RECENZE – Moje puberta na draka

Jak již název napovídá, půjde o období puberty, dospívání, prvních lásek a citových vzplanutí. Příběh začíná v roce 1981 příjezdem Šárka na internát fotografické školy, kde bude Šárka studovat. Čtenář se seznámí prostřednictvím Šárky se spolužačkami, spolužáky, učiteli a chlapci, kteří Šárku okouzlili a vkradli se jí do jejího mladého srdíčka.

Ke studiu v 80. letech patřily také pobyty na brigádách, ať už šlo o jahody, brambory, chmel. Dále si také připomeneme zakázanou hudbu, vytoužené vinily se západními hudebními interprety. Kdo se chtěl trochu odlišit, co se tehdejšího oblékání týkalo, musel si model sám ušít nebo kdo mohl, vozil si je ze zahraničí (například populární zipáče). A kdo z vás neznal další hit a sice Impuls sprej?

V knize se také opět setkáme se Šárčinými rodiči a prarodiči, kteří čtenáře rovněž obohatí dobovými vzpomínkami a zážitky.

Příběh této modré krásky končí v roce 1989, kdy je Šárka už vdanou paní a rovněž maminkou malé princezny, a v republice se přepisují dějiny. 

Moje puberta na draka je určitě obsáhlejší než její předchůdkyně v červené obálce. Děj je rozdělen na části podle jednotlivých studijních ročníků, tedy na prvák, druhák a třeťák. Pochopitelně každá část je tvořena jednotlivými kapitolami, z nichž každá nese svůj název.

Autorka do knihy, především v první třetině, vkládala zápisky ze svých deníků, kde popisuje své první lásky, první líbání, milování, vzplanutí i zklamání. Pro mě to byl trošku kámen úrazu. Neříkám, že bych si jako patnáctiletá holka psala deníček jiným stylem, kdybych si ho tedy psala, ale ty zápisky si byly logicky hodně podobné, jen se v podstatě měnila jména chlapců, o kterých se autorka právě zmiňovala. Myslím, že těch zápisků mohlo být v knize méně, já se přiznám, že jsem je potom už přeskakovala.

Kniha je doplněna i o dobové fotografie z autorčina archivu, což kvituji. 

Jak jsem si byla téměř jistá u prvního dílu, že by mohl zaujmout i mladší čtenáře, nejen naše ročníky, tak tady si úplně jistá nejsem. Kniha je psaná méně svižně, je méně humorná. Ale tak ne každé období v životě člověka je na druhou stranu úsměvné. V první knize mi přišlo, že autorka doslova čaruje se slovy a slovními spojeními, tady mi to tak nějak chybělo. Zkrátka si myslím, že více zaujme ten můj ročník a tak plus mínus deset let kolem. Úplně mladí čtenáři se v knize asi nenajdou, jedině že by potom dojmy z knihy probírali se svými rodiči, kteří si jistě vzpomenou.... „Joooo, tak to přesně bylo“.... „No jasně, Impuls jsem taky měla“....