Vražda v Orient expresu | Murder on the Orient Express [55%]

Kennet Branagh si vybral dal­ší ambi­ci­oz­ní pro­jekt, kte­rý se roz­ho­dl zfil­mo­vat. Jako dal­ší z lite­rár­ních veli­ká­nů, kte­ré ten­to tvůr­ce na stří­br­ná plát­na dove­de, padla vol­ba a Agathu Christie a její­ho nej­slav­něj­ší­ho detek­ti­va, Herculea Poirota. Nová ver­ze Vraždy v Orient expre­su se hono­sí hvězda­mi napě­cho­va­ným obsa­ze­ním a samot­ným Branaghem v roli oso­bi­té­ho vyšet­řo­va­te­le. Stačí to ale na úspěch?

Hercule Poirot (Kenneth Branagh) pla­tí za jed­no­ho z nej­lep­ších detek­ti­vů na celém svě­tě. V posled­ní době už se mu už jeho prá­ce dostá­vá lehce pod kůži a tak by si rád dopřál dovo­le­nou. Tu ovšem už v jejich počát­cích kazí zprá­va té nej­vyš­ší důle­ži­tos­ti a tak je Poirot nucen nased­nout na slav­ný Orient expres a vydat se do Francie. Co ovšem v té chví­li ješ­tě netu­ší je, že se během něko­li­ka­den­ní ces­ty jeho dal­ší pří­pad bude ode­hrá­vat v samot­ném vla­ko­vém spo­ji, během veče­ra je totiž usmr­cen jeden z ces­tu­jí­cích...

Když se řek­ne Hercule Poirot asi si vět­ši­na divá­ků vyba­ví v roli Davida Sucheta, kte­rý byl s rolí spjat po dlou­há léta. I přes fakt, že se jeho tele­viz­ní fil­my s tím­to lite­rár­ním hrdi­nou těší vel­ké obli­bě, musím se při­znat, že nejsem pří­liš fan­da. Vždy jsem radě­ji sáh­nul po jiném hrdi­no­vi, nevím proč. Každopádně nedáv­no jsem se vrá­til k lite­rár­ní před­lo­ze, kte­rá ský­tá poten­ci­ál pro nesmír­ně zají­ma­vou podí­va­nou a sám jsem byl zvě­da­vý, jak se Branagh se svým impo­zant­ním kní­rem pope­re s tak iko­nic­kou posta­vou. Bohužel smut­ným fak­tem je, že nová ver­ze toho­to slav­né­ho pří­bě­hu je při­nej­lep­ším zapo­me­nu­tel­nou podí­va­nou s množ­stvím nepří­liš pasu­jí­cích herec­kých před­sta­vi­te­lů. 

Až se tomu nechce věřit, nicmé­ně tato herec­ká sesta­va nezvlá­dá zaujmout. Takové množ­ství herec­ké­ho poten­ci­á­lu zde při­chá­zí vni­več. Samotná před­lo­ha balan­cu­je na hra­ně absur­di­ty, kdy celá hlav­ní myš­len­ka pří­bě­hu je tak geni­ál­ní až je vlast­ně absurd­ní a umě­lá, nicmé­ně díky šikov­ně napsa­né­mu pří­bě­hu, nikdy nepře­kro­čí tu hra­ni­ci dob­ré­ho k pito­mé­mu. Film ovšem jako­by si nevě­děl rady se samot­ným pří­bě­hem a mís­to až klaus­tro­fo­bic­ké­ho a komor­ní­ho pří­bě­hu se mění v observač­ní odvy­prá­vě­ní kost­ry pří­bě­hu, kte­rá jako­by si spí­še chtě­la odkrouž­ko­vat veš­ke­ré povin­nos­ti a důle­ži­té body bez jaké­ho­ko­liv zájmu a poté na divá­ky vrh­nout emo­ci­o­nál­ní závěr. Bohužel díky tomu, že absen­tu­je jaká­ko­liv výraz­něj­ší atmo­sfé­ra, nema­jí pro­stor vynik­nout ani samot­né posta­vy, kte­ré mají tak díky tomu půso­bí spí­še dojmem diva­del­ní­ho nácvi­ku, než váž­ně míně­né­ho vyšet­řo­vá­ní vraž­dy. 

Co se týče samot­né­ho Branagha v titul­ní roli, tam si doteď nejsem úpl­ně jis­tý, zda-li se jed­ná o dobrou či špat­nou vol­bu. Jeho Poirot je správ­ně excen­t­ric­ký, cha­risma­tic­ký a tak tro­chu úpl­ně mimo (což je ostat­ně i kniž­ní hrdi­na) přes­to jsem se nemohl zba­vit poci­tu, že čekám na moment, kdy se herec začne smát pod vou­sy. Tady je totiž ta hra­ni­ce od výstřed­nos­ti k absurd­nu pře­kro­če­na něko­li­krát a samot­né akč­něj­ší a humor­něj­ší poje­tí hrdi­ny mi ne vždy úpl­ně sed­lo. A bohu­žel tenhle pří­běh sto­jí a padá na hlav­ním hrdi­no­vi. Když ho pak nezvlá­da­jí podr­žet ani ved­lej­ší posta­vy, jen a prů­švih zadě­lá­no. Nebudu tu tvr­dit, že je to pro­var na celé čáře, své momen­ty nová Vražda v Orient expre­su beze­spo­ru má, nějak zapa­ma­to­va­tel­ná či zají­ma­vá v něja­kém ohle­du pří­liš není. 

Může za to i audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ka, kdy hudeb­ně díky Patricku Doyleovi nabí­zí film poměr­ně sluš­ný stan­dard, kte­rý pod­po­ru­jí půso­bi­vé exte­ri­é­ro­vé vel­ké cel­ky s titul­ním vla­kem dělí­cím mění­cí s kra­ji­nu, v momen­tě kdy se ovšem kame­ra Harise Zambarloukose zamě­ří na hrdi­ny, při­ná­ší něko­lik podiv­ných momen­tů, kte­ré dále tříští atmo­sfé­ru. Na jed­né stra­ně v někte­rých momen­tech mož­ná až pří­liš osob­ní, v jiných momen­tech pak zase až pří­liš odci­ze­ná. V cel­ku je ovšem prá­vě kame­ra tím, co fil­mu defi­ni­tiv­ně podrá­ží nohy. 

Vražda v Orient expre­su se v nové podo­bě pří­liš nevy­ved­la. Hromada poten­ci­á­lu, nesku­teč­ně hvězd­né obsa­ze­ní a jeden z nej­slav­něj­ších kri­mi­nál­ních pří­bě­hů, bohu­žel ve výsled­ku rela­tiv­ně zapo­me­nu­tel­ná a nevy­rov­na­ná dvou­ho­di­nov­ka v kině, u kte­ré se těž­ko hle­da­jí důvo­dy, proč ji vlast­ně dopo­ru­čit něko­mu dal­ší­mu. Ukázkový pří­klad toho, že vel­ko­le­pé ambi­ce a hvězda­mi oplý­va­jí­cí obsa­ze­ní nedě­la­jí auto­ma­tic­ky sluš­ný a dob­ře zahra­ný film. Tohle zpra­co­vá­ní Agathy Christie se zkrát­ka do his­to­rie neza­pí­še.