Dvanáctiletá holka jménem Bára se s rodiči z Prahy přestěhovala na venkov a tak trochu jí to vadí. Ovšem na druhé straně s koupí rodinného domu získala i kočku Barču. Navíc vlastní kouzelný atlas, který ji dokáže přenést do minulosti. Tentokrát se dostala do doby Marie Terezie. A procházka růžovou zahradou to tedy rozhodně nebyla. Ocitla se v nějakém lese, ale neměla nejmenší ponětí o tom, kde se nachází. Když se nějakým způsobem dostala z lesa na cestu, tak ji zastavil vůz tažený koníky. Na něm seděl starší muž jménem Kučera. Ten se z Báry snažil vydolovat, odkud je a kam má namířeno.
Samozřejmě mu nemohla říct, kdo je a odkud je, protože by jí to nevěřil. Tak ji odvezl na faru k panu faráři a jeho hospodyni Mandaléně. I tady se z Báry snažili dostat její původ, ale marně. Nenapadlo ji nic lepšího, než říct, že si vůbec nic nepamatuje. Všichni ji litovali, jen Mandaléna na ni byla ze začátku docela protivná. Pan farář jí pobídl, aby se najedla. Byl docela nesvůj z toho, že Bára nejí pomocí holých rukou, a když mu prozradila, že je zvyklá jíst vidličkou, tak se jen usmál. Pak poprosil Mandalénu, aby Báře dala dohromady její oděv, který byl značně potrhaný.
Bára se na faře učila všechno, co má znát žena a dívka té doby, takže veškeré ruční práce a také se ochomýtala v kuchyni. Poznala také Vojtu, chudého mládence, který sice má chalupu, ale je tam svým způsobem otrokem, protože rodiče už nemá a žije tam s ním otčím a jeho novou ženou. Vojta měl rád Hanči, což byla dcera Kučery, který vzal Báru na faru. Jenže Kučera měl pro ni vyhlédnutého Jakuba, synka bohatého sedláka. Jakub nebyl špatný kluk, jenže Hanči ho neměla ráda. Opětovala Vojtův cit, ale bohužel to nemělo budoucnost.
Kučera nakonec zařídil, aby Vojtu vzali na vojnu. Bára se rozhodla, že to tak nenechá a vydala se najít královnu Marii Terezii, aby jí napsala ceduličku, aby mohla Bára dostat Vojtu z vojny domů. Tak si tedy vzala trochu peněz a vydala se pěšky na cestu. Na cestě ji zastavil tulák, zarostlý a špinavý. Nikde nikdo a Bára měla pochopitelně strach. Tulák jí chtěl ukrást, co měla v uzlu, tak se chvíli přetahovali a Bára volala o pomoc, když u ní zastavil kočár s urozenou hraběnkou von Katzenburg. Ta ji vzala do kočáru a nakonec ji odvezla až k zámku, kde sídlila Marie Terezie.
Bára se dostala pomocí lsti až k Marii Terezii. Té všechno pověděla a ta jí ceduličku přislíbila, zároveň Báře nabídla, aby zůstala chvíli na zámku a dělala společnici jedné její dceři – Líza. Přes počáteční odstup se spolu obě dívky dost spřátelili. Bára měla přání stát se princeznou a bylo jí to dopřáno. Myslela si totiž, že nemusí nic dělat, ale to se zmýlila. Každý den měla nabitý od rána do večera, hlavně učením. Bára už z toho byla dost otrávená, ale musela se podvolit. Na zámku nebyla jenom Líza, ale i další děti Marie Terezie a nejstarší byla Mariana, do které se zakoukal mladý vikomt Filip.
Bohužel, i přes Marianiny sympatie se tenhle cit nemohl naplno projevit, protože se to společensky nehodilo, arcivévodkyně a vikomt – to by nemohlo jít dohromady. Bára časem na zámku odhalila i takové malé spiknutí. Královnu Marii Terezii totiž navštěvoval tajně nějaký chlap a Bára si myslela, že spolu mají milostná dostaveníčka, ale mýlila se. Bára se po plese, který byl uspořádán na počest Marie Terezie, vrátila spolu s hraběnkou von Katzenburg zpátky na faru a také si dojeli pro Vojtu na vojnu. Přivezli ho domů, ale tam to nedopadlo podle představ ani Báry a ani Vojty.
Tahle knížka je moc dobrá, stejně jako snad všechny z téhle edice. Rozhodně to doporučuju, aby si to děti přečetli, protože jsou tam zásadní dějepisná fakta, která možná ještě neznají. Překáží mi snad jenom to, že hlavní hrdinka Bára je podle mého názoru natvrdlá v některých věcech, které by měla dávno znát, když chodí už dlouho do školy.
Knihu lze zakoupit za 349 Kč zde.
- Autor: Veronika Válková
- Ilustrace: Petr Kopl
- Žánr: beletrie pro děti
- Nakladatelství: Grada
- Datum vydání: 30. 03. 2017
