Skiathos Trail Run

Načítám počet zob­ra­ze­ní...
Od té doby co si tak pobí­hám svě­tem jsem si pohrá­val s myš­len­kou zku­sit si něja­ký ten závod v zahra­ni­čí. Jelikož se navíc pra­vi­del­ně pokou­ší­me o obje­vo­vá­ní Řecka, tak vol­ba padla prá­vě na tuto zemi. Pečlivě jsem pro­sviš­těl web Running Greece a runningnews.gr a vol­ba vzhle­dem k časo­vým mož­nos­tem a výle­tář­ským tou­hám padla na ost­rov Skiathos.
Ano, tak­to půvab­né je hlav­ní měs­to ost­ro­va.
Skiathos se nachá­zí v Severních Sporádách a mezi turis­ty je znám jako „ten řec­ký ost­rov s div­ným letiš­těm“. Posuďte sami, pro fanouš­ky pozo­ro­vá­ní leta­del ide­ál­ní zále­ži­tost....
Jezdí sem hod­ně Britů a ost­rov obec­ně dost těží z toho, že se neda­le­ko natá­če­la fil­mo­vé ver­ze muzi­ká­lu Mamma Mia, na kte­rém si dost lidí ulí­tá­vá a Řekové pocho­pi­tel­ně nechtě­jí nechat ten­to zdroj peněz ležet ladem. Najdete tu tak plav­bu ve sty­lu Mamma Mia, mož­nost mít svat­bu ve sty­lu Mamma Mia, či ve měs­tě dokon­ce cuk­rár­nu s názvem Mamma Mia, kde však pře­kva­pi­vě mají vel­mi dob­ré pochout­ky.
Ideální stra­va něko­lik dní před závo­dem...
Ve výsled­ku je tak Skiathos doce­la turis­tic­kým ost­ro­vem. Není to ale naštěs­tí něja­ký „par­ty island“, vět­ši­nou pře­va­žu­jí star­ší výlet­ní­ci, tak­že na kon­ci sezó­ny se to doce­la dá zvlád­nout (i když ces­ty pře­pl­ně­ným auto­bu­sem a tam se pro­dí­ra­jí­cí pro­da­vač líst­ků mě asi budou stra­šit dlou­ho). O něja­ký nepo­sk­vr­ně­ný ráj se však urči­tě nejed­ná a míst­ní (těch cca 5000 stá­lých oby­va­tel ost­ro­va) ví, jak mají své dědic­tví kapi­ta­li­zo­vat.
Abych samo­zřej­mě nezněl moc nega­tiv­ně, tak bych měl urči­tě zmí­nit, že ost­rov má mno­ho turis­tic­kých ste­zek, kte­ré jsou jako stvo­ře­né pro obje­vo­vá­ní. Příroda je tu (zejmé­na v západ­ní čás­ti ost­ro­va) sku­teč­ně půvab­ná a láká s batůž­kem na zádech k obje­vo­vá­ní zastr­če­ných plá­ží. Třeba tady...
Za zmín­ku pocho­pi­tel­ně sto­jí i kláš­ter Evangelistria, kde byla v roce 1807 zho­to­ve­na prv­ní řec­ká vlaj­ka (míst­ní jsou na to dost hrdí a občas mají toto datum spo­lu s vlaj­kou tře­ba na autě a tak...). Za 2 eura lze vlézt do expo­zi­ce v kláš­te­ře a tam máte mož­nost spat­řit ori­gi­nál tkal­cov­ské­ho sta­vu. Tehdy na vlaj­ku pří­sa­ha­lo něko­lik řec­kých vlas­ten­ců, mezi nimi byl i jaký­si Andreas V. Miaoulis, kte­ré­ho si bůhví­proč pořád před­sta­vu­ji s koči­čí hla­vou...
Tímto oslím můst­kem jsem se aspoň dostal k dal­ší devi­ze ost­ro­va - ke kočkám. Nalijme si čis­té­ho piva, Řekové zpra­vi­dla moc koč­ky nemu­sí a jsou pro ně v lep­ším pří­pa­dě něco jako u nás holu­bi ve měs­tech. Jen málo­kde na pev­ni­ně nalez­ne­te rodi­nu, kte­rá by se sta­ra­la o koč­ku tak, jak je zvy­kem u nás. Skiathos je v tom­to smys­lu dobrou výjim­kou, pro­to­že z ini­ci­a­ti­vy jed­né brit­ské dámy má malou koči­čí cha­ri­tu, díky níž je těm­to tvo­rům na různá mís­ta po ost­ro­vě dis­tri­bu­o­vá­no jíd­lo, o han­di­ca­po­va­né koč­ky se někdo sta­rá, apod. Ve výsled­ku jsou tak tam­ní koč­ky o pozná­ní hez­čí než tře­ba ty na Krétě. Více info lze nalézt zde.
