Nic ve zlým: Jennifer Lawrence jede v sexuální komedii na plný plyn

Třicetiletá žena, kte­rá se zou­fa­le sna­ží zachrá­nit svůj dům z dět­ství, sou­hla­sí s „ran­dě­ním“ s nezku­še­ným deva­te­nác­ti­le­tým synem heli­kop­té­ro­vých rodi­čů z vyš­ších vrs­tev ve fil­mu Nic ve zlým, kte­rý ten­to víkend vstu­pu­je do praž­ských a svě­to­vých kin. Díky pěk­né prá­ci s posta­va­mi a dvě­ma empa­tic­kým herec­kým výko­nům v hlav­ních rolích je to o něco lep­ší, než by se dalo čekat, i když zhru­ba v polo­vi­ně ztrá­cí kome­di­ál­ní náboj.

Zatímco šab­lo­no­vi­tá osno­va fil­mu Nic ve zlým expli­cit­ně nazna­ču­je, že půjde o chlíp­nou sexu­ál­ní kome­dii z 80. let ve sty­lu Soukromých hodin nebo Mého uči­te­le, má ten­to film reži­sé­ra Gena Stupnitského (Hodní hoši) neče­ka­né srd­ce. Je v něm upřím­né ztvár­ně­ní star­ší pumy i nezku­še­né­ho tee­nage­ra, kte­ré povy­šu­je Nic ve zlým nad ostat­ní fil­my podob­né­ho raže­ní.

V hlav­ních rolích fil­mu Nic ve zlým se obje­vu­je Jennifer Lawrence v roli Maddie Barkerové, celo­ži­vot­ní oby­va­tel­ky Montauku, kte­rou z rod­né­ho měs­ta vytla­ču­jí boha­tí turis­té. Pokud se jí nepo­da­ří spla­tit zástav­ní prá­vo, při­jde o dům a ban­ka jí prá­vě zaba­vi­la auto, čímž ji při­pra­vi­la o hlav­ní zdroj pří­jmu jako řidič­ku Uberu. A to těs­ně před turis­tic­kou sezó­nou.

Náhodou nara­zí na inze­rát na Craigslistu, kde hle­dá k výmě­ně oje­tý Buick Regal, což by měla být rych­lá prá­ce: „ran­dit“ se ztros­ko­ta­ným synem boha­té­ho páru. Vrtulníkoví rodi­če Allison (Laura Benantiová) a Laird (Matthew Broderick) se obá­va­jí, že jejich deva­te­nác­ti­le­tý syn nemá dosta­tek zku­še­nos­tí, než ho pošlou na Princeton, a hle­da­jí tu správ­nou dámu, kte­rá by mu uká­za­la, jak na to.

Je to zby­teč­ně slo­ži­té nasta­ve­ní pro jed­no­du­chou pre­mi­su Nic ve zlým; exis­tu­jí mno­hem jed­no­duš­ší způ­so­by, jak zís­kat auto, a sku­teč­ně se zdá, že Maddie má zdar­ma k dis­po­zi­ci dvě jiná vozi­dla, než se jí dosta­ne do rukou Buick. Ale film se díky tomu dosta­ne tam, kam potře­bu­je: Lawrencová Maddie se sna­ží dostat do kalhot panen­ské­ho Percyho Beckera (Andrew Barth Feldman).

Chlapec však pro­tes­tu­je pro­ti Maddiiným hlu­bo­kým výstři­hům, dvoj­smys­lům a cho­vá­ní smy­sl­né fem­me fata­le: trvá na tom, aby se ti dva před dal­ším kro­kem pozna­li. A tak se při­pra­vu­je půda pro sérii stá­le trap­něj­ších setká­ní, v nichž se Maddie pokou­ší dostat Percyho do poste­le, zatím­co on se nevin­ně sna­ží navá­zat smys­lu­pl­ný vztah.

To zahr­nu­je i ukáz­ko­vou sek­ven­ci Nic ve zlým: scé­nu nahé­ho kou­pá­ní, v níž se zce­la nahá Maddie potý­ká s vti­pál­ky, kte­ří se jim pokou­še­jí ukrást oble­če­ní. Film skvě­le vyu­ží­vá Lawrencovu naho­tu v plné krá­se k tomu, abychom se na věc podí­va­li z Percyho per­spek­ti­vy. Scéna je upřím­ná a nee­ro­tic­ká, nej­blí­že srov­ná­ní je nahá rvač­ka Vigga Mortensena v sau­ně z Východních pří­sli­bů. Ta syro­vost je děsi­vá; drž se dál, chlap­če.

Jistě, zatím­co Maddie byla naja­ta, aby klu­ka dou­čo­va­la v oblas­ti lož­ni­ce, je to nako­nec nevin­ný tee­nager, kdo Maddie učí způ­sobům lás­ky a živo­ta.

Lawrence tu dostá­vá vzác­nou pří­le­ži­tost blýsk­nout se kome­di­ál­ní­mi schop­nost­mi a s Bez oba­lu ute­če: její jíz­li­vá znač­ka cynic­ké­ho humo­ru pro­dá­vá to, co by jinak moh­lo být ruti­nou jako její osm­de­sát­ko­vé pro­tějš­ky. Zahn McClarnon, Natalie Morales a Scott MacArthur se sice obje­ví jen krát­ce, ale jako Maddiini přá­te­lé jsou také zábav­ní. A přes­to­že Feldman dostal nemož­ný úkol vyvá­žit Lawrencovu roz­je­tou hru, sluš­ně se drží na uzdě.

Nic ve zlým není úpl­ný úspěch a komic­ké vlny, na kte­rých se film veze v prv­ní polo­vi­ně, se téměř úpl­ně vypla­vu­jí během závě­reč­né­ho aktu, kdy Lawrencova Maddie upouš­tí od sar­kas­tic­ké­ho kou­sá­ní. Ten může divá­ky roz­dě­lit: ti, kte­ří se pro­dá­va­jí na chlíp­nou pre­mi­su, v této sexu­ál­ní kome­dii moc sexu nena­jdou a ostat­ní jí mož­ná ani neda­jí šan­ci. Ale ti, kte­ří se do toho pus­tí, najdou neče­ka­nou odmě­nu.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---