Zatímco James Bond opět září v docela úspěšném bijáku Skyfall na plátně kin, zavzpomínejme si na staré dobré časy, kdy jsme měli v obývácích jen černobílé televize a byli vděčni za každý víkendový kousek ze zahraniční produkce, ať už se jednalo o samurajské snímky z Japonska, hrozně nadabované filmy z Polska či známé Mayovky z NDR (SSSR vynechme vzhledem k režimu, který u nás panoval). Připomeňme si tedy pátý z celkem osmidílné (původní) německé série o slavném agentovi FBI Jerry Cottenovi. Hlavní role lamače žen a konzumenta dobrého pití se zhostil opět charismatický George Nader, jenž se musel ve snímku z roku 1967 poradit s bandou vychytralých vrahů.
Vše začíná pozváním Jerryho Cottona a jeho přítele Phila Deckera k naléhavé záležitosti na večírek do honosného sídla. Jeho majitel významný newyorský bankéř Dyer totiž obdržel vyhrůžný dopis, ve kterém mu anonym vyhrožuje únosem jeho dcery, pokud nezaplatí rovný milión dolarů v hotovosti. Kromě něho jsou na večírku ještě další dva podnikatelé - pan Johnson a pan Cormick, kteří obdrželi stejné dopisy. Jerry a Phill se na jejich žádost ujímají případu, ale ještě než se stačí rozkoukat po podezřelých na večírku, přepadnou bohaté osazenstvo v sále maskovaní muži se samopali a unesou omylem místo dcery bankéře její kamarádku Sally. Ještě téže noci je Sally nalezena mrtvá v parku i s číšníkem, který napomáhal únoscům v domě. Únosci zavolají telefonem bankéři Dyerovi a ubezpečí ho, že výhrůžky myslejí vážně, jestli nezaplatí. Bankéř je však sobec a váhá se zaplacením - místo toho uloží aktovku s papírky na vyjednaném místě do trezoru a nechá ji hlídat agenty FBI. Banda únosců a vrahů je však vychytralá a nenechává nic náhodě. Když zjistí, že je bankéř podvedl, zabijí jeho dceru a nechají její tělo na jezeře ve člunu. Jerrymu s Philem nezbývá než ochránit děti zbývajícím dvoum podnikatelům z večírku, kteří sice hodlají zaplatit požadovanou částku únoscům, ale musejí si ji půjčit. Navíc se Jerrymu komplikuje vyšetřování, když vychrytralá banda vrahů nastraží na silnici past a unesou jeho přítele Phila. Vše hraje bandě do karet, ale to by jim nesměl stát v cestě po celém New Yorku uznávaný agent FBI Jerry Cotton.
Snímek Brooklynský klub vrahů je už o něco povedenější film než předešlé postarší cottenovky a nepůsobí už jako „levná bečková variace na bondovky“. Za tím vším stojí hlavně strhující tempo a napínavost příběhu, který se sice drží na základech drsné americké školy, ale jede si i tak trochu vlastním stylem. Přesto bondovský styl je tu pořád znát. Narozdíl však od Jamese Bonda, který si potrpí na život v luxusu a spoře oblečené ženy s pronikavýma očima, působí jeho federální protějšek Jerry Cotton jako opravdový policista. Detektiv. No tedy i agent. Má svůj indivudální přístup k vyšetřování, vyzná se daleko víc v podsvětí a spolupracuje (sice jen tak na dálku) s dalšími spolupracovníky - agenty z ústředí a policií. Přesto má hlavní hrdina v cottenovkách i svoji naivitu: působí až moc klidně, nezranitelně a nepřemožitelně (všechny soupeře zmlátí najednou holýma rukama a je jedno kolik jich má proti sobě). To však musíme skoro půl století starým cottenovkám odpustit (James Bond to pochopil až dnes, že se musí chovat i tak trochu jako John McClane).
No nechme porovnání Cottena s Bondem a podívejme se na podrobnější zhodnocení snímku. Co se týče hudby ve filmu, tak je už oproti starším cottenovkám daleko vykreslenější, zřetelnější a pestřejší (neomýlá se pořád dokola stejná melodie). Působí však po celý film příliš vesele až optimisticky a divákovi to docela pak leze na nervy. V některých akčních scénách či při prolezání Cottena objevenou skrýší vrahů byste raději přeladili na daleko temnější strunu.
Obraz filmu je konečně barevný (no nejsem si zrovna jistý, jestli jde fakt první barevnou cottenovku). Hlavní vítanou změnou je tu určitě potlačení promítání na pozadí za hrajícími herci. Všiml sem si snad jen dvou záběrů, kde se promítalo na plátno - pohled na ulici z okna v kanceláři pana Higha a záběr na letištní halu. Všechny ostatní záběry z New Yorku, jenž se ve starších snímcích promítali převážně na pozadí a kazily tak divácký požitek z filmu, jsou již reálné.
Hlavní doménou filmu je tedy rychlé tempo, které jede ve sledu - Jerry příjde na místo, obhlídne situaci, konflikt s bandou vrahů, získá indicii a zase upaluje jinam, aby se nakonec ve finále utkal s hlavním padouchem. Film není zase tak přímočarý, jak by se mohlo zdát. Je tu několik zápletek a oplýtáček, přesto žádné zdrcující překvapení (tedy až na závěr, ale myslím že to stejně bylo každému divákovi jasné už od začátku).
Celkově se film povedl dobře. Přestřelky a pěstní souboje sice působí po těch letech komicky jako z kovbojské parodie, ale je to pořád dobrá a napínavá detektivka, která potěší obzvláště pamětníky filmů z dob před revolucí. Německý herec George Nader se své role v tomto filmu zhostil bravůrně. Filmu dávám i po letech vysoké hodnocení, což je 70%.
