Hobit: Neočekávaná cesta - a jak to vlastně začalo s Bilbem Pytlíkem

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V hobi­tí ves­nič­ce sepi­su­je sta­rý Bilbo Pytlík his­to­rii jed­né neo­če­ká­va­né ces­ty. Nikdy netou­žil být hrdi­nou a vydá­vat se vědo­mě na dob­ro­druž­nou ces­tu pova­žo­val za nero­zum­né. Přesto musí napsat o tom, jak se na jed­nu nebez­peč­nou ces­tu plnou neče­ka­ných setká­ní vydal s par­tou trpas­li­čích bojov­ní­ků pod vede­ním bojov­ní­ka Thorina a kou­zel­ní­ka Gandalfa. Právě Gandalf věří, že malý hobit může být bojov­ní­kům uži­teč­ný a že pro­ti zlu je mož­né bojo­vat i malý­mi činy. Že to má Gandalf v hla­vě srov­na­ný, o tom není pochyb. Nepoužívá kouz­la zby­teč­ně a ve Středozemí je prá­vem uzná­va­ný. Je to on, kdo vede bojov­ní­ky smě­rem k Ereboru, kde v hlou­bi země obklo­pen zla­tem spí drak Šmak. Cestou k Ereboru se sku­pi­na bojov­ní­ků musí vypo­řá­dat s pěk­ně kru­tou čelád­kou, kte­rou může­me oče­ká­vat v pohád­ko­vé zemi. Ani nechut­ní zlobři, ani neú­nav­ní skře­ti však nemo­hou bojov­ní­ky od jejich ces­ty odra­dit. A to se ješ­tě sta­čí zasta­vit v Roklince a Bilbo Pytlík nara­zí na Gluma. Je to pěk­ná pod­šív­ka, tenhle sliz­ký Glum. Ale Bilbo vyhra­je v hádan­ko­vém sou­bo­ji, nene­chá se zastra­šit a uká­že, že je nejen bys­trý, ale také poho­to­vý a nebo­jác­ný. A hlav­ně zís­ká to, co Glum ztra­til, prs­ten. Zkrátka a dob­ře, vzít hobi­ta na neo­če­ká­va­nou a nebez­peč­nou ces­tu byl dob­rý nápad. To nako­nec uzna­jí i trpas­lí­ci se svým vůd­cem Thorinem.

Režisér Peter Jackson se neta­jí svým obdi­vem k dílu Johna Ronalda Reuela Tolkiena, kte­rý je pova­žo­ván za zakla­da­te­le hrdin­ské fan­ta­sy. Tentokrát se roz­ho­dl pře­vést do fil­mu pří­běh o hobi­to­vi a navá­zat na úspěš­nou tri­lo­gii Pán Prstenů. Když v roce 2001 pře­kva­pil Jackson fil­mo­vé divá­ky svým prv­ním fil­mem s hobi­tem Frodo Pytlíkem a jeho kama­rá­dy, stál film mno­ho náma­hy a peněz. Ale Peter Jackson byl spo­ko­je­ný a náma­ha se vypla­ti­la. Přenesení roz­sáh­lé­ho pří­bě­hu plné­ho bitev a postav bylo při­ja­to divá­ky i kri­ti­kou pří­z­ni­vě. Proč tedy nepo­kra­čo­vat!

Tolkien obda­řil svá díla tako­vou mírou fan­ta­zie a postav, že je mož­né je pře­nést do fil­mu jen pomo­cí počí­ta­čo­vé tech­no­lo­gie. Bez této tech­no­lo­gie se neo­be­šel ani film Hobit. Ale pří­liš­ná sna­ha zvý­šit napě­tí pomo­cí počí­ta­čo­vých tri­ků se chví­le­mi jeví jako zby­teč­ná. Uslintané tla­my zlo­b­rů nebo roz­hý­ba­né skal­ní posta­vy nepů­so­bí nebez­peč­ně a všech­no je tak pohád­ko­vě čitel­né, že to při­po­mí­ná sta­ré pohád­ky brat­ří Grimmů.  Skutečně napí­na­vou chvil­ku jsem si uži­la jen při setká­ní Bilbo Pytlíka s Glumem. Kromě napě­tí se ve fil­mu obje­ví i dvě komic­ké scé­ny.  První vese­lá  scén­ka vznik­ne při návštěvě trpas­lí­ků v hobi­tím domě Bilbo Pytlíka a zazní při ní i roz­ver­ná pís­nič­ku „bum­ta­ra­ta­tra­la­la…..“. V té dru­hé se před­sta­ví  potrh­lý hně­dý kou­zel­ník, jehož ces­ta lesem pěš­ky i na sáň­kách taže­ný­mi krá­lí­ky při­po­mí­ná ces­to­vá­ní sáněk Baby Jagy z popu­lár­ní pohád­ky Mrazík. Asi je to podob­nost čis­tě náhod­ná, ale malým divá­kům se to bude líbit.

Film Hobit: Neočekávaná ces­ta se hod­ně podo­bá před­cho­zí tri­lo­gii Pána Prstenů. S prv­ní­mi obra­zy zazní stej­ný hudeb­ní motiv od Howarda Shoreta  a v hobi­tí ves­nič­ce si člo­věk při­pa­dá jako doma. Vlastně i nebez­peč­né pří­še­ry jsou víta­né. Film pros­tě při­ná­ší nená­roč­nou a osvěd­če­nou podí­va­nou, ničím novým nepře­kva­pí a jedi­ným milým pře­kva­pe­ním je Bilbo Pytlík v podá­ní her­ce Martina Freemana. Tomu se poda­ři­lo zahrát svou posta­vu jako anti­hr­di­nu s při­ro­ze­ným odstu­pem. Některé scé­ny jsou sice na hra­ni­ci gro­tes­ky, ale Freeman doká­že situ­a­ci dohrát bez pře­hrá­vá­ní a dodá tak scé­nám vět­ší věro­hod­nost a lid­skost.

Film trvá 166 minut a dove­du si před­sta­vit, kte­ré scé­ny bych vystřih­la a zkrá­ti­la. Film je zby­teč­ně dlou­hý a napl­ně­ný opa­ko­va­ný­mi scé­na­mi s počí­ta­čo­vý­mi tri­ky. Na dlou­hý zim­ní večer se sva­čin­kou a pitím je však film dob­rým a nená­roč­ným pro­gra­mem