Oduševnělý sexsymbol Tereza Ramba

Přestože se prv­ní dvě herec­ké gene­ra­ce, kte­ré na čes­ké stří­br­né plát­no vstou­pi­ly po same­to­vé revo­lu­ci, čas­to­krát na pla­ce setká­va­jí, jejich ´počát­ky byly v mno­hém odliš­né. První pore­vo­luč­ní gene­ra­ce, vesměs slo­že­ná z „Husákových dětí“, byla spe­ci­fic­ká tím, že jejich fil­mo­vé počát­ky jsou spo­je­ny s umě­lec­ký­mi, níz­ko­roz­počto­vý­mi a téměř nezá­vis­lý­mi fil­my. Z této rov­ni­ce jsou při­ro­ze­ně vyjmu­ti Martin Dejdar nebo Jiří Langmajer, jejichž fil­mo­vá drá­ha zača­la již před revo­lu­cí. Tak jen namát­kou: Anna Geislerová zís­ka­la prv­ní hlav­ní roli v depre­siv­ním thrille­ru Requiem pro panen­ku (1991) jinak komerč­ní­ho reži­sé­ra Filipa Renče a defi­ni­tiv­ně nej­víc ji pro­sla­vi­la níz­ko­roz­počto­vá Jízda (1994) Jana Svěráka. Tatiana Vilhelmová (dnes Dyková) a Klára Issová spo­leč­ně debu­to­va­ly v komor­ním dra­ma­tu Indiánské léto (1995) Saši Gedeona, při­čemž obě se v násle­du­jí­cích letech obje­vi­ly i v hlav­ních rolích vylo­že­ně nezá­vis­lých fil­mů, Vilhelmová v Šeptej (1996) Davida Ondříčka a Issová v Anděl Exit (2000) Vladimíra Michálka. Jiří Macháček ješ­tě před­tím, než jen pro­sla­vi­li Samotáři (2000), vytvo­řil prv­ní vět­ší roli ve dnes již polo­za­po­me­nu­tém Mrtvém brou­ko­vi (1998), což byl jeden z vlny „chcí­pác­kých fil­mů“. Pavla Lišku a Jana Budaře si pak dodnes vět­ši­na divá­ků spo­ju­je s jejich prů­lo­mo­vý­mi role­mi posti­že­ných mla­dí­ků z Gedeonova Návratu idi­o­ta (1999) a Nudy v Brně (2003) Vladimíra Morávka, což byly sice medi­a­li­zo­va­né fil­my, avšak do komer­ce měly dale­ko. Jako výjim­ka se může jevit Ivan Trojan, jehož ve 36 letech na stří­br­né plát­no kata­pul­to­va­li výše zmí­ně­ní Ondříčkovi Samotáři, kte­ří byli divác­kým mega­hi­tem, jak­ko­liv i přes­to měli urči­tý nezá­vis­lý wibe, kte­rý z nich udě­lal kul­tov­ní zále­ži­tost. Trojan navíc svým pozd­ním vstu­pem do fil­mo­vé bran­že (zatím­co v té době byl již etablo­va­ným diva­del­ním her­cem) inspi­ro­val i mno­ho svých gene­rač­ně spří­z­ně­ných kole­gů, kte­ří se rov­něž více pro­sla­vi­li až ve střed­ním věku, mezi něž se řadí napří­klad Trojanův pro­ti­hráč z Anděla páně (2005) Jiří Dvořák nebo vět­ši­na jeho kole­gů z Dejvického diva­dla.

Tady to všech­no zača­lo. Teencom Rafťáci obje­vil hned něko­lik budou­cích hvězd a mezi nimi i Terezu.

