Jak britská města hrála Ameriku: Neviditelní hrdinové Supermanova světa

Photo © Warner Bros. UK

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Málokdo by hádal, že hrdin­ské sou­bo­je mezi mra­kodra­py Metropolisu vzni­ka­ly na par­ko­viš­tích v Milton Keynes. Hollywoodská ilu­ze byla doko­na­lá — ale­spoň do chví­le, než začal dochá­zet roz­po­čet. Tento člá­nek odha­lu­je, jak brit­ská mís­ta suplo­va­la ame­ric­ká měs­ta a co všech­no muse­li fil­ma­ři obě­to­vat, aby udr­že­li sen při živo­tě.

Iluze na plátně: Když Hollywood vzniká jinde

Když sle­du­je­me hrdi­nu letí­cí­ho nad mra­kodra­py Metropolisu, málo­kdo si uvě­do­mí, že se ve sku­teč­nos­ti pro­le­těl nad brit­ský­mi síd­liš­ti a fil­mo­vý­mi ate­li­é­ry. Právě vyu­ži­tí neče­ka­ných loka­cí pat­ří k nej­vět­ším tri­kům fil­mo­vé­ho řemes­la — kouz­lu, kte­ré umož­ňu­je „být kde­ko­li“, aniž by štáb opus­til hra­ni­ce jed­né země.

V his­to­rii kine­ma­to­gra­fie se obje­vi­lo nesčet­ně pří­pa­dů, kdy fil­ma­ři vytvo­ři­li ilu­zi vzdá­le­ných či nee­xis­tu­jí­cích míst. Slavný bar Ricka z Casablancy vzni­kl ve stu­diu, zima car­ské­ho Ruska pro Doktora Živaga se natá­če­la ve špa­něl­ském hor­ku a džun­gle Filipín se pro­mě­ni­ly ve váleč­ný Vietnam pro Apokalypsu. Stejně kre­a­tiv­ní řeše­ní pak při­nes­ly i někte­ré slav­né holly­wo­od­ské bloc­kbus­te­ry z osm­de­sá­tých let.

Británie jako Amerika: Filmařský chameleon

Jedním z nej­za­jí­ma­věj­ších pří­pa­dů byla pro­duk­ce slav­né super­hr­din­ské série, jejíž děj se ode­hrá­val výhrad­ně ve Spojených stá­tech — ale vět­ši­na natá­če­ní pro­bí­ha­la ve Velké Británii. Kromě stu­dií Pinewood a Elstree, kte­rá poskyt­la potřeb­né inte­ri­é­ry, se pro exte­ri­é­ry vyu­ží­va­la měs­ta jako St Albans, Hatfield, Hemel Hempstead nebo zmí­ně­ný Milton Keynes.

Ulice Milton Keynes byly ve čtvr­tém dílu pre­zen­to­vá­ny jako ruš­né cen­t­rum Metropolisu. Budova nákup­ní­ho cen­t­ra The Centre:MK hrá­la fik­tiv­ní síd­lo redak­ce Daily Planet. Navzdory sna­ze o ame­ric­kou sty­li­za­ci však moder­nis­tic­ká brit­ská archi­tek­tu­ra nepů­so­bi­la pří­liš pře­svěd­či­vě. Divák tak mohl snad­no vycí­tit nesou­lad mezi kuli­sou a oče­ká­váa­ním.

Když chybí peníze: Kreativita vs. rozpočet

Zvláště čtvr­tý film série se potý­kal s výraz­ně ome­ze­ným roz­poč­tem. Produkce byla svě­ře­na spo­leč­nos­ti Cannon Films, kte­rá se sna­ži­la vytvo­řit dal­ší úspěš­ný díl s výraz­ně niž­ší­mi nákla­dy než před­cho­zí sním­ky. To ved­lo ke zjed­no­du­še­ní mno­ha scén, ome­ze­ní tri­ků a nut­nos­ti natá­čet co nej­ví­ce v dostup­ném oko­lí Londýna.

Kameramani byli nuce­ni pra­co­vat s úzký­mi výse­ky reál­ných ulic, scé­ny se čas­to toči­ly s mini­mál­ním počtem kom­par­zis­tů a fil­mo­vý štáb musel opa­ko­va­ně vyu­ží­vat stej­né loka­ce z růz­ných úhlů. Mnoho plá­no­va­ných zábě­rů — včet­ně celých akč­ních sek­ven­cí — bylo buď zru­še­no, nebo vystři­že­no ze scé­ná­ře ješ­tě před natá­če­ním.

Kompromisy v zákulisí: Film jako stav nouze

Produkce muse­la impro­vi­zo­vat. Jaderný silos v ang­lic­kém hrab­ství Bedfordshire měl suplo­vat ame­ric­kou vojen­skou základ­nu. Záběry měsíč­ní­ho povrchu vznik­ly ve stu­diu pomo­cí sád­ro­vých kulis a nasví­ce­né­ho čer­né­ho poza­dí. Vizuální efek­ty, kte­ré dří­ve vytvá­ře­la osvěd­če­ná stu­dia v USA, byly nyní dodá­vá­ny pod­stat­ně men­ší­mi brit­ský­mi fir­ma­mi s ome­ze­ným časem i tech­no­lo­gií.

Výsledkem byl film, kte­rý sice zacho­val základ­ní super­hr­din­ský rámec, ale půso­bil zjed­no­du­še­ně, někdy až ama­tér­sky. Divákům, kte­ří zna­li kva­li­tu před­cho­zích dílů, nemoh­ly chy­bě­jí­cí zábě­ry a méně pře­svěd­či­vé pro­stře­dí unik­nout.

Dědictví jednoho natáčení

Z dneš­ní­ho pohle­du je fas­ci­nu­jí­cí sle­do­vat, jak se změ­ni­la pro­dukč­ní filo­zo­fie napříč jed­not­li­vý­mi díly série — od vel­ko­le­pých holly­wo­od­ských začát­ků až po téměř nezá­vis­lou brit­skou pro­duk­ci s ome­ze­ný­mi mož­nost­mi. Čtvrtý díl série se sice stal kri­tic­kým neú­spě­chem, ale záro­veň nabí­zí uni­kát­ní pohled do záku­li­sí fil­mo­vé tvor­by, kde se fil­ma­ři sna­ží udr­žet ilu­zi i za ztí­že­ných pod­mí­nek.

Zatímco prv­ní díly se zapsa­ly do his­to­rie jako prů­kop­ní­ci super­hr­din­ské­ho žán­ru, poz­děj­ší pokra­čo­vá­ní poslou­ži­la jako učeb­ni­co­vé pří­kla­dy stře­tu ambi­cí s rea­li­tou. A prá­vě díky těm­to kon­tras­tům je celý fil­mo­vý cyk­lus inspi­ra­tiv­ním mate­ri­á­lem pro kaž­dé­ho, koho zají­má nejen výsle­dek na plát­ně, ale i ces­ta, kte­rá k němu ved­la.

Zdroj: Superman IV : The Man of Steel and Glass Documentary.