Stranger Things: 5. série, Volume 1 - Začátek konce

Zdroj: Netflix

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Na pod­zim roku 1987 vydě­sí celý Hawkins ote­vře­né trh­li­ny a naši hrdi­no­vé mají rázem nový cíl: najít a zabít Vecnu (Jamie Campbell Bower). Ten ale jako by se do země pro­pa­dl – neví se, kde je ani co má za lubem. Aby to měli ješ­tě těž­ší, úřa­dy vyhlá­si­ly ve měs­tě karan­té­nu a s pomo­cí armá­dy usi­lov­ně pát­ra­jí po Jedenáctce, kte­rá se tím pádem zase musí skrý­vat. S blí­ží­cím se výro­čím Willova (Noah Schnapp) zmi­ze­ní se navíc vra­cí i děsi­vá sta­rá hroz­ba. Schyluje se k roz­ho­du­jí­cí bitvě, tem­no­ta je čím dál sil­něj­ší a vra­žed­ná jako nikdy dřív. Na tuhle noč­ní můru bude pla­tit jedi­né: celá par­ta musí až do kon­ce táh­nout za jeden pro­vaz...

Ani brat­ři Matt a Ross Dufferovi prav­dě­po­dob­ně netu­ši­li, jak obrov­ským feno­mé­nem se jejich seri­ál Stranger Things sta­ne. Po svém star­tu v roce 2016 se rych­le zařa­dil mezi prv­ní vel­ké seri­á­lo­vé hity Netflixu. Druhá série při­šla už v roce 2017, tře­tí násle­do­va­la o dva roky poz­dě­ji a na čtvr­tou si divá­ci muse­li počkat celé tři roky. Nyní, po dal­ší tří­le­té pau­ze, dora­zi­la série pátá – a záro­veň závě­reč­ná. Netflix si dob­ře uvě­do­mu­je, jak význam­nou udá­los­tí je finá­le jed­no­ho z jeho nej­zá­sad­něj­ších titu­lů, a pro­to ten­to­krát nevsa­dil na kla­sic­ké vydá­ní všech epi­zod najed­nou. První čty­ři díly jsou k dis­po­zi­ci od dneš­ní­ho dne, epi­zo­dy 5–7 dora­zí v noci z 1. na 2. svá­tek vánoč­ní a úpl­né finá­le v podo­bě osmé epi­zo­dy bude mít pre­mi­é­ru v noci ze Silvestra na Nový rok. Úvodní čtve­ři­ce epi­zod tak slou­ží jako ochut­náv­ka a záro­veň vel­ké láka­dlo na dru­hou polo­vi­nu finál­ní série. Daří se jí ten­to úkol spl­nit?

Seriál Stranger Things si od prv­ní série pro­šel výraz­ným vývo­jem. Začínal jako více­mé­ně komor­ní zále­ži­tost, kte­rá díky zasa­ze­ní do 80. let snad­no evo­ko­va­la dob­ro­druž­né fil­my teh­dej­ší doby (pře­de­vším Goonies, E. T. Mimozemšťan či Krotitelé duchů) s náde­chem horo­ro­vých prv­ků, napří­klad knih Stephena Kinga (pře­de­vším To, kolem jehož adap­ta­ce se Dufferovi své­ho času mota­li). S dal­ší­mi séri­e­mi se měni­lo nejen měřít­ko, ale také pří­stup k vypra­vo­vá­ní – nevy­hnu­tel­né roz­ši­řo­vá­ní myto­lo­gie, tem­něj­ší tón i smě­řo­vá­ní k epic­ké­mu finá­le. Tvůrci neu­stá­le pro­hla­šo­va­li, že nechtě­jí, aby 5. série divá­ky zkla­ma­la; jako pří­klad, kte­ré­mu se chtě­li vyhnout, uved­li finá­le seri­á­lu Hra o trů­ny, kte­ré je i po letech mno­hý­mi nená­vi­dě­né. I když se má poté jed­nat o teč­ku svě­ta Stranger Things (tak tro­chu), tvůr­ci záro­veň neu­stá­le tvr­di­li, že seri­ál v rám­ci závě­reč­né série čeká návrat ke koře­nům. Ale je něco tako­vé­ho ješ­tě vůbec mož­né?