Oproti tomu zástup­ci mlad­ší mile­ni­ál­ní gene­ra­ce měli vstup na stří­br­né plát­no dia­me­t­rál­ně odliš­ný a jejich počát­ky jsou více spo­jo­vá­ny s fil­mo­vou komer­cí. V polo­vi­ně nul­tých let zapla­vi­ly čes­ká kina tee­nager­ské kome­die, kte­ré se inspi­ro­va­ly u ame­ric­kých vzo­rů v čele s Prci, prci, prcič­ky (1999). Zatímco zástup­ci před­cho­zí gene­ra­ce debu­to­va­li u růz­ných reži­sé­rů, mile­ni­á­lo­vé měli spo­leč­né­ho obje­vi­te­le Karla Janáka, kte­rý v roce 2004 debu­to­val s mega­hi­tem Snowboarďáci v hlav­ních rolích se dvě­ma talen­to­va­ný­mi mla­dí­ky Vojtěchem Kotkem a Jiřím Mádlem, ze kte­rých se tak přes noc sta­ly ido­ly mlá­de­že. Zatímco Kotek měl již na kon­tě dob­ro­druž­ný film Únos domů (2002), něko­lik tele­viz­ních fil­mů a v téže době se obje­vo­val i v novác­ké Pojišťovně štěs­tí, Mádl byl úpl­ný debu­tant. Jejich prů­lom zna­me­nal zrod nové herec­ké gene­ra­ce, kte­rá však kvů­li komerč­ní­mu ladě­ní teen­co­mů muse­la opro­ti té před­cho­zí více bojo­vat s před­sud­ky a doka­zo­vat, že nejsou rych­lokvaš­ky a že si uzná­ní ve fil­mo­vé bran­ži zaslou­ží.

Zatímco ve Snowboarďácích byli Kotkovi s Mádlem part­ner­ka­mi dvě xei­ni­ál­ky Lucie Vondráčková a Barbora Seidlová a nehe­reč­ka Martina Klírová, ve svém dal­ším teen­co­mu Rafťáci (2006) vsa­dil Janák v obsa­ze­ní raf­tu vede­né­ho potrh­lým instruk­to­rem Bořkem (Oldřich Navrátil) na nové tvá­ře, mezi nimiž byla celá řada poz­děj­ších hvězd jako napří­klad Slovenka Andrea Kerestéšová (dnes Růžičková), Eliška Křenková, Veronika Kubařová (dnes Khek) a v nepo­sled­ní řadě i teh­dy sedm­nác­ti­le­tá Tereza Voříšková, kte­rá ztvár­ni­la rebel­ku Radku. Nebyla to její úpl­ně prv­ní zku­še­nost před kame­rou, jeli­kož v deví­ti letech se již obje­vi­la ve video­kli­pu k mega­hi­tu Medvídek od sku­pi­ny Lucie. Její mlad­ší sest­ra Sára už za sebou měla výraz­nou roli sadis­tic­ké Nikolky v čer­né kome­dii Jedna ruka net­les­ká (2003) Davida Ondříčka a mih­la se i v popu­lár­ních Vratných lah­vích (2007) Jana Svěráka (a z útlé­ho dět­ství už měla rov­něž na kon­tě jeden video­klip, kon­krét­ně k bala­dě V prin­ceznách od kape­ly Wanastowi Vjecy), na roz­díl od své sest­ry však u herec­tví nezů­sta­la a věnu­je se návr­hář­ství, ilu­strá­tor­ství a foto­gra­fo­vá­ní.

Přestože při­drz­lá Radka byla ved­lej­ší rolí, Terezino výraz­né cha­risma a sex-appeal se už teh­dy neda­ly pře­hléd­nout (mimo jiné nemoh­la chy­bět v Top 10 nej­krás­něj­ších čes­kých here­ček všech dob). Ještě v témže roce se obje­vi­la i v Janákově dal­ším fil­mu, kri­mi kome­dii Ro(c)k pod­vraťá­ků, ve kte­ré se opět setka­la s Mádlem a Kotkem, s nímž v té době tvo­ři­la pár. Další role na sebe nene­cha­ly dlou­ho čekat, kon­krét­ně se jed­na­lo o jed­nu z dcer Bolka Polívky v rodin­né kome­dii Svatba na bitev­ním poli (2008) a stře­do­ško­lač­ku Báru v soci­ál­ním dra­ma­tu Venkovský uči­tel (2008) Bohdana Slámy. O její sku­teč­ný prů­lom se však posta­ral reži­sér Tomáš Bařina, kte­rý Terezu obsa­dil po bok její­ho poz­děj­ší­ho part­ne­ra Kryštofa Hádka, jed­no­ho z nej­ob­sa­zo­va­něj­ších her­ců z mezi­ge­ne­ra­ce xeni­á­lů, do hlav­ní žen­ské ve vinař­ské kome­dii Bobule (2008), při­čemž morav­ská děv­či­ca Klárka Michalicová, dce­ra vina­ře Jarka Michalici (Václav Postránecký), a zejmé­na scé­na, ve kte­ré se polo­na­há kou­pe v řece, z ní udě­la­la nej­vět­ší sexsym­bol novo­do­bé čes­ké kine­ma­to­gra­fie. V roce 2008 bylo doslo­va pře­vo­říš­ko­vá­no, kro­mě výše zmí­ně­ných fil­mů hrá­la i ve dru­hé řadě novác­ké­ho seri­á­lu Místo v živo­tě, v tele­viz­ních fil­mech BrainStorm Jiřího Stracha a Kanadská noc Zdeňka Zelenky a v povíd­ce DNA jako důkaz z cyk­lu Soukromé pas­ti.

