O statečném kováři – Retro pohádková recenze – 75 %

Photo © Filmové studio Barrandov / Ota Kamenský

Hodnocení článku

(4 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Trojice hlav­ních hrdi­nů Mikeš, Matěj a Ondra v podá­ní Kříž, Knot a Kroner dodá­vá pohád­ce svým cha­risma­tem nejen neza­po­me­nu­tel­nou atmo­sfé­ru tajem­na, odva­hy a dob­ro­druž­ství, ale také not­nou dáv­ku humo­ru. Snímek byl zfil­mo­ván v roce 1983 Jiřím Kolínem pod vede­ním Petra Švédy pod­le zda­ři­lé­ho scé­ná­ře Steinera a Petříka na moti­vy tra­dič­ní lido­vé pohád­ky Boženy Němcové s názvem Neohrožený Mikeš. Je režij­ním debu­tem a dopo­sud jedi­ným režij­ním dílem Petra Švédy, kte­rý se věnu­je hlav­ně režii čes­ké­ho dabin­gu. Tato fil­mo­vá pohád­ka z morav­ských luhů a hájů, kte­rá se fil­mo­va­la v Rožnovském skan­ze­nu, na Sirotčím hrád­ku a v kláš­te­ře Rosa Coeli, je jedi­neč­ná také díky maleb­ným lido­vým pís­ním, kte­ré na text Jiřího Suchého nazpí­val Petr Ulrych ve folk­lór­ním sty­lu, což odpo­ví­dá cel­ko­vé­mu duchu pohád­ky. Petr Ulrych svou tvor­bou krás­ně dopl­nil atmo­sfé­ru pří­bě­hu o tra­dič­ních lid­ských hod­no­tách.

Filmová pohád­ka s názvem O sta­teč­ném ková­ři, kte­rá je vol­ně inspi­ro­vá­na pohád­kou Boženy Němcové, pojed­ná­vá o cha­rak­ter­ním a odváž­ném chas­ní­ko­vi jmé­nem Mikeš. Nechybí téma­ta jako odva­ha, přá­tel­ství a dob­ro­druž­ství, ačko­liv sym­bo­ly a arche­ty­py jsou stě­žej­ní­mi prv­ky. Malý Mikeš žil jako dítě se svým otcem a jeho pomoc­ní­kem v kovár­ně na ven­ko­vě, byli tedy tři muži na čer­né kovář­ské řemes­lo, ale chy­běl mezi nimi žen­ský ele­ment. Jednoho dne, jen co synek dospěl, aby pře­ho­dil těž­ký kyj přes cha­lu­pu, se vydal jen s oním ukrut­ně mohut­ným socho­rem do svě­ta. Při svém dlou­hém puto­vá­ní kra­jem potká­vá dva kama­rá­dy, mly­nář­ské­ho pomoc­ní­ka Matěje a pachol­ka Ondru - jsou tedy opět tři muži a zase chy­bí žen­ský prvek. V prů­bě­hu dění se obje­vu­je na scé­ně tato kva­ter­ni­ta čtyř hlav­ních postav: Černý král, prin­cez­na, Mikeš a dob­rý král.

Jací hrdi­no­vé vystu­pu­jí v pohád­ce? Mikeš byl typic­kým pohád­ko­vým hrdi­nou zva­ným pros­ťá­ček, tedy jeho han­di­cap byl pros­tý původ a chu­do­ba, ale zato jako vel­ký klad vyvstá­vá upřím­nost a spon­ta­ne­i­ta srd­ce dob­ré­ho. Pohádkoví hrdi­no­vé jdou do svě­ta, vydá­va­jí se něco hle­dat, jsou tedy hle­da­či, ať už shá­ně­jí pro sebe nevěs­tu, ztra­ce­nou prin­cez­nu, své štěs­tí či živo­by­tí. Při van­dro­vá­ní pocest­né­mu lec­kdy jde o život a mnoh­dy se ocit­ne na pokra­ji živo­ta a smr­ti, napří­klad když Mikše v naší pohád­ce zra­dí jeho přá­te­lé. Statečný kovář Mikeš se vydal do svě­ta vysvo­bo­dit tři krá­lov­ské prin­cez­ny ze spá­rů Černého krá­le. Matěj i Ondra jsou rov­něž vel­cí silá­ci, ale bohu­žel jen na oko. Palice je jako­by ztě­les­ně­ní Mikšovy síly, kte­rý byl jinak vze­zře­ním hube­ný jako věchý­tek. Matěj i Ondra jsou kama­rá­di také spí­še jen na oko a to z pou­hé vypo­čí­ta­vos­ti a nemo­hou se své­mu kama­rá­do­vi rov­nat ani v cha­rak­te­ru. Na roz­díl od Mikše je lze popsat pří­vlast­ky poži­vač­ní, lako­mí, líní, zkrát­ka pod­lé­ha­jí lid­ským sla­bos­tem. Pohádka k nám pro­mlou­vá, že pro muže je typic­kou sla­bi­nou pod­lé­hat sla­bos­tem a úko­lem je pěs­to­vat pev­nou vůli a odhod­lá­ní vzdo­ro­vat těm­to máme­ním, kte­ré se mohou pro­je­vo­vat jako závis­lost na jíd­le, alko­ho­lu, tabá­ku, dro­gách či prá­ci v podo­bě wor­kho­lis­mu.

