Před necelým rokem jsem na blogu publikoval výběr dvaceti nejlepších romantických komedií všech dob, který navíc doplnila bonusová pětka filmů, které se pohybují na okraji tohoto žánru. Tuto pětici uzavírala romantická dramedie režiséra Johna Stockwella, jejíž titul skrývá charakteristiky ústředního páru. Přestože tento snímek se nestal nesmrtelnou klasikou jako například další z výše zmíněné bonusové pětky, legendární Forrest Gump (1994), pozorností diváků víceméně prošuměl, i tak však perfektně reflektuje dobu, ve které se zrodil. Čím tento milostný příběh dvou povahově i sociálně odlišných lidí charakterizuje počátek milénia zejména po kulturní stránce, to vám prozradí následující odstavce.
Hlavní ženskou hrdinkou příběhu je Nicole Oakleyová (Kirsten Dunst), dcera poslance Toma Oakleyho (Bruce Davison), která sice vyrůstá obklopena luxusem, ale v minulosti prožila těžké trauma ze smrti své matky, pro něž zatrpkla vůči celému světu a své deprese řeší alkoholem, drogami a bezcílným poflakováním. Hlavní mužský hrdina Carlos Nuňéz (Jay Hernandez) naopak pochází z chudé latinské čtvrti, avšak to nesnižuje jeho ambici, kterou je studovat na prestižní námořní akademii a stát se pilotem vzdušného námořnictva. Oba dva spojuje studium na stejné střední škole, avšak s tím rozdílem, že zatímco Carlos bere studium opravdu vážně, Nicole společně s kamarádkou Maddy (Taryn Manning) pravidelně prchá z učebních hodin na „chlastací“ pauzy. Carlos ve společnosti kamarádů z latinské čtvrti poprvé potká Nicole na pláži, kde zrovna vykonává trest za řízení pod vlivem alkoholu. Plamínek lásky mezi nimi vzplane až po opětovných setkáních ve škole. Jejich láska je však téměř „romeojuliovská“ jelikož Carlosově konzervativní rodině v čele s přísnou matkou (Soledad St. Hilaire) divoká Nicole zrovna nepadne do oka. Jejich vztah ovšem znervózní i Nicolina otce, kterého Carlos žádá o doporučení na námořní akademii. Právě on důrazně řekne Carlosovi, aby se od Nicole držel dál. Carlos nejprve oboustrannému nátlaku podlehne, avšak později si uvědomí, jak moc Nicole miluje. Když má být Nicole po dalším alkoholovém a drogovém excesu na příkaz otce a macechy Courtney (Lucinda Jenney) umístěna do zvláštní školy pro problémové děti v Utahu, Carlos jí navrhne, aby společně utekli. Film končí Nicoliným návratem a smířením s otcem, který Carlosovi poděkuje za to, že na ni má dobrý vliv.

I lidé tak odlišných charakterů a sociálního původu jako Carlos a Nicole mohou prožít lásku jako trám.
Celému hereckému osazenstvu filmu jednoznačně dominuje Kirsten Dunst, která v roli Nicole předvádí absolutní herecký koncert. Její spojení živočišnosti a zranitelnosti je doslova odzbrojující a z jejích prudkých změn emocí místy v dobrém slova smyslu mrazí. Navíc je jednou z mála hereček, která dokáže zahrát přirozený pláč a nevypadá u toho jako mutant (Panáčkovci vědí). Jay Hernandez to má řádově těžší, jelikož Carlos jakožto ultraslušňák nenabízí takový herecký prostor, nicméně se za svůj výkon nemusí ani v nejmenším stydět a Dunstové velmi důstojně sekunduje. Z ostatních herců vyniká zejména Bruce Davison, který v roli Toma Oakleho předvádí minimalistický, avšak velmi niterný výkon.
Zmínit je třeba i český dabing. Nicole propůjčila hlas bývalá dětská hvězda Tereza Chudobová, kterou můžeme znát například z koprodukční pohádky Čarovné dědictví (1985) Zdeňka Zelenky. Ústy Carlose promlouvá ostřílený dabingový matador Martin Sobotka, jehož nejznámější (rovněž dabingovou) rolí byl David Silver (Brian Austin Green) z populárního teenagerského seriálu Beverly Hills 90210. I v dalších rolích můžeme narazit na zavedená jména v českém dabingu, jakými jsou Pavel Šrom (Tom Oakley), Lucie Kožinová (Courtney), Nikola Votočková (Maddy) nebo Filip Švarc (jeden z Carlosových kamarádů). Nejznámější posilou dabérského týmu je Jaroslava Obermaierová, jejíž hlas zní z úst paní Nuňézové.
Mimořádně pestrý je i soundtrack, který však perfektně reflektuje dobu vzniku filmu. Najdeme na něm hip hop (Mellow Man Ace, Cypress Hill), pop-folk (Lilly Frost), alternativní pop (Emiliana Torrini, Lori Carson) i rock (La Ley, Remy Zero, The Getaway People), post-grunge (Seven Marry Three), nu-metal (The Pimps), pop-punk (Osker), latino (Gipsyland) či mainstreamový pop-rock (Maren Ord). Vrcholem soundtracku je bezesporu romantická balada This Year’s Love od britského písničkáře Davida Graye.
Soundtracku vévodí nádherná balada This Year’s Love od britského písničkáře Davida Graye.
Jakkoliv Šílená / Krásný může na první pohled působit jako jedna z mnoha romancí, jakých se v devadesátkách a nulkách točily tucty, od běžné produkce té doby se přece jen v mnohém liší. Za prvé se nejedná tak úplně o romantickou komedii, přiléhavější škatulkou je spíš dramedie nebo teen drama. Za druhé oproti většině přeslazených romcomů působí v mnoha směrech realističtěji a syrověji. To je ostatně vidět již na první pohled, jelikož zatímco romcomy jsou obvykle načinčané a září všemi barvami, u příběhu lásky Nicole a Carlose je celková výprava střídmější a kamera připomíná spíše nezávislý artový film. A jakkoliv rasové a sociální rozdíly mezi ústředním párem jsou častým leitmotivem podobných snímků, Šílená / Krásný tyto rozdíly mnohem více akcentuje. Tato propast je pak zasypávána Carlosovou snaživostí a Nicolinou rezignovaností. Tento film svým propojením komerční líbivosti se syrovou autenticitou je tak dokonalým produktem první „špinavé“ dekády nového milénia, jejíž pop-kultura byla oproti „extrémnějším“ devadesátkám mnohem středovější a jednotlivé žánry (jak v hudbě, tak ve filmu) se mnohem více prolínaly (odtud výše užitý výraz „špinavá“). Nejedná se proto o nadčasové dílo, avšak tato hořkosladká romance je manifestací nulkové estetiky a má obří potenciál zrání coby generační film.
Zdroj: Wikipedie, ČSFD, IMDb, Youtube; Foto: © Buena Vista Pictures








(4,91 z 5)