Asteroid City: Retro sci-fi pohádka Wese Andersona je jedním z jeho nejlepších filmů

Kovbojové a mimo­zemš­ťa­né se sbli­žu­jí v titul­ním Asteroid City:, neo­do­la­tel­ném retro­fu­tu­ris­mu pade­sá­tých let reži­sé­ra Wese Andersona, kte­rý měl pre­mi­é­ru v sou­tě­ži na fes­ti­va­lu v Cannes minu­lý měsíc a v praž­ských kinech se obje­ví od 22. červ­na. Vedle reži­sé­ro­va podob­ně ladě­né­ho sním­ku Grandhotel Budapešť jde o jeden z jeho nej­pou­ta­věj­ších fil­mů.

Stejně jako ten­to sní­mek z roku 2014 i Město aste­ro­i­dů začí­ná roz­ší­ře­ným vypra­věč­ským zábě­rem, kte­rý před­sta­vu­je děj fil­mu v pří­bě­hu. V čer­no­bí­lých sek­ven­cích při­po­mí­na­jí­cích doku­men­tár­ní zábě­ry ze záku­li­sí ve for­má­tu 4:3 hra­je Bryan Cranston vypra­vě­če ve sty­lu Roda Serlinga, kte­rý nám vysvět­lu­je gene­zi hry ame­ric­ké­ho spi­so­va­te­le Conrada Earpa (Edward Norton) s názvem Asteroid City.

Vizuální roz­sah se brzy roz­ší­ří do slun­cem vybě­le­né­ho tech­ni­co­lo­ro­vé­ho širo­ko­úhlé­ho obra­zu, kdy sle­du­je­me, jak se „hra“ Asteroid City roz­ví­jí jako vel­ko­le­pá fil­mo­vá pre­zen­ta­ce, s táh­lý­mi dolly zábě­ry, kte­ré nás pro­vá­ze­jí ospa­lým poušt­ním měs­teč­kem s 87 oby­va­te­li.

Do měs­teč­ka se valí pěti­člen­ná rodi­na, jejíž auto je odta­že­no do míst­ní­ho auto­me­cha­ni­ka, jehož díl­na je zlo­věst­ně obklo­pe­na vozi­dly roze­bra­ný­mi na sou­část­ky a nasklá­da­ný­mi jed­no na dru­hém: foto­graf a čer­s­tvý vdo­vec Augie Steenbeck (Jason Schwartzman), dospí­va­jí­cí syn Woodrow (Jake Ryan) a pěti­le­té troj­ča­ta. Augie cítí del­ší zpož­dě­ní, a tak zavo­lá tchá­no­vi Stanleymu Zakovi (Tom Hanks), aby si pro děv­ča­ta při­jel.

Rodina se nachá­zí v titul­ním Asteroid City, měs­teč­ku defi­no­va­ném 5000 let sta­rým mete­o­ri­tem a pode­zře­le zacho­va­lým dopa­do­vým krá­te­rem. Brzy se k nim při­po­jí celá řada dal­ších bar­vi­tých posta­vi­ček, kte­ré se ve měs­tě zúčast­ní pře­dá­vá­ní cen Junior Stargazer, včet­ně rodi­čů v podá­ní Lieva Schreibera, Hope Davisové a Steva Parka a holly­wo­od­ské hereč­ky Midge Campbellové (Scarlett Johanssonová), dopro­vá­ze­jí­cí svou dce­ru.

Dále je tu správ­ce mote­lu (Steve Carrell, zaska­ku­jí­cí za Andersonovu stá­li­ci Billa Murrayho, kte­rý během natá­če­ní one­moc­něl Covidem), vědec dr. Hickenlooperová (Tilda Swintonová), vojen­ský gene­rál Grif Gibson (Jeffrey Wright), uči­tel­ka (Maya Hawkeová) s dese­ti mla­dý­mi stu­den­ty v závě­su a zpí­va­jí­cí kov­boj (Rupert Friend), kte­rý uví­zl ve měs­tě se svou kape­lou.

