HITLER. Nic menšího než celý svět

HITLER

Na kni­hu „Hitler. Nic men­ší­ho než celý svět“ od auto­ra Brendana Simmse jsem se těši­la, neboť co se týče samot­né oso­by Hitlera, tak je to vel­mi kon­tro­verz­ní his­to­ric­ká posta­va, jež i desít­ky let po své smr­ti v nás budí vel­mi roz­po­ru­pl­ně emo­ce a čeří hla­di­nu nej­růz­něj­ších doha­dů a názo­rů o něm. 

A prá­vě tato kni­ha by měla toto vše roz­sek­nout, a tak tro­chu osvět­lit a vnést náhled nejen do jeho živo­ta, ale hlav­ně do jeho myš­len­ko­vých pocho­dů a názo­rů v době jeho „nej­vět­ší“ slá­vy.

Samotnou kni­hu autor uspo­řá­dal do šes­ti vět­ších cel­ků roz­dě­le­ných dle jed­not­li­vých časo­vých obdo­bí, a to na kapi­to­ly s názvy: Potupa, Rozdrobenost, Sjednocení, Mobilizace, Konfrontace a Zkáza. Tyto stě­žej­ní  kapi­to­ly jsou dále roz­čle­ně­ny na men­ší pod­ka­pi­to­ly.

První kapi­to­la „Potupa“ se zamě­řu­je na Hitlerovo mlá­dí a jeho prvot­ní for­mu­lo­vá­ní poli­tic­ké­ho smýš­le­ní, jež mělo obrov­ský dopad na dal­ší budouc­nost nejen v Evropě.

Máme mož­nost sle­do­vat jeho začát­ky poli­tic­ké­ho uvě­do­mě­ní a postup­né­ho for­mu­lo­vá­ní prvot­ních kon­tur jeho svě­to­ná­zo­ru vyvě­ra­jí­cí ze stra­chu z ang­lo­a­me­ric­ké­ho svě­ta, a s tím i sou­vi­se­jí­cí nepřá­tel­ství vůči glo­bál­ní­mu kapi­ta­lis­mu a mezi­ná­rod­ní­mu Židovstvu, jež osla­bu­je Říši a uka­zu­je ji bez­moc­nou vůči úhlav­ní­mu nepří­te­li.

Druhá část z let 1923 až 1927, z obdo­bí po neú­spěš­ném puči Hitlera, pojed­ná­vá o jeho navra­ce­ní se k for­mu­lo­vá­ní kon­cep­tu Lebensraumu coby odpo­vě­di na pro­blém nové raso­vé dege­ne­ra­ce Německa, jež se pro­je­vo­val pře­de­vším obrov­ským odli­vem zdra­vých lidí, a to zejmé­na v oblas­ti vědec­kých kapa­cit napříč oce­á­nem až do Ameriky.

Druhá kapi­to­la je věno­va­ná obdo­bí z let 1928 až 1932, kdy byl Hitlerem vypra­co­ván podrob­ný pro­jekt týka­jí­cích se moder­ni­za­ce, jež měl posí­lit samot­nou Říši v boji pro­ti „údaj­né­mu“ nepří­te­li.

Následuje čtvr­tá část zamě­ře­ná na rok 1936 a na pro­jekt, kte­ré­mu Hitler věno­val nej­ví­ce své­ho času, a to na spo­le­čen­skou, eko­no­mic­kou a raso­vou trans­for­ma­ci zamě­ře­nou k očiš­tě­ní němec­ké spo­leč­nos­ti od nega­tiv­ních prv­ků spo­leč­nos­ti, jako byli napří­klad Židé, těles­ně posti­že­ní, či jiné „méně­cen­né“ rasy.

V páté čás­ti Hitler doslo­va rea­gu­je na nepřá­tel­ství ang­lo­a­me­ric­ké­ho svě­ta, kde jej může­me spat­řit, jako“ Vůdce“, kte­rý původ­ně neu­si­lo­val o dosa­že­ní svě­to­vlá­dy a dokon­ce ani o oku­pa­ci tak vel­ké čás­ti kon­ti­nen­tál­ní Evropy, byl dohnán logi­kou a postup­né­mu rozpí­ná­ní se váleč­né­ho kon­flik­tu.

V posled­ní čás­ti jsme svěd­ky toho, jak Hitler dosá­hl stě­žej­ní­ho bodu své kari­é­ry tj. vrcho­lu v podo­bě boje o Lebensraum (tj. úze­mí obyd­le­né či náro­ko­va­né urči­tou sku­pi­nou oby­va­tel­stva) a zni­če­ní všech Židů v Evropě.

