2DVD obsa­hu­je:

• do 12ti kapi­tol čle­ně­ný film ve dvou for­má­tech: ori­gi­nál­ním širo­ko­úhlém for­má­tu a ve for­má­tu 16:9 vždy se zvu­kem Dolby Digital 5.1 i Dolby Surround 2.0
• zvu­ko­vou Dolby Digital 5.1. ver­zi pro nevi­do­mé
• kla­sic­ký Film o fil­mu
• pro fil­mo­vé labuž­ní­ky Janem Hřebejkem komen­to­va­né a k jed­not­li­vým kapi­to­lám při­řa­ze­né sestři­hy „Jak jsme to děla­li“ s nepo­u­ži­tý­mi zábě­ry z fil­mu a se zábě­ry z natá­če­ní fil­mu o fil­mu
• video­klip k titul­ní pís­ni Hello America
• obsáh­lé foto­ga­le­rie „Před kame­rou“ a „Za kame­rou“
• upou­táv­ky k fil­mu
• ukáz­ky ze soun­d­trac­ku

a to vše s voli­tel­ný­mi ang­lic­ký­mi podti­tul­ky.

 

DVD:

je chud­ší o širo­ko­úh­lý for­mát a o zvu­ko­vou ver­zi pro nevi­do­mé

 

 

HOREM PÁDEM – TVŮRCI A OBSAZENÍ

 

 

režie: Jan Hřebejk

námět: Petr Jarchovský a Jan Hřebejk

scé­nář: Petr Jarchovský

kame­ra: Jan Malíř

archi­tekt: Milan Býček

kos­týmy: Katarína Bieliková

střih: Vladimír Barák

zvuk: Michal Holubec

hud­ba: Aleš Březina

výkon­ní pro­du­cen­ti: Ondřej Trojan, Milan Kuchynka

pro­duk­ce: Michaela Kuchynková, Marcela Dvořáková, Daria Špačková

vyro­bi­la: Filmová a tele­viz­ní spo­leč­nost Total HelpArt T.H.A.

ve spo­lu­prá­ci s Českou tele­vi­zí a Barrandov Studio

pro­du­cent: Ondřej Trojan – Total HelpArt T.H.A.

koproducenti: Jaroslav Kučera - Česká televize, Jan Bradáč - Falcon

 

hra­jí: Petr Forman, Emília Vášáryová, Jan Tříska, Ingrid Timková, Kristýna Liška-Boková, Jiří Macháček, Nataša Burger, Jaroslav Dušek, Pavel Liška, Marek Daniel, Jan Budař, Zdeněk Suchý a dal­ší…

 

 

STALO SE OD PREMIÉRY FILMU

 

 

• 16. září 2004

Film Horem Pádem byl do čes­kých pre­mi­é­ro­vých kin uve­den 16. září 2004. Ještě před­tím se ale před­sta­vil seve­ro­a­me­ric­kým dis­tri­bu­to­rům na fes­ti­va­lu v Telluride, upro­střed Skalistých hor ve stá­tě Colorado, kde měl 3. září svě­to­vou pre­mi­é­ru. A také 12. září na svě­tozná­mém fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Torontu (konal se od 9. do 18. září 2004), kde byl uve­den jak v sek­ci Film Industry, tak i ve veřej­né pro­jek­ci.

Film v Torontu uspěl, což mělo zásad­ní vliv na roz­hod­nu­tí váha­vých ame­ric­kých dis­tri­bu­to­rů. V nedě­li 12. září čas­ně ráno byla mezi pre­zi­den­tem ame­ric­ké dis­tri­buč­ní spo­leč­nos­ti Sony Pictures Classics Michaelem Barkerem a pro­du­cen­tem ze spo­leč­nos­ti Total HelpArt T.H.A. Ondřejem Trojanem uza­vře­na doho­da o fil­mo­vé dis­tri­buci fil­mu Horem Pádem na úze­mí USA a Kanady. Po sním­cích Musíme si pomá­hat a Trojanových Želarech tak Sony Pictures Classics uved­la do zámoř­ských kin již tře­tí čes­ký film.

 

• 24. září 2004

Film Horem Pádem zís­kal od České fil­mo­vé a tele­viz­ní aka­de­mie (ČFTA) nej­ví­ce hla­sů ve výbě­ru čes­ké­ho fil­mu na Cenu ame­ric­ké Akademie fil­mo­vých umě­ní a věd OSCAR v kate­go­rii Nejlepší cizo­ja­zyč­ný film. „Mám z toho veli­kou radost,“ komen­to­val Hřebejk už dru­hou nadě­ji na toto pres­tiž­ní oce­ně­ní. Za zla­tou soš­kou se totiž s Jarchovským a Trojanem vydal už v roce 2001, kdy se do nej­už­ší­ho výbě­ru dostal sní­mek Musíme si pomá­hat.

 

• 30. září 2004

Během dvou týd­nů od pre­mi­é­ry vidě­lo film Horem Pádem 200 000 divá­ků. Ještě před pre­mi­é­rou pro­hlá­sil Jan Hřebejk, že pokud by na jeho film cel­kem při­šlo méně než 300 000 lidí, byl by zkla­ma­ný. Stejné čís­lo uve­dl dis­tri­bu­tor a kopro­du­cent fil­mu Jan Bradáč jako odhad návštěv­nos­ti Horem Pádem do kon­ce roku. Film se na plát­na čes­kých kin dostal ve vyso­kém počtu osmatři­ce­ti kopií, z nichž jed­na je dopl­ně­na ang­lic­ký­mi titul­ky.

 

• 4. říjen 2004

Film Horem Pádem se stal vítě­zem 26. fes­ti­va­lu čes­ké fil­mo­vé a tele­viz­ní kome­die Novoměstský hrnec smí­chu Karma 2004: zís­kal cenu Zlatý prim. Rozhodla o tom poro­ta, jíž před­se­dal pre­zi­dent Asociace čes­kých kame­ra­ma­nů Josef Hanuš.

