Trojice hlavních hrdinů Mikeš, Matěj a Ondra v podání Kříž, Knot a Kroner dodává pohádce svým charismatem nejen nezapomenutelnou atmosféru tajemna, odvahy a dobrodružství, ale také notnou dávku humoru. Snímek byl zfilmován v roce 1983 Jiřím Kolínem pod vedením Petra Švédy podle zdařilého scénáře Steinera a Petříka na motivy tradiční lidové pohádky Boženy Němcové s názvem Neohrožený Mikeš. Je režijním debutem a doposud jediným režijním dílem Petra Švédy, který se věnuje hlavně režii českého dabingu. Tato filmová pohádka z moravských luhů a hájů, která se filmovala v Rožnovském skanzenu, na Sirotčím hrádku a v klášteře Rosa Coeli, je jedinečná také díky malebným lidovým písním, které na text Jiřího Suchého nazpíval Petr Ulrych ve folklórním stylu, což odpovídá celkovému duchu pohádky. Petr Ulrych svou tvorbou krásně doplnil atmosféru příběhu o tradičních lidských hodnotách.
Filmová pohádka s názvem O statečném kováři, která je volně inspirována pohádkou Boženy Němcové, pojednává o charakterním a odvážném chasníkovi jménem Mikeš. Nechybí témata jako odvaha, přátelství a dobrodružství, ačkoliv symboly a archetypy jsou stěžejními prvky. Malý Mikeš žil jako dítě se svým otcem a jeho pomocníkem v kovárně na venkově, byli tedy tři muži na černé kovářské řemeslo, ale chyběl mezi nimi ženský element. Jednoho dne, jen co synek dospěl, aby přehodil těžký kyj přes chalupu, se vydal jen s oním ukrutně mohutným sochorem do světa. Při svém dlouhém putování krajem potkává dva kamarády, mlynářského pomocníka Matěje a pacholka Ondru - jsou tedy opět tři muži a zase chybí ženský prvek. V průběhu dění se objevuje na scéně tato kvaternita čtyř hlavních postav: Černý král, princezna, Mikeš a dobrý král.
Jací hrdinové vystupují v pohádce? Mikeš byl typickým pohádkovým hrdinou zvaným prosťáček, tedy jeho handicap byl prostý původ a chudoba, ale zato jako velký klad vyvstává upřímnost a spontaneita srdce dobrého. Pohádkoví hrdinové jdou do světa, vydávají se něco hledat, jsou tedy hledači, ať už shánějí pro sebe nevěstu, ztracenou princeznu, své štěstí či živobytí. Při vandrování pocestnému leckdy jde o život a mnohdy se ocitne na pokraji života a smrti, například když Mikše v naší pohádce zradí jeho přátelé. Statečný kovář Mikeš se vydal do světa vysvobodit tři královské princezny ze spárů Černého krále. Matěj i Ondra jsou rovněž velcí siláci, ale bohužel jen na oko. Palice je jakoby ztělesnění Mikšovy síly, který byl jinak vzezřením hubený jako věchýtek. Matěj i Ondra jsou kamarádi také spíše jen na oko a to z pouhé vypočítavosti a nemohou se svému kamarádovi rovnat ani v charakteru. Na rozdíl od Mikše je lze popsat přívlastky poživační, lakomí, líní, zkrátka podléhají lidským slabostem. Pohádka k nám promlouvá, že pro muže je typickou slabinou podléhat slabostem a úkolem je pěstovat pevnou vůli a odhodlání vzdorovat těmto mámením, které se mohou projevovat jako závislost na jídle, alkoholu, tabáku, drogách či práci v podobě workholismu.
Když naši tři hrdinové přišli do království, dozvěděli se zprávu o třech ztracených královských princeznách a o množství urozených princů, chrabrých rytířů a nápadníků v pozlacených zbrojích a na ušlechtilých koních, kteří se je pokusili nalézt a osvobodit, ale marně. Bohužel, zaplatili to životem. Mnozí jdoucí po náročné cestě padnou a zemřou vyčerpáním, jen málokteří dosáhnou svého cíle a čeká je bohatá odměna v podobě princezny. Rozhodli se tedy naši tři hrdinové princezny najít a vysvobodit a přivést zpět k panu králi. Když ti tři kamarádi hledali cestu ke ztraceným princeznám, stanuli na rozcestí tří cest, což je symbolem trojnosti. Každý ze dvou slabochů, Matěj a Ondra, si zvolil tu cestu, kterou napověděl sen slibující nějaké ty odměny. Bohužel Matěj podlehl svému obžerství a Ondra mámení zlata. Kolikrát jim vidina selátka, kuřátka či zlaťáků tlukot srdce přehlušila! Jen Mikeš zůstal silný a věrný svým ideálům a hlasu srdce. Podruhé velcí siláci Matěj a Ondra podlehli své slabosti, když vařili krmi pro své kamarády a opět je zradili ve prospěch jídla a bohatství, mámení smyslů, kterému neodolali. Pouze jediný Mikeš zůstal pevný, silný a nezlomný. Mikeš je dobrého srdce, a proto se nezlobí, nekárá ani nezatracuje, a navzdory všem potížím stále pokračuje k vytyčenému cíli kupředu.
