Jane Fondová, která si v době dospívání nebyla jistá svým vzhledem, se odhodlala k herectví poté, co jí Greta Garbo na večírku plném hvězd, který uspořádal její otec Henry na francouzské Riviéře v roce 1957, řekla: „No, jsi dost hezká!“. Mluvila s Jamesem Stewartem o možnosti hrát jeho dceru ve filmu Příběh FBI (1959), který měl být jejím prvním filmem, ale projevila nezájem o roli, kterou místo ní dostala Diane Jergensová.
V roce 1959 se zúčastnila kamerových zkoušek po boku neznámého Warrena Beattyho pro melodrama „Parrish“ (1961); bylo to poprvé, co oba absolvovali kamerové zkoušky, a na svůj filmový polibek mají zcela odlišné vzpomínky. Jane si ho téměř nepamatuje. Beattyho verze: „Hodili nás k sobě jako lvy do klece a řekli nám, abychom se políbili. Panebože! Líbali jsme se, dokud jsme si prakticky nesežrali hlavy. Mysleli jsme si, že je to všechno velmi účinné.“ Ať už se ve skutečnosti stalo cokoli, ani jednomu z nich to nevyšlo. Hlavní role dostali Troy Donahue a Connie Stevensová.
„Musím se přiznat, že až když jsem viděl konečný sestřih filmu „Cat Ballou“ (1965), došlo mi, že máme v rukou hit. Nebyl jsem u toho, když natáčeli Leeho koně, jak se opírá se zkříženýma nohama o stodolu v obrazu, který se stal klasickým, nebo když se Lee snaží natočit bok stodoly.“
Ann-Margret byla první volbou pro titulní roli, kterou nakonec hrála Fonda, ale odmítla ji.
Zatímco Marvinovy opilecké výstupy rozesmály většinu herců a štábu, z Fondy, která měla za úkol hrát svou postavu na rovinu, zatímco ostatní se mohli přetrhnout, to fanouška neudělalo a svou roli brala velmi vážně. Až příliš vážně pro Marvina, který se s ní podle Dwayna Hickmana neustále snažil žertovat a odlehčit ji. Hickman vzpomíná, že Fonda „nebyla z filmu příliš nadšená. Chtěla dělat vážnější práci a hrát heterosexuála partě bláznivých postav nebyla její představa o skvělém filmu“. Marvinovy snahy o uvolnění se setkaly s Fondovou nelibostí. Jejich vztahu nepomohlo ani to, že Marvin urazil jejího francouzského manžela Rogera Vadima, když byl na návštěvě natáčení v Coloradu. „Když byl opilý,“ řekl Vadim ve svých pamětech z roku 1986 „Bardot, Deneuve, Fonda“, „říkal mi, že nenávidí Francouze. „Ale,“ dodával, „mám tě rád, protože jsi napůl Rus, i když Rusy taky nesnáším“.“
Podle Fondy probíhala produkce svižným tempem. „Vypadalo to, že nikdy neuděláme dva záběry, pokud se nepokazí kamera. Producenti nás nutili pracovat přesčas den co den, až si mě jednou ráno vzal Lee Marvin stranou. „Jane,“ řekl, „my jsme hvězdy tohoto filmu. Když se necháme převálcovat producenty, když se nepostavíme sami za sebe, víš, kdo bude trpět nejvíc? Štáb. Chlapi, kteří nemají takovou moc jako my, aby řekli: „Sakra, ne, pracujeme moc tvrdě.“ Musíš mít nějakou páteř, holka. Nauč se říkat ne, když po tobě chtějí, abys dál pracovala.“
Jelikož Fonda v té době dělila čas mezi Francii a Hollywood, dabovala se ve francouzsky mluvící verzi.
Fonda odmítla roli Lary Antipové ve filmu Doktor Živago (1965), protože se měl natáčet devět měsíců převážně ve Španělsku. Nechtěla být tak dlouho pryč od Vadima, ale po několika týdnech si to rozmyslela a oznámila svému agentovi, že do toho chce jít. V té době už měla smlouvu na roli Lary podepsanou Julie Christie a zbytek je filmová historie. Jane dodnes říká, že ze všech filmů, které za svou kariéru odmítla, je „Doktor Živago“ ten, jehož neuskutečnění lituje nejvíce.
Zdroj: IMDb
Všechno nejlepší k narozeninám, Jane Fondová!
Nejnovější komentáře