 

• 7. říjen 2004

Film Horem Pádem zaha­jo­val již dva­cá­tý roč­ník mezi­ná­rod­ní­ho fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu v pol­ské Varšavě. Ten se konal ve dnech 7. až 18. říj­na 2004 a zúčast­ni­lo se ho 38 národ­ních kine­ma­to­gra­fií s více než stov­kou fil­mů zařa­ze­ných do něko­li­ka fes­ti­va­lo­vých blo­ků a samot­né sou­tě­že.

Film u pol­ských divá­ků zabo­do­val. Ve fes­ti­va­lo­vé pro­jek­ci byl uve­den pod názvem „Na zľa­ma­nie kar­ku“, což je poměr­ně vol­nou parafrá­zí ori­gi­nál­ní­ho názvu. Ve fil­mu reflek­to­va­ná téma­ta rasis­mu, uprch­lí­ků i xeno­fo­bie jsou spo­leč­ná jak post­ko­mu­nis­tic­ké čes­ké, tak pol­ské spo­leč­nos­ti.

 

Ve stej­nou dobu bylo Horem Pádem pro­mí­tá­no na mezi­ná­rod­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v jiho­ko­rej­ském Pusanu. Program fes­ti­va­lu, jenž byl zalo­žen v roce 1996 jako prv­ní mezi­ná­rod­ní fil­mo­vý fes­ti­val v Koreji, je stej­ně jako ostat­ní fes­ti­va­ly roz­dě­len do něko­li­ka sek­cí. Kromě nových mezi­ná­rod­ních fil­mů nabí­zí pře­hlíd­ku asij­ských a korej­ských fil­mů, včet­ně fil­mů krát­kých a doku­men­tár­ních.

 

• 25. říjen 2004

Ve Village Cinemas Anděl vylo­so­val herec Jan Tříska již 400 000 divá­ka fil­mu Horem Pádem.

 

• 5. lis­to­pad 2004

V Americe pro­běh­la osca­ro­vá pro­jek­ce fil­mu Horem Pádem. Český zástup­ce byl do osca­ro­vé­ho klá­ní vylo­so­va­ný jako prv­ní ze všech devě­ta­čty­ři­ce­ti dele­go­va­ných fil­mů, což roz­hod­ně nepo­tě­ši­lo pro­du­cen­ta Ondřeje Trojana. Jak Trojan řekl, být prv­ní může zna­me­nat, že si aka­de­mi­ci nej­vyš­ší znám­ky scho­va­jí pro dal­ší pro­jek­ce.

 

• 20. lis­to­pad 2004

Film Horem Pádem vidě­lo v České repub­li­ce k 18. lis­to­pa­du již 500 800 divá­ků. „Tím se už plní naše nej­op­ti­mis­tič­těj­ší oče­ká­vá­ní,“ oko­men­to­val toto čís­lo Ondřej Trojan.

 

• 4. pro­si­nec 2004

Jan Hřebejk uve­dl film Horem Pádem na Filmovém fes­ti­va­lu tem­ných nocí v Tallinnu. Tento více než týden­ní fes­ti­val (3. až 12. pro­sin­ce 2004) je nej­vý­znač­něj­ší fil­mo­vou udá­los­tí Estonska, popr­vé byl také sou­těž­ní. Film Horem Pádem zís­kal 3. mís­to v žeb­říč­ku fil­mo­vých kri­ti­ků, jenž zve­řej­nil nejčte­něj­ší eston­ský deník Postimees.

 

 

• 13. leden 2005

V thaj­ském Bangkoku pro­bí­hal sed­mý roč­ník Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu (13. až 24. led­na 2005). Jeho hlav­ní čás­tí jsou dvě sou­tě­že: sou­těž mezi­ná­rod­ní (v níž sou­pe­ří fil­my již oce­ně­né na jiných fes­ti­va­lech) a sou­těž fil­mů pat­ří­cích do Sdružení jiho­vý­chod­ních asij­ských náro­dů (ASEAN). Film Horem Pádem se zúčast­nil nesou­těž­ní pře­hlíd­ky spo­leč­ně s osm­de­sá­ti nový­mi fil­my z celé­ho svě­ta.

 

• 23. leden 2005

Po dlou­hé nemo­ci zemře­la ve věku 74 let v Praze hereč­ka Jiřina Třebická, kte­rá pat­ři­la k legen­dár­ním herec­kým osob­nos­tem čes­ké­ho diva­dla 60. let. „Byla to tako­vá Giulietta Masinová, kte­rá nepo­tka­la své­ho Felliniho,“ komen­to­val úmr­tí své oblí­be­né hereč­ky reži­sér Jan Hřebejk, kte­rý ji obsa­dil do fil­mu Horem Pádem a chtěl, aby se obje­vi­la i v při­pra­vo­va­né Krásce v nesná­zích.

 

• 25. leden 2005

V čas­ných ran­ních hodi­nách úte­rý 25. led­na se vyhla­šo­va­ly osca­ro­vé nomi­na­ce. To, že se film Horem Pádem v kon­ku­ren­ci pěti desí­tek cizo­ja­zyč­ných sním­ků nedo­stal do nomi­na­cí na Oscary v této kate­go­rii, při­ja­li reži­sér Jan Hřebejk i pro­du­cent Ondřej Trojan sta­teč­ně. „ Nemůžeme pořád lízat sme­ta­nu! Pro nás je to pod­nět k dal­ší prá­ci – Kráska v nesná­zích a jiné pro­jek­ty, kte­ré při­pra­vu­je­me. A nic to nemě­ní na naší ambi­ci jed­no­ho krás­né­ho dne toho pleša­té­ho kudr­ná­če při­vést do naší roze­smá­tý répy. Celému zbyt­ku fil­mo­vé­ho svě­ta navzdo­ry!“ pro­hlá­sil Ondřej Trojan.

