Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Na západní frontě klid je slavné dílo, které asi každý člověk procházející současným českým vzdělávacím systémem zná. Dá se totiž bezpečně zařadit do kolonek typu „válečná próza“, event. „protiválečná próza“, „literatura 20. století“, „německá literatura“, „díla ztracené generace“, apod. S knihou si vystačíte na několik maturitních otázek a asi právem patří do tzv. „povinné četby“, což už je termín dnes trochu vyčpělý, nicméně věřím, že většině lidí stále řekne to podstatné. V první řadě je to ale velmi dobře napsaná Remarqueova kniha, v níž zúročil svůj spisovatelský um a osobní prožitek ze zákopů (a lazaretu) první světové války. Kniha se právem stala velmi populární, a to nejenom mezi čtenáři, ale také mezi filmovými producenty. Aktuální filmová verze nese pořadové číslo 3.
Tu první, ještě černobílou, natočenou před druhou světovou válkou v roce 1930 v USA jsem neviděl. Druhou z roku 1979 už ano, a to hned několikrát. Knižní předlohu respektuje, v klíčových momentech je nepatetická, dokáže šokovat a přesvědčivě poukázat na absurdnosti války. Nu a teď tu máme verzi třetí z produkce streamovací společnosti Netflix, které se zhostili Němci.
Film měl určitě dobrý rozpočet a je to na něm znát. Bitvy vypadají náležitě „velkolepě“, nicméně mně osobně spíše připomínali „válečné porno“, tedy touhu ohromit za každou cenu i na úkor jiných věcí. Za největší negativum, ale považuji to, že autoři filmu si z knihy vypůjčili jen ústřední zápletku a (některé) hlavní postavy. Na tuto kostru si poté navěsili svůj příběh, respektive jiné příběhové roviny. To mě upřímně trochu šokovalo (v negativním slova smyslu). Zmizela tak scéna z výcviku (tomu bylo dáno jen jedno pochodování ze základny), takže i celý kaprál Himmelstoss a není tam tak jeho pozdější přesun na frontu, který úžasně ukazuje zbabělost podobných „hurávlastenců“. Rovněž chybí návštěva domova z fronty, ten pocit, že si s přáteli, rodiči už nemáte co říci a opravdovou rodinu máte tam v zákopech zůstal trestuhodně nevyužit a ve filmu je odbyt jednou větou při konverzaci na polním záchodě. O podivně naroubované scéně diplomatů, kteří jedou dojednat příměří se raději zmiňovat nebudu.
Smutné.
Našince tak může potěšit aspoň sbírka záběrů z nichž lze vytušit, že se točilo „u nás“. Mně osobně vykouzlil příjemný úsměv na tváři záběr z Jindřichovy skály s výhledem na Brdy.
Tak aspoň něco. Ve výsledku to vyloženě špatné není, nicméně kdyby do toho němečtí tvůrci šli rovnou s tím, že nedělají adaptaci knihy, ale nazvali film např. „Poslední dny války“, vypustili jména knižních postav a pár ikonických scén (boj s Francouzem v díře po výbuchu), tak by to asi bylo lepší.
(4,91 z 5)