Když naši tři hrdi­no­vé při­šli do krá­lov­ství, dozvě­dě­li se zprá­vu o třech ztra­ce­ných krá­lov­ských prin­ceznách a o množ­ství uro­ze­ných prin­ců, chrabrých rytí­řů a nápad­ní­ků v pozla­ce­ných zbro­jích a na ušlech­ti­lých koních, kte­ří se je poku­si­li nalézt a osvo­bo­dit, ale mar­ně. Bohužel, zapla­ti­li to živo­tem. Mnozí jdou­cí po nároč­né ces­tě pad­nou a zemřou vyčer­pá­ním, jen málo­kte­ří dosáh­nou své­ho cíle a čeká je boha­tá odmě­na v podo­bě prin­cez­ny. Rozhodli se tedy naši tři hrdi­no­vé prin­cez­ny najít a vysvo­bo­dit a při­vést zpět k panu krá­li. Když ti tři kama­rá­di hle­da­li ces­tu ke ztra­ce­ným prin­ceznám, sta­nu­li na roz­ces­tí tří cest, což je sym­bo­lem troj­nos­ti. Každý ze dvou sla­bo­chů, Matěj a Ondra, si zvo­lil tu ces­tu, kte­rou napo­vě­děl sen sli­bu­jí­cí něja­ké ty odmě­ny. Bohužel Matěj pod­lehl své­mu obžer­ství a Ondra máme­ní zla­ta. Kolikrát jim vidi­na selát­ka, kuřát­ka či zlaťá­ků tlu­kot srd­ce pře­hlu­ši­la! Jen Mikeš zůstal sil­ný a věr­ný svým ide­á­lům a hla­su srd­ce. Podruhé vel­cí silá­ci Matěj a Ondra pod­leh­li své sla­bos­ti, když vaři­li krmi pro své kama­rá­dy a opět je zra­di­li ve pro­spěch jíd­la a bohat­ství, máme­ní smys­lů, kte­ré­mu neo­do­la­li. Pouze jedi­ný Mikeš zůstal pev­ný, sil­ný a nezlom­ný. Mikeš je dob­ré­ho srd­ce, a pro­to se nezlo­bí, nekárá ani neza­tra­cu­je, a navzdo­ry všem potí­žím stá­le pokra­ču­je k vyty­če­né­mu cíli kupře­du.

„Když nepo­ra­dí pocest­ný, pora­dí rozum. Když zkla­me vlast­ní rozum, pak jis­tě napo­ví hlas srd­ce.“

Mikeš se sám jako jedi­ný vydal vysvo­bo­dit prin­cez­ny skr­ze stud­nu, do níž se spus­til, když zmi­ze­la voda. Na ces­tu mu babi­ce dala v podo­bě zapá­le­né sví­ce jeden ze čtyř ele­men­tů a to oheň. Svíčka i stud­na zde před­sta­vu­je sym­bol očis­ty. Tváří v tvář zlu Mikeš pou­ži­je kou­zel­nou zapá­le­nou sví­ci a zlo se roz­plý­vá a mizí.