 

• 28. leden – 19. únor 2005

Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským se s fil­mem Horem Pádem zúčast­ni­li fes­ti­va­lo­vých pře­hlí­dek na dale­kém seve­ru. Jejich ces­ta po Švédsku zača­la v Göteborgu (Göteborg Film Festival se konal od 28. led­na do 7. úno­ra) a pokra­čo­va­la fes­ti­va­lem Arctic Light Film Festival v Kiruně, 300 kilo­me­t­rů za polár­ním kru­hem. K dob­rým zprá­vám, kte­ré dvo­ji­ci Hřebejk-Jarchovský zastih­ly na seve­ru, pat­ří i sku­teč­nost, že sní­mek Želary, k němuž psal Petr Jarchovský scé­nář, našel švéd­ské­ho dis­tri­bu­to­ra.

• 9. únor 2005

Byly vyhlá­še­ny nomi­na­ce na fil­mo­vou cenu Český lev za rok 2004. Film Horem Pádem zís­kal nej­ví­ce nomi­na­cí – 12: jako nej­lep­ší film, za režii, scé­nář, kame­ru, zvuk, hud­bu, výtvar­ný počin, žen­ský herec­ký výkon v hlav­ní i ved­lej­ší roli, muž­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli a ve ved­lej­ší, a to hned pro dva her­ce. Ocenění dostal Aleš Najbrt za nej­lep­ší pla­kát k fil­mu a Horem Pádem zís­ka­lo i cenu čte­ná­řů časo­pi­su Premiere.

 

• 26. únor 2005

Horem Pádem vstou­pi­lo do ame­ric­kých kin. Během osca­ro­vé­ho víken­du se film pro­mí­tal ve čtyřech sálech v Los Angeles a ve dvou v New Yorku. Film se setkal v ame­ric­kých lis­tech s pří­z­ni­vý­mi kri­ti­ka­mi. Dlouhé recen­ze fil­mu věno­va­ly newy­or­ské novi­ny The New York Times a Village Voice, stej­ně jako spe­ci­a­li­zo­va­ný deník Hollywood Reporter. Všímaly si zejmé­na míse­ní kome­die a dra­ma­tu, roz­po­ru­pl­nos­ti postav a také otá­zek rasis­mu a spo­le­čen­ských vrs­tev.

 

 

• 4. bře­zen 2005

Horem Pádem bylo pro­mí­tá­no na 9. mezi­ná­rod­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Sofii. Festival se konal ve dnech 4. až 13. břez­na 2005 a zúčast­ni­lo se ho 184 celo­ve­čer­ních, doku­men­tár­ních a krát­kých fil­mů zařa­ze­ných do něko­li­ka fes­ti­va­lo­vých blo­ků.

 

• 5. bře­zen 2005

Film se stal vítě­zem dva­nác­té­ho roč­ní­ku udě­lo­vá­ní čes­kých fil­mo­vých cen Český lev. Vedle hlav­ní soš­ky za nej­lep­ší film obdr­žel cenu i sám reži­sér Jan Hřebejk, sce­náris­ta Petr Jarchovský a také Emília Vášáryová za hlav­ní žen­skou roli.

Jan Hřebejk si jako reži­sér zopa­ko­val vítěz­ství z prv­ní­ho roč­ní­ku Českého lva v roce 1993, když skle­ně­nou soš­ku dostal za Šakalí léta, a z roku 2000, v němž tri­um­fo­val sní­mek Musíme si pomá­hat.

 

• 11. bře­zen 2005

Horem Pádem bylo uve­de­no v sek­ci pře­hlíd­ky moder­ních svě­to­vých fil­mů na nesou­těž­ním fes­ti­va­lu v make­don­ském Skopje. Ten exis­tu­je od roku 1998 a je zamě­řen pře­de­vším na dlou­ho­me­tráž­ní umě­lec­ky zají­ma­vou či tema­tic­ky kon­tro­verz­ní celo­ve­čer­ní tvor­bu.

 

• 7. duben 2005

Král bal­kán­ské dechov­ky Boban Markovič při­je­de 7. dub­na se svým dva­nác­ti­člen­ným orchestrem do praž­ské­ho Paláce Akropolis. Boban Markovič Orkestar se zapsal do pově­do­mí čes­ké veřej­nos­ti nejen divo­ký­mi kon­cer­ty, ale i nahráv­kou úvod­ní sklad­by Horem Pádem „ Hello America” skla­da­te­le Aleše Březiny s Danem Bártou. Ostatně Jan Hřebejk a dal­ší čle­no­vé tvůr­čí­ho tým toho­to fil­mu jsou vel­ký­mi milov­ní­ky Bobana Markoviče a bal­kán­ské hud­by.

 

 

RECENZE V NEW YORK TIMES

 

 

FILM REVIEW

Češi jsou tak roz­dě­le­ni, že špat­né zprá­vy nejsou úpl­ně špat­né

Autor: A. O. SCOTT

Datum vydá­ní: 25. únor 2005

 

Film Jana Hřebejka „Up and Down“ (Horem Pádem), čes­ká nomi­na­ce na Oscara za nej­lep­ší zahra­nič­ní film, už názvem napo­ví­dá o pro­mě­nách nálad, kte­rý ten­to film obsa­hu­je. Film sle­du­je vesměs nešťast­né počí­ná­ní asi tuc­tu vol­ně spo­je­ných postav v sou­čas­né Praze, pře­chá­zí od sviž­né sati­ry k domá­cí­mu melod­ra­ma­tu a zane­chá­vá pozo­ru­hod­nou smě­si­ci poci­tů. Nestává se tak čas­to, že vidí­te film, kte­rý tak odváž­ně pesi­mis­tic­ky pojed­ná­vá o lid­ském bytí a roz­dá­vá dáv­ky špat­ných zpráv v tak las­ka­vé atmo­sfé­ře. Film nahlí­ží na svo­je posta­vy, kte­ré pochá­ze­jí jak ze spo­di­ny post­ko­mu­nis­tic­ké spo­leč­nos­ti, tak ze střed­ních tříd, s vel­kou dáv­kou skep­se, ale záro­veň s urči­tou něž­nos­tí. Je stříz­li­vý a leh­ký a při­ná­ší tro­chu čer­stvé­ho, kri­tic­ké­ho a rebe­lant­ské­ho ducha z čes­ké Nové vlny ze šede­sá­tých let do slo­ži­té post­ko­mu­nis­tic­ké doby v dneš­ní České repub­li­ce. (V epi­zod­ní roli se dokon­ce mih­ne býva­ly pre­zi­dent Václav Havel.) Přítomnost Petra Formana, jehož otec Miloš byl jed­ním z hlav­ních pro­ta­go­nis­tů čes­ké kine­ma­to­gra­fie před­tím, než ho vpád vojsk Sovětského sva­zu v roce 1968 odsou­dil na exil do Hollywoodu (kde poměr­ně uspěl), slou­ží jako sym­bo­lic­ký spoj těch­to dvou gene­ra­cí. I přes­to, že poli­tic­ká a osob­ní trau­ma­ta minu­los­ti jsou v někte­rých dějo­vých lini­ích cítit, pří­tom­nost nese svo­je vlast­ní pro­blémy jako kri­mi­na­li­ta, rasis­mus a pocit ztra­ce­né­ho smys­lu a důvo­dů.