Každý kraj má své­ho slav­né­ho rodá­ka. Někde jich je více, jin­de sta­čí jeden. Na ost­ro­vě Skiathos tuto funk­ci plní pan Papadiamantis. Ve měs­tě lze nalézt jeho dům s malou expo­zi­cí (za 2 eura), kte­rá tro­chu při­po­mí­ná výsta­vu ve fil­mu Jára Cimrman leží­cí spí­cí, i zde totiž mají popis­ky typu „pohov­ka, na kte­ré mis­tr napo­sle­dy vyde­chl“. Našince potě­ší v sute­ré­nu domu sbír­ka pře­kla­dů do růz­ných jazy­ků, kde nechy­bí češ­ti­na v podo­bě povíd­ko­vé sbír­ky „Moře náš osud“ vyda­né v Československu roku 1989. Jinak čes­ky mis­tro­vi nic nevy­šlo, nicmé­ně dá se číst i v ang­lič­ti­ně, tak­že v leta­dle jsem si pro­če­tl jeho povíd­ku „The Gleaner“. Papadiamantis píše zají­ma­vě, čti­vě, asi by se dal šoup­nout mezi rea­lis­ty, tro­chu mi to při­po­mí­na­la Dickense. Většinu své­ho díla věno­val ost­ro­vu Skiathos a popi­su neleh­ké­ho živo­ta tam­ních oby­va­tel, což v 19. sto­le­tí fakt nebyl med (ano, obje­vu­jí se tu mrt­vé děti, děty hla­do­vě­jí­cí, sta­ra­jí­cí se pra­ro­di­če, pro­s­to­páš­ní lidé a samo­zřej­mě také lep­ra...).
Většina turis­tic­ky pozi­tiv­ních míst má své „haj­láj­ty“, tedy mís­ta, kde se kaž­dý fotí, kde kaž­dý musí být, atd. V pří­pa­dě toho­to ost­ro­va si trouf­nu tvr­dit, že podob­ným mís­tem je pláž Lalaria. Usmívá se na vás už z pro­spek­tů na letiš­ti a ono „skal­ní oko“ si sku­teč­ně brzy snad­no zapa­ma­tu­je­te.
Dost blbý ale je, že na ono mís­to se může­te dostat jen lodí (pokud tedy nejste vel­mi zku­še­ní horo­lez­ci), čehož pocho­pi­tel­ně vyu­ží­va­jí růz­né doprav­ní spo­leč­nos­ti.
Moře obec­ně je pro ost­rov­ní oby­va­te­le pocho­pi­tel­ně vel­mi důle­ži­tou věcí, v minu­los­ti býva­lo pří­su­nem potra­vy, v sou­čas­nos­ti důvo­dem pří­su­nu mno­hých turis­tů. Dříve ale také způ­so­bo­va­lo růz­né nepří­jem­nos­ti, jed­nou z těch význam­něj­ších je beze­spo­ru pří­tom­nost pirá­tů. Ti ve stře­do­vě­ku sužo­va­li míst­ní svý­mi rejsa­mi nato­lik, že se jed­no­du­še roz­hod­li pře­stě­ho­vat své měs­to - a to ide­ál­ně co nej­vý­še na co nej­bez­peč­něj­ší pozi­ci. Výsledkem bylo tzv. „Kastro“, měs­to v sever­ní čás­ti ost­ro­va, kam byl pří­stup na vel­ká ska­lis­ka jen skr­ze rela­tiv­ně malý dře­vě­ný most. Místní tam dle­li až do roku 1830, kdy usou­di­li, že nazrál čas na návrat na původ­ní pozi­ci. Dnes v Kastru najde­me jen rui­ny a pár kos­te­lů, půso­bí to ale napros­to úžas­ně...
Koukám ale, že jsem původ­ně chtěl psát o něčem úpl­ně jiném a lin­ka vyprá­vě­ní mi zača­la pozvol­na nezvla­da­tel­ně odbí­hat. Pardon.
