Ze zákulisí filmu #5 | Největší komerční průšvihy

Vítejte u dal­ší­ho dílu nepra­vi­del­né rubri­ky Ze záku­li­sí fil­mu, ve kte­ré se čas od času pokou­ším při­blí­žit udá­los­ti z poza­dí fil­mo­vé­ho prů­mys­lu, kte­ré vrha­jí na fil­mo­vou pro­duk­ci tro­chu jiné svět­lo. Poté, co jsme se v minu­lých dílech podí­va­li na fil­my, kte­ré nevznik­ly a někte­ré lidi to mož­ná zamr­ze­lo, se dnes podí­vá­me na zou­bek sním­kům, kte­ré vznik­ly, nicmé­ně jejich pro­du­cen­ti by nej­spí­še byli rádi, kdy­by tomu tak neby­lo. V dneš­ním člán­ku se totiž budu věno­vat tak­zva­ným komerč­ním bom­bám nebo pro­pa­dá­kům, tedy fil­mům, kte­ré díky obrov­ským nákla­dům a mizer­né­mu komerč­ní­mu výko­nu skon­či­ly pro stu­dia jako ztrá­to­vé, mnoh­dy i více jak něko­lik desí­tek mili­o­nů dola­rů. Pojďme tedy na to. 

Dříve, než se pus­tím do roze­bí­rá­ní někte­rých z nej­vět­ších fil­mo­vých komerč­ních prů­švi­hů his­to­rie by bylo mož­ná ve zkrat­ce dob­ré říci, jak vlast­ně tyhle počty fun­gu­jí. Přesná čís­la vám jen tak někdo nedá, nicmé­ně exis­tu­jí jis­tá pra­vi­dla, pod­le kte­rých se Hollywoodské počty více či méně řídí. Než se ovšem film dosta­ne do kin, aby jej moh­li divá­ci navští­vit, musí jej někdo za něja­ký roz­po­čet nato­čit. Jako pří­klad pou­žijme sní­mek Spider-Man 2 Sama Raimiho z roku 2004, kte­rý měl udá­va­ný roz­po­čet 202 mili­o­nů dola­rů (v část­ce není zohled­ně­na infla­ce). Co se pod tou­to část­kou tedy skrý­vá? Předně jsou to prá­va na posta­vy a samot­ný pří­běh (20 mili­o­nů dola­rů) a scé­nář samot­ný (10 mili­o­nů dola­rů). V momen­tě kdy je tohle hoto­vé se roz­jíž­dí pro­duk­ce, kte­rá zpra­vi­dla spo­ly­ká nej­vět­ší část fil­mo­vé­ho roz­počtu. Do těch­to nákla­dů jsou zahr­nu­ty finanč­ní pro­střed­ky pro pro­du­cen­ty (15 mili­o­nů dola­rů), reži­sé­ra (10 mili­o­nů dola­rů) a také hono­rá­ře herec­ké­ho obsa­ze­ní (30 mili­o­nů dola­rů). Do této čás­ti spa­da­jí také nákla­dy na samot­né natá­če­ní, ve kte­rých jsou zahr­nu­ty také hono­rá­ře fil­mo­vé­ho štá­bu (45 mili­o­nů dola­rů). V momen­tě kdy je film doto­čen se pře­su­nu­je do fáze post­pro­duk­ce, kte­rá spo­ly­ká dal­ší vel­kou část cel­ko­vé­ho roz­počtu. Spadá sem pře­de­vším střih a spe­ci­ál­ní efek­ty (65 mili­o­nů dola­rů) a hud­ba a zvu­ko­vá strán­ka fil­mu (5 mili­o­nů dola­rů). Dále ješ­tě musí­me při­po­čí­tat také hono­rář pro skla­da­te­le hud­by, v tom­to pří­pa­dě Dannyho Elfmana (2 mili­o­ny dola­rů). 

