V hobití vesničce sepisuje starý Bilbo Pytlík historii jedné neočekávané cesty. Nikdy netoužil být hrdinou a vydávat se vědomě na dobrodružnou cestu považoval za nerozumné. Přesto musí napsat o tom, jak se na jednu nebezpečnou cestu plnou nečekaných setkání vydal s partou trpasličích bojovníků pod vedením bojovníka Thorina a kouzelníka Gandalfa. Právě Gandalf věří, že malý hobit může být bojovníkům užitečný a že proti zlu je možné bojovat i malými činy. Že to má Gandalf v hlavě srovnaný, o tom není pochyb. Nepoužívá kouzla zbytečně a ve Středozemí je právem uznávaný. Je to on, kdo vede bojovníky směrem k Ereboru, kde v hloubi země obklopen zlatem spí drak Šmak. Cestou k Ereboru se skupina bojovníků musí vypořádat s pěkně krutou čeládkou, kterou můžeme očekávat v pohádkové zemi. Ani nechutní zlobři, ani neúnavní skřeti však nemohou bojovníky od jejich cesty odradit. A to se ještě stačí zastavit v Roklince a Bilbo Pytlík narazí na Gluma. Je to pěkná podšívka, tenhle slizký Glum. Ale Bilbo vyhraje v hádankovém souboji, nenechá se zastrašit a ukáže, že je nejen bystrý, ale také pohotový a nebojácný. A hlavně získá to, co Glum ztratil, prsten. Zkrátka a dobře, vzít hobita na neočekávanou a nebezpečnou cestu byl dobrý nápad. To nakonec uznají i trpaslíci se svým vůdcem Thorinem.
Režisér Peter Jackson se netají svým obdivem k dílu Johna Ronalda Reuela Tolkiena, který je považován za zakladatele hrdinské fantasy. Tentokrát se rozhodl převést do filmu příběh o hobitovi a navázat na úspěšnou trilogii Pán Prstenů. Když v roce 2001 překvapil Jackson filmové diváky svým prvním filmem s hobitem Frodo Pytlíkem a jeho kamarády, stál film mnoho námahy a peněz. Ale Peter Jackson byl spokojený a námaha se vyplatila. Přenesení rozsáhlého příběhu plného bitev a postav bylo přijato diváky i kritikou příznivě. Proč tedy nepokračovat!
Tolkien obdařil svá díla takovou mírou fantazie a postav, že je možné je přenést do filmu jen pomocí počítačové technologie. Bez této technologie se neobešel ani film Hobit. Ale přílišná snaha zvýšit napětí pomocí počítačových triků se chvílemi jeví jako zbytečná. Uslintané tlamy zlobrů nebo rozhýbané skalní postavy nepůsobí nebezpečně a všechno je tak pohádkově čitelné, že to připomíná staré pohádky bratří Grimmů. Skutečně napínavou chvilku jsem si užila jen při setkání Bilbo Pytlíka s Glumem. Kromě napětí se ve filmu objeví i dvě komické scény. První veselá scénka vznikne při návštěvě trpaslíků v hobitím domě Bilbo Pytlíka a zazní při ní i rozverná písničku „bumtaratatralala…..“. V té druhé se představí potrhlý hnědý kouzelník, jehož cesta lesem pěšky i na sáňkách taženými králíky připomíná cestování sáněk Baby Jagy z populární pohádky Mrazík. Asi je to podobnost čistě náhodná, ale malým divákům se to bude líbit.
Film Hobit: Neočekávaná cesta se hodně podobá předchozí trilogii Pána Prstenů. S prvními obrazy zazní stejný hudební motiv od Howarda Shoreta a v hobití vesničce si člověk připadá jako doma. Vlastně i nebezpečné příšery jsou vítané. Film prostě přináší nenáročnou a osvědčenou podívanou, ničím novým nepřekvapí a jediným milým překvapením je Bilbo Pytlík v podání herce Martina Freemana. Tomu se podařilo zahrát svou postavu jako antihrdinu s přirozeným odstupem. Některé scény jsou sice na hranici grotesky, ale Freeman dokáže situaci dohrát bez přehrávání a dodá tak scénám větší věrohodnost a lidskost.
Film trvá 166 minut a dovedu si představit, které scény bych vystřihla a zkrátila. Film je zbytečně dlouhý a naplněný opakovanými scénami s počítačovými triky. Na dlouhý zimní večer se svačinkou a pitím je však film dobrým a nenáročným programem
Části seriálu: Hobit
- Hobit: Neočekávaná cesta - a jak to vlastně začalo s Bilbem Pytlíkem
Nejnovější komentáře