NA CIZÍM HROBĚ PLAKATI: povídka z první sbírky povídek magazínu Soumrak.cz

swat

Pro pří­z­niv­ce kla­sic­ké čes­ké detek­tiv­ky tu mám pro dnešek recen­zi na tak tro­chu úsměv­nou povíd­ku s detek­tiv­ní záplet­kou z maga­zí­nu Soumrak.cz,  a to z pera jed­no­ho z nej­zná­měj­ších čes­kých spi­so­va­te­lů his­to­ric­kých romá­nů a detek­tiv­ních pří­bě­hů Františka Niedla. Nezbývá tedy než zabrou­sit do inter­ne­to­vé­ho maga­zí­nu Soumrak.cz, kde je tato povíd­ka se zají­ma­vým názvem „NA  CIZÍM HROBĚ PLAKATI“ k dis­po­zi­ci.

Ústřední posta­vou je komi­sař Bergman, kte­ré­mu zbý­va­jí pou­ze tři týd­ny do pen­ze a musí se účast­nit záta­hu na nebez­peč­né­ho séri­o­vé­ho vra­ha, s nímž už jed­nou v minu­los­ti měl tu čest se potkat. Nyní před čin­žá­kem brzo ráno číhá zása­ho­vá jed­not­ka, aby moh­la ude­řit na vra­ha.

Ovšem osud má někdy hra­vou nála­du a občas roz­dá kar­ty jinak, než by člo­věk čekal. „Hold, to se stá­vá dost čas­to, že pacha­te­lé nespo­lu­pra­cu­jí. Ale že by kolem sebe omo­ta­li pás s výbu­ši­nou a šli si pro­vo­ka­tiv­ně zakou­řit na bal­kon, to tak čas­tý není. Asi se o nás dozvě­děl a chce nám tím­to vyjá­d­řit svo­je sta­no­vis­ko, kte­rý, když ho nevez­me­me na vědomí....ani rad­ši nedo­mýš­let při pohle­du na spí­cí čin­žák plný lidí....“

Aby neo­hro­zi­li lidi a v kli­du je eva­ku­o­va­li z nebez­peč­né zóny, vstu­pu­je poli­cej­ní vyjed­na­vač do bytu k pode­zře­lé­mu Machovi, kde dochá­zí k vyjed­ná­vá­ní a pozvá­ní na čaj. A i když celá maši­né­rie trvá jen něko­lik málo minut, je jas­né, že zde zása­ho­vá jed­not­ka udě­la­la obrov­skou chy­bu. Ovšem jakou, to si už musí­te pře­číst sami, kaž­do­pád­ně bude­te vel­mi mile pře­kva­pe­ni a poba­ve­ní tím, co všech­no může způ­so­bit selhá­ní lid­ské­ho fak­to­ru.

Povídka, i když je vel­mi kra­tič­ká, má rych­lý spád, nikde neod­bí­há od hlav­ní dějo­vé linie a fini­šu­je k doko­na­le pro­myš­le­né­mu zakon­če­ní a vyús­tě­ní celé záplet­ky, kte­rá je pro samot­né­ho čte­ná­ře nejen neo­če­ká­va­né, ale hlav­ně vel­mi zábav­né.

Moc se mi líbí myš­len­ko­vé pocho­dy komi­sa­ře pár dní před pen­zí, kte­ré si nebe­rou žád­né ser­vít­ky, nechy­bí tu skry­tá iro­nie a špet­ka čer­né­ho humo­ru, jako např.: „Dřív jsme si došli pro maní­ka, dostal kle­pe­ta, a když dělal potí­že, tak k tomu navíc ješ­tě přes hubu a bylo. Když při výsle­chu nechtěl spo­lu­pra­co­vat, pově­si­li jsme ho za ruku k trub­ce od tope­ní, a když se v něm navíc topi­lo, byl za chví­li vaře­nej. Někdy dostal tele­fon­ním sezna­mem po pali­ci, taky namo­če­nej fro­té ruč­ník doká­zal udě­lat svo­je.... “  

Nebo pro změ­nu popis séri­o­vé­ho vra­ha „Je to bez­o­hled­nej, cynic­kej a amo­rál­ní haj­zl. Dovede kla­mat tělem. “

Komisaři je humor a sar­kas­mus vel­mi osob­ní, a pro­to není divu, že občas z jeho úst vypad­ne per­la nad per­ly. Nejvíce mě asi poba­vi­la tato: „Bůh s vámi, zblou­dil­ci. Odcházím do Kostnice, abych před zástup­cem pele­še lot­rov­ské obhá­jil svo­ji prav­du.“

Kromě toho autor pou­ží­vá vel­mi tref­ná při­rov­ná­ní, jež nejen utkví v pamě­ti, ale i tak tro­chu poba­ví např.„infor­mo­vat o zálud­nos­tech zlo­čin­co­vy duše“ či „oku­ko­val brosk­vič­ky v roz­pu­ku v šat­nách dívek na míst­ní plo­vár­ně.“

Ovšem nej­ví­ce se poved­lo doko­na­le zvo­le­né při­rov­ná­ní a pojme­no­vá­ní redak­tor­ky bul­vár­ní­ho Třesku „ˇŠťovíčková zva­ná Piraňa“. Člověk si hned umí před­sta­vit to, jaká doo­prav­dy tato redak­tor­ka je, aniž by se autor uchy­lo­val k sálo dlou­hé­mu popi­su její­ho cha­rak­te­ru.

NA CIZÍM HROBĚ PLAKATI  je jed­na z mála detek­tiv­ních poví­dek, kte­rá uspo­ko­jí čte­ná­ře po všech strán­kách tj. nabíd­ne skvě­le napsa­ný pří­běh s detek­tiv­ní záplet­kou a neče­ka­ným rozuz­le­ním děje, nechy­bí tu čer­ný humor, nad­sáz­ka a iro­nie, a také i to, že zlo nako­nec nezů­sta­ne potres­tá­no....

NA CIZÍM HROBĚ PLAKATI

Autor: František Niedl

Povídku, ale i jiné­ho čes­ké detek­tiv­ní povíd­ky nalez­ne­te na: Soumrak.cz/magazin