„Když neporadí pocestný, poradí rozum. Když zklame vlastní rozum, pak jistě napoví hlas srdce.“
Mikeš se sám jako jediný vydal vysvobodit princezny skrze studnu, do níž se spustil, když zmizela voda. Na cestu mu babice dala v podobě zapálené svíce jeden ze čtyř elementů a to oheň. Svíčka i studna zde představuje symbol očisty. Tváří v tvář zlu Mikeš použije kouzelnou zapálenou svíci a zlo se rozplývá a mizí.
„Hoř světýlko, plápolej, tupou sílu udolej.“
Dvě princezny byly osvobozeny, ta třetí s nimi nebyla. Mikeš odvedl princezny svým kamarádům a čekal, až vytáhnou ze studny i jeho. Tak nyní potřetí podlehli Matěj a Ondra své slabosti, když po vysvobození dvou princezen zradili Mikše a připsali si jeho úspěch na své triko, neboť si ‚spočítali‘, že se jim to vyplatí. A naivní Mikeš jim oběma tolik věřil a málem na to doplatil vlastním životem. I v naší realitě jsou špatní kamarádi, kteří se jeví jako přátelé v dobách dobrých, ale v dobách zlých zradí, opustí a nechají člověka samotného na holičkách. Jak se říká, potřebuješ-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci své paže. Mikeš je jako hrdina - prosťáček bezelstný a proto i spontánní, naivní a důvěřivý. Mikeš se tedy následně vydal osvobodit třetí princeznu, tu nejkrásnější. Dostal od princezny zakleté do babice kouzelný prsten. Utkal se s černým rytířem, který skryl svou moc a sílu do vejce v ptáku a uvnitř ve psovi. Černý rytíř nabízí Mikšovi výměnou za svůj život celé království plné bohatství, vládu a moc nad světem. Ale Mikeš vytrvá, odmítá nabídky slávy a moci od černého rytíře a ničí vejce.
Snímek je srovnáván s podobně ponurou a temně hororovou pohádkou také na motivy Boženy Němcové a od stejných tvůrců s názvem Nebojsa, která je v mnohém podobná jako například atmosférou, obsazením a ústředním tématem odvahy a dobrodružství. Volba neokoukaných hereckých tváří do hlavních rolí se mi zdá býti jako šťastná a nenudí mě. Díky hereckému obsazení bývá snímek parodován názvem „Dlouhý, široký a bystrozraký“, ale mě se volba herců jeví jako trefná díky symbolice, kdy rekem bývá skutečně ten, do nějž by to nikdo neřekl. Ačkoliv kostýmy někomu evokují cáry hader, podle mne přiléhavě vystihují sympatickou obyčejnost hlavních hrdinů. Byť je kritikou vyčítáno špatné osvětlení, bídné kostýmy a údajné „gothic“ ladění, obecně je tento snímek vcelku kladně přijímán, na ČSFD získal 70% - zřejmě proto, že se řadí k českým pohádkovým klasikám. Na dobu svého vzniku a vzhledem k jistě omezenému rozpočtu je pohádka po vizuální stránce podle mého názoru celkem zdařilá, ačkoliv v dnešní době by již byla vizuální podoba zcela nepřijatelná. Co bych vyzdvihla jako perfektní je hudba a dramatické ozvučení, které snímku dodává tu pravou atmosféru a nahání hrůzu namísto „laciných“ triků a drahých kulis. Nadčasové sice není zpracování filmu, nicméně prezentované myšlenky i charaktery postav jsou nesmrtelné. Na diváka dýchá atmosféra lidovým folklorem, strachem z tajemna a nadpřirozena, mystikou lesů a odvěkým bojem dobra se zlem. Pohádka je mysticky poetická a má tajuplnou atmosféru, kdy slabší povahy se občas i zaleknou. Závěrem bych shrnula, že pohádka má sice skromnou výpravu namísto velkolepé, zato není přeplácaná ani zbytečně pompézní, ale spíše střídmě autentická v kulisách lesů, skal a lidových stavení. Oproti velkolepým a drahým animákům má tu výhodu, že obsahuje duši a ducha. I tato pohádka, která si nehraje na nic čím ani nechce být, se mi líbí a já nemohu jinak než z lásky k pohádkám dát krásných 75%.
Nejnovější komentáře