Běžecký závod na Skiathosu se pořá­dá - tuším - od roku 2012, míst­ní pořa­da­te­le poměr­ně čas­to hýbou s ter­mí­ny, někdy se koná v květ­nu, jin­dy v říj­nu, letos to vyšlo na září (což mi vzhle­dem k poča­sí při­jde jako ide­ál­ní). Jedním z důvo­dů bude patr­ně dostat na závod dost lidí ze zahra­ni­čí, kte­ří tu trá­ví svo­ji dovo­le­nou. To se daří. Zároveň ale závod není něja­kou masov­kou. Na všech­ny tra­tě (Skiathos Trail Run nabí­zí 21 km a 10 km + něja­ké men­ší dět­ské závo­dy, kde běže­li jen míst­ní děti) se zpra­vi­dla při­hla­šu­je méně než 100 jedin­ců, což mi vyho­vu­je, ano­ny­mi­ta může odpad­nout stra­nou, lépe se sdí­lí zku­še­nos­ti a v kři­vo­la­kých ulič­kách není nut­no pou­ží­vat „ost­ré lok­ty“.
Ještě zpát­ky k těm vzdá­le­nos­tem. Už jsem se s tím totiž v Řecku setkal, udá­va­ná dél­ka tra­ti totiž zna­čí jen její při­bliž­nou dél­ku sku­teč­nou. 10 km (na kte­ré jsem se nako­nec při­hlá­sil) ve sku­teč­nos­ti není deset, ale zhru­ba jen něja­kých 9,2. Já vím, roz­díl není vel­ký, ale když je člo­věk z ČR zvyk­lý na to, že dél­ky závo­dů tu více­mé­ně sedí s tole­ran­cí 100 met­rů s avi­zo­va­ný­mi čís­ly, tak to tro­chu pře­kva­pí.
S před­sti­hem tedy přes inter­net zapla­tím star­tov­né 10 euro, což se mi jeví jako cel­kem solid­ní cena. Svůj názor však po pří­le­tu musím opra­vit. Není to solid­ní cena...., je to cena pří­mo famóz­ní! Hned se dosta­nu k tomu proč tomu tak je.
Součástí závo­du je totiž i slav­nos­tí večer před star­tem, kdy jsme se shro­máž­di­li u býva­lé pev­nůst­ky Bourtzi (posta­vi­li ji Benátčané, ale něja­kou část své minu­los­ti slou­ži­la také jako nemoc­ni­ce pro lepro­i­ky, základ­ní ško­la a dnes je tam sty­lo­vé café, ven­kov­ní diva­dlo a muze­um námoř­nic­tví), odkud s nut­ným časo­vým zpož­dě­ním (kte­ré je v této zemi něco jako národ­ní zvyk) za vše­o­bec­né­ho švi­to­ře­ní roz­lič­ných jazy­ků (pře­vlá­dá řečti­na) vydá­vá­me s míst­ním gym­na­zi­ál­ním uči­te­lem Janisem na pro­hlíd­ku měs­ta. Janis mi při­jde jako vel­mi zapá­le­ný patri­ot, s nad­še­ním poví­dá o zají­ma­vých stav­bách a mís­tech, kte­ré mají sou­vis­lost s míst­ním spi­so­va­te­lem Papadiamantisem, uka­zu­je nám také loka­li­tu, kde pod vodou se svý­mi stu­den­ty obje­vil zbyt­ky zdi­va, kte­ré patr­ně ve stře­do­vě­ku chrá­ni­lo pří­stav. Je to hod­ně zají­ma­vé, ale s jed­nou malou vadou. Janis hovo­ří řec­ky. Občas jej zasta­ví jeho kole­gy­ně a pokou­ší se základ pro­je­vu pře­klá­dat do ang­lič­ti­ny. Je to roz­to­mi­le impro­vi­zo­va­né a při­sti­hu­ji se u toho, že se v jejich pří­tom­nos­ti cítím dost pri­ma.
