Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Film Běžící muž se odehrává ve světě blízké budoucnosti, kde k vrcholům zábavy patří stejnojmenná televizní soutěž. Její účastníci musí před kamerami, za dohledu miliónů diváků, přežít třicet dnů, během nichž jsou pronásledováni nejen profesionálními zabijáky, ale také svými spoluobčany, kteří si jejich likvidací můžou přivydělat. S ubývajícím počtem hráčů stoupá potenciální odměna pro absolutního vítěze. Pro Bena Richardse (Glen Powell) jsou právě peníze z výhry jedinou motivací, proč se do soutěže zapojil. Kdybyste neměli prachy na léčbu těžce nemocné dcery, pustili byste se i do větších šíleností. Cynický producent show Dan Killian (Josh Brolin) je rád, že se do jeho hry zapojil na první pohled normální chlapík, sympaťák se zdravou motivací, kterému bude fandit velká část publika, dokud ho nepotká násilná smrt. Přestože Ben rozhodně nepatří k favoritům hry, daří se mu pronásledovatelům vyhýbat znepokojivě dlouho. Tak dlouho, že začne ohrožovat nejen plány těch, kdo tuto hru řídí, ale zároveň i celý systém. Likvidace jednoho nepohodlného „běžícího muže“ tak už není jen cílem jedné reality show, ale celé reality, v níž všichni žijí...
Román Běžící muž od Stephena Kinga z roku 1982 se již jedné filmové adaptace dočkal. Vznikla v roce 1987, v hlavní roli se objevil Arnold Schwarzenegger, poměrně dost se poté odkláněla od předlohy. S odstupem téměř 40 let poté Běžící muž nepatří mezi největší klasiky Schwarzeneggera. I díky faktu, že jsou od úspěchu nejnovější adaptace To již nějakou dobu adaptace Stephena Kinga v kurzu, bylo nicméně jasné, že se předloha časem dočká nové adaptace. 38 let po původní adaptaci k tomu skutečně došlo. Schwarzeneggera v hlavní roli střídá Glen Powell, režie se poté místo Paula Michalela Glasera chopil Edgar Wright - tvůrce Cornetto trilogie, Scotta Pilgrima proti zbytku světa, Baby Drivera či Poslední noci v Soho. Adaptace je tentokrát podstatně věrnější, neznamená to ovšem, že by nedošlo na jisté odklony. Vznikl ovšem i díky tomu dobrý film?
Běžící muž se má odehrávat v nepříliš vzdálené budoucnosti (předloha se odehrává v roce 2025). I v případě Wrightovy adaptace jsou tak součástí filmu výrazné futuristické prvky, zároveň ovšem scénář Wrighta a Michaela Bacalla pojetí modernizuje. Součástí světa Wrightova Běžícího muže jsou tak výraznější reality show prvky, youtubeři, kteří pátrají po pravdě, navíc je tu i jakási parodie na Kardashianky s názvem Americanos. Především je to ovšem dystopický svět. Takový, ve kterém jsou sociální rozdíly opravdu výrazné. Síť zodpovědná za titulní reality show poté ovládá i politiky a má v podstatě moc nad celou společností. Když tak zoufalý otec Ben Richards v podání Glena Powella nemůže kvůli své povaze sehnat práci a jeho dcera Cathy je vážně nemocná, Ben se přihlásí právě do reality show Běžící muž. I proto, že ho moc netěší, že se jeho žena Sheila v podání Jayme Lawson musela dát na prostituci. Společně s dalšími dvěma lidmi má utíkat před pěticí lovců, pokud se mu podaří přežít 30 dní, zajistí své rodině lepší život. A tak se pomalu odvíjí příběh, který spočívá v tom, že Ben musí utíkat nejen před lovci, ale i před veřejností, která může i díky moderním technologiím Bena kdykoliv nahlásit. A pak se samozřejmě rázem ukáže, že jde o více než hru. Ben by se totiž mohl stát tváří revoluce.