Vinařská kome­die Bobule Terezu vystře­li­la do prv­ní herec­ké ligy a sta­la se díky ní sexsym­bo­lem.

Také násle­du­jí­cí rok 2009 byl pro Terezu boha­tý na role. Hned v led­nu šla do kin pohád­ka Peklo s prin­cez­nou Miloslava Šmídmajera, v níž spo­leč­ně s Jiřím Mádlem vytvo­ři­li vel­mi netra­dič­ní ústřed­ní pár, neši­kov­né­ho prin­ce Jeronýma a odváž­nou prin­cez­nu Anetu. Na pod­zim jsme ji moh­li vidět v dal­ší pohád­ko­vé roli jako osi­ře­lou šlech­tič­nu Janu, jíž hlav­ní hrdi­na Martin z Vamberka (David Prachař) při­jal za svou, v dob­ro­druž­ném fil­mu Ať žijí rytí­ři Karla Janáka, kte­rý byl násled­ně uve­den i jako seri­ál. Zhruba v téže době při­šlo do kin i pokra­čo­vá­ní Bobulí nazva­né 2Bobule a pře­de­vším pak hoř­ká retro kome­die Zemský ráj to napo­hled, ve kte­rém Tereza coby alter ego scé­nárist­ky Terezy Boučkové napl­no všem pochy­bo­va­čům doká­za­la, jaký obrov­ský herec­ký talent v ní dří­má a že není jen sexsym­bo­lem, jak­ko­liv jed­nu svlé­ka­cí scé­nu zde rov­něž měla, avšak ta měla údaj­ně reál­ný základ. „Dámské Pelíšky“ (ten­to titul se zro­dil v recen­zi Mirky Spáčilové na iDnes) byly mimo­cho­dem jed­ním ze tří fil­mů, v nichž Tereza hrá­la, kte­ré jsem před dvě­ma lety zařa­dil do Top 10 nedo­ce­ně­ných čes­kých pore­vo­luč­ních fil­mů.

V desá­tých letech měla sice fil­mo­gra­fii méně natřís­ka­nou než na kon­ci nulek, avšak i přes­to vytvo­ři­la něko­lik vel­mi výraz­ných rolí. V ani­mo­va­ném dra­ma­tu Alois Nebel (2011) Tomáše Luňáka ztvár­ni­la mla­dou sudet­skou Němku Dorothe, kte­rá zemře­la při odsu­nu v důsled­ku nási­lí míst­ní­ho sta­rou­sed­lí­ka, což se titul­ní­mu hrdi­no­vi (Miroslav Krobot) neu­stá­le vra­cí ve vzpo­mín­kách. Kontroverzní thriller Všiváci (2014) Romana Kašparovského se řadí ke sním­kům, v nichž jsme Terezu moh­li vidět v rou­še Evině, avšak její posta­va Róza Rohanová má coby kata­ly­zá­tor vzta­hu roz­kmo­t­ře­ných bra­trů Richarda (Ondřej Vetchý) a Mikuláše (Jiří Langmajer) Rohanových mno­hem vět­ší hloub­ku než by se na prv­ní pohled moh­lo zdát (při­čemž je zde ote­vře­né, kte­ré­ho z nich je dce­rou). Rok 2015 jí kro­mě ved­lej­ších rolí v kome­di­ích Život je život a Padesátka při­ne­sl i jed­nu hlav­ní roli, kon­krét­ně v lehce nezá­vis­lém dra­ma­tu Laputa Jakuba Šmída, při­čemž její Johanka, bar­man­ka v kavár­ně Laputa (název pod­le léta­jí­cí­ho ost­ro­va z kni­hy Gulliverovy ces­ty), je podo­ben­stvím dneš­ní mla­dé gene­ra­ce, kte­rá neví, co si počít s dospě­los­tí a odpo­věd­nos­ti. Přestože se jed­na­lo o film pro kino osa­mě­lé­ho divá­ka, má ten­to lehce zapad­lý sní­mek coby gene­rač­ní výpo­věď poten­ci­ál zrá­ní, čemuž Tereza svým bar­vi­tým herec­tvím dost výraz­ně napo­moh­la.