Zdá se, že „Up and Down“ začí­ná na hra­ni­ci rea­li­ty a pohád­ky, kdy dva malí zlo­dě­jo­vé, kte­ří pašo­va­li běžen­ce přes hra­ni­ci, najdou ve své dodáv­ce malé mimin­ko. Zároveň jed­na vel­mi smut­ná a men­tál­ně nesta­bil­ní žena jmé­nem Míla (Nataša Burger) zou­fa­le tou­ží po dítě­ti. Její man­žel Franta (Jiří Macháček), býva­lý fot­ba­lo­vý hoo­li­gan, byl něko­li­krát tres­tán, a pro­to nemo­hou dítě osvo­jit. Nalezenec si najde svou ces­tu do jejich domác­nos­ti. Frantův skinhe­ad­ský kama­rád vidí ale tma­vou pleť dítě­te jenom jako dal­ší důkaz toho, že čes­ká národ­ní iden­ti­ta je dále pod­ko­pá­va­ná cizin­cem. Kontrast pro křeh­kou rodi­nu Franty a Míly tvo­ří roz­pad­lá rodi­na, jejíž čle­no­vé se roz­prch­li až do dale­ké Austrálie, kde byd­lí Martin (Petr Forman).

Australské exte­ri­é­ry a záři­vé slun­ce jsou nato­če­ny tak, aby Praha vypa­da­la ješ­tě víc pře­pl­ně­ná a šedi­vá. Martin je při­vo­lán domů v momen­tě, kdy jeho otec Otto (Jan Tříska), povo­lá­ním vyso­ko­škol­ský pro­fe­sor, one­moc­ní mozko­vým nádo­rem. Martin pak musí čelit vel­mi napja­tým setká­ním: napřed se svou mat­kou Věrou (Emília Vášáryová), kte­rou Otto opus­til před dáv­ný­mi lety, a pak s Ottou, kte­rý zalo­žil dru­hou rodi­nu s Hanou (Ingrid Timková), Martinovou býva­lou pří­tel­ky­ní. Tato slo­ži­tá his­tor­ka, kte­rá je odkry­tá po kous­cích, vyús­tí u obě­da, kde dlou­ho potla­čo­va­né napě­tí mezi Hanou a Věrou odkry­jí někte­ré hlu­bo­ké a latent­ní roz­dí­ly v čes­ké spo­leč­nos­ti. Je zde více než jenom poní­že­ní star­ší ženy a obra­ny její mlad­ší náhrad­ni­ce. Hana, akti­vist­ka přes lid­ská prá­va, repre­zen­tu­je snobský libe­ra­lis­mus, kte­rý má koře­ny v pře­py­chu a morál­ní pový­še­nos­ti, kdež­to Věřina upřím­nost a pří­most je posk­vr­ně­na její raso­vou nesná­šen­li­vos­tí a tříd­ní ublí­že­nos­tí. Chudák Martin, emi­grant a urči­tě nej­sym­pa­tič­těj­ší posta­va fil­mu, je upro­střed této vřa­vy.

Pánové Jan Hřebejk a Petr Jarchovský (sce­náris­ta fil­mu) nema­jí ten­den­ci sou­dit vlast­ní posta­vy. To už jsme moh­li vidět v jejich před­cho­zím fil­mu Musíme si pomá­hat, nesku­teč­ně slad­ké kome­dii o poli­tic­kém a mezi­et­nic­kém nedo­ro­zu­mě­ní během nacis­tic­ké oku­pa­ce Československa. V „Up and Down“ odo­lá­va­jí náchyl­nos­ti pro­mě­nit někte­ré nega­tiv­ní posta­vy v kari­ka­tu­ry. Jsou na své spo­lu­ob­ča­ny vel­mi přís­ní, ale soli­dár­ní, a to dělá jejich sati­ru spí­še las­ka­vou než kru­tou. Život je těž­ký a člo­věk se nemů­že spo­leh­nout, že lidé se budou cho­vat sluš­ně. Tato nepří­jem­ná fak­ta jsou ale zmír­ně­na jas­ným pře­svěd­če­ním tvůr­ců, že život je vždy zají­ma­vý lid­skou jedi­neč­nos­tí a zvlášt­nos­tí.

 

 

 

ROZHOVOR S JANEM BRADÁČEM, ředi­te­lem Falconu

 

Kolik divá­ků už vidě­lo film Horem Pádem?

 

Film Horem Pádem se blí­ží k šes­ti­setti­sí­co­vé hra­ni­ci v počtu divá­ků. K posled­ní­mu úno­ru to je více než 572 tisíc divá­ků.

 

Všechny fil­my Jana Hřebejka měly nad­prů­měr­ný divác­ký ohlas. Co to pro vás jako pro dis­tri­bu­to­ra jeho sním­ků zna­me­ná?