Se zapa­da­jí­cím slun­cem postu­pu­je­me dál měs­tem, Janis a jeho kole­gy­ně nás upo­zor­ňu­jí na malé čer­ve­né šip­ky na zemi, kte­ré zna­čí trať závo­du a mé pode­zře­ní ohled­ně tra­ti se stá­vá jis­to­tou. Když jsem si totiž před­tím pro­chá­zel měs­to, tak jsem si říkal, že se něko­mu ze závod­ní­ků asi muse­la zbláz­nit GPS, pro­to­že tudy ROZHODNĚ žád­ný závod běžet nemů­že (jed­na­lo se o malou pěšin­ku nad mořem na ská­le, kde se ved­le sebe neve­jdou ani dva lidé). Na dru­hou stra­nu proč ne, aspoň to bude zají­ma­vé. Pokračujeme k míst­ní­mu hřbi­to­vu, kde se oddě­lu­je trať pro 21 km a 10 km. Po dal­ší exkur­zi do míst­ní minu­los­ti nás však čeká zla­tý hřeb veče­ra. Společná pas­ta par­ty!
Zažil jsem tedy už na závo­dech lecos, ale tato pas­ta par­ty byla napros­to doko­na­lá. Nemusím snad ani dodá­vat, že veš­ke­rá kon­zu­ma­ce byla v ceně star­tov­né­ho (to je těch 10 euro) a kon­zu­mo­vat mohl i váš dopro­vod, kte­rý nebyl počet­ně ome­zen. Ve výsled­ku jsem se naje­dl tak, jako na ost­ro­vě dosud ne. K mání neby­la jen „pas­ta“, tedy zde těs­to­vi­ny s raj­ča­to­vou omáč­kou, ale i řec­ké souvla­ki a spous­ta jiných dob­rot. Připomínám, že to vše v ceně 10 euro za star­tov­né, k čemuž je nut­no při­po­čí­tat i trič­ko závo­du a finisher­skou medai­li. Klobouk dolů, když to srov­nám s někte­rý­mi čes­ký­mi závo­dy, kde máte ome­ze­né pří­dě­ly těs­to­vin, za tri­ko musí­te dát dal­ší stov­ky orga­ni­zá­to­rům, apod., tak sku­teč­ně všech­na čest.
Velkou nevý­ho­dou na pas­ta par­ty ale bylo to, že jsme neu­mě­li řec­ky... Několik řec­kých závod­ní­ků si mě při­šlo pro­hléd­nout a po krat­ším roz­ho­vo­ru „za kolik že mám nor­mál­ně desít­ku a kte­rou trať běžím“ asi usou­di­li, že pro ně nepřed­sta­vu­ji vel­ké nebez­pe­čí a šli spát. To je konec­kon­ců dob­ré roz­hod­nu­tí, není nad kva­lit­ní spá­nek před závo­dem.
Ráno ces­tou auto­bu­sem na start potká­vá­me sku­pi­nu Angličanů v běžec­kém oble­če­ní, mrk­ne­me na sebe a je nám jas­né kam všich­ni jede­me. Jsou poví­da­ví a brzy pře­třá­sá­me novin­ky ze svě­ta fot­ba­lu. Potěšilo mě, že zna­jí praž­skou Slavii a vidě­li odváž­ný boj na půdě milán­ské­ho Interu. Většinou to jsou fan­do­vé FC Liverpool a běží del­ší trať 21 km, s tro­chou legra­ce dodá­va­jí, že musí běžet rych­le, aby stih­li odpo­led­ní fot­ba­lo­vý zápas v baru. Trochu mě tak mrzí, že jsem si také nezvo­lil 21 km, ale když jsem si na jaře toho­to roku pla­til star­tov­né, tak jsem si říkal něco o tom, že jedu na dovo­le­nou a nebu­du se moc honit a své jis­tě sehrá­la i infor­ma­ce o nastou­pa­ných met­rech na del­ší tra­ti. Prý něco přes 900. Jo, ost­rov to je dost kop­co­vi­tý.
Na star­tu je cel­kem klid, vyzve­dá­vám si čís­lo a pra­zvlášt­ní čip, kte­rý se při­pí­ná na tra­nič­ky u bot (ješ­tě jsem se s tím tedy nese­tkal). Trochu se roz­klu­šu po Bourtzi, násle­du­je povin­né odsko­če­ní „na malou“ a už se hrnu ke star­tu, kde mezi­tím Janis se svým zvuč­ným hla­sem udí­lí něja­ké poky­ny v řečti­ně. Vytuším, že je to opa­ko­vá­ní popi­su tra­sy. Tu naštěs­tí znám.
