„Hastingsi, potřebuji vás tady. Sám bych byl nejraději s vámi než v tomhle sídle.“ podívá se směrem k zámku. „Lady hraje bridž skutečně ohavně.“
Poirot opouštějící šlechtické sídlo kvůli novým informacím od Hastingse
Asi každý někdy slyšel jméno britské královny detektivek Agathy Christie. Nemuseli jste od ní nikdy nic číst (což je i můj případ, to se přiznám bez mučení), ale asi neutekla vašemu vědomí. A stejně jako napadne člověka okamžitě postava Sherlocka Holmese, pokud je vysloveno jméno Sir Arthur Conan Doyle, podobně se zjeví jméno jistého malého Belgičana s vejčitou hlavou, pokud se kolem nás mihne právě jméno Agathy Christie.
Tady se přiznám k jednomu lehkému přehmatu, který se mi stal, když jsem jméno Hercule Poirot zaslechl poprvé. Tehdy začala první případy vysílat tuším Prima (tehdy možná ještě FTV Premiéra) a já si chtěl najít, kdo to vlastně je.
Narazil jsem na formulaci svérázný švihák se zakroucenými kníry se narodil ve fantazii britské královny detektivek Agathy Christie. Nevím přesně proč, ale tehdy jsem došel k závěru, že pan Poirot bude tedy mistr zločinu, něco jako Doylův Moriarty. Svůj omyl jsem samozřejmě během krátké doby napravil a hrdinu si velice rychle oblíbil, což je také důvod toho, že se text objevuje v této sekci.
Agatha Christie použila krásnou uměleckou metodu, podobně jako například tvůrci Asterixe. Není totiž asi lepší způsob, jak si dělat srandu z vlastního národa či nějakého národa, než přihrát jim do cesty cizince, který si z nich mezi řádky (jindy zcela otevřeně) dělá legraci.
V případě Poirota jde o Belgičana, který je nucen kvůli válce opustit svou drahou vlast a přeplavit se do Spojeného království, kde se jeho malé šedé buňky velmi rychle uchytí. Když je mu navržena cesta na lodi mezi Anglií a Spojenými státy, prohlásí, že před dvaceti lety připlul do Anglie a do dneška se z toho ne zcela vzpamatoval.
„Mezi vojenskou inteligencí a normální inteligencí je rozdíl…se kterým je třeba vždycky počítat.“
Doba? Podle časové osy složené z více pramenů se Hercule Poirot vydává na dráhu soukromého detektiva asi roku 1904, kdy opouští Belgickou policii. Během praxe v Evropě se setkává poprvé s inspektorem Jappem a později také Arthurem Hastingsem. Oba pánové se při jeho pozdějším pobytu v Anglii stávají pravidelnými společníky během valné většiny Poirotových případů.
Roku 1916 je Poirot donucen světovou válkou opustit Evropu a přesunout se do Anglie. Zde se dostává k záhadě na zámku Styles a opět potkává Hastingse. Jeho pozdější případy jsou předmětem jak seriálu, tak celovečerních případů. Jejich čas zpracování neodpovídá vždy chronologii. Ovšem Opona, Poirotův poslední případ, byla zpracována jako poslední film.
Co říci o Poirotovi samotném?
Poirot u telefonu: „Superintendante, mám vynikající zprávy. Ne ne ne ne ne, to ne. Ale někdo se mě právě pokusil zabít!“
Ješitný malý Belgičan se zálibou v gurmánských pokrmech, sladkém víně a drahých oblecích. Zásadně nosí tvrdé límečky a obvykle prohlašuje, že „ohrnovací límečky jsou důkazem úpadku šedých buněk“přičemž v jedné scéně po této větě nakráčí do místnosti inspektor Japp právě s ohrnovacím límečkem.
Ačkoli jeho výstřední i vybrané zvyky a chování je často terčem jistého tichého pobavení jak jeho přátel, tak okolí, nebyl by to Poirot, kdyby si neuměl ze svých přátel také dokonale vystřelit, pokud k tomu má náladu či důvod. Toto bodré pošťuchování, ve kterém se ale skrývá obrovské přátelství všech postav i jejich vzájemný respekt ke schopnostem toho druhého, dotváří nádhernou atmosféru staré dobré Anglie a doslova uměleckých zločinů, které na malého Belgičana v každém díle číhají.
Poirot: „Jméno Poirot je obáváno na každém golfovém hřišti po celém kontinentu.
Golfer: „Náhodu u sebe nemáte osvědčení o handicapu, pane?“
Poirot: „Ne ne, jsem v pohodě.“
Bezesporu nejlépe se postavy ujal britský herec David Suchet, který vytvořil s umělým knírkem a vycházkovou holí v ruce třináct sérií popisujících valnou většinu známých případů.
Například u Zla pod Sluncem existuje ještě verze s Peterem Ustinovem, která ovšem dle mého názoru stojí pěkně za pendrek. Za prvé, Ustinovův Poirot neskutečně ráčkuje a český dabing to, pokud si dobře pamatuji, ještě umocnil. Peter Ustinov se navíc jako herec v obleku nemůže zbavit jisté upocenosti svého hereckého výkonu. A to k Poirotovi skutečně nepatří.
Musím ovšem upozornit také na starší verzi Vraždy v Orient Expresu, ve které si Belgičana zahrál Albert Finney a vedle něj se vyskytly takové hvězdy jako Sean Connery nebo Michael York. Tuhle verzi z roku 1974 stavím i nad novou s Davidem Suchetem. Ne kvůli kvalitě představitelů, spíše kvůli tomu, že nová verze Orient Expressu obsahuje Poirotovy monology s bohem a modlitby s růžencem. Ano, v tomto příběhu sice Poirot kryje skutečné pachatele, ale pokud ve zbytku série otázky víry celkem neřeší, nevím, proč by tomu mělo tak být zde, když podobných dilemat musel řešit bezpochyby mnoho. A Orient Expres není jediný případ, kdy si Poirot trochu pohrál s pravidly v zájmu dosažení spravedlnosti a potrestání pravého pachatele.
Ovšem tyto drobnosti nekazí nic na obrovském kouzlu celé filmové adaptace, kterou Britové opět potvrdili svoje filmařské kvality. Co taky čekat od národa, který dokázal s takovým leskem a elánem přenést do současnosti i Sherlocka Holmese.
A na posledním, ale ne nedůležitém místě je nutno zmínit, že česká televize vytvořila v případě Poirota jeden z nejlepších seriálových i filmových dabingů, který se dá kvalitou srovnat i třeba se starými profesionály z CI5.
Základ: klasická britská detektivní série
Navíc:
- fantastická adaptace nejslavnějšího detektiva z pera Agathy Christie
- David Suchet v hlavní roli
- případy
- atmosféra doby
- neomrzí ani opakované sledování
Nejnovější komentáře