Překvapivě ano. Hned samot­ný úvod 5. série se vra­cí k udá­los­ti, kte­rá děj seri­á­lu odstar­to­va­la – tedy únos Willa Byerse. Těžko poté říct, zda sku­teč­ně měli Dufferovi vše vymyš­le­né dopře­du, nebo je doda­teč­né zapo­je­ní zápo­rá­ka Vecny do této stě­žej­ní udá­los­ti ret­co­nem. Tak či onak se ovšem Dufferům při­ro­ze­ně daří pra­co­vat se zave­de­nou myto­lo­gií a od prv­ních epi­zod jas­ně pra­co­vat s tím, že divá­ky čeká jed­na výrazná teč­ka za téměř deká­du běží­cím feno­mé­nem. V pří­pa­dě 1. polo­vi­ny 5. série se sami cho­pi­li režie prv­ní, dru­hé i čtvr­té epi­zo­dy; jen u tře­tí epi­zo­dy za režií sto­jí Frank Darabont (reži­sér Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank a Zelené míle). A pra­cu­jí s her­ci, kte­ří již dáv­no nejsou dět­ští, pro­to­že díky pro­dlé­vám stih­li vyrůst. I to ovšem sehrá­vá klí­čo­vou roli, pro­to­že pro spous­ty divá­ků bude důle­ži­té pře­de­vším to, že s tím­to seri­á­lem sku­teč­ně během deká­dy mno­zí divá­ci stár­nu­li spo­lu s hlav­ní­mi hrdi­ny. Jak už to navíc u podob­ných feno­mé­nů bývá, pro mno­hé lidi s teč­kou za seri­á­lem Stranger Things skon­čí jis­tá stě­žej­ní kapi­to­la jejich živo­ta. Pokud se měl feno­mé­nem stát seri­ál, kte­rý i přes horo­ro­vé prv­ky doká­že při­po­me­nout, jak kou­zel­ná byla 80. léta, dá se to oce­nit ješ­tě mno­hem snad­ně­ji.

Linda Hamilton (původ­ní a pro mno­hé nadá­le jedi­ná Sarah Connor ze série Terminátor) je tak dal­ší herec­kou posi­lou, jejíž obsa­ze­ní má při­da­nou hod­no­tu; v roli Dr. Kay poté doká­že pře­svěd­či­vě vystří­dat Matthewa Modinea a jeho nená­vi­dě­né­ho Dr. Brennera. Minimálně atmo­sfé­rou se start 5. série občas oprav­du sna­ží při­blí­žit ke koře­nům seri­á­lu, je ovšem jas­né, že jde jen o drob­ný závan časů, kte­ré již jsou v aktu­ál­ním obdo­bí seri­á­lu nená­vrat­né pryč. Rozpočet ros­te a i 5. série je tak vel­ko­le­pěj­ší než ty před­cho­zí; důle­ži­těj­ší nicmé­ně je, že Dufferovi v cas­tingu dět­ských her­ců teh­dy nešláp­li ved­le v tom, že by byli obsa­ze­ní dět­ští her­ci, kte­ří budou nesne­si­tel­ní v moment, kdy vyros­tou ze své roz­to­mi­los­ti. I když poté původ­ní dět­ští hrdi­no­vé zestár­li, záro­veň tu jsou nové dět­ské posta­vy, kte­ré poměr­ně evo­ku­jí již zave­de­né ústřed­ní posta­vy seri­á­lu. Mohlo by se snad­no stát, že budou Dufferovi při budo­vá­ní finá­le nesou­stře­dě­ní, a na výsled­ku to bude znát. Minimálně v pří­pa­dě 1. polo­vi­ny 5. série ovšem vše půso­bí dojmem, že je na svém mís­tě. Především i pro­to, že ústřed­ní posta­vy nepři­chá­ze­jí o své osob­ní lin­ky (roman­tic­ké troj­ú­hel­ní­ky, zármu­tek a jiné stras­ti), což z mno­hých nadá­le dělá vel­mi kom­plex­ní posta­vy. Jen jsou jed­no­du­še (jak už to u finá­le bývá) pri­o­ri­ty nasta­ve­né tro­chu jinak.

