SHERRYBABY

Se jmé­nem Sherrybaby při­chá­zí do tuzem­ské dis­tri­buce vítěz loň­ské­ho fes­ti­va­lu v Karlových Varech. Vzhledem k tomu, že letoš­ní roč­ník začne za pár dní, je květ­no­vá pre­mi­é­ra pre­mi­é­rou poně­kud opož­dě­nou. Stalo se bohu­žel typic­kým jevem, že nea­me­ric­ké a umě­lec­ky ambi­ci­óz­něj­ší fil­my se do naší dis­tri­buce dostá­va­jí s časo­vým odstu­pem, pokud vůbec. Jak vid­no, tak ani úspěch na pres­tiž­ním fil­mo­vém fes­ti­va­lu, nota­be­ne čes­kém, na tom nic nezmě­ní. Na webu ČSFD a nejen tam se debu­tu reži­sér­ky a sce­nárist­ky Laurie Collyerové dosta­lo ne zrov­na licho­ti­vé­ho hod­no­ce­ní, přes­to se domní­vám, že sto­jí za zhléd­nu­tí. Hlavní hrdin­ka fil­mu Sherry, v pře­svěd­či­vém podá­ní Maggie Gyllenhaalové, je pro­puš­tě­na z věze­ní, kde si odse­dě­la trest za krá­de­že pod vli­vem drog. Snaží se vrá­tit do živo­ta a zís­kat zpět svou dce­ru a roli mat­ky. Část tres­tu ji byla odpouš­tě­na, a pro­to je ven­ku pou­ze na pod­mín­ku, což její situ­a­ci nijak neu­snad­ňu­je. Návrat do svo­bod­né spo­leč­nos­ti je pro Sherry jako Alenčino dob­ro­druž­ství za zrca­dlem. Bývalá feťač­ka je nuce­na utkat se s  úřa­dy, se svý­mi blíz­ký­mi i  s vlast­ní dce­rou. Na jed­no­ho člo­vě­ka je toho cel­kem dost…

Film sle­du­je pří­běh Sherry od momen­tu pro­puš­tě­ní z věze­ní. Neznáme tedy přes­né okol­nos­ti, kte­ré před­chá­ze­ly její ces­tě za mří­že. Díky herec­ké­mu výko­nu Gyllenhaalové však zís­ká­me pat­řič­ný pře­hled o posta­vě, aniž bychom její pře­de­šlé osu­dy důklad­ně stu­do­va­li. Sherry je sebe­vě­do­má a pří­má žena, kte­rá si nebe­re ser­ví­tek za žád­né situ­a­ce. Stigmat z dro­go­vé závis­los­ti se ovšem zba­vu­je těž­ko. Její cho­vá­ní a  myš­le­ní je oči­vid­ně pozna­me­ná­no kri­mi­nál­ní minu­los­tí. Není divu, že ač se sna­ží, dostá­vá se mnoh­dy do pro­blé­mů. Nad Sherry visí Damoklův meč v podo­bě zru­še­ní pod­mín­ky, ale i tak se o svou dce­ru rve jako lvi­ce.

Pro Maggie Gyllenhaalovou byla role Sherry dosud nej­vět­ší v kari­é­ře. Maggie zazá­ři­la v roce 2002 v nezá­vis­lém sním­ku Sekretářka. Poté si zahrá­la v něko­li­ka holly­wod­ských fil­mech. Až posta­va Sherry ji umož­ni­la pro­je­vit svůj herec­ký um napl­no. Maggie se doved­la vžít do Sherryiny situ­a­ce beze­zbyt­ku a  splý­vá s ní i fyzic­ky. Působivost fil­mu je pří­mo úměr­ná její herec­ké pře­svěd­či­vos­ti. Vedle Cate Blanchettové a  Naomi Wattsové pova­žu­ji Maggie Gyllehaalovou za v  sou­čas­nos­ti nej­za­jí­ma­věj­ší mla­dou ame­ric­kou hereč­ku.

Kromě výko­nu Maggie sto­jí za zmín­ku i  výko­ny ve ved­lej­ších rolích, byť se jejich pro­ta­go­nis­té ve fil­mu sotva ohře­jí. Vyzdvihl bych pře­de­vším výko­ny Brada Williama Henkeho a Sama Bottomse v  rolích Sherryina bra­t­ra a otce. Oba muse­li doká­zat vyjá­d­řit vůči Sherry lás­ku a  pocho­pe­ní a záro­veň frustra­ci z její­ho minu­lé­ho i sou­čas­né­ho jed­ná­ní. Oba dva obtíž­nou roli zvlád­li s pře­hle­dem. Kreaci hod­nou zapa­ma­to­vá­ní před­vá­dí i  Giancarlo Esposito v roli Sherryina kurá­to­ra. Naopak výkon „indi­á­na“ Danny Treja, zná­mé­ho gau­ne­ra z fil­mů Roberta Rodrigueze, byl pro mě zkla­má­ním. Jeho posta­va napra­ve­né­ho hříš­ní­ka je pou­hou kari­ka­tu­rou a ve fil­mu, zalo­že­ném na neo­ká­za­lém herec­kém pro­je­vu, nepří­jem­ně trčí. Trejův herec­ký poten­ci­ál zřej­mě má své pev­né meze. Vzpomeňme na výkon Benicia del Tora ve sním­ku 21 gra­mů, ve kte­rém podob­nou posta­vu ztvár­nil mno­hem pře­svěd­či­vě­ji.

Do sou­vis­los­ti s Sherrybaby bych rád uve­dl i jiný nezá­vis­lý ame­ric­ký sní­mek, a to Bublinu od Stevena Soderbergha (Traffic – nad­vlá­da gan­gů, Dannyho par­ťá­ci). Jde totiž o  fil­my spří­z­ně­né mís­tem děje (šedi­vé malo­měs­to), posta­va­mi (lidé z  niž­ší eko­no­mic­ké sfé­ry spo­leč­nos­ti) a čás­teč­ně i téma­tem (obraz živo­ta sou­čas­né­ho člo­vě­ka). Liší se však pří­stu­pem v zachy­ce­ní rea­li­ty. Zatímco Soderbergh umír­ně­ný­mi fil­mo­vý­mi pro­střed­ky pou­ze ozvlášt­ňu­je všed­ní pří­běh lidí z  před­měs­tí, aniž by umě­le vyvo­lá­val koli­ze, Collyerová více fabu­lu­je a sou­stře­dí se hlav­ně na vzta­hy mezi Sherry a jed­not­li­vý­mi posta­va­mi. Bublina i přes nápad­nou doku­men­tár­nost nabí­zí rea­lis­tic­ký pří­běh, kte­rý svým vyús­tě­ním zamra­zí. V Sherrybaby je rea­li­ta pokři­ve­na násil­ným namon­to­vá­ním kla­sic­ké­ho dra­ma­tic­ké­ho rám­ce, což se asi nej­ná­pad­ně­ji pro­je­vi­lo v nepří­liš uvě­ři­tel­ném závě­ru fil­mu. Tento scé­náris­tic­ký nezdar pova­žu­ji za jedi­ný váž­něj­ší zápor. Filmu to však neu­bí­rá na půso­bi­vos­ti. Tvůrci v čele s  reži­sér­kou Laurie Collyerovou téma soci­ál­ně nea­dap­to­va­né ženy boju­jí­cí o prá­vo na svůj život a svou dce­ru zpra­co­va­li způ­so­bem, za kte­rý se nemu­sí

---