Na stří­br­ném plát­ně se Tereza popr­vé sta­la mamin­kou o dva roky dřív než v reá­lu. Jako mamin­ka Součková v hoř­ké kome­dii Po str­niš­ti bos Jana Svěráka byla však mimo­řád­ně pře­svěd­či­vá.

Přelomovou roli nabí­dl Tereze osca­ro­vý reži­sér Jan Svěrák v preque­lu Obecné ško­ly, kte­rý stej­ně jako kniž­ní před­lo­ha jeho otce Zdeňka Svěráka nese název Po str­niš­ti bos (2017). Postava paní Součkové, kte­rou pře­vza­la po Libuši Šafránkové, byla její prv­ní mamin­kov­skou rolí, a přes­to­že se mamin­kou sta­la až o dva roky poz­dě­ji, doká­za­la na plát­no pře­nést mateř­ský cit k malé­mu Edovi (Alois Grec) stej­ně jako aser­tiv­ní vztah k výraz­ně star­ší­mu man­že­lo­vi Františkovi (Ondřej Vetchý), rebel­ství k přís­né­mu tchá­no­vi (Jan Tříska) a empa­tii k „zaká­za­né­mu“ švag­ro­vi Karlovi (Oldřich Kaiser). Málo se však ví, že Tereza tuto roli původ­ně vůbec nemě­la hrát, jeli­kož původ­ní mamin­kou Součkovou měla být Andrea Elsnerová.

O rok poz­dě­ji násle­do­va­la hoř­ká kome­die Chata na pro­dej Tomáše Pavlíčka, v níž Tereza již počtvr­té hrá­la dce­ru Ivany Chýlkové, což sama v Show Jana Krause komen­to­va­la jako vtip­ný para­dox vzhle­dem k jejich odliš­né výš­ce. Bezejmenná a psy­chic­ky labil­ní dce­ra, kte­rá žije v Německu s boha­tým Sebastianem (Michael Pitthan), s nímž však není šťast­ná, byla cha­rak­te­ro­vě před­sko­ka­nem Tereziny zatím život­ní role.

Na sklon­ku roku 2019 při­šla do kin dost mož­ná vůbec nej­lep­ší kome­die (respek­ti­ve dra­me­die) deká­dy, Vlastníci Jiřího Havelky, kte­ří byli nato­če­ni pod­le diva­del­ní hry Společenství vlast­ní­ků, kte­rou pro diva­del­ní sou­bor VOSTO5 napsal a reží­ro­val rov­něž Havelka, při­čemž i film má diva­del­ní for­mu. Tereza zde zís­ka­la hlav­ní roli před­sed­ky­ně SVJ paní Zahrádkové, kte­rá je v panop­ti­ku figu­rek ostat­ních vlast­ní­ků jedi­nou více­roz­měr­nou posta­vou, jeli­kož se ide­a­lis­tic­ky sna­ží o záchra­nu spo­leč­né­ho domu, při­čemž její sna­hy sabo­tu­je zejmé­na býva­lý před­se­da, zary­tý komu­nis­ta Miloš Kubát (Jiří Lábus), na dru­hou stra­nu je to však hys­ter­ka, kte­rá usur­pu­je své­ho sub­mi­siv­ní­ho man­že­la Zdeňka (Vojtěch Kotek), jemuž se nikdo nedi­ví, když mu na kon­ci bouch­nou saze. Tereza v Zahrádkové před­ved­la širo­kou šká­lu herec­kých tech­nik, při­čemž vrcho­lem jsou zejmé­na její hys­te­ric­ké záchva­ty, pro­čež byl její prv­ní Český lev na svě­tě.