Ze všech postav v 1. polo­vi­ně 5. série nej­ví­ce pro­sto­ru zazá­řit dostá­vá zmi­ňo­va­ný Will v podá­ní Noaha Schnappa. Vyrovnává se svou sexu­a­li­tou a city vůči své­mu kama­rá­do­vi Mikeovi v podá­ní Finna Wolfharda, má v pod­sta­tě men­tor­ský vztah s Robin v podá­ní Mayi Hawke, pře­de­vším se musí vyrov­ná­vat s dosa­vad­ní­mi udá­lost­mi, kte­ré s ním navíc pořád neskon­či­ly. I prá­vě u Schnappa se nevy­hnu­tel­ně pro­je­vu­je, že tu nác­ti­le­té hra­jí her­ci, kte­rým je už přes 20 let; vlast­ně to ovšem zase tolik neva­dí. Celý seri­ál byl kon­ci­po­ván jako coming-of-age dob­ro­druž­ství, prá­vě nyní ústřed­ní posta­vy logic­ky sto­jí na pra­hu dospě­los­ti. O 1. polo­vi­ně nevy­hnu­tel­ně pla­tí, že pře­de­vším chys­tá půdu pro zásad­něj­ší udá­los­ti, kte­ré logic­ky dora­zí až v polo­vi­ně dru­hé. Pokud ovšem 1. polo­vi­na pri­már­ně fun­gu­je na prin­ci­pu roze­sta­ve­ní figur po šachov­ni­ci, dělá to solid­ně. Zásadnější kro­ky je jen pros­tě potře­ba oče­ká­vat až od 2. a nej­spí­še pře­de­vším 3. tře­ti­ny posled­ní série.

Ano, je mož­ná smut­né, že cli­f­fhan­ger z kon­ce 4. série nako­nec není tak úpl­ně cli­f­fhan­ger a poten­ci­ál­ně zají­ma­vý kon­cept je díky tomu opuš­těn. Ano, 1. polo­vi­na 5. série mož­ná až pří­liš spo­lé­há na pomr­ká­vá­ní na před­cho­zí série. A ano, je nevy­hnu­tel­né, že v 1. polo­vi­ně jsou někte­ré posta­vy spí­še do počtu, a dá se pro­to snad­no dou­fat, že se dočka­jí vykou­pe­ní v polo­vi­ně dru­hé. Schopné vyprá­vě­ní ovšem nic z toho nesha­zu­je. Dochází tak na dáv­ku napě­tí, men­ších či vět­ších odha­le­ní i nevy­hnu­tel­né nos­tal­gie; na spous­ty odpo­vě­dí a dra­ma­tič­těj­ší udá­los­ti je ovšem nut­né si ješ­tě pár týd­nů počkat. Dufferovi ovšem nikdy nepů­so­bí dojmem, že by je prá­ce s jejich posta­va­mi omr­ze­la a 5. sérii rea­li­zo­va­li jenom pro­to, že muse­li. Po 4. epi­zo­dě jsou všech­ny figur­ky na svém mís­tě, napě­tí se poma­lu stup­ňu­je a v dru­hé polo­vi­ně (respek­ti­ve dvou zby­lých tře­ti­nách) série dojde ke sku­teč­né­mu kon­flik­tu a vyře­še­ní celé­ho pří­bě­hu. Těžko říci, zda si tvůr­ci pře­ci jen těmi před­ne­sy o sna­ze vyva­ro­vat se kon­ci z ran­ku Hry o trů­ny para­dox­ně pod sebou neře­žou větev. Minimálně po 1. čás­ti se ovšem dá říct, že je více­mé­ně všech­no na svém mís­tě.

První polo­vi­na páté série Stranger Things fun­gu­je pře­de­vším jako peč­li­vě při­pra­ve­ný úvod k defi­ni­tiv­ní­mu finá­le. Dufferovi si udr­žu­jí kon­t­ro­lu nad vyprá­vě­ním, jed­not­li­vé posta­vy zůstá­va­jí věr­né svým cha­rak­te­rům a záro­veň jsou při­pra­ve­ny na prav­dě­po­dob­ně nevy­hnu­tel­ný dra­ma­tic­ký vývoj, kte­rý při­jde v dru­hé polo­vi­ně. Napětí se poma­lu stup­ňu­je, dáv­ka nos­tal­gie i drob­ných odha­le­ní fun­gu­je a záro­veň potvr­zu­je, že feno­mén Stranger Things zůstá­vá rele­vant­ní a snad­no opod­stat­ně­ný. Po prv­ních čtyřech epi­zo­dách jsou tedy všech­ny figur­ky na svém mís­tě. A nyní jen sta­čí čekat, jak přes­ně dopad­ne zavr­še­ní pří­bě­hu, na kte­rém mno­zí doslo­va vyrost­li – spo­lu s ústřed­ní­mi dět­ský­mi hrdi­ny...

Verdikt: 85 %