Alicia (1994)

rp thumbCoverMain.jpeg

I zná­mý špa­něl­ský reži­sér Jaume Balagueró musel nějak začí­nat!

Režie: Jaume Balagueró
Rok výro­by: 1994
Délka: 8 min
Země: Španělsko

Hrají:
Danae
Ana Luna
Elena Luna
Pedro Antonio Segura

Každý reži­sér nějak začí­ná a tak není divu, že i tako­vá iko­na špa­něl­ské­ho horo­ru jakou je Jaume Balagueró začí­nal s natá­če­ním krát­ko­me­tráž­ních sním­ků. Naštěstí má však vro­ze­ný dar od boha (či snad ďáb­la?) a již ve svých začát­cích doká­zal nato­čit nad­prů­měr­né sním­ky. Nelze si však nevšim­nout, že ze začát­ku koke­to­val spí­še se sci­fi žánrem, kte­rý oko­ře­nil hut­nou dáv­kou horo­ro­vé atmo­sfé­ry. Díky tomu­to „zápra­cu“ pak doká­zal nato­čit tako­vé fil­my jako REC a jeho pokra­čo­vá­ní.

Tento bizar­ní kou­sek začí­ná pohle­dem na mastur­bu­jí­cí Alicii, kte­rá roz­hod­ně ví jak si zpří­jem­nit nud­né chví­le. Bohužel to zrov­na na ní při­jde a tak divá­ci vzá­pě­tí uvi­dí prv­ní pra­mín­ky krve. V tu chví­li však na scé­nu při­chá­zí dvo­ji­ce podiv­ných mužů, kte­ří jí nási­lím odve­dou do své­ho mor­bid­ní­ho svě­ta. V těch­to chví­lích při­chá­zí na scé­nu oprav­du solid­ní por­ce surre­a­lis­tic­ké podí­va­né, kte­rá není zrov­na pro kaž­dé­ho. Pro někte­ré to bude totál­ní humus, pro dru­hé oprav­do­vé vyvr­cho­le­ní této podí­va­né.

Následující smě­si­ce úchyl­nos­ti, boles­ti a oprav­du pes­t­ré tvůr­čí před­sta­vi­vos­ti doká­za­la stvo­řit doce­la impo­zant­ní dílo, kte­ré se dočka­lo doce­la vel­ké­ho ohla­su. Logika a jaké­ko­liv zábra­ny jdou v tu chví­li úpl­ně stra­nou a divák (kte­rý má zájem) si doslo­va uži­je zby­tek sním­ku až do úpl­né­ho kon­ce. Co se týče herec­ké­ho výko­nu hlav­ní hrdin­ky, tak ten byl doce­la uchá­ze­jí­cí, ale byl lehce potla­čen do poza­dí skvě­lým hudeb­ním dopro­vo­dem a sce­né­rií, jenž se před námi ote­vře­la.

Podobné kous­ky nejsou roz­hod­ně pro kaž­dé­ho a tak se ani nebu­du moc divit, když nebu­de­te sou­hla­sit s mým nad­prů­měr­ným hod­no­ce­ním. Osobně však podob­né surre­a­lis­tic­ké sním­ky mám veli­ce rád a vždy se na ně podí­vám zno­vu. V nepo­sled­ní řadě jsem však vděč­ný, že se nako­nec reži­sér vydal poně­kud odliš­ným smě­rem a díky tomu měli šan­ci vznik­nout i mno­hem půso­bi­věj­ší fil­my, než je ten­to.

Hodnocení:
70%