Superman (1978): Průlomový film, který změnil tvář superhrdinské kinematografie

Photo © Warner Bros.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kultovní sní­mek „Superman“ z roku 1978 se stal mil­ní­kem fil­mo­vé his­to­rie. Přinesl na plát­no iko­nic­ké­ho hrdi­nu v dosud neví­da­né podo­bě, nasta­vil nový stan­dard pro žánr super­hr­din­ských fil­mů a před­sta­vil svě­tu Christophera Reeva jako neotře­si­tel­ný sym­bol nadě­je. Tento člá­nek shr­nu­je pří­běh fil­mu, jeho vznik, tech­nic­ké ino­va­ce, tvůr­čí kon­flik­ty i jeho kul­tur­ní odkaz.

Příběh z hvězd

Na zani­ka­jí­cí pla­ne­tě Krypton varu­je vědec Jor-El radu před blí­ží­cí se zká­zou. Jeho varo­vá­ní je igno­ro­vá­no, a tak se s man­žel­kou Larou roz­hod­nou poslat své­ho malé­ho syna Kal-Ela na Zemi. Ten při­sta­ne v Kansasu, kde ho adop­tu­jí Jonathan a Martha Kentovi. Pod jmé­nem Clark vyrůs­tá v malém měs­tě Smallville a postup­ně obje­vu­je své nad­lid­ské schop­nos­ti. Po smr­ti ado­p­tiv­ní­ho otce se vydá­vá na sever, kde obje­ví Pevnost samo­ty a dozví se prav­du o svém půvo­du.

Po letech výcvi­ku se vra­cí jako Superman a začí­ná chrá­nit svět pod svou iko­nic­kou iden­ti­tou. V Metropolis pra­cu­je jako repor­tér pro Daily Planet, kde se sezna­mu­je s novi­nář­kou Lois Laneovou. Jejich vztah se postup­ně pro­hlu­bu­je a Lois mu dává jmé­no Superman. Hlavní záplet­kou fil­mu se stá­vá plán padou­cha Lexe Luthora, kte­rý chce pomo­cí jader­ných raket zni­čit západ­ní pobře­ží USA. Superman musí čelit nejen fyzic­kým výzvám, ale i morál­ním roz­hod­nu­tím, včet­ně poru­še­ní pří­sa­hy, že nebu­de měnit běh lid­ských dějin.

Hvězdné obsazení

Christopher Reeve ztě­les­nil Supermana způ­so­bem, kte­rý si zís­kal divá­ky po celém svě­tě. Přes svůj teh­dy nezná­mý sta­tus doká­zal pro­po­jit důstoj­nost mimo­zem­ské­ho hrdi­ny s lid­skostí Clarka Kenta. Marlon Brando jako Jor-El dodal posta­vě hloub­ku a váž­nost. Gene Hackman jako Lex Luthor nabí­dl cha­risma­tic­ké­ho padou­cha s vti­pem i kru­tos­tí. Margot Kidderová jako Lois Laneová vytvo­ři­la neza­po­me­nu­tel­nou kom­bi­na­ci nezá­vis­los­ti, chyt­ros­ti a zra­ni­tel­nos­ti. Vedlejší role ztvár­ni­li mimo jiné Glenn Ford, Trevor Howard, Valerie Perrine nebo Jackie Cooper.

Od nápadu ke scénáři

Záměr nato­čit Supermana vzni­kl již v roce 1973. Po zajiš­tě­ní práv od DC Comics oslo­vi­li pro­du­cen­ti řadu zná­mých tvůr­ců, včet­ně Maria Puza, kte­rý napsal prv­ní návrh scé­ná­ře. Ten byl však poz­dě­ji pře­pra­co­ván kvů­li pří­liš „tábo­ro­vé­mu“ tónu. Richard Donner, naja­tý jako reži­sér, při­ve­dl Toma Mankiewicze, kte­rý dodal scé­ná­ři rea­lis­tič­těj­ší roz­měr. Mnoho z Puzova původ­ní­ho mate­ri­á­lu bylo vypuš­tě­no. Výroba scé­ná­ře trva­la více než dva roky a vznik­ly stov­ky stran mate­ri­á­lu pro prv­ní i dru­hý film.

Výroba plná komplikací

Natáčení zača­lo v břez­nu 1977 a pro­bí­ha­lo téměř dva roky. Scény z Kryptonu byly nej­draž­ší, pou­ží­va­la se pro­pra­co­va­ná výpra­va, spe­ci­ál­ní kos­týmy i ino­va­tiv­ní efek­ty. Produkce se pře­sou­va­la mezi Římem, Anglií, Kanadou a USA. Režisér Donner měl slo­ži­té vzta­hy s pro­du­cen­ty, pře­de­vším s Pierrem Spenglerem. Často dochá­ze­lo k roz­po­rům kvů­li roz­počtu, har­mo­no­gra­mu i stři­hu. Kvůli těm­to kon­flik­tům byl poz­dě­ji do pokra­čo­vá­ní najat jiný reži­sér.

