Po ztroskotání neznámé vesmírné lodě na planetě Zemi se Wendy (Sydney Chandler) a nesourodá jednotka vojáků vydávají loď prozkoumat. Najdou tam něco nebezpečného, něco, co touží po jejich krvi, a to Vetřelce...
Sérii Vetřelec čeká dost možná nejaktivnější období. Ještě minulý rok tu byl film Vetřelec: Romulus, který v kinech zvládl utržit 350,9 milionů dolarů, v plánu je tak už nyní pokračování, vzhledem k souběžně aktivnímu rozšiřování série Predátor se navíc mluví o nejspíše nevyhnutelném dalším filmu, ve kterém dojde ke střetnutí právě Xenomorphů s příslušníky rasy Yautja. Dále je tu chystané pokračování videohry Alien: Isolation, nejnověji také první seriál ze světa Vetřelce.
Od seriálu s názvem Vetřelec: Země se poté daly očekávat zajímavé věci už od oznámení, že za ním stojí Noah Hawley. Autor seriálů Legion či Fargo již dokázal, že umí například koncept superhrdinských komiksových adaptací postavit tak trochu na hlavu, protože Legion je především seriálem, ve kterém jde místo o záchranu světa o boj titulního hrdiny se sebou samým. Hawley je talentovaný televizní tvůrce, od počátku ovšem bylo jasné, že ke svému Vetřelci přistoupí zásadně po svém. Až se dá přímo spekulovat nad tím, že byl seriál Vetřelec: Země přímo stvořen pro to, aby diváky (a především hardcore fanoušky Vetřelce) rozdělil na dva znesvářené tábory.
Samotný seriál se odehrává v roce 2120, to ho v rámci časové linie série Vetřelec zasazuje do období 16 let po závěru filmu Vetřelec: Covenant a 2 roky před událostmi původního Vetřelce. Neznamená to ovšem, že by na časové linii zase tolik extra záleželo. Hawley na to jde očekávání jde po svém a svět Vetřelce rozšiřuje způsobem, který nemusí každému vonět. Svým způsobem má mnohem blíže k prequelům od Ridleyho Scotta (Prometheus, Vetřelec: Covenant) nežli k základní čtyřdílné sérii (původní Vetřelec - Vetřelec: Vzkříšení). Zároveň se na seriálu dá snadno ocenit, že skutečně sérii nějak rozšiřuje, není prázdnou velkou službou jako do velké míry tak úspěšně přijatý Romulus. Nedá se ovšem vyloženě říci, že by negativní přijetí seriálu Vetřelec: Země tkvělo pouze v drtivé většině neochotě většiny přijmout něco nového. Vetřelec: Země je bezpochyby seriálem, který má své chyby. Neznamená to ovšem, že by to zároveň shazovalo jeho nezpochybnitelné kvality.
Hawley do velké míry navazuje na zmiňované Scottovy prequely i tím, že jsou podobně jako Xenomorphové důležití také androidi. Spíše tedy kyborgové, syntetici a hybridi. Právě hybridem je hlavní hrdinka Wendy v podání Sydney Chandler. Ta původně byla dívkou Marcy, kvůli smrtelné nemoci se ovšem stala prvním člověkem, jejíž vědomí je přeneseno do těla syntetika. Zpočátku je tak Wendy dítětem v těle dospělého, která se ovšem časem dočkává nějakého vývoje. A jedná se o jeden z těch motivů, který je v seriálu vystavěn skvěle. A je krásnou ukázkou, jak chce Hawley ke svému seriálu přistoupit. Byť tak úvod funguje jako pocta původnímu Vetřelci i velmi specifickou výpravou, originálnější projekt ze světa Vetřelce tu nebyl už delší dobu. A jedná se svým způsobem o příjemný reparát po loňském „Vetřelec: Rutinus.“
Vetřelec: Země vypadá jako seriál na kterém se nešetřilo, jeho futuristický design tak nikdy nepůsobí lacině, výpravou, kostýmy i efekty je vše na správném místě, málokterý seriál za poslední dobu působí tak filmově. A kromě Sydney Chandler tu herecky září především Timothy Olyphant. Pořád není a nejspíše už ani nikdy nebude vyloženou hereckou hvězdou, přesto u Olyphanta už dlouhou dobu platí, že si dokáže prakticky každou svou roli náležitě užít a dát do ní všechno. Jeho android Kirsh patří mezi nejnosnější postavy seriálu, takové, které po celou dobu není nikdy úplně dost. Především i proto, jak blízko nakonec má k Davidovi v podání Michaela Fassbendera, právě postava Davida poté patří mezi nejlepší části prequelů Ridleyho Scotta. A své si odehraje i Samuel Blenkin, který hraje Boye Kavaliera, nejmladšího trilionáře na světě, jehož společnost Prodigy je konkurencí známé Weyland-Yutani.