 

Honza Hřebejk vyzrál ve výji­meč­nou osob­nost čes­ké kine­ma­to­gra­fie. Nesporně k tomu při­spí­vá i jeho autor­ské souzně­ní s Petrem Jarchovským a v nepo­sled­ní řadě je důle­ži­té záze­mí, kte­ré této tvůr­čí dvo­ji­ci vytvá­ří Ondra Trojan. Je až kli­šo­id­ní říct, že je radost pro kaž­dé­ho dis­tri­bu­to­ra tako­vý film uvá­dět do kin a sta­rat se o něj. Dokonce nás tahle par­ta pobláz­ni­la nato­lik, že jsme zača­li do jejich fil­mů inves­to­vat.

 

Jak k Hřebejkovým fil­mům při­stu­pu­je­te? Je nut­né jim dělat stej­ně vel­kou rekla­mu jako u sním­ků méně zná­mých reži­sé­rů, ane­bo se pro­pa­gu­jí samy?

 

Tohle není tak jed­no­du­ché. Tandem Hřebejk-Jarchovský je samo­zřej­mě již samo­stat­nou iko­nou, kte­rá sama o sobě má své fanouš­ky, ať ti klu­ci napí­šou a nato­čí coko­liv. Jenže otáz­ka spo­čí­vá v tom, kolik těch fanouš­ků sku­teč­ně je. Jsem spíš naklo­něn tvr­ze­ní, že kom­bi­na­cí jejich tvůr­čí­ho pod­pi­su a správ­ně zací­le­né rekla­my se lze dobrat ke komerč­ní­mu úspě­chu. Myslím, že jed­no bez dru­hé­ho by divác­ky nefun­go­va­lo tak, jako když obě čas­ti spo­jí­te v jeden funkč­ní celek.

 

 

 

ROZHOVOR S JANEM HŘEBEJKEM

 

 

Nevím, zda­li nám to vysta­čí na celý život, ale Horem Pádem je moje lás­ka na prv­ní pohled. A má režij­ní expli­ka­ce zní: vel­mi jem­ný­mi pro­střed­ky ten­to text rea­li­zo­vat. Namixovat her­ce i neher­ce, hvězdy i začá­teč­ní­ky, Čechy, Slováky… Aby se vzá­jem­ně inspi­ro­va­li, vzbu­dit v nich vědo­mí závaž­nos­ti spo­leč­né prá­ce a záro­veň dovést k leh­kos­ti pro­ve­de­ní, k ukot­ve­nos­ti v mís­tě, cha­rak­te­ru a pří­bě­hu. Ta jem­nost a nená­pad­nost (samo­zřej­most) pro­střed­ků je to hlav­ní, čeho musí­me docí­lit. Taky se dá říct prav­di­vost, což je to, co v Čechách vítě­zí.

Jan Hřebejk

 

Co je vaším hlav­ním cílem, když točí­te nový film?

 

Pro mě je nej­dů­le­ži­těj­ší radost z vyprá­vě­ní. Radost ze setká­ní se s Petrem Jarchovským na začát­ku a potom s celým tvůr­čím štá­bem, za úče­lem vyprá­vět pří­běh, kte­rý nás zau­jal, pro­střed­nic­tvím osob, kte­rým důvě­řu­je­me, divá­kům, ve kte­ré dou­fá­me.

 

Jaké mís­to mezi vaši­mi sním­ky zau­jí­má Horem Pádem?

 

Dalo by se říci, že je ten­to film jakousi novin­kou v naší spo­leč­né tvor­bě, pro­to­že zasa­hu­je do sou­čas­nos­ti, je i odboč­kou v žán­ru. S leh­kou nad­sáz­kou by se mohl ozna­čit jakým­si dru­hým začát­kem.

 

Film měl ješ­tě před uve­de­ním do kin pověst pře­vrat­né­ho díla, zasa­ze­ním do sou­čas­nos­ti - což je u vás novin­ka - vzbu­zo­val vel­ká oče­ká­vá­ní. Záleželo vám na tom, jak bude při­jat?

 

Nepochyboval jsem o nalé­ha­vos­ti toho, co se sna­ží­me vyprá­vět. Byl jsem pře­svěd­čen, že si tako­vý krok může­me či máme dovo­lit. Ale samo­zřej­mě jsem byl také zvě­da­vý, jak na to zare­a­gu­je pub­li­kum, oče­ká­va­jí­cí od nás nos­tal­gic­ké, las­ka­vé kome­die, vychá­ze­jí­cí z poví­dek Petra Šabacha. Ale v mé prá­ci mě to neo­vliv­ňo­va­lo v tom smys­lu, že bych se tomu nějak při­způ­so­bo­val nebo se bál. Ale čeka­li jsme s oba­va­mi, jest­li nám změ­na kur­su pro­jde.

 

Jsou tedy pro vás čty­ři Čeští lvi dosta­teč­ným zados­tiu­či­ně­ním?

Já nedě­lám fil­my pro České lvy, ale mám z toho oce­ně­ní radost. Jsem rád, že jsme zís­ka­li oce­ně­ní v hlav­ních tvůr­čích kate­go­ri­ích.

 

Vaše fil­my jsou vždy bez výjim­ky pře­hlíd­kou nej­lep­ších čes­kých (a slo­ven­ských) her­ců. Musíte někdy něko­ho pře­mlou­vat, aby ve vašem fil­mu hrál?

 

Pro her­ce je pře­de­vším důle­ži­té, jakou roli jim nabí­zí­me. A v Jarchovského scé­ná­řích jsou posta­vy, kte­ré je radost hrát. Dneska se nám už poda­ři­lo vytvo­řit tako­vý tým, kte­rý je k her­cům las­ka­vý, hlav­ně v napja­tých chví­lích během natá­če­ní, což je i záslu­hou kame­ra­ma­na Jana Malíře a pro­du­cen­ta Ondřeje Trojana. Pochopitelně i dnes se sta­ne, že někdo roli odmít­ne. Ale už když chys­tá­me s Petrem Jarchovským scé­nář, tak mys­lí­me na toho prv­ní­ho divá­ka, respek­ti­ve prv­ní­ho čte­ná­ře, kte­rý je bude číst, a to jsou her­ci, o jejichž pří­zeň bude­me usi­lo­vat nejdřív.