Pokud si ovšem mys­lí­te, že tam výda­je na film kon­čí, jste šered­ně na omy­lu. Film je sice hoto­vý, nicmé­ně je tře­ba jej taky nějak pro­dat aby se na něj lidi hna­li v co mož­ná nej­vět­ších hou­fech. A tady při­chá­zí prv­ní zlo­mo­vý bod, neboť ona cena za mar­ke­ting fil­mu se do ofi­ci­ál­ních nákla­dů neza­po­čí­tá­vá a tak není vždy úpl­ně zná­mo, kolik stu­dia ve fil­mu ve sku­teč­nos­ti cel­kem uto­pi­la. A to málo­kdo při­zná sku­teč­nou sumu a mnoh­dy to jsou nema­lé sumy. V pří­pa­dě tři­náct let staré­ho Spider-Mana 2 to bylo 75 mili­o­nů. Tak si tře­ba před­stav­te, na kolik muse­la sku­teč­ně vyjít mar­ke­tingo­vá masáž Batman v. Superman: Úsvit spra­ve­dl­nos­ti, kde jen pro­dukč­ní roz­po­čet vyšel na 250-300 mili­o­nů. 

To ovšem ješ­tě není všech­no, co je tře­ba vzít v potaz. Ono totiž dru­hou, nemé­ně důle­ži­tou infor­ma­cí je fakt, že ne veš­ke­ré výděl­ky se stu­diu vra­cí. Jsou zde také tzv. režij­ní nákla­dy, kte­ré doce­la dra­ma­tic­ky hýbou s čís­ly. Prvním z těch­to nákla­dů spa­dá pro­duk­ci, kte­rá se vypo­čí­tá­vá zhru­ba ve výši 15% cel­ko­vých nákla­dů pro­duk­ce. Druhými jsou mar­ke­tingo­vé režij­ní nákla­dy, kte­ré se pohy­bu­jí v úrov­ni 10% cel­ko­vých nákla­dů na mar­ke­ting. A zapo­me­nout nesmí­me také na dis­tri­buci, kte­rá si z fil­mu bere oko­lo 30% ze zis­ků vybra­ných od kina­řů. Připočtěte si pár pro­cent pro kina­ře samot­né a máte doce­la vel­ký kolos nákla­dů, kte­rý doká­že poto­pit i rela­tiv­ně úspěš­né pro­duk­ce. Vrátím-li se totiž k fil­mu Batman v. Superman: Úsvit spra­ve­dl­nos­ti (ať už si o jeho kva­li­tách mys­lím coko­liv), ten vydě­lal v kinech udá­va­ných 873 mili­o­nů dola­rů. Kolem 250-300 mili­o­nů byl jeho roz­po­čet, ve výši mini­mál­ně 100-150 mili­o­nů dola­rů se pak pohy­bo­va­la suma za mar­ke­ting (u podob­ných fil­mů se část­ka pohy­bu­je ve výši od tře­ti­ny až po polo­vi­nu celé­ho roz­počtu fil­mu). Vypočítejte si výše zmí­ně­né sráž­ky a z na prv­ní pohled rela­tiv­ně úspěš­né­ho fil­mu míří­cí­ho za mili­ar­dou dola­rů máte ne až tak úspěš­ný bloc­kbus­ter. Není pro­to divu, že někte­ré vel­ko­fil­my v téhle pokro­či­lé fil­mo­vé mate­ma­ti­ce pros­tě neob­sto­jí a skon­čí v pro­pad­liš­ti dějin hlu­bo­ko v čer­ve­ných čís­lech (Taková Kleopatra z roku 1963 by moh­la vyklá­dat, i přes fakt že byla komerč­ně nej­ú­spěš­něj­ším fil­mem roku, díky vyso­kým nákla­dům na pro­duk­ci a mar­ke­ting fil­mu skon­či­la stej­ně v mínu­su). Pojďme se tedy podí­vat na ty nej­ne­šťast­něj­ší.

Za jeden z těch vůbec nejmé­ně úspěš­ných fil­mů je pova­žo­ván sní­mek Ostrov hrdlo­ře­zů. Dobrodružná podí­va­ná z roku 1995 měla před­po­kla­dy pro úspěch, nicmé­ně pro­duk­ci od začát­ku pro­vá­ze­ly pro­blémy s pro­duk­cí samot­nou, pře­pi­sy scé­ná­ře, dotáč­ky a pře­ob­sa­zo­vá­ní. Byť si film vyslou­žil smí­še­né při­je­tí u divá­ků, neby­ly to jeho nej­vět­ší pro­blémy. Produkční fir­ma Carolco Pictures ve výsled­ku díky fil­mu vyhlá­si­la ban­krot a pirát­ská téma­ti­ka se na dal­ších něko­lik let v důsled­ku fil­mu vytra­ti­la z kin a navrá­ti­li ji tam až Piráti z Karibiku. Ostrov hrdlo­ře­zů svo­jí pouť v kinech zakon­čil s mrz­ký­mi 18 mili­o­ny dola­rů při roz­počtu 98 mili­o­nů byla odha­do­va­ná ztrá­ta (bez nákla­dů na mar­ke­ting) v době uve­de­ní kolem 97 mili­o­nů (se započ­te­ním infla­ce a čás­ti mar­ke­tingo­vých nákla­dů 137 mili­o­nů). Byť z fil­mu tato část­ka dělá dodnes nej­ví­ce ztrá­to­vý film všech dob, není tak­to na výši Ostrov hrdlo­ře­zů sám. 

