Režisér Jan Hřebejk: Zločin neroste jen z individuálních pohnutek nebo deviací, ale také z určitého sociálního prostředí
Některé díly seriálu jsou inspirované skutečností. Je pro Vás jiné zpracovávat, co se doopravdy událo, než když točíte čistou fikci?
Do určité míry. Snažíte se vyhnout něčemu, co by mohlo zraňovat oběti nebo pozůstalé. Ale tohle probíhá hlavně při psaní scénáře. V případě seriálu Místo zločinu Ostrava jde asi u poloviny příběhů pouze o inspiraci skutečným případem (např. Smrt v Tunisu nebo Kyselina) anebo o čistou fikci (např. Kubelíkův případ nebo Barvy).
Každý člen vyšetřovacího sboru má jinou roli. Jaké jsou mezi nimi hlavní rozdíly?
V „mých“ případech jsme trošku přidali na humoru. Chtěl jsem, aby se jednotliví kriminalisté trošku špičkovali, abychom odlehčili tragičnost nebo depresivnost případů (Kyselina) a také podtrhli souhru mezi policisty. Charaktery nechci nějak definovat předem, doufám, že diváky zaujmou.
Seriál řeší i problematiku postavení ženy v mužském kolektivu. Jak na toto téma nahlížíte Vy osobně?
Ve filmových štábech tohle většinou funguje bezvadně, takže jdeme vzorem!
Proč byste divákům seriál doporučil?
Pestrost v lokálnosti. Zločin neroste jen z individuálních pohnutek nebo deviací, ale také z určitého sociálního prostředí (skomírající továrny a nezaměstnanost v dílu Ohrožení) nebo z výjimečných situací (mezinárodní hudební festival v industriálním skanzenu – Barvy).
Seriál jste točili celkem tři režiséři. Co jste si řekli, abyste dodrželi jednotnou atmosféru projektu?
Jde o producentský projekt, nad nímž měl dohled producent Martin Froyda. Jednotnou linií jsou podle mého charaktery hlavních detektivů a město Ostrava. Naopak jiným bonusem je pestrost jednotlivých případů, sociálního zázemí pachatelů, genia loci odlišných čtvrtí nebo prostředí (např. DOV, Poruba, lázně Karlova studánka).