#1966: Krysí královny 2: Do dáli se vinoucí chapadla N’Rygothova - 70 %

Kniha „Krysí krá­lov­ny 1: Šmrncem a magií“ mě hod­ně zau­ja­la, líbi­lo se mi, jak si posta­vy nebe­rou ser­vít­ky, jak jsou kaž­dá jiná, jak jsou zábav­né, ale při­tom je toho v nich tro­chu víc než jen spros­té hol­ky. Tohle jsou čty­ři cha­rak­te­ry, pokud tedy počí­tá­me hlav­ní hrdin­ky, kte­ré sto­jí za to, aby je čte­ná­ři čet­ly. Jsou vtip­né, ale jsou to i posta­vy, kte­ré jsou cel­kem hlu­bo­ké, mají zají­ma­vou his­to­rii a navíc, jak je to celé ve fan­ta­sy hávu, má kaž­dá ješ­tě vel­mi spe­ci­fic­ké vlast­nos­ti, což tomu při­dá­vá dal­ší roz­měr. Do kni­hy „Krysí krá­lov­ny 2: Do dáli se vinou­cí cha­padla N’Rygothova“ jsem pak vklá­dal vel­ké nadě­je a doce­la jsem se na ni těšil. Ale najed­nou jsem měl při čte­ní pocit, že už to není tak zábav­né, že najed­nou ty vti­py, kte­ré mě dostá­va­ly, muse­ly tro­chu ustou­pit ději, jenž je nám zde pre­zen­to­ván. Není to děj špat­ný, ale z mého pohle­du to pros­tě bylo více fajn jako vtip­ná a sží­ra­vá kon­ver­zač­ka.

Druhá kni­ha nás vrhá do násled­ků akce, kte­rá byla na kon­ci prv­ní­ho dílu. Došlo k une­se­ní jed­né oso­by, kte­rou se sna­ží zachrá­nit pře­de­vším Sawyer, míst­ní stráž­ce. Holky se vydá­va­jí zatím na jinou akci, aby uká­za­ly, jak jsou pro měs­to plat­né, stej­ně jako to, že mají cel­kem rády pení­ze a udě­la­jí pro ně i špi­na­vou prá­ci. I když tahle prá­ce je pro ně cel­kem fajn - pros­tě mají něko­ho poru­bat. I díky akci se najde sem tam pro­stor na pár dob­rých vtíp­ků, kdy v nich exce­lu­je pře­de­vším Betty, ta nejmen­ší. Dee je tu za tajem­nou, Hannah za pořád­ně pro­tiv­nou mrchu a Violet pak za tako­vou kon­zer­vu, kte­rá lpí na tra­di­cích, i když mož­ná ani sama nechce, jak se dozví­me v jed­nom fla­shbac­ku, jenž se v kni­ze obje­vu­je. A roz­hod­ně není osa­mo­ce­ný, pro­to­že vývoj děje k pohle­dům do minu­los­ti Kurtise J. Wiebeho doslo­va vybí­dl.

Čtveřice se sice musí nej­pr­ve vypo­řá­dat s hou­bo­vi­tý­mi potvo­ra­mi, ale tepr­ve návrat do měs­ta jim uká­že že je tu něco, respek­ti­ve někdo, kdo je sku­teč­ně nebez­peč­ný a na koho žád­né pení­ze sta­čit nebu­dou, pro­to­že se ho budou muset zba­vit pros­tě pro­to, že by jinak všech­no zni­čil. A to se mu doce­la daří, pro­to­že z nebe, jako­by z jiné­ho pro­sto­ru, se na měs­to sná­ší obří cha­padlo­vi­tá stvo­ře­ní. Ano, v kni­ze „Krysí krá­lov­ny 1: Šmrncem a magií“ byly urči­té názna­ky toho, že by se sce­náris­ta mohl inspi­ro­vat v tvor­bě H. P. Lovecrafta, ve dru­hém díle už je to ale řeče­no napl­no. Ať už hou­bo­vi­té potvo­ry nebo pak stvo­ře­ní sná­še­jí­cí se z nebes, jsou jas­ným odka­zem na tvor­bu horo­ro­vé­ho mis­tra a jen dal­ší ukáz­ka toho, jak moc nadá­le Lovecraft ovliv­ňu­je všech­ny gene­ra­ce. A při­tom Wiebe pou­ží­vá dílo autor, kte­rý jako by neměl smy­sl pro humor, v komik­su, kte­rý se o humor vel­mi sil­ně opí­rá. Prvky z Lovecrafta je pros­tě mož­né pojmout růz­no­ro­dě.

Příběh v kni­ze „Krysí krá­lov­ny 2: Do dáli se vinou­cí cha­padla N’Rygothova“ je cel­kem uza­vře­ný, což je doce­la fajn, dostá­vá­te dal­ší epi­zo­du ze živo­ta čtve­ři­ce dost bláz­ni­vých, ale skvě­lých žen­ských. A doví­dá­te se toho o nich pod­stat­ně víc, a to pro­střed­nic­tvím fla­shbac­ků, kte­ré se zde ode­hrá­va­jí prá­vě v sou­vis­los­ti s půso­be­ním gigan­tic­kých mon­ster. Už takhle byly hol­ky posta­va­mi, kte­ré vás bavi­ly, ale teď dostá­va­jí mno­hem víc. Najednou to jsou posta­vy nesku­teč­ně lid­ské, i když teda ve fan­ta­sy svě­tě. Jejich vývoj díky tomu může být nesmír­ně zají­ma­vý, což vás jen při­mě­je k tomu, abys­te s tou­to sérií pokra­čo­va­li. Rozhodně bude stát ješ­tě za to. A já budu dou­fat, že bude pořád tak parád­ně vtip­ná jako dopo­sud. První díl mě sice bavil o něco víc, ale to nic nemě­ní na tom, že i zde jsem se od srd­ce zasmál.

Komiks „Krysí krá­lov­ny 2: Do dáli se vinou­cí cha­padla N’Rygothova“ zakou­pí­te na strán­kách esho­pu Crew.

Na Comics Blogu najde­te recen­ze na kni­hy:
„Krysí krá­lov­ny 1: Šmrncem a magií“