Glen Powell je jednou z vycházejících hvězd Hollywoodu, mnozí na něm potom jistě ocení fakt, že se nechce ve své kariéře nechat škatulkovat. Chce tak zkoušet různé typy rolí, v případě Běžícího muže se potom inspiroval u Toma Cruise v tom ohledu, že většinu kaskadérských scén realizoval sám. Je tak snadné ho v tomto ohledu označit za srdcaře. Chvílemi se ovšem dá snadno pochybovat o tom, zda jeho casting není tak trošičku chybou. Především v prvních minutách filmu, které mají zdůraznit, že má Ben problémy se vztekem a sebeovládáním, tahle poloha Powellovi zase tolik nejde. Film od ní potom následně do velké míry opustí, jakmile Powell hraje Bena jako víceméně sarkastického hrdinu typu Han Solo, volba právě Powella rázem působí snadno ospravedlnitelně. Přeci jen ovšem často u Bena dochází ke změně nálad a především výbuchu vzteku, ne vždy ovšem v podání Powella zvládají působit extra přesvědčivě. Alespoň tedy ve finále je v tomto ohledu vše na svém místě, cesta k němu ovšem vede přes celkově složitý film.
Dává vlastně naprostý smysl, že látka jako taková mohla Wrighta zaujmout. Skrývá totiž docela solidní prostor pro satirický rámec. Běžící muž může rýpat do popkultury, zkreslování reality, reakcí často primitivního a naivního publika, především kýče jako takového. Ze strany organizátorů reality show tak často dochází k využívání falešných reportáží a dalším formám manipulace, vize světa ovšem nikdy nepůsobí dvakrát přesvědčivě. Wrightovi dvakrát nezáleží na prozkoumávání světa, jen tak nějak naznačí, jak funguje, a pravděpodobně doufá, že přitom diváci tak nějak přimhouří oči. Dobrých herců je mimo Powella ve filmu dost, rozsah jejich role se ovšem často pohybuje mezi vedlejší a vyloženě epizodní rolí. Veškeré své momenty si pro sebe krade Colman Domingo jako extravagantní moderátor Bobby Thompson, stejně tak Michael Cera v roli povstalce Eltona. A Josh Brolin v roli producenta Dana Killiana je nepřekvapivě výtečnou volbou na záporáka.
Edgar Wright je nadále nápaditý filmař, který se nebojí přijít s několika kreativně zpracovanými akčními sekvencemi. Jeho filmy většinou ovšem spoléhají na velmi výrazné barvy, právě ty ovšem v Běžícím muži do velké míry chybí. Těžko tak říci, zda má až občasná šedivost filmu vystihovat atmosféru dystopie, do které je příběh zasazen, občas to ovšem působí, že Wright během natáčení trpěl šedým zákalem a snažil se svou optiku přenést do vizuální podoby filmu. Filmy nikdy nevypadá vyloženě nevábně, Wright ovšem svými předchozími filmy nastavil takový standard, že je možná v tomto ohledu lepší od něj neočekávat to nejlepší.
Struktura filmu se do velké míry točí v kruhu. Ben je na útěku, je přistižen, občas mu pomůže nějaký spojenec, následně Ben uteče do jiné lokace, aby se podobná věc mohla stát znova. Do toho musí Ben každý den natočit nějaký svůj záznam a poslat ho produkci, žít s tím, že z něj manipulace Killiana dělají psychopata. Ben Richards je zajímavý tím, že není prvoplánovým akčním hrdinou, ale prostě člověkem z lidu. Potkává různé postavy na hranici parodie, kdy se opět projevuje Wrightův specifický styl pro humor. A pak je tu i pár stěžejních odklonů od předlohy, které jsou velmi diskutabilní. Především i proto, že fabulace této adaptace nutně nepřidávají příběhu zase tolik navíc. Wrightův film má sice pořád blíže ke Kingově předloze nežli verze s Arniem, svým způsobem to ovšem působí, že Wright moc nechápe, co je na závěru předlohy úderné. Z předlohy si tak bere pouze slušný základ, který zpracovává do řemeslně slušně i když kreativnímu rozhodnutí někdy pochybné adaptace. Při vzpomínání na Baby Drivera je snadné si říct, že Wright dvakrát neumí pracovat s důstojnými finále svých filmů. Především v momentě, kdy je jeho pojetí finální části do velké míry nekonzistentní s dosavadním průběhem událostí.