No a pak je start. Se závo­dem se to má tak, že se běží za plné­ho pro­vo­zu, tedy na sil­ni­cích jez­dí auta, motor­ky (pros­tě vše, co tam nor­mál­ně jez­dí), v ulič­kách jsou lidé a koč­ky, tak­že nevy­rá­žím po nábře­ží úpl­ně napl­no, pro­to­že se bojím koli­ze. Ta se naštěs­tí neko­ná. Po asi 250 met­rech násle­du­je něko­lik toči­tých scho­dů, pak dal­ší stou­pá­ní, rovin­ka, kon­t­ro­la zda násle­du­ji čer­ve­né znač­ky, pře­běh pěši­ny na ská­le (to se mi ule­ví), kde se postup­ně zavě­šu­ji za jed­no­ho závod­ní­ka, kte­rý vypa­dá, že závod nebě­ží popr­vé. S jeho zády před mým zra­kem absol­vu­ji pak už celý zby­tek závo­du. Ten po něko­li­ka kilo­me­t­rech opouš­tí měs­to, pro­bí­há­me oko­lo míst­ní­ho fot­ba­lo­vé­ho sta­di­o­nu a něko­li­ka posled­ních domeč­ků, kde za plo­tem sedí míst­ní a bouř­li­vě fan­dí a dostá­vá­me se do jaké­ho­si oli­vo­vé­ho sadu, pak to bere­me přes něja­ké pole, kde za plo­tem nesto­jí lidé, ale sku­pin­ka psů (a nefan­dí, jen výhruž­ně ště­ká, což ve mně evo­ku­je nebla­hé vzpo­mín­ky na Krétu, kde se na mě při běhu jeden podob­ný ostře obo­řil).
Odtud vybí­há­me zno­vu na asfalt, oběh­ne­me letiš­tě (naštěs­tí nic nepři­stá­vá), pak i jeze­ro (pách­nou­cí) a pak už si to šupajdí­me hez­ky po nábře­ží do cíle. Na začát­ku mě dost sil stá­ly scho­dy, nemám s nimi na závo­dech žád­né zku­še­nos­ti a teď toho trp­ce litu­ji. Stoupání je to dost prud­ké a mož­ná jsem měl zvol­nit. Na sil­ni­ci násle­du­je povin­né klič­ko­vá­ní mezi jedou­cí­mi vozi­dly, v pří­sta­vu pak zrov­na zakot­vil něja­ký tra­jekt a je nut­né se vyhnout pří­va­lu vystu­pu­jí­cích pasa­žé­rů, a pak už jen rych­le do cíle. Ufff, byla to makač­ka.
Ve výsled­ku je z toho 4. mís­to z 36 závod­ní­ků, což sice vypa­dá hez­ky, ale jed­nak je to nepo­pu­lár­ní „bram­bo­ra“ a zadru­hé vět­ši­na závod­ní­ho pole byli běžeč­tí hobí­cí, popř. turis­té, tak­že netře­ba umís­tě­ní pře­ce­ňo­vat. Trochu mě také zamr­zí, že jsem si lépe neroz­vr­hl síly, pro­to­že na 3. mís­to chy­bě­lo něja­kých 25 vte­řin, ale poz­dě bycha honi­ti, že...
Mé dojmy ze závo­du jsou však více než dob­ré. Zaběhnout si něco v zahra­ni­čí je pros­tě za mě jaká­si „při­da­ná hod­no­ta“, člo­věk se podí­vá na mís­ta, kam by se nor­mál­ně nevy­dal, dá se navá­zat kon­takt s lid­mi z jiných zemí a může­te porov­ná­vat s tím, jak se závo­dy pořá­da­jí u nás. Je to pod­le mého názo­ru také tro­chu alter­na­tiv­něj­ší způ­sob pozná­vá­ní nové­ho mís­ta. S tro­chou nad­sáz­ky se dá říci, že toho „oběh­ne­te dale­ko více, než by šlo obcho­dit“.
Skiathos Trail Run mohu kaž­do­pád­ně dopo­ru­čit, je to rela­tiv­ně malý závod děla­ný s vel­kým srd­cem - i když to zní tro­chu jako kýč Usmívající se.
Může umělá inteligence předpovídat fotbal?