Hitler na jed­nu stra­nu obrov­ský netvor, kte­rý měl na svě­do­mí živo­ty mili­ó­nů lidí, jež vyhas­li nejen v kon­cen­t­rač­ních tábo­rech, a na stra­nu dru­hou i člo­věk - vege­ta­ri­án milu­jí­cí svo­jí fen­ku Blondi, a člo­věk se zápa­lem pro tech­ni­ku a vědec­ký pokrok. Ovšem ta hrst­ka dob­rých strá­nek nedo­ká­že vyma­zat veš­ke­ré to zlo, pří­ko­ří a zlo­či­ny spácha­né pro­ti lid­skosti.

Autor Brendan Simms čer­pá pře­váž­ně z pra­cí ostat­ních auto­rů, nechal se inspi­ro­vat obec­ný­mi histo-grafickými tren­dy, kde ději­ny Německa zasa­dil do nové­ho rám­ce, v němž jsou jed­not­li­vé udá­los­ti chá­pá­ny jako sou­část šir­ší­ho spek­tra jed­not­li­vých nejen evrop­ských ale i svě­to­vých pro­ce­sů.

V samot­né kni­ze autor hod­ně citu­je a glo­su­je z knih jiných auto­rů, jin­dy nao­pak roz­vá­dí dob­ře zná­mé aspek­ty Hitlerova živo­ta a jeho kari­é­ry. Nebojí se ani sáh­nout do spi­sů Bavorského váleč­né­ho archí­vu nebo do mni­chov­ské­ho depo­zi­tá­ře, by tak před­lo­žil pří­pad­né domněn­ky a směr uva­žo­vá­ní Hitlera.

„V raných letech byl Hitler ohled­ně svých myš­len­ko­vých pocho­dů pozo­ru­hod­ně ote­vře­ný, ale postu­pem času stá­le opa­tr­něj­ší. Obecně pla­tí, že se autor sna­ží spí­še doklá­dat než vysvět­lo­vat. To se týká i roz­sáh­lých výkla­dů a přímých cita­cí Hitlera samot­né­ho. Na roz­díl od někte­rých jiných děl se tedy ten­to živo­to­pis sou­stře­ďu­je méně na kon­text a více na Hitlera samot­né­ho. 

Nikdy ho neztra­tí­me ze zře­te­le na víc než jeden či dva odstav­ce. Tím autor samo­zřej­mě nechce nazna­čit, že by byl Hitler mys­li­te­lem zce­la mimo obvyk­lé kate­go­rie, pou­ze že bychom se měli sou­stře­dit na to, čemu věřil, niko­li na to, co ho k tomu ved­lo .Zde se autor po celou dobu sna­žil pro­nik­nout do hlou­bi Hitlerovy mys­li, aniž by nechal jeho pro­nik­nout do té své.“

Kniha „Hitler. Nic men­ší­ho než celý svět“ čítá přes osm set strá­nek a je to malin­ko nároč­něj­ší čte­ní, ale urči­tě vel­mi pří­nos­né pro obo­ha­ce­ní vše­o­bec­né­ho pře­hle­du. Kdo však čeká živo­to­pis pro­špi­ko­va­ný sebe­men­ší­mi detai­ly a udá­lost­mi z Hitlerova živo­ta, bude asi malin­ko zkla­ma­ný, neboť se jed­ná spí­še o podrob­ný roz­bor jeho myš­le­nek a názo­rů, kte­ré se sna­ží pocho­pit, co jej k jeho ide­o­lo­gii vlast­ně hna­lo., zda to byl strach, nená­vist nebo skry­té ambi­ce....

Pro lep­ší ori­en­ta­ci v tex­tu je v závě­ru kni­hy při­lo­žen nejen boha­tý rejstřík, ale i dopo­drob­na vypsá­ny a vysvět­le­ny poznám­ky k jed­not­li­vým cita­cím zve­řej­ně­ných v kni­ze, a samo­zřej­mě nesmí ani chy­bět seznam pou­ži­té lite­ra­tu­ry.

Jak jsem již psa­la výše, jed­ná se o kni­hu, jež nelze pře­číst najed­nou nebo bez­myš­len­ko­vi­tě, ale je nut­né si ji dáv­ko­vat postup­ně, neboť jed­not­li­vé čás­ti, cita­ce a glo­sy jed­not­li­vých auto­rů sto­jí za hlub­ší zamyš­le­ní se. Autor čte­ná­ři nenu­tí žád­né myš­len­ky ani svůj osob­ní postoj či názor, jen  před­klá­dá již dří­ve zve­řej­ně­né a vol­ně dostup­né infor­ma­ce, glo­sy a cita­ce, a nechá na samot­ném čte­ná­ři, jak si vše vyhod­no­tí.