Powellův Ben Richards se pomalu stává takovou mužskou verzí Katniss Everdeen ze série Hunger Games - hrdinou z lidu, který se stává tak populární, že ho ani osoby zodpovědné za ústřední show nechtějí zabít jen tak. Svým způsobem je poté Běžící muž jedním z nejpřístupnějších filmů Wrightovy kariéry. Nedochází v něm totiž k výrazným žánrovým obměnám, opravdu poté nedochází na Wrightovu slabost pro výraznou stylizaci. Je to samozřejmě škoda, protože i přes Wrightovu tvůrčí zručnost Běžící muž občas působí jako poměrně rutinní blockbuster. Chvílemi evokuje třeba Total Recall Lena Wisemana či RoboCopa Josého Padilhy. Na filmu z roku 2025 je potom určitě zajímavé to, že má jeho satirické vyznění v jistých ohledech až nebezpečně blízko k realitě, a že je občas těžké vytrhnout diváka z pečlivě vykonstruované manipulace a konfrontovat ho s realitou. To ostatně vystihuje postava Amelie Williams v podání Emilie Jones. Do velké míry ovšem bude na každém záležet, jak moc ještě v Běžícím muži vidí satirickou sci-fi a jak moc akční blockbuster, který až příliš nápadně evokuje výrazné společenské poměry.
Se zmiňovanými Hunger Games pojí Wrightova Běžícího muže poměrně dost věcí – kritika totalitního systému a sociálních nerovností, zároveň etické otázky okolo reality show. Reality show často selektují a upravují obsah, aby vyvolaly emoce nebo určité názory, zasahují do soukromí, staví lidi do nebezpečných situací, mohou potom ovlivňovat veřejnost, která je sleduje. V případě Wrightova Běžícího muže tohle vše platí, jen ve velmi extrémní formě. Běžící muž potom minimálně zajímavé pracuje s tím, jak je možné zkusit bojovat proti televizním pravidlům a otočit jejich systém ve svůj prospěch. Pro Bena to není moc snadné, především proto, že je Killian nebezpečný soupeř, pořád navíc dokáže otočit vše, co Ben prohlásí, v jeho neprospěch, přesto jen Ben rebelem, který tento svět potřebuje. Wright si tak určitě nevybral nezajímavou látku, do které by nebyl schopen nedodat alespoň část svého otisku. Pokud ovšem přístupnější Wrightův film znamená, že bude do velké míry jako jeho film působit jenom napůl, dost možná bude lepší dát přednost těm jeho méně přístupným filmům, které se i po letech drží. Dost pravděpodobně i proto, že jsou to filmy Edgara Wrighta až na půdu.
Běžící muž Edgara Wrighta je věrnější adaptací předlohy Stephena Kinga než verze s Arnoldem Schwarzeneggerem, zároveň modernizuje příběh přidáním prvků reality show, satiry a technologické manipulace. Glen Powell jako Ben Richards se postupně mění z nejistého muže s problémy se vztekem na sarkastického hrdinu z lidu, zdatně mu sekundují Josh Brolin, Colman Domingo a Michael Cera. I přes nápadité akční scény a satirický potenciál místy film působí rutinně, vizuálně šedě, a některé fabulace této adaptace nepřinášejí zásadní hodnotu navíc. Přesto Wrightův Běžící muž nabízí slušnou kombinaci akce, dystopie a kritiky mediální manipulace, čímž je zajímavým a zároveň aktuálním snímkem. Jeho největším problémem nicméně zůstává, že jako film Edgara Wrighta do velké míry působí jen napůl...
(4,91 z 5)