#1832: Živí mrtví 26: Volání do zbraně - 80 %

Dvacátá šes­tá kni­ha série a pořád to může být dob­ré? Ale jo, je to mož­né a kni­ha „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ je toho jas­ným důka­zem. Nemusíte mít zom­bie rádi (v tom pří­pa­dě už tuhle sérii nej­spíš dáv­no nečte­te), ale Robertovi Kirkmanovi se musí nechat, že má pořád o čem spát a že mu roz­hod­ně nedo­šly nápa­dy v tom, jak pří­běh dál roz­ví­jet. Jasně, tro­chu už vyu­ží­vá tak­ti­ku, že vás malin­ku uspí, jako kdy­by se celou dobu nic nedě­lo, jen tako­vé přá­tel­ské tla­chá­ní, ale pak při­jde se závě­rem, kte­rý vás donu­tí zala­pat po dechu a říkat si, že je ško­da, že není ven­ku dal­ší díl. Ale tohle je pros­tě dlou­há série, urči­té šab­lo­no­vi­tos­ti se neu­brá­ní­te. Pořád je ale co nabíd­nout. A kni­ha „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ tohle zatím potvr­zu­je. Že bys­te neče­ka­li, že série o zom­bie může být tak dlou­há a tak dob­rá?

Co se v kni­ze „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ děje? Vlastně toho na prv­ní pohled není moc. Na dru­hý pohled už toho tak málo není. Rick má svou roli tro­chu nejis­tou, ale­spoň ze své­ho pohle­du, a tak při­stu­pu­je k růz­ným opat­ře­ním, jež jsou na jeho pomě­ry už tro­chu zvlášt­ní. Andrea to v tomhle díle řek­ne doce­la dob­ře, jako kdy­by se začal ve vede­ní osa­dy blí­žit Neganovi. A když už jsme u Negana, ten má v tomhle díle doce­la důle­ži­tou roli. Dojde k udá­los­tem, kte­ré jsou lehce neo­če­ká­va­né, i když k nim roz­hod­ně nedo­chá­zí jen tak, zni­če­ho­nic, zase si jen potvr­dí­te, že to má Kirkman všech­no dopře­du pro­myš­le­né a že to, co se sta­lo v před­cho­zích kni­hách, má násled­ky pro aktu­ál­ní dění. Co budu poví­dat, líbí se mi, jak s pří­bě­hem pra­cu­je.

Ale není to jen pří­běh o Rickovi a Neganovi - nako­nec on Rick tu zase tolik pro­sto­ru nemá - ale důle­ži­té jsou i dal­ší oso­by. Především Eugen se dostá­vá do zají­ma­vé situ­a­ce a osob­ně jsem hod­ně zvě­da­vý na to, jak se prá­vě jeho linie vyvi­ne a jak zasáh­ne do živo­ta komu­ni­ty. Ale jsou zde i dal­ší pří­běhy. Co bude dál s Carle? Tady zrov­na moc pro­sto­ru nemá. A co Michonne? S Rickem to také poma­lu začí­ná jít z kop­ce, pře­ce jen, už to není ten sil­ný vedou­cí v tom smys­lu, že se sám posta­ví do čela. Jaký bude jeho dal­ší vývoj? A co Šeptači? Ten závěr nazna­ču­je, že by to moh­lo být sak­ra ost­ré! ale už mlčím, nebu­du víc pro­zra­zo­vat, pro­to­že roz­hod­ně sto­jí za to si kni­hu „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ pře­číst. Jak jsem řekl, jsem už u dva­cá­té šes­té kni­hy, ale tohle není série, kte­ré by u tako­vé­ho dílu došel dech.

Robert Kirkman zom­bie umí a při­znám se, že mu tro­chu závi­dím, jak skvě­le si s nimi hra­je, že v jejich svě­tě doká­že stá­le při­chá­zet s nový­mi nápa­dy. Jasně, kni­ha „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ není vylo­že­ně důkaz něja­kých novot, něja­ký ori­gi­na­lit, ale přes­to se jed­ná o pří­běh, kte­rý zapa­dá do funkč­ní­ho svě­ta. Jasně, že jsou zde sla­bé momen­ty, ale jako kdy­by to odrá­že­lo sku­teč­ný život, jako kdy­by to evo­ko­va­lo ty chví­le, kdy se sami nudí­me, ale dob­ře víme, že pak při­jde něco, co nás roz­ho­dí, co nás potě­ší, co nás zasáh­ne. A tako­vý je i svět zom­bie. Jen ten zásah někdy může být sku­teč­ně ohro­mu­jí­cí. A pod­le kon­ce kni­hy „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ se zdá, že jeden tako­vý je zase na ces­tě. A mož­ná není sám, mož­ná není jen jeden, mož­ná jich bude víc. Jsem ale pře­svěd­čen, že tak nebo tak, bude to stát za to.

Komiks „Živí mrt­ví 26: Volání do zbra­ně“ zakou­pí­te na strán­kách Crew.