Revoluce ve vizuálních efektech

Superman při­ne­sl vizu­ál­ní efek­ty, kte­ré do té doby nemě­ly v hra­ném fil­mu obdo­by. Kombinace drá­tě­ných závě­sů, před­ní pro­jek­ce, blue scre­en a sys­té­mu Zoptic vytvo­ři­ly rea­lis­tic­ký dojem letu. Reeve osob­ně pro­ve­dl mno­ho scén, kde byl zavě­šen až 15 met­rů nad zemí. Efekty zahr­no­va­ly také detail­ní mini­a­tu­ry mos­tu Golden Gate, Hooverovy pře­hra­dy nebo měst­ských kulis. Filmaři muse­li impro­vi­zo­vat, včet­ně pou­ži­tí reflex­ních kos­tý­mů, kte­ré vytvo­ři­ly spe­ci­fic­ký vizu­ál­ní dojem.

Hudba, která dala hrdinovi hlas

Hudbu slo­žil John Williams, kte­rý již teh­dy pat­řil k legen­dám fil­mo­vé hud­by. Jeho hlav­ní téma se sta­lo syno­ny­mem pro Supermana i celou éru super­hr­din­ských fil­mů. Soundtrack zís­kal oce­ně­ní Grammy a nomi­na­ci na Oscara. Píseň „Can You Read My Mind?“, původ­ně zamýš­le­ná jako zpí­va­ná, byla nako­nec pře­pra­co­vá­na do mlu­ve­né­ho voice-overu Margot Kidderové. Williamsova hud­ba se podí­le­la na vytvo­ře­ní epic­ké­ho dojmu, kte­rý film zane­chal.

Premiéra a úspěch

Film měl pre­mi­é­ru v pro­sin­ci 1978 ve Washingtonu, D.C., a o něko­lik dní poz­dě­ji i v Londýně za účas­ti brit­ské krá­lov­ské rodi­ny. Ve Spojených stá­tech i ve svě­tě trhal rekor­dy. Vydělal přes 300 mili­o­nů dola­rů a stal se dru­hým nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku. Získal Oscara za vizu­ál­ní efek­ty a dal­ší nomi­na­ce za střih, hud­bu a zvuk. Kritici film chvá­li­li za výko­ny, humor i tech­nic­ké pro­ve­de­ní. Roger Ebert mu udě­lil čty­ři hvěz­dič­ky ze čtyř.

Symbolika a mytologie

Film je sil­ně inspi­ro­ván bib­lic­ký­mi i myto­lo­gic­ký­mi moti­vy. Jor-El jako bož­ská posta­va posí­lá své­ho syna na Zemi, aby zachrá­nil lid­stvo – para­le­la k Ježíšovi. Clarkovo dospí­vá­ní a osa­mo­ce­né hle­dá­ní osu­du při­po­mí­ná ces­tu hrdi­ny dle Josepha Campbella. Motiv obě­ti, víry a nadě­je pro­stu­pu­je celým fil­mem. Superman je zde nejen záchra­nář, ale i morál­ní maják pro svět plný zmat­ku.

Odkaz a dědictví

Superman z roku 1978 polo­žil zákla­dy moder­ní­ho super­hr­din­ské­ho fil­mu. Byl vzo­rem pro poz­děj­ší sním­ky od Batmana přes Spider-Mana až po Marvel Cinematic Universe. Christopher Reeve se stal iko­nou a jeho ztvár­ně­ní zůstá­vá eta­lo­nem. Film se dočkal pokra­čo­vá­ní, roz­ší­ře­ných ver­zí i reži­sér­ských stři­hů. Jeho mís­to v ději­nách kine­ma­to­gra­fie je neotře­si­tel­né a stá­le inspi­ru­je nové gene­ra­ce fil­ma­řů i fanouš­ků.

Závěrem

„Superman“ z roku 1978 není jen dob­ro­druž­ný film – je to dílo, kte­ré defi­no­va­lo hrdi­nu pro fil­mo­vé plát­no. Spojuje sci-fi, dra­ma i lid­ský pří­běh, kte­rý zůstá­vá aktu­ál­ní dodnes. Stojí na pev­ných zákla­dech výji­meč­ných výko­nů, sil­né režie a tech­nic­ké bri­lant­nos­ti. A pře­de­vším: uká­zal, že člo­věk může létat – ale­spoň v kině.

Zdroj: Anglická Wikipedie