Vetřelec: Země zvládá většinu času fungovat jako ideální mix starého a nového. Je to poměrně odvážný experiment, především i vývoje úlohy samotných Xenomorphů. Seriál se věnuje motivům jako je lidství a smrtelnost, Hawleymu se skutečně sérii daří dát nový život a ukázat, že se v ní nadále objevovat a prozkoumávat něco nového. Někomu může stačít unavený výplach jako Romulus, někdo prostě chce něco víc. A svým způsobem se nabízí srovnání, že je Vetřelec: Země pro celou franšízu něco jako Andor pro Star Wars. Je jen škoda, že se seriál některým motivům nezvládne věnovat zase tolik a příliš sází na nezodpovězené otázky, na které se možná odpoví až příště (byť seriál prozatím nebyl oficiálně prodloužen pro 2. sérii, končí velmi jasným cliffhangerem).
Hawley tentokrát jako seriálový vypravěč pracuje s mnohem větším měřítkem, do velké míry to poté působí dojmem, že mu ruce svazuje fakt, že pořád musí jít o součást světa Vetřelce. Svým způsobem by tak Hawley mohl realizovat velkolepou sci-fi variaci na Frankensteinovo monstrum, pořád se ovšem musí jednat o součást světa Xenomorphů a dosavadních filmů s jejich účastí. Pro celou sérii je to nový začátek, který sice může chvílemi evokovat cosi až na hory vzdáleného, přesto je to pořád Vetřelec, který sérii neubírá její intelektuální přesah, který byl její součástí od počátku (už první Vetřelec má náboženský přesah). Nějaký základ série vlastně Hawley využívá k prozkoumávání a rozšiřování motivů, které ho očividně zajímají krapet více. Syntetici doposud neměly v sérii tak výraznou úlohu, důležitější jsou v tomto seriálu minimálně jako Xenomorphové. A možná ještě trochu víc.
Chvílemi se zdá, že by Vetřelec: Země mohl spíše fungovat jako seriálový spin-off Blade Runnera (spojením Vetřelce a Blade Runnera by došlo k potvrzení jedné populární fanouškovské teorie). Korporace tu oplývají až příliš velkou mocí, právě práce s hybridy poté skrývá potenciál pro ziskuchtivost v rámci možnosti nesmrtelného života. Hawley očividně má svoje priority, ruce mu tak svým způsobem svazují i nejspíše povinné pocty, které zřejmě prostě musejí být součástí seriálu, aby se dalo skutečně mluvit o plnokrevném Vetřelci. A přesto jsou nosnější právě ty momenty, kdy je Hawley věrný svému pískovišti.
Především prací s konceptem hybridů, kdy jejich samotná existence a podstata snadno vyznívá velmi depresivně. Především i proto, že se nakonec ukáže, že k sobě mají hybridi a Xenomorphové poměrně blízko - oba jsou experimenty, kteří jsou využívání lidmi. Ano, Xenomorphové se v tomto seriálu stávají tak trochu menšími vetřelci a seriál je svým způsobem částečně polidšťuje. A přesto to svým způsobem dává smysl svým způsobem je ovšem vyznění závěru tak kontroverzní, že se svým způsobem dá snadno pochopit, že jím mnozí budou pohrdat.
Každý si tak musí ujasnit, co pro něj přesně série Vetřelec znamená a že je ochotný přistoupit, že je Hawley schopný redefinice. I za cenu toho, že ho mnozí fanoušci Vetřelce budou nenávidět. A možná mu někteří z nich budou vyhrožovat smrtí podobně jako fanoušci Star Wars vyhrožovali Rianu Johnsonovi, většina z nich se ostatně z jeho Star Wars: Poslední z Jediů vzpamatovává dodnes. A opět do velké míry jen proto, že Johnson v jejích očích realizoval až příliš velkou redefinici dosavadní série.
Seriál Vetřelec: Země je odvážným pokusem o rozšíření a obohacení Vetřelčího univerza. Noah Hawley přináší svůj osobitý rukopis, který kombinuje respekt k tradičním prvkům série s novými, originálními motivy, zejména prostřednictvím postav hybridů a syntetiků. Silné herecké výkony, vizuálně propracovaná produkce a schopnost tematicky zkoumat otázky lidství, smrtelnosti a etiky činí ze seriálu zajímavý a promyšlený projekt. Na druhou stranu některé motivy zůstávají nedostatečně rozvinuté, některé scény působí spíše jako povinná pocta a závěr vyvolává kontroverze, což může část fanoušků odradit. Celkově Vetřelec: Země funguje jako povedený mix starého a nového – solidní a inspirativní, i když ne bezchybný, a potvrzuje, že svět Vetřelce stále nabízí prostor pro nové příběhy a experimenty...
