Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

Do té doby „pou­ze“ vyni­ka­jí­cí diva­del­ní reži­sér Vladimír Morávek vzbu­dil před 2 roky obrov­ský roz­ruch se svou Nudou v Brně, s níž skli­dil nema­lý úspěch – z udí­le­ní Českých lvů si odne­sl 5 sošek včet­ně té za nej­lep­ší film roku. Tentokrát při­chá­zí s tragi­ko­mic­kým pří­bě­hem o lás­ce, přá­tel­ství a všu­dypří­tom­né rea­li­ty show, jehož ústřed­ní­mi posta­va­mi jsou dva out­si­de­ři – Václav Hrubeš a Josef Mareš aneb skvě­lý Jan Budař (jenž se opět podí­lel na scé­ná­ři) a ješ­tě lep­ší Richard Krajčo.

27letý Václav Hrubeš je nesym­pa­tic­ký hul­vát pra­cu­jí­cí u Dopravního pod­ni­ku jako revi­zor – s ním bych se jako čer­ný pasa­žér setkat oprav­du nechtě­la, neboť je za kaž­dé situ­a­ce pří­jem­ný jako trn v pr… oku :-). „Pepo, ty seš kokot.“ – tak­to čas­to oslo­vu­je své­ho o tři roky mlad­ší­ho nej­lep­ší­ho a v pod­sta­tě jedi­né­ho kama­rá­da, obtloust­lé­ho a ošk­li­vé­ho dob­rá­ka Pepíka Mareše. Richard Krajčo kvů­li této roli pro­šel vel­kou pro­mě­nou – při­bral 12 kilo, nosil umě­lé zuby a dlou­hé věč­ně umaš­tě­né vla­sy.

Pepík je neza­měst­na­ný a jeli­kož straš­ně rád nosí uni­for­my (vojen­ské po dědeč­ko­vi), chtěl by si najít prá­ci, kte­rá by mu tuto „úchyl­ku“ umož­ňo­va­la, leč sám pro to nic nedě­lá – celé dny se válí u tele­vi­ze. Má něko­lik lásek: Kofolu, Bikavu, pře­de­vším však Haničku „Písničku“ Zagorovou, jejíž fot­ky zdo­bí celý jeho pokoj. Při pohle­du na ně a při posle­chu jejích son­gů s obli­bou ona­nu­je. 🙂

Se svou babič­kou (Stellou Zázvorkovou, pro níž byla tato role bohu­žel posled­ní) byd­lí v malém roz­pa­da­jí­cím se domeč­ku v zapad­lé a špi­na­vé praž­ské čtvr­ti. Naopak Hrubeš žije ve spo­leč­né domác­nos­ti se svý­mi rodi­či – psy­chic­ky labil­ní Ivou Janžurovou a cho­le­ric­kým Miroslavem Donutilem, jenž si se svým synem oči­vid­ně nero­zu­mí. A tak po jed­né z nesčet­ných stu­pid­ních hádek odchá­zí Václav byd­let k Pepíkovi…

Jednoho dne jim u dve­ří zazvo­ní tibet­ští mni­cho­vé sdě­lu­jí­cí Hrubešovi posel­ství, že prá­vě On je ten VYVOLENÝ (Smrt rea­li­ty show!). Hrubeš je hrubě pošle někam, doslo­va s nimi vyra­zí dve­ře. Avšak poté, co obje­ví svou fot­ku alá Dalajláma na titul­ní stra­ně jed­no­ho bul­vár­ní­ho plát­ku a média o něj začnou pro­je­vo­vat zájem, postup­ně se pono­řu­je do medi­ta­cí a tajů budd­his­tic­ké­ho uče­ní. Ostříhá si vla­sy, dá výpo­věď v prá­ci a chys­tá se do Tibetu… To však těž­ce nese Pepík, pro­to­že je na svém „Vendovi“ cito­vě závis­lý…

Film se ode­hrá­vá ve dvou navzá­jem se pro­lí­na­jí­cích časo­vých rovi­nách – jed­na začí­ná tam, kde ta dru­há kon­čí. Díky mis­trov­ské­mu scé­ná­ři nám ale poin­ta zůstá­vá skry­ta až do samé­ho kon­ce.

U pří­bě­hu Hrubeše a Mareše se bude­te upřím­ně smát i upřím­ně pla­kat, neboť jak hlá­sa­ly upou­táv­ky k fil­mu: „I Ty můžeš být Hrubešem a i Ty můžeš být Marešem.“ A až půjde­te noč­ním měs­tem domů, zaru­če­ně si bude­te pobru­ko­vat, že: „…je napros­to nezbyt­né, aby nebe bylo blan­kyt­né…“ 🙂

Spolu se Štěstím Bohdana Slámy tvo­ří ten­to sní­mek zatím bez­kon­ku­renč­ně to nej­lep­ší, co nám čes­ká kine­ma­to­gra­fie letos nabíd­la a trou­fám si říci, že při udí­le­ní Českých lvů budou tyto fil­my spo­lu sou­pe­řit o příč­ky nej­vyš­ší…

PS: Až bude­te poklá­dat tele­fon­ní slu­chát­ko, dej­te si pozor na kak­tus… 🙂

O filmu:

Hrubeš a Mareš jsou kama­rá­di do deš­tě
Režie: Vladimír Morávek
Scénář: Vladimír Morávek a Jan Budař
V hlav­ních rolích: Jan Budař, Richard Krajčo, Iva Janžurová, Miroslav Donutil, Magdalena Borová, Simona Peková, Robert Roth, Stella Zázvorková
ČR 2005, 110 min.