Když se všech­ny tyto posta­vy shro­máž­dí v krá­te­ru Asteroid City, pod­ně­tem k „diva­del­ní hře“, kte­rou sle­du­je­me, je nevy­svět­li­tel­né zje­ve­ní mimo­zemš­ťa­na, kte­ré pošle měs­teč­ko a jeho dočas­né oby­va­te­le do vlá­dou naří­ze­né karan­té­ny. Co si počít s neče­ka­ně blíz­kým setká­ním, je hádan­kou, na kte­rou se posta­vy sna­ží odpo­vě­dět.

Jádro fil­mu Asteroid City však při­chá­zí v čer­no­bí­lých doku­men­tár­ních scé­nách, kte­ré se v jeho prů­bě­hu obje­vu­jí s pře­stáv­ka­mi. Patří mezi ně sek­ven­ce s herec­kým tre­né­rem (Willem Dafoe), kte­rý tré­nu­je her­ce, aby na jeviš­ti usí­na­li, a dojem­ná výmě­na dia­lo­gů mezi Schwartzmanem, kte­rý hra­je her­ce, jenž ve hře ztvár­ňu­je Augieho, a Margot Robbieovou jako hereč­kou, kte­rá hrá­la jeho ženu, ale její jed­na scé­na byla vystři­že­na.

Je zde krás­ná para­le­la mezi posta­va­mi ve hře, kte­ré se sna­ží pocho­pit setká­ní s mimo­zemš­ťa­ny, a her­ci, kte­ří hra­jí posta­vy, jež se sna­ží pocho­pit udá­los­ti samot­né hry. Asteroid City je neče­ka­ně hlu­bo­ký, až spi­ri­tu­ál­ní záži­tek, kte­rý zkou­má hle­dá­ní smys­lu ve vesmí­ru pří­liš slo­ži­tém na to, abychom ho moh­li pocho­pit.

Přes veš­ke­rý Andersonův styl - doko­na­le pro­pra­co­va­né kuli­sy a kos­týmy, hez­ké jako obrá­zek rámo­vá­ní, nepři­ro­ze­né herec­ké výko­ny a vše ostat­ní - umí reži­sér do své­ho vyprá­vě­ní téměř nepo­zo­ro­va­ně pro­pa­šo­vat sku­teč­né lid­ské emo­ce. A v jeho nej­lep­ších fil­mech - Královských tenenbau­mech, Království vychá­ze­jí­cí­ho měsí­ce, Grandhotelu Budapešť a nyní v Asteroid City - zasáh­ne emo­ci­o­nál­ní obsah mno­hem sil­ně­ji díky tomu, jak jem­ně je vple­ten.

Samozřejmostí je, že Asteroid City vypa­dá skvě­le, ale navzdo­ry všem poznám­kám, kte­ré budou tvr­dit, že jde o nejan­der­so­novštěj­ší ze všech reži­sé­ro­vých fil­mů, zde sku­teč­ně vytvo­řil něco jedi­neč­né­ho pro svou dobu a mís­to, kde se napl­no pro­je­vu­jí tro­py pade­sá­tých let, retro sci-fi a ame­ric­ké­ho jiho­zá­pa­du. Ačkoli je Asteroid City zjev­ně dílem stej­né­ho tvůr­ce, od před­cho­zí Andersonovy tvor­by se sku­teč­ně liší.

A Jason Schwartzman, prů­lo­mo­vá hvězda reži­sé­ro­va fil­mu Rushmore, se zde cítí jako prů­lo­mo­vá hvězda zno­vu: už nepři­po­mí­ná Maxe Fischera, ale je zje­ve­ním v roli dušezpyt­ce v srd­ci Asteroid City. Přestože Schwartzman čás­teč­ně obý­vá umě­lý Andersonův výtvor, napl­ňu­je svou roli hloub­kou a lid­skostí ve výko­nu hod­ném úvah o oce­ně­ní na kon­ci roku.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---