Latency (2024)

Agorafobie spo­je­ná s umě­lou inte­li­gen­cí doká­že nadě­lat paseku nejen v hla­vě hlav­ní hrdin­ky, ale i u samot­ných divá­ků…

Hana trpí ago­ra­fo­bií a vůbec nevy­chá­zí ven ze své­ho bytu. Jedinou spo­leč­nost jí dělá její kama­rád­ka Jen a nej­vět­ší záli­bou je pro­fe­si­o­nál­ní hra­ní her a hle­dá­ní chyb, kte­ré v sobě skrý­va­jí. Jednoho dne obdr­ží balí­ček, kte­rý obsa­hu­je tes­to­va­cí zaří­ze­ní, jenž by jí mělo dopo­mo­ci díky umě­lé inte­li­gen­ci se zdo­ko­na­lo­vat v tom, v čem je nej­lep­ší. Prolínání rea­li­ty s počí­ta­čo­vou simu­la­cí si však brzy začne na mla­dé ženě vybí­rat svou daň a její psy­chic­ké roz­po­lo­že­ní se den po dni zhor­šu­je…

Režie: James Croke

Rok výro­by: 2024

Délka: 94 min

Země: USA / Thajsko

Hrají:

Sasha Luss...(Hana)

Alexis Ren...(Jen)

...a dal­ší

Nikdy jsem nepa­t­řil k těm, kte­rý nějak pod­lehl hra­ní video­her, nebo celo­den­ní­mu brouz­dá­ní po inter­ne­tu či soci­ál­ních sítích. Z mého oko­lí ale vím a vidím, že si to dost čas­to sku­teč­ně vybí­rá svou „daň“. Já osob­ně dávám před­nost ces­to­vá­ní, turis­ti­ce či sle­do­vá­ní fil­mů – a i to je cel­kem „dro­ga“. Když k tomu při­po­čí­tá­me ješ­tě psy­chic­ké poru­chy nebo samot­nou ago­ra­fo­bii, může se z toho stát časo­vá bom­ba a přes­ně tak­to to dopadlo s hlav­ní hrdin­kou toho­to fil­mu.

Sympatická mla­dá žena s trau­ma­tic­kým dět­stvím – jejímž úto­čiš­těm se stal vlast­ní ponu­rý byt, opat­ře­ný hro­ma­dou zám­ků, neschop­nos­tí si sama nakou­pit či uva­řit. Kamarádka jí sice pomá­há, ale co je to sak­ra za život…? Tvůrci se sna­ži­li budo­vat atmo­sfé­ru pře­de­vším přes city a emo­ce Hany, nicmé­ně v prv­ní polo­vi­ně dost zapo­mí­na­li na samot­nou atmo­sfé­ru. Teprve s nasa­ze­ním čelen­ky a pro­lí­ná­ním rea­li­ty, halu­ci­na­cí a umě­le vytvo­ře­né­ho pro­stře­dí se to mír­ně zlep­ši­lo. Divák byl v nejis­to­tě, jest­li se jí to celé jen zdá, zda jí začí­ná hra­bat, nebo se jí pokou­ší zmoc­nit zlá umě­lá inte­li­gen­ce a…

Občas došlo na vcel­ku pěk­ně vizu­ál­ní zábě­ry (kap­ky deš­tě, důraz kla­de­ný na žlu­tou bar­vu), zpo­ma­le­né zábě­ry kamer – tře­ba při tan­ci děv­čat, nicmé­ně když při­šla na řadu tem­něj­ší část pří­bě­hu – pří­zrak či duch byl až moc digi­tál­ní, zuba­tý úsměv rov­něž – no a s kon­cem se z toho stal doce­la vel­ký guláš. Přesto si nemys­lím, že by šlo vylo­že­ně o špat­ný film. Když už nic jiné­ho, tak herec­ké výko­ny obou žen neby­li zas až tak hroz­né.

Latency v sobě mělo jis­tý poten­ci­ál, kte­rý však jeho tvůr­ci nedo­ká­za­li napl­no vyu­žít. Pár svět­lých oka­mži­ků by se tu našlo, ale na víc jak pod­prů­měr­né hod­no­ce­ní to ve finá­le nevi­dím.

Hodnocení:

40%