Šógun

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Šógun je jed­ním ze šes­ti romá­nů ame­ric­ké­ho spi­so­va­te­le brit­ské­ho půvo­du Jamese Clavella, kte­rý vyšel v roce 1975 a z chro­no­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka je prv­ním dílem tzv. Asijské ságy. Četba kni­hy pohl­cu­je vědo­mí a v nit­ru se rodí pocit, že se dotý­ká­te něče­ho tajem­né­ho, vzdá­le­né­ho a krás­né­ho.

Vyprávěč bere čte­ná­ře do svě­ta feu­dál­ní­ho Japonska kolem roku 1600, u jehož pobře­ží ztros­ko­tá holand­ská loď Erasmus pod vele­ním dočas­né­ho kapi­tá­na a hlav­ní­ho hrdi­ny romá­nu Angličana Johna Blackthorna. Cestou zre­du­ko­va­ná, vyčer­pa­ná posád­ka je uvěz­ně­na na pří­kaz dai­mjóa Kašigiho Jabua, jenž se roz­hod­ne vyu­žít téměř nepo­ško­ze­nou loď a její náklad k pro­sa­ze­ní vlast­ních mocen­ských zájmů.

Evropané jsou vní­má­ni jako špi­na­ví bar­ba­ři a stej­ně tak se k nim cho­va­jí. Jejich život nemá žád­nou cenu, což je věz­ni­te­li dává­no jas­ně naje­vo. Námořníků se zmoc­ňu­je sva­zu­jí­cí pocit stra­chu. Pouze jeden z nich, John Blackthorne, má odva­hu poku­sit se jed­nat s těmi, jež mají v rukách jejich živo­ty a budouc­nost.

Ačkoli ces­ta Andžin-sana, Lodivoda, neboť Japonci nedo­ká­žou správ­ně vyslo­vit Blackthorneovo jmé­no, není bez kom­pli­ka­cí, útrap a nejed­né pří­le­ži­tos­ti, jak při­jít o život, hlav­ní hrdi­na postup­ně ovlád­ne japon­šti­nu, pro­nik­ne do tra­dic a zvyk­los­tí míst­ní­ho oby­va­tel­stva, pocho­pí tvr­dé samu­raj­ské záko­ny, změ­ní pří­stup k východ­ní filo­so­fii a nako­nec se z něj stá­vá samu­raj, kte­rý pod­po­ru­je kní­že­te Toranagu v zápa­se o titul šógu­na.

Je vel­mi zají­ma­vé sle­do­vat Lodivodův pře­rod, pocho­pe­ní dří­ve odmí­ta­né­ho a občas­ný vnitř­ní zápas mezi sta­rým a novým já. Ilustrací je scé­na, kdy jako samu­raj s vlast­ním lénem a bojov­ní­ky navští­ví býva­lé dru­hy, kte­rým byl ušet­řen život a jež se usa­di­li v jed­né ves­ni­ci. Prvotní radost ze shle­dá­ní rych­le stří­dá odpor k jejich neúctě, špi­na­vos­ti, ome­ze­nos­ti. Víc než sym­bo­lic­ké je spá­le­ní oble­če­ní, kte­ré během návštěvy měl na sobě, v jeho dopro­vo­du to nachá­zí vel­ké pocho­pe­ní. Rovněž samot­ný Blackthorne si uvě­do­mu­je sku­teč­nost, že je jiný.

Pozoruhodným je obraz ženy země vychá­ze­jí­cí­ho slun­ce. Její bez­mezná odda­nost man­že­lo­vi, úcta k dáv­ným tra­di­cím. Zároveň je auto­rem dob­ře vylí­čen boha­tý vnitř­ní svět tako­vé ženy, celá šká­la emo­cí, kte­ré musí nosit pod doko­na­lou vněj­ší mas­kou. I poci­tům a emo­cím je v romá­nu věno­ván dosta­tek pro­sto­ru. Vztah mezi hlav­ním hrdi­nou a krás­nou Todou Mariko, japon­skou křes­ťan­kou - podob­ně jako Blackthorne na roz­hra­ní dvou kul­tur a odliš­ných pří­stu­pů k živo­tu, je dojem­ným pří­bě­hem vel­ké lás­ky.

Román se opí­rá o sku­teč­né udá­los­ti. Jedná se o líče­ní vze­stu­pu kní­že­te Tokugawy Ieyasua (u J. Clavella kní­že­te Toranagy) vidě­né­ho oči­ma ang­lic­ké­ho moře­plav­ce Williama Adamse, jenž se stal předob­ra­zem Lodivoda. Tento námoř­ník sku­teč­ně ztros­ko­tal u japon­ských bře­hů v roce 1600 s holand­skou lodí De Liefde.

Román Šógun má téměř 1000 stran a je až pře­kva­pi­vé, jak snad­no se čte. Mohu jen zopa­ko­vat napsa­né v úvo­du „Četba kni­hy pohl­cu­je vědo­mí a v nit­ru se rodí pocit, že se dotý­ká­te něče­ho tajem­né­ho, vzdá­le­né­ho a krás­né­ho.“ Ano, opa­ko­vá­ní, ale je to tak. Díky tomu kni­ha opráv­ně­ně zau­jí­má mís­to mezi oblí­be­ný­mi titu­ly.

Šógun (Shogun, angl.)

Překlad: Jarmila Emmerová

Nakladatel: Knižní klub

Formát: 984 stran (23x16cm, váza­ná vaz­ba)

ISBN: 978-80-242-2448-0

Rok vydá­ní: 2009 (3. vydá­ní)

Kniha byla zfil­mo­vá­na a výsle­dek je k nale­ze­ní pod názvem Zajatec japon­ských ost­ro­vů (USA / Japonsko, 1980, 125 minut, režie  Jerry London)