Vlastníci při­nes­li Tereze prv­ní­ho Českého lva. S Vojtěchem Kotkem před­ved­li v rolích man­že­lů Zahrádkových výbor­nou part­ner­skou che­mii. 

Totálním cha­rak­te­ro­vým kon­tras­tem k Zahrádkové byla o rok poz­dě­ji roz­to­mi­lá hvězda Denička z pohád­ky O vánoč­ní hvězdě, což však jen doka­zu­je Terezinu herec­kou vše­stran­nost. Ještě před tele­viz­ní pre­mi­é­rou této štěd­ro­ve­čer­ní pohád­ky šel do kin tře­tí díl Bobulí nazva­ný 3Bobule, kde si Tereza opět zopa­ko­va­la Kláru Michalicovou. Po boku Jiřího Mádla se 12 let po Peklu s prin­cez­nou obje­vi­la v adap­ta­ci kni­hy Dominika Landsmana Deníček moder­ní­ho fot­ra (2021) v roli eman­ci­po­va­né Nataši, kte­rá s Mádlovým hlav­ním hrdi­nou Dominikem neplá­no­va­ně otě­hot­ní, avšak o dítě se kvů­li její úspěš­ně roz­je­té kari­é­ře sta­rá on. Kontroverze v řadách „korekt­nost­ní poli­cie“ vyvo­la­la obřím nahým pla­ká­tem (kte­rý však měl ve fil­mu svůj smy­sl) k posled­ní­mu spo­leč­né­mu fil­mu Zdeňka a Jana Svěráků Betlémské svět­lo (2022), v němž hrá­la lékár­ni­ci Vendulu ze Svěrákovy povíd­ky Fotograf. Hned dva­krát si zahrá­la part­ner­ku Jakuba Prachaře v kome­di­ích Buď chlap! (2023) a Franta mimo­zemšťan (2024). V sou­čas­nos­ti je vel­mi oče­ká­va­ná adap­ta­ce kni­hy Michaely Duffkové Zápisník alko­ho­lič­ky, kte­rá bude mít pre­mi­é­ru v čer­ven­ci a pod­le trai­le­ru to vypa­dá, že by moh­lo jít i o Terezinu život­ní roli, jíž pře­ko­ná i Zahrádkovou z Vlastníků.

Terezu jsme moh­li vidět i v něko­li­ka seri­á­lech. Nejrozsáhlejší z nich je Znamení koně, v němž její žokej­ka Klára Kalinová byla v prv­ní sérii (2011) ved­lej­ší posta­vou a až ve dru­hé (2015) pový­ši­la na hlav­ní. ´Další titul­ní rolí byla začí­na­jí­cí novi­nář­ka Hedvika v mini­sé­rii Reportérka (2015) pod­le scé­ná­ře Josefa Klímy, jehož alter ego zde vytvo­řil Jiří Bartoška. Zapomenout nemů­že­me ani na detek­tiv­ní cyk­lus Detektivové od nej­svě­těj­ší tro­ji­ce slo­že­ný z pěti mini­sé­rií, kde Tereza hrá­la vyšet­řo­va­tel­ku Kristýnu Horovou, při­čemž se jed­na­lo o jedi­nou její spo­lu­prá­ci s dvo­ji­cí Jan Hřebejk - Petr Jarchovský. Za zmín­ku sto­jí i kome­di­ál­ní seri­ál Dabing Street (2018) Petra Zelenky, v němž ztvár­ni­la koket­ní a leh­ko­váž­nou Ladu Bartošovou pře­zdí­va­nou „Pichna“. Zatím posled­ním seri­á­lo­vým poči­nem, ve kte­rém jsme Terezu moh­li vidět, je kri­mi­nál­ní mini­sé­rie Docent (2023) Jiřího Stracha, v němž coby pro­ble­ma­tic­ká ope­ra­tiv­ky­ně Monika Fousová tvo­ři­la cha­rak­te­ro­vý pro­ti­klad k titul­ní­mu docen­tu Stehlíkovi (Ivan Trojan). V seri­á­lo­vé tvor­bě Tereza dokon­ce pře­kro­či­la hra­ni­ce, o čemž svěd­čí kopro­dukč­ní Borgia (2011) a Pohřešovaný (2012).