Už před jeho pre­mi­é­rou se v podob­ných výši­nách (když započ­te­me infla­ci) pohy­bo­va­lo hned něko­lik fil­mů. Už v roce 1980 šel do kin sní­mek Nebeská brá­na, kte­rý dodnes pla­tí za jed­nu z nej­ví­ce kata­stro­fic­kých pro­duk­cí. Režírující Michael Cimino nebyl schop­ný dodr­žet natá­če­cí ter­mí­ny, díky čemuž se nejen dél­ka fil­mu natáh­la ale i jeho nákla­dy výraz­ně vzrost­ly. Produkci navíc dopro­vá­ze­la nega­tiv­ní pub­li­ci­ta díky udá­los­tem na pla­ce a údaj­né­mu týrá­ní zví­řat. Když se film nako­nec dostal do kin, téměř o něj nebyl zájem a nevy­dě­lal ani dese­ti­nu své­ho udá­va­né­ho roz­počtu. Díky zdr­cu­jí­cím recen­zím se navíc na film při­tisk­la nálep­ka jed­no­ho z nej­hor­ších fil­mů vůbec, kte­rá zpe­če­ti­la osud toho­to vel­ko­le­pé­ho wes­ter­nu. Po započ­te­ní infla­ce se tak ztrá­ta fil­mu odha­du­je na 118 mili­o­nů dola­rů, což je ješ­tě o osm mili­o­nů více, než do té doby panu­jí­cí šam­pi­on komerč­ních prů­švi­hů, his­to­ric­ký sní­mek Pád říše řím­ské, jehož ztrá­ta se odha­du­je v dneš­ní hod­no­tě na 110 mili­o­nů dola­rů. Nebeská brá­na ale na špi­ci nezů­sta­la dlou­ho osa­mo­ce­na, hned o rok poz­dě­ji ztros­ko­ta­la nábo­žen­ská váleč­ná agit­ka Inchon, jejíž ztrá­ta se odha­du­je po započ­te­ní infla­ce na 101 mili­o­nů dola­rů.     

Nebyly to ovšem jen fil­my před Ostrovem hrdlo­ře­zů. S tím jak se na pře­lo­mu tisí­ci­le­tí jal Hollywood špo­no­vat roz­počty do nebeských výšin vzrost­lo logic­ky i pro­cen­to fil­mů, kte­ré v téhle komerč­ní rule­tě úpl­ně neob­stá­lo. Ještě v roce 1999 šel do kin sní­mek Vikingové s Antonio Banderasem ( v ori­gi­ná­le The 13th Warrior). Historický bloc­kbus­ter, kte­rý se začal natá­čet v roce 1997 pod názvem Eaters of the Dead měl ovšem poně­kud pro­ble­ma­tic­kou ces­tu na svět, jeli­kož se ani jeden z prv­ních sestři­hů fil­mu tes­to­va­cí­mu pub­li­ku nelí­bil. Ve výsled­ku to zna­me­na­lo to, že John McTiernan (Smrtonosná past, Predátor nebo Poslední akč­ní hrdi­na) byl ode­jit z reži­sér­ské pozi­ce a nahra­dil ho sám autor před­lo­hy, spi­so­va­tel Michael Crichton. Následovaly dotáč­ky, pře­stří­há­ní fil­mu kte­rý dostal nový konec a nový soun­d­track. Filmu to ovšem pří­liš nepo­moh­lo, neboť díky pro­ble­ma­tic­ké pro­duk­ci se nákla­dy vyšpl­ha­ly na 160 mili­o­nů dola­rů. Výsledky v kině by tak muse­ly být pod­stat­ně vět­ší, aby se tahle pro­duk­ce zapla­ti­la. Není tedy divu, že film skon­čil více jak sto mili­o­nů dola­rů v mínu­su, dnes po započ­te­ní infla­ce se pohy­bu­je jeho odha­do­va­ná ztrá­ta (pod­le toho z kte­rých zdro­jů vychá­zí­te) někde mezi 150-180 mili­o­ny dola­rů. Byť tedy přes­né čís­la zná­my nejsou, je dost mož­né, že fil­mu Vikingové prá­vem nále­ží mís­to mezi těmi úpl­ně nej­vět­ší­mi prů­švi­hy fil­mo­vé his­to­rie. 