30. srpna 2025Může umělá inteligence předpovídat fotbal?Fotbal je nejpopulárnějším sportem na světě. Každý víkend sledují miliony fanoušků zápasy svých oblíbených týmů a snaží se odhadnout, jak utkání dopadne. Předpovídání výsledků je fascinující výzva – ať už pro komentátory, trenéry, analytiky nebo fanoušky…Vydáno v rubrice: Články
Pažótí Oskaři 2025: western 1923 je podruhé nejlepším seriálem sezóny, dvě kategorie ovládl i špionážní Den Šakala
23. července 2025Pažótí Oskaři 2025: western 1923 je podruhé nejlepším seriálem sezóny, dvě kategorie ovládl i špionážní Den ŠakalaAmerické westernové drama 1923 je po Narcos teprve druhým seriálem v historii Pažótích Oskarů, kterému se podařilo zvítězit dvakrát v kategorii nejlepší seriál. V součtu všech kategorií byl v sezóně 2024/2025 nejúspěšnější špionážní thriller Den Šakala.…Vydáno v rubrice: Články
Půjčení auta v Portugalsku: co vědět před cestou
5. července 2025Půjčení auta v Portugalsku: co vědět před cestouPortugalsko je země, kterou nejlépe poznáte za volantem. Od vinic v údolí Douro až po divoké pobřeží Algarve – auto vám dává možnost zastavit tam, kde chcete, a poznávat destinace mimo hlavní turistické trasy. Zvláště pokud…Vydáno v rubrice: Články
Doxxbet Casino Online: Herní jistota bez pozlátka
1. července 2025Doxxbet Casino Online: Herní jistota bez pozlátkaVítáme tě u recenze Doxxbet. Tenhle online Kasino nemá potřebu ohromovat blikajícími bannery nebo animacemi. Sází na to, co opravdu funguje: solidní výběr her, poctivý bonusový program a jednoduché rozhraní, které zvládne každý. Ačkoliv má slovenskou…Vydáno v rubrice: Články
Speciál Bali: Ostrov bohů, rýžových teras a indonéského zlata
5. června 2025Speciál Bali: Ostrov bohů, rýžových teras a indonéského zlataBali – perla Indonésie, kde se snoubí mystika, příroda a kultura v dokonalé harmonii. Tento tropický ráj láká cestovatele z celého světa nejen svými plážemi a chrámy, ale i jedinečnými zážitky, které jinde nenajdete. Bali –…Vydáno v rubrice: Články
Různé typy botníků do předsíně – jak vybrat ten pravý?
3. června 2025Různé typy botníků do předsíně – jak vybrat ten pravý?Předsíň je první místností, kterou návštěva uvidí po vstupu do domu. Právě zde je důležité udržovat pořádek a vhodně řešené úložné prostory na obuv v tom hrají zásadní roli. Předsíň je první místností, kterou návštěva uvidí…Vydáno v rubrice: Články
Mission: Impossible – Poslední zúčtování aneb kterak se vyhlížený film roku proměnil v obrovské zklamání
24. května 2025Mission: Impossible – Poslední zúčtování aneb kterak se vyhlížený film roku proměnil v obrovské zklamáníPro mnohé fajnšmekry poctivých akčních a kaskadérských kousků to měl být jeden z filmových vrcholů roku 2025. Já se jako velký fanoušek série Mission: Impossible na osmý díl s podtitulem Poslední zúčtování těšil měsíce dopředu, ba…Vydáno v rubrice: Články
První měsíc v Německu: Co můžete očekávat a jak se vám bude dařit
12. května 2025První měsíc v Německu: Co můžete očekávat a jak se vám bude dařitPo dlouhé práci a úsilí jste konečně dosáhli klíčového bodu ve své kariéře. Nyní stojíte na okraji nových příležitostí a jste připraveni udělat další velký krok. Začátek nového života v Německu je vzrušující, ale může se…Vydáno v rubrice: Články
Mořské prostředí v sauně: revoluce pro vaše zdraví a relaxaci
24. dubna 2025Mořské prostředí v sauně: revoluce pro vaše zdraví a relaxaciSauna je již dlouho známá svými blahodárnými účinky na tělo i mysl. Novinkou, která si v současnosti získává oblibu, je mořské klima v sauně. Tato jedinečná funkce přináší do tradiční sauny to nejlepší z přímořského prostředí…Vydáno v rubrice: Články
Francesca Matteoni: Tarotové krajiny
11. března 2025Francesca Matteoni: Tarotové krajinyHorizonty, perspektivy, klidné výjevy. Vycházejí navíc z Rider Waite tarotu, o to zajímavější výzvou jsou. Jak ty akční postavy vložit do krajiny, světa, výjevu brzkého rána? Na to jsem byla nejvíc zvědavá. Podmanivé krajiny působí zejména na…Vydáno v rubrice: Články
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře