­ká­va­né­ho, hrůz­né­ho a šíle­né­ho. Expresionismus, kte­rý čiší z pro­stře­dí na kaž­dém kro­ku, pak pou­ka­zu­je na to, jak pro­vá­za­né bylo výtvar­né umě­ní s fil­mem té doby.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:
Jeho umě­lec­kost a obra­zy, kte­ré divá­ko­vi pre­zen­tu­je, jsou jedi­neč­né a nelze si je splést s jiným fil­mem. Některé zábě­ry jsou neza­po­me­nu­tel­né (Alanova smrt, pří­chod Cesareho k Jane, Cesareho útěk a násled­ná smrt, závě­reč­né šíle­ní dok­to­ra Caligariho). Náznaky zde vytvá­ře­jí vět­ší hrů­zu než pří­mé zob­ra­ze­ní. I v dneš­ní době má ten­to film co říci, a to jak stud­ni­ce his­to­ric­ká, tak jako umě­lec­ké dílo.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:
Jedná se o němý film, kte­rý může být pro sou­čas­né­ho divá­ka těž­ko stra­vi­tel­ný. Prolog a epi­log fil­mu v dneš­ní době srá­že­jí jeho vyzně­ní a ale­spoň z mého hle­dis­ka je to nej­slab­ší část fil­mu, kte­rá napros­to mění jeho vyzně­ní.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 18. břez­na 2019

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.