„Hoř světýl­ko, plá­po­lej, tupou sílu udo­lej.“

Dvě prin­cez­ny byly osvo­bo­ze­ny, ta tře­tí s nimi neby­la. Mikeš odve­dl prin­cez­ny svým kama­rá­dům a čekal, až vytáh­nou ze stud­ny i jeho. Tak nyní potře­tí pod­leh­li Matěj a Ondra své sla­bos­ti, když po vysvo­bo­ze­ní dvou prin­ce­zen zra­di­li Mikše a při­psa­li si jeho úspěch na své tri­ko, neboť si ‚spo­čí­ta­li‘, že se jim to vypla­tí. A naiv­ní Mikeš jim obě­ma tolik věřil a málem na to dopla­til vlast­ním živo­tem. I v naší rea­li­tě jsou špat­ní kama­rá­di, kte­ří se jeví jako přá­te­lé v dobách dob­rých, ale v dobách zlých zra­dí, opus­tí a necha­jí člo­vě­ka samot­né­ho na holič­kách. Jak se říká, potřebuješ-li pomoc­nou ruku, najdeš ji na kon­ci své paže. Mikeš je jako hrdi­na - pros­ťá­ček beze­lstný a pro­to i spon­tán­ní, naiv­ní a důvě­ři­vý. Mikeš se tedy násled­ně vydal osvo­bo­dit tře­tí prin­cez­nu, tu nej­krás­něj­ší. Dostal od prin­cez­ny zakle­té do babi­ce kou­zel­ný prs­ten. Utkal se s čer­ným rytí­řem, kte­rý skryl svou moc a sílu do vej­ce v ptá­ku a uvnitř ve pso­vi. Černý rytíř nabí­zí Mikšovi výmě­nou za svůj život celé krá­lov­ství plné bohat­ství, vlá­du a moc nad svě­tem. Ale Mikeš vytr­vá, odmí­tá nabíd­ky slá­vy a moci od čer­né­ho rytí­ře a ničí vej­ce.

Snímek je srov­ná­ván s podob­ně ponu­rou a tem­ně horo­ro­vou pohád­kou také na moti­vy Boženy Němcové a od stej­ných tvůr­ců s názvem Nebojsa, kte­rá je v mno­hém podob­ná jako napří­klad atmo­sfé­rou, obsa­ze­ním a ústřed­ním téma­tem odva­hy a dob­ro­druž­ství. Volba neo­kou­ka­ných herec­kých tvá­ří do hlav­ních rolí se mi zdá býti jako šťast­ná a nenu­dí mě. Díky herec­ké­mu obsa­ze­ní bývá sní­mek paro­do­ván názvem „Dlouhý, širo­ký a bys­tro­zra­ký“, ale mě se vol­ba her­ců jeví jako tref­ná díky sym­bo­li­ce, kdy rekem bývá sku­teč­ně ten, do nějž by to nikdo neřekl. Ačkoliv kos­týmy něko­mu evo­ku­jí cáry hader, pod­le mne při­lé­ha­vě vysti­hu­jí sym­pa­tic­kou oby­čej­nost hlav­ních hrdi­nů. Byť je kri­ti­kou vyčí­tá­no špat­né osvět­le­ní, bíd­né kos­týmy a údaj­né „gothic“ ladě­ní, obec­ně je ten­to sní­mek vcel­ku klad­ně při­jí­mán, na ČSFD zís­kal 70% - zřej­mě pro­to, že se řadí k čes­kým pohád­ko­vým kla­si­kám. Na dobu své­ho vzni­ku a vzhle­dem k jis­tě ome­ze­né­mu roz­počtu je pohád­ka po vizu­ál­ní strán­ce pod­le mého názo­ru cel­kem zda­ři­lá, ačko­liv v dneš­ní době by již byla vizu­ál­ní podo­ba zce­la nepři­ja­tel­ná. Co bych vyzdvih­la jako per­fekt­ní je hud­ba a dra­ma­tic­ké ozvu­če­ní, kte­ré sním­ku dodá­vá tu pra­vou atmo­sfé­ru a nahá­ní hrů­zu namís­to „laci­ných“ tri­ků a dra­hých kulis. Nadčasové sice není zpra­co­vá­ní fil­mu, nicmé­ně pre­zen­to­va­né myš­len­ky i cha­rak­te­ry postav jsou nesmr­tel­né. Na divá­ka dýchá atmo­sfé­ra lido­vým folklo­rem, stra­chem z tajem­na a nad­při­ro­ze­na, mysti­kou lesů a odvě­kým bojem dob­ra se zlem. Pohádka je mystic­ky poe­tic­ká a má taju­pl­nou atmo­sfé­ru, kdy slab­ší pova­hy se občas i zalek­nou. Závěrem bych shr­nu­la, že pohád­ka má sice skrom­nou výpra­vu namís­to vel­ko­le­pé, zato není pře­plá­ca­ná ani zby­teč­ně pompéz­ní, ale spí­še stříd­mě auten­tic­ká v kuli­sách lesů, skal a lido­vých sta­ve­ní. Oproti vel­ko­le­pým a dra­hým ani­má­kům má tu výho­du, že obsa­hu­je duši a ducha. I tato pohád­ka, kte­rá si nehra­je na nic čím ani nechce být, se mi líbí a já nemo­hu jinak než z lás­ky k pohád­kám dát krás­ných 75%.