 

Na kte­ré hvězdy se tedy může­me těšit ve vašem při­pra­vo­va­ném sním­ku Kráska v nesná­zích, jenž bude­te točit se stej­ným štá­bem jako Horem Pádem? A o čem bude vyprá­vět?

 

Tento film bude podob­ně jako Horem Pádem tragi­ko­me­die ze sou­čas­nos­ti. Titulní roli bude hrát Aňa Geislerová. Teď hle­dá­me dět­ské před­sta­vi­te­le.

Kromě her­ců, se kte­rý­mi jsem už spo­lu­pra­co­val, jako je Emília Vášáryová a Csongor Kassai, se těším na zno­vuse­tká­ní s Jiřím Schmitzerem, se kte­rým jsem spo­lu­pra­co­val už na FAMU na krát­kém fil­mu L.P. 1948. Těším se na spo­lu­prá­ci s Aňou Geislerovou, kte­rá hrá­la v našem kolek­tiv­ním debu­tu Pějme píseň doho­la a hlav­ní roli v Želarech Ondřeje Trojana. A těším se, že ve fil­mu má po letech vel­kou roli i Jana Brejchová.

 

 

ROZHOVOR S PETREM JARCHOVSKÝM

 

Za scé­nář Horem Pádem jste zís­kal Českého lva. Je pro vás tako­vé­to kri­tic­ké oce­ně­ní význam­né? Vnímáte je jako ofi­ci­ál­ní potvr­ze­ní svých schop­nos­tí? A nao­pak, pokud cenu nezís­ká­te, bere­te si to nějak osob­ně?

 

Filmem Horem Pádem jsme spo­leč­ně s Honzou Hřebejkem vykro­či­li novým smě­rem: k sou­čas­ným téma­tům, k vět­ší fabu­la­ci a také hoř­kým intim­ním dra­ma­tům koře­ně­ným iro­nií, para­do­xem a čas­to čer­ným humo­rem. Český lev je cenou, kte­rou dostá­vá­te od kole­gů, fil­mo­vých auto­rů, pro­fe­si­o­ná­lů a kri­ti­ků, a je pro mne urči­tým potvr­ze­ním, že naše nová ces­ta není sle­pá a může vést k cílům, kte­ré zají­ma­jí i něko­ho jiné­ho než nás samot­né.

 

Horem Pádem byl váš prv­ní spo­leč­ný film s Janem Hřebejkem, kte­rý se ode­hrá­val v sou­čas­nos­ti. Psal se vám k němu scé­nář snad­no? Anebo jste s měl s tímhle obdo­bím pro­blémy?

 

Žádný scé­nář se nepí­še snad­no. Každý film před­po­klá­dá něko­lik ver­zí scé­ná­ře. Musíte být ochot­ni svo­ji lát­ku vní­mat jako živou lát­ku, jako pro­stor pro vznik nápa­dů, kte­ré se vzá­jem­ně oplod­ňu­jí, vyví­je­jí nebo zani­ka­jí. Takový pro­ces nebý­vá snad­ný, ale může být zají­ma­vý, dob­ro­druž­ný, vzru­šu­jí­cí a inspi­ra­tiv­ní. A pokud se ptá­te, zda mám s obdo­bím, kte­ré nyní žije­me, pro­blémy, tak se domní­vám, že film samot­ný, téma­ta, kte­rý­mi se zabý­vá a jak je uka­zu­je, je nej­lep­ší odpo­vě­dí.

 

Jaké scé­ná­ře vás vůbec nej­ví­ce baví? Komedie, dra­ma­ta (jako Musíme si pomá­hat, Želary)? Ten, kte­rý tvo­ří­te zce­la sám, ane­bo adap­ta­ce kniž­ních před­loh?

 

Na to je snad­ná odpo­věď – ten prá­vě roze­psa­ný, ten neho­to­vý, fan­to­ma­tic­ký obraz, kte­rý se pro­mí­tá zatím pou­ze v mé hla­vě.

Můžete pro­zra­dit něco bliž­ší­ho k dal­ší­mu při­pra­vo­va­né­mu sním­ku s Janem Hřebejkem, Krásce v nesná­zích?

 

Film Kráska v nesná­zích vyprá­ví o věč­ném roz­po­ru mezi rozu­mem a citem, o dvou podo­bách lás­ky, duchov­ní a těles­né, o mož­nos­ti přá­tel­ství mezi mužem a ženou tak, jak o ní píše ve své stej­no­jmen­né bás­ni Robert Graves a kte­rá se sta­la inspi­ra­cí pro naše vyprá­vě­ní. Vyprávíme o tom, jaké to je potkat své oživlé dět­ské vzpo­mín­ky, zda je mož­né navá­zat na dáv­no zasu­té vzta­hy a city. A také o tom, zda je mož­né zpře­tr­hat vzta­hy, kte­ré nás dusí, zda se lze osvo­bo­dit a odho­dit záva­ží.

Jak je z mého expo­zé patr­né, jde nám ten­to­krát o pří­běh, kte­rý vyprá­ví o lid­ských citech a inti­mi­tě. Humor zůstá­vá stá­le pří­to­men jako médi­um, kte­ré pomá­há při­jí­mat hoř­ká sous­ta. Kráska v nesná­zích, stej­ně jako Horem Pádem, je por­trétem něko­li­ka výraz­ných cha­rak­te­rů, kte­ré mají opět svůj předob­raz ve sku­teč­nos­ti a kte­ré jsou dobrou herec­kou pří­le­ži­tos­tí. Osobně se veli­ce těším na setká­ní s her­ci a na to, jak svo­jí inven­cí a zku­še­nost­mi mé posta­vy obo­ha­tí. Těším se na setká­ní s těmi, se kte­rý­mi jsme již pra­co­va­li, jako jsou: Emília Vášáryová, Aňa Geislerová, Csongor Kassai, Eva Holubová, Jirka Macháček, a také na naši prv­ní zku­še­nost s Jiřím Schmitzerem, Romanem Luknárem nebo Janou Brejchovou...