Jak jsem ale psal výše, kolo­toč komerč­ních prů­švi­hů se do té doby tepr­ve roz­jíž­děl, neboť nové tisí­ci­le­tí při­nes­lo kaž­do­roč­ně nové ucha­ze­če na mís­to v žeb­říč­ku. Hned o tři roky poz­dě­ji se totiž do kin dostal sní­mek Pluto Nash s Eddiem Murphym. Vesmírná taš­ka­ři­ce o hazar­du a zlo­či­nu se neje­nom že nese­tka­la s divác­kým pocho­pe­ním, nebyl o ní pře­de­vším zájem. Při 100 mili­o­no­vém roz­počtu se fil­mu z kin nepo­da­ři­lo více jak sedm mili­o­nů. Po započ­te­ní infla­ce se tak jeho ztrá­ta odha­du­je na 128 mili­o­nů dola­rů. 

V roce 2005 se pak neza­da­ři­lo hned dvě­ma sním­kům, kte­ré kata­stro­fál­ně pro­padly v kinech. Nejprve vyho­řel akč­ní dob­ro­druž­ný sní­mek Sahara s Matthewem McConaugheym, od kte­ré­ho se čeka­ly vel­ké věci a nakopnu­tí série, při­šla ovšem tak ako­rát ztrá­ta, kte­rá se po započ­te­ní infla­ce vyšpl­ha­la k část­ce mezi 98-120 mili­o­ny dola­rů. O něko­lik měsí­ců poz­dě­ji se pak dostal do kin sní­mek Stealth: Přísně taj­ná mise, od kte­ré­ho se čeka­ly nemé­ně vel­ké věci. A nemé­ně smut­ně tahle pro­duk­ce dopadla. Odhadovaná ztrá­ta téhle náklad­né akč­ní podí­va­né se k dneš­ní­mu dni odha­du­je na 118 mili­o­nů dola­rů po započ­te­ní infla­ce Ostatně iden­tic­kou ztrá­tu muse­li snést pro­du­cen­ti sním­ku Pevnost Alamo, kte­rý napříč hvězd­né­mu obsa­ze­ní u dívá­ků neza­bo­do­val o rok dří­ve a pro stu­dio byl cel­kem nepří­jem­nou ránou, kte­rá se pře­de­vším ani divá­kům co ji vidě­li nelí­bi­la. 

Několik dal­ších let se vyro­ji­lo hned zástup dal­ších pro­pa­dá­ků, žád­ný z nich však ve ztrátách nepře­kro­čil hra­ni­ci sta mili­o­nů. Byť tomu byli tře­ba hod­ně blíz­ko jako napří­klad kome­die Božský Evan, xXx: Nová dimen­ze, Poseidon nebo nesku­teč­ně prů­švi­ho­vý film Lovci dino­sau­rů, kte­rý se natá­čel i u nás. U něj pro­dukč­ní fir­ma zkra­cho­va­la už během post­pro­duk­ce, což se odra­zi­lo výraz­ně i na výsled­ném fil­mu a jeho komerč­ním neú­spě­chu (ztrá­ta po započ­te­ní infla­ce něja­kých 74 mili­o­nů dola­rů).

Další sku­teč­ně vel­ký komerč­ní prů­švih při­šel pak v roce 2011 a před­zna­me­nal tak dese­ti­le­tí s nej­vět­ší satu­ra­cí komerč­ních prů­švi­hů vůbec (a to ješ­tě více jak tři roky jsou před námi). Řeč je o ani­mo­va­ném sním­ku Máma mezi Marťany od Simona Wellse v pro­duk­ci Roberta Zemeckise. V his­to­rii hned něko­lik ani­mo­va­ných fil­mů kolosál­ně ztros­ko­ta­lo - Titan A.E. (ztrá­ta po započ­te­ní infla­ce 138 mili­o­nů), Final Fantasy: Esence živo­ta (127 mili­o­nů dola­rů) nebo Planeta pokla­dů (113 mili­o­nů dola­rů). Všechny tyto sním­ky ovšem tahle ani­mo­va­ná kniž­ní adap­ta­ce pře­ko­na­la, jeli­kož se její odha­do­va­ná ztrá­ta po započ­te­ní infla­ce pohy­bu­je někde mezi 108 a 153 mili­o­ny dola­rů. Byl to ovšem jen začá­tek. 

