Víte, filmy mají velkou moc. Dokážou nás jako stádo nahnat do nejbližšího biografu (pro ty mladé, biograf = kino, cinema) a my jen slintajíc s otevřenou pusou hltáme dávku obrázků, které se objevují na plátně. Však to znáte, často jdete na film, kterého byste se za jiných okolností nedotkli ani manželkou (či manželem – pozn. pro feministky) a pak se jen divíte. Přesto ale v kině vydržíte a hlavně – zaplatíte za vstupenku. Má takovou moc i internet, třeba tento blog? Zkusíme to. Zapamatujte si toto slovo – Ravagavagava. Až toto slovo znovu uslyšíte, tak jděte za nejbližším policistou a řekněte mu, že jste Ježíš Kristus a přišli jste spasit svět. Až řeknu tři, tak na předchozí věty zapomenete. Raz…. dva … dva a půl ……. TŘI!
Film King Kong asi nemusím nijak představovat. Jistě jste viděli jeho předchozí zpracování (mám zato, že jsou celkem dvě a viděl jsem asi obě). Na tajemný ostrov (Lebek) se vydává banda civilizací zhýralých filmařů, aby tam natočili nějaký dosud nevídaný film (což se jim částečně i povede). Ve svém týmu mají mladou krásnou herečku Ann (moje oblíbená Naomi Watts) a také skvělého scénáristu Jacka Driscolla (Adrian Brody), mezi kterými to pochopitelně jaksi zajiskří (aby si i romanticky založený divák přišel na své). Ostrov sám je ale obývám jakýmisi divochy, kteří ale místo lidí spíše připomínají zombies.
Divoši slouží svému bohu, což je právě filmová hvězda číslo jedna, samotný King Kong. Tomu právě obětují mladou Ann. Co se ale nestane? Stane se to, že opičí star se do nebohé Ann zamiluje (uznejte, je to jaksi nerovný vztah) a zcela tedy podlehne jejímu kouzlu. Filmaři opičku hezky uspí (nikoli zaříkávadlem spi opičko spi, ale chloroformem, který je pochopitelně účinnější) a převezou do USA, kde ji ukazují, jako velký tahák na diváky. Opička se ale rozzuří a ve své zuřivosti počne demolovat již tak odporný New York (či co to má být) v marné snaze nalézt svoji milou. Tu najde a také si s ní užije mnoho legrace (třeba klouzání se po zamrzlém jezeře, je opravdu zajímavé), když tu se objeví jakýsi podivní vojáčci s touhou opičku zabít, což se jim nakonec povede. Ach, jedno oko nezůstane suché.
Film je plný prázdných frází, ze kterých se racionálně uvažujícímu člověku chce zvracet. Některé filmové efekty jsou ale velmi kvalitně provedeny, sráží je však dolů jejich až příliš fantaskní vyznění (např. různé pády, chycení se za lano, to se ovšem třepí, další pád a …. nakonec nás zachrání rychlá ruka velké opičky, aby se chvíli nato vynořilo několik prehistorických ještěrů a boj o život mohl začíti znovu, … nuda). Mně osobně se velmi líbila scéna, kdy hrdinové prchají před ještě rychleji prchajícími obřími dinosaury, kteří navíc prchají před velmi rychle běžícími otravnými masožravci úzkou kamennou soutěskou, upozorňuji, že velmi, velmi úzkou. Asi si představíte, co se tam tak může odehrávat. Takovýchto scén je ale ve filmu až příliš velké množství, takže po čase už ani nepřekvapí, ale spíše nudí. Když k tomu připočtete různá klišé a někdy dost otravné dialogy, tak…. celkově to sice není žádný propadák nebo vyložená hrůza, ale není to také nic převratného, což se asi ani od podobné látky čekat nedá.
P.S. Ravagavagava J
Photo © 2005 Universal Pictures