Stane se noto­rič­ka Michaela ze Zápisníku alko­ho­lič­ky Terezinou život­ní rolí?

V diva­dle sice Terezu neví­dá­me tak čas­to jako ve fil­mu, přes­to má na kon­tě jed­no kul­tov­ní před­sta­ve­ní - komor­ní dra­ma Amerikánka, kte­ré již šest let uvá­dí na hole­šo­vic­ké scé­ně Jatka78 sou­bor Heaven’s Gate a v němž Tereza spo­leč­ně s Eliškou Křenkovou před­vá­dě­jí vel­mi niter­ný herec­ký kon­cert. V minu­los­ti jsme ji také moh­li vidět jako Hero v kla­sic­ké Shakespearově kome­dii Mnoho povy­ku pro nic uvá­dě­nou ve smí­chov­ském Švandově diva­dle, Julii v Romeovi a Julli na Shakespearovských slav­nos­tech na Pražském hra­dě nebo Medu Mládkovou v živo­to­pis­ném před­sta­ve­ní Meda na Letní scé­ně Musea Kampa.

Je rov­něž autor­kou  ces­to­pi­su DobroDruhům, ve kte­rém mapu­je zážit­ky z cest, kte­ré absol­vo­va­la, při­čemž v hole­šo­vic­kém kině Bio Oko pra­vi­del­ně pořá­dá spo­leč­ně s man­že­lem akro­ba­tem Matyášem Rambou bese­dy zva­né DobroDruhům - intu­i­tiv­ní ces­to­pis, na kte­rých vyprá­ví své zážit­ky z cest. Zároveň  pro­vo­zu­je plat­for­mu Láska je, na kte­ré má eshop s udr­ži­tel­ným fair wea­re oble­če­ním. Za Rambu se pro­vda­la v roce 2019 a mají spo­lu dvě děti, kte­ré před veřej­nos­tí pre­zen­tu­jí jako „Slunce“ a „Hvězdička“.

Jak jsem již nazna­čil na začát­ku, Terezin život­ní pří­běh je sympto­ma­tic­ký pro celou mile­ni­ál­ní herec­kou gene­ra­ci. Začínala jako hvězda teen­co­mů a násled­ně se díky prv­ním Bobulím sta­la sexsym­bo­lem, kte­rý reži­sé­ři ve fil­mu rádi svlé­ka­li. Její odu­šev­ně­lá tvář v kom­bi­na­ci s neo­do­la­tel­ným chraplá­kem však již teh­dy dáva­la tušit, že Tereza má mno­hem na víc než být jen vlh­kým snem chlap­ců a mužů. Počínaje Gábinou ze Zemského ráje to na pohled přes Johanku z Laputy, mamin­ku Součkovou z Po str­niš­ti bos až po Zahrádkovou z Vlastníků, v těch­to cha­rak­te­ro­vě těž­kých rolích vždy jed­no­znač­ně doka­zo­va­la, že je jed­ním z nej­vět­ších gene­rač­ních talen­tů. Můžeme se pro­to již teď těšit na její Michaelu ze Zápisníku alko­ho­lič­ky, jeli­kož mám tuše­ní, že její výkon bude bom­ba, kte­rá jí vyne­se již dru­hé­ho Českého lva.

Tereze pře­ji k jejím pět­a­tři­ce­ti­nám spous­tu dal­ších sil­ných herec­kých rolí, kte­rý­mi nám vytře zrak. A kro­mě toho i vše nej­lep­ší v osob­ním živo­tě, pro­to­že její rodin­né štstí je důka­zem, že LÁSKA JE.

Tento člá­nek vychá­zí záro­veň na i na blo­gu DJ Vlado’s World.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Instinkt; Foto: Falcon, Bioscop, ABC, Česká tele­vi­ze, Cinemart, Bontonfilm