Hned v roce 2012 při­šla ambi­ci­oz­ní adap­ta­ce knih Edgara Rice Burroughse John Carter: Mezi dvě­ma svě­ty, kte­rá měla odstar­to­vat sérii fil­mů na moti­vy kul­tov­ní­ho pří­bě­hu, kte­rým se inspi­ro­va­lo nejed­no fil­mo­vé vesmír­né dob­ro­druž­ství. Diváci na to ovšem nesly­še­li, pro­duk­ce navíc uto­pi­la nesku­teč­né pení­ze jak za samot­ný film (odha­du­je se až 300 mili­o­nů dola­rů), tak za jeho pro­pa­ga­ci. Výsledek? Jeden z nej­trestu­hod­něj­ších prů­švi­hů, kte­rý by doká­zal poto­pit nejed­no stu­dio, kdy­by jej nevy­pro­du­ko­val Walt Disney. I přes ne zrov­na malé výděl­ky v kinech se ztrá­ta sním­ku odha­du­je mezi 129 a 209 mili­o­ny dola­rů po započ­te­ní infla­ce. To už je sluš­ná pál­ka. Kdo si ovšem mys­lel, že bude na pár let zase klid o podob­ně vel­ko­le­pých prů­švi­hů, ten se sple­tl. 

Rok 2013 totiž nabí­dl hned čtve­ři­ci bloc­kbus­te­rů, kte­rých ztrá­ty pře­kro­či­ly hra­ni­ci sta mili­o­nů dola­rů po započ­te­ní infla­ce. Snímky R.I.P.D. – URNA: Útvar Rozhodně Neživých Agentů (94-118 mili­o­nů dola­rů), Osamělý jez­dec (98-195 mili­o­nů dola­rů) i Jack a obři (88-109) v kinech vyho­ře­li a sta­li se těž­ce ztrá­to­vou pro­duk­cí, podob­ně jako ješ­tě poz­dě­ji ten­týž rok se to poved­lo pro­ble­ma­tic­ké adap­ta­ci japon­ské­ho pří­bě­hu 47 róni­nů s Keanu Reevesem. Velkolepá pro­duk­ce utr­pě­la něko­li­ka­ná­sob­né pře­táč­ky a pře­pi­so­vá­ní scé­ná­ře během natá­če­ní, což ved­lo k výraz­né­mu zpož­dě­ní fil­mu. Ten když se pak do kin nako­nec dostal, niko­ho moc neza­jí­mal ani tak a zna­me­nal pro stu­dio odha­do­va­nou ztrá­tu ve výši 154 mili­o­nů dola­rů. 

V posled­ních letech se pak přes metu dosta­la už jen dal­ší čty­ři fil­my, byť pár při­pra­vo­va­ných pre­mi­ér má našlápnu­to také doce­la solid­ně. Těžce vyho­ře­ly fil­my Země zítř­ka (ztrá­ta se odha­du­je až na 152 mili­o­nů dola­rů), nová ver­ze popu­lár­ní­ho pří­bě­hu Pan (tak­též až 152 mili­o­nů dola­rů) a také dal­ší pří­běh sou­ro­ze­nec­ké­ho dua Wachovských Jupiter vychá­zí (až 120 mili­o­nů dola­rů). Vyhořela i nová ver­ze Ben Hura, kte­ré ztrá­ty se odha­du­jí až na 120 mili­o­nů dola­rů. Zatím posled­ním nováč­kem v této ne zrov­na pozi­tiv­ní kate­go­rii fil­mů se ztráta­mi přes sto mili­o­nů je loň­ská rodin­ná podí­va­ná Monster Trucks, kte­réž­to ztrá­ty se odha­du­jí na 115 mili­o­nů dola­rů.  

Jak je tedy vidět, nato­čit ambi­ci­oz­ní film a pro­dě­lat při­tom neje­nom kalho­ty může být v někte­rých pří­pa­dech doce­la zatra­ce­ný oří­šek. Zvlášť když do fil­mu cpe­te pení­ze vrchem spo­dem. A způ­so­bem, jakým se roz­je­la tahle dese­ti­let­ka, se máme ješ­tě na co těšit.