 

 

 

ROZHOVOR S ONDŘEJEM TROJANEM

 

 

S Janem Hřebejkem tvo­ří­te řadu let sehra­ný tým. Víte už, co od sebe může­te čekat. Omezujete ho nějak při výbě­ru a rea­li­za­ci fil­mů, ane­bo mu nechá­vá­te vol­nou ruku?

 

Hlavní posta­vou impul­sů pro mož­né scé­ná­ře je Petr Jarchovský. Petr s Honzou jsou v neu­stá­va­jí­cím kon­tak­tu, vymě­ňu­jí si nové nápa­dy, neotře­lé his­tor­ky, klo­ko­ta­vé filo­zo­fu­jí­cí reflexe naší doby… Prosévají je, oddě­lu­jí zrno od plev a zalé­va­jí bobt­na­jí­cí semín­ka. A když ten­to pro­ces shle­da­jí dosta­teč­ně pro­kyp­ře­ný a pro­vzduš­ně­ný, když ple­te­nec koře­nů ze saze­nič­ky zapus­tí svá cha­pa­dél­ka do zemi­té­ho lůna, při­chá­ze­jí s tou­to křeh­kou raší­cí rost­lin­kou za mnou, abych nale­zl vhod­ný poze­mek pro sad­bu, nave­zl zemi­nu, hnůj a mulč a zajis­til kva­lit­ní zahrad­ní­ky a dal­ší nezbyt­né pro­fe­se a pro­cedu­ry pro kva­lit­ní růst a násled­né mno­že­ní a říz­ko­vá­ní této nové rost­li­ny a dále její pro­dej lač­ní­cím bota­ni­kům a milov­ní­kům fil­mo­vé flóry…

V tom­to pro­ce­su se neo­me­zu­je­me, nýbrž oplod­ňu­je­me. Naším nej­vět­ším raj­cem je nám samo­zřej­mě udá­lost, kdy naše spo­leč­ná rost­li­na roz­kve­te a my může­me svý­mi sosáč­ky, spo­leč­ně s ostat­ní­mi kole­gáč­ky, nasá­vat z vypu­če­lé kvě­te­ny slad­ký nek­tar.

 

Promítá se do vaší prá­ce pro­du­cen­ta to, že jste sám fil­mo­vý reži­sér?

 

Ano.

 

Jaké jsou pro pro­du­cen­ta čes­kých fil­mů ide­ál­ní pra­cov­ní a finanč­ní pod­mín­ky?

 

Při této otáz­ce mně maně vyta­nu­la na mysl má matu­rit­ní otáz­ka z češ­ti­ny: Moderní čeští bás­ní­ci. Pomatuji se, že jsem odre­ci­to­val část bás­ně Otokara Březiny Matka. Snad jest tato má citáž přes­ná:

„Šla mat­ka žitím mým jak kajíc­ni­ce smut­ná

Den její neznal slun­ce jasu

Plod žití trp­ký jenž jako popel chut­ná

Bez osvě­že­ní trha­la ze stro­mu času…“

V těch­to dnech a týd­nech se lopotně sna­žím zafi­nan­co­vat náš nový pro­jekt Kráska v nesná­zích a taky se sna­žím anga­žo­vat mezi poslan­ci za úče­lem pro­sa­ze­ní nove­ly záko­na o Fondu pro pod­po­ru čes­ké kine­ma­to­gra­fe. Oboje jde více než ztu­ha, tak­že mne jímá dep­ka ne nepo­dob­ná té, jež sálá z pera moder­nis­ty a dep­ka­ře Otokara Březiny.

Podmínky jsou blbé a ješ­tě zřej­mě blběj­ší budou. Držme si pal­ce, abychom vůbec zača­li v létě točit.

Máte něja­ký pro­du­cent­ský sen a může­te pro­zra­dit pra­cov­ní plá­ny na letoš­ní rok?

 

Sny pone­chám své­mu sně­ní. Pracovní plá­ny:

1. Kráska v  nesná­zích: léto - natá­če­ní = pokrýt chy­bě­jí­cí dva­ce­ti­mi­li­o­no­vé man­ko (heh!)
2. HBO Na sto­já­ka = jar­ní natá­če­ní = show must go on! (tuto švan­du naštěs­tí pokrý­vá sou­kro­mý kapi­tál HBO, tak­že zde je o jed­nu sta­rost méně)
3. Afoňka už nechce pást soby = v květ­nu uve­de­me do sítě kin vyba­ve­ných video­pro­jek­cí ten­to pozo­ru­hod­ný etno­gra­fic­ký celo­ve­čer­ní doku­ment reži­sé­ra Martina Ryšavého
4. Zapomenuté trans­por­ty = kopro­dukč­ní podíl na post­pro­duk­ci uni­kát­ní­ho a obsáh­lé­ho čtyř­díl­né­ho doku­men­tu o holo­caus­tu reži­sé­ra Lukáše Přibyla
5. Dětská trau­ma­to­lo­gie v Krčské nemoc­ni­ci = Petr Jarchovský mne požá­dal po osob­ní zku­še­nos­ti s pří­šer­ným finanč­ním záze­mím této důle­ži­té a potřeb­né insti­tu­ce o pomoc při shá­ně­ní pro­střed­ků pro pod­po­ru toho­to dět­ské­ho poo­pe­rač­ní­ho oddě­le­ní, což rád svý­mi sila­mi činím.

 

 

 

ROZHOVOR S EMÍLIÍ VÁŠÁRYOVOU

 

 

S Janem Hřebejkem jste toči­la už podru­hé. Co vás na jeho fil­mech tak baví, láká?

 

Profesionalita. Jan Hřebejk je reži­sér, kte­rý ovlá­dá svou pro­fe­si, rozu­mí jí. Baví mě také celý pro­fe­si­o­nál­ní štáb, kte­rým je Jan Hřebejk obklo­pen. Nehledě na to, že mi nabí­dl už dvě vyni­ka­jí­cí role, z nichž je kaž­dá úpl­ně jiná, kaž­dá má jiný cha­rak­ter, což je vždy pro her­ce ohrom­ná výzva. Nesmírně mě tím potě­šil.

Získala jste Českého lva za hlav­ní roli. Jsou pro vás oce­ně­ní - ať od kri­ti­ků, tak divác­ká - důle­ži­tá?

Určitě ano, lha­la bych, kdy­bych řek­la, že ne. Každé oce­ně­ní potě­ší a já si jich nesmír­ně vážím. A Českého lva si vážím dvoj­ná­sob­ně, pro­to­že je to moje posled­ní cena, kte­rou jsem dosta­la. Český lev je vel­mi pres­tiž­ní cena a já jsem za ni vel­mi vděč­ná.

Dostáváte v sou­čas­nos­ti nabíd­ky i od jiných čes­kých reži­sé­rů?

 

Momentálně ne, ale dosta­la jsem nabíd­ku od pana Hřebejka hrát v jeho novém fil­mu Kráska v nesná­zích a v létě budu opět hrát na Letních Shakespearovských slav­nos­tech.

Nemrzí vás, že vel­ké herec­ké pří­le­ži­tos­ti zís­ká­vá­te více v Čechách než doma na Slovensku?

 

Nemůžu si stě­žo­vat. Pokud se na Slovensku něco točí, tak role dostá­vám. Točí se ale oprav­du málo, což je mi líto. Věřím ale, že se to brzy změ­ní, že i slo­ven­ský film začne nor­mál­ně fun­go­vat a mla­dí lidé dosta­nou pří­le­ži­tost. Věřím, že i slo­ven­ská tele­vi­ze si už koneč­ně začne vší­mat, že jsou na Slovensku her­ci, mla­dí krás­ní her­ci, veli­ce talen­to­va­ní, kte­ří potře­bu­jí pří­le­ži­tost.

 

 

 

ROZHOVOR S JIŘÍM MACHÁČKEM

 

V Horem Pádem se sešla řada her­ců, s nimiž Jan Hřebejk už v minu­los­ti točil, stej­ně tak se obklo­pil svým neměn­ným štá­bem. Vy jste byl mezi nimi vlast­ně nová­ček. Jaké to bylo, pra­co­vat s lid­mi, kte­ří tvo­ři­li již pev­nou par­tu?

To byla pro mne jed­na vůbec z nej­za­jí­ma­věj­ších věcí. Zjišťovat jakou mají mezi sebou hie­rar­chii. Kdo komu cho­dí pro pivo, komu kdo čis­tí boty, zaší­vá rány a tak. Než jsem to pocho­pil, nano­sil jsem se půl­li­t­rů, naza­ší­val ran a načis­til galo­ší až hrůza… Teď už ale vím, jak to mezi nimi cho­dí. Budou si na mne muset dát pozor.

A jaké vůbec bylo hrát ve fil­mu Jana Hřebejka? Patří k čes­ké reži­sér­ské špič­ce – máte tedy ze své účas­ti na tom­to fil­mu dob­rý pocit?

Ano. Rozhodně. Nevím, co bych dodal.

A jak se vám hrá­lo s umě­lým roz­ště­pem? Můžete pro­zra­dit, jak tako­vé­ho rea­lis­tic­ké­ho vzhle­du mas­kér­ky dosáh­ly?

Maskérka, nebo spíš mas­kér František Příhoda, požá­dal svou zub­ní labo­rant­ku, aby mi otisk­la patro a vymo­de­lo­va­la na něj násad­ku se vsa­ze­ným drát­kem, kte­rý slou­žil jako defor­má­tor mého hor­ní­ho pysku. No a ten musel kaž­dý den František zamas­ko­vat nej­pr­ve hor­kým vos­kem a pak pud­rem.

Poté, co vám uni­kl Český lev za hlav­ní roli, jste pro­hlá­sil, že si pře­ce může­te doma vyro­bit z pře­kliž­ky své­ho vlast­ní­ho. Znamená to, že pro vás zís­ká­ní této tro­fe­je není život­ním cílem?

Ano. Přesně tak. Mým život­ním cílem je být šťast­ný z toho, že jsem na svě­tě. I když Českého lva si vel­mi vážím.

Co je tedy pro vás nej­dů­le­ži­těj­ší? Proč fil­my točí­te? Kvůli sobě, své­mu vlast­ní­mu poci­tu, ane­bo vás hře­je u srd­ce, že máte řadu obdi­vo­va­te­lů? Je pro vás důle­ži­těj­ší divác­ký úspěch sním­ku, nebo pozi­tiv­ní ohla­sy kri­ti­ků?

Jednoznačně divác­ký úspěch. To, že můžu točit fil­my, je můj spl­ně­ný sen. Mám film pros­tě rád jako tako­vý. Jako způ­sob vyprá­vě­ní pří­bě­hu. Jako spo­leč­ně vní­ma­ný záži­tek.

 

KONTAKT

 

 

Total HelpArt T.H.A.
Kříženeckého nám. 322, 152 53, Praha 5
tel.: 267 073 007 (2436), fax:267 073 836
E-mail: [email protected]
www.horempadem.cz

www.tha.cz

 

 

SONY BMG MUSIC ENTERTAINMENT

Palackého 1, 112 99 Praha 1

tel: 246 086 150, fax: 246 086 161

Naďa Koronovská – tisk – [email protected]

Markéta Herfortová – rádia – [email protected]

Zdena Salingerová – TV – [email protected]

Markéta Křížková - Marketing Director - Local Repertoire: [email protected]

www.sonymusicbonton.cz

www.sonymusicshop.cz

 

 

Tiskový ser­vis Total HelpArt T.H.A.:

Pavlína Fechterová – tis­ko­vá mluv­čí T.H.A.

2MEDIA, Vlkova 36, 130 00 Praha 3 – Žižkov, tel.: 777 556 160

E-mail: [email protected]
Rozhovory, foto: Naďa Machková, e-mail: [email protected]

tel.: 777 556 160

Produkce, akre­di­ta­ce: Julie Včeláková, e-mail: [email protected]

---