Delirio caldo (1972)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Italské giallo plné nahých děv­čat, nási­lí a vražd.

Herbert Lyutak je veli­ce zvlášt­ní člo­věk. Pracuje jako kri­mi­nál­ní psy­cho­log a mezi svý­mi kole­gy je veli­ce uzná­ván. Nikdo z nich však neví o jeho zvrá­ce­né strán­ce a tou je zabí­je­ní mla­dých dívek. Jednoho dne se v něm cosi zlo­mí a on už dál nechce pokra­čo­vat v drá­ze séri­o­vé­ho vra­ha, pro­to se roz­hod­ne skon­co­vat se svým nechut­ným koníč­kem a ke vše­mu se při­znat. Jenže ješ­tě než k tomu dojde, začne v oko­lí dochá­zet k dal­ším vraž­dám a je jas­né, že na scé­nu při­šel dal­ší zabi­ják. Herbertovi se naskyt­ne pří­le­ži­tost ale­spoň čás­teč­ně odči­nit své hří­chy, tak nic neřek­ne a začne s poli­cií na pří­pa­du spo­lu­pra­co­vat. Přestože nezná vra­ho­vu totož­nost, má pocit, že to musí být někdo koho moc dob­ře zná. Vrah je však před svý­mi pro­ná­sle­do­va­te­li pořád o krok napřed, a to dohá­ní Lyutaka k šílen­ství a navíc se v něm opět pro­bou­zí chuť zabí­jet.

Český název: Delirium
Režie: Renato Polselli
Rok výro­by: 1972
Délka: 102 min
Země: Itálie

Hrají:
Mickey Hargitay ... (Herbert Lyutak)
Rita Calderoni ... (Marcia Lyutak)
Raul Lovecchio ... (Inspektor Edwards)
Carmen Young ... (Bonita)
Christa Barrymore ... (Joaquine)
... a dal­ší

V sedm­de­sá­tých letech bylo ital­ské giallo na úpl­ném vrcho­lu. Postupně si toto fil­mo­vé odvět­ví oblí­bi­li tako­ví veli­ká­ni jako Sergio Martino, Lucio Fulci, Dario Argento a Mario Bava. Každý z nich nato­čil hned něko­lik neza­po­me­nu­tel­ných sním­ků a zís­ka­li si obrov­ské množ­ství fanouš­ků nejen v Itálii. Proto není divu, že se k nim brzy zača­li při­po­jo­vat dal­ší a mezi nimi i Renato Polselli. Ten už měl men­ší zku­še­nos­ti s horo­ro­vým žánrem hlav­ně díky fil­mu The Vampire’s Lover (1960). Tentokrát se roz­ho­dl zaex­pe­ri­men­to­vat a roz­hod­ně musím říct, že si vůbec neve­dl špat­ně. Film Delirium urči­tě nepat­ří mezi kle­no­ty ve svém žán­ru, ale ostu­du mu taky neu­dě­lal.

Na roz­díl od vět­ši­ny výše zmí­ně­ných reži­sér­ských kole­gů se Renato vydal tro­chu odliš­nou ces­tou. Detektivní pod­sta­tu sním­ku odsu­nul lehce stra­nou a přes­to­že nás více­mé­ně dopro­vá­ze­la po celou dobu jeho trvá­ní, byla utla­če­na lehce do poza­dí. Pan reži­sér si zřej­mě nebyl zas až tak jis­tý při krva­vých scé­nách, a tak vět­ši­nu z nich točil ve tmě a mizer­ném osvět­le­ní, aby toho moc vidět neby­lo. Na jed­nu stra­nu je to dob­ře, pro­to­že tím může divá­ko­va fan­ta­zie pra­co­vat na plné obrát­ky, ale na tu dru­hou se časem dosta­ví doce­la nuda. A prá­vě tu měla za úkol zce­la vymí­tit ero­ti­ka. Ta se zde obje­vu­je oprav­du ve vel­kém a nut­no podotknout, že na ška­re­dou hereč­ku zde nena­ra­zí­te. Právě ten­to fakt mož­ná někte­ré divá­ky odra­dí, ale co jiné­ho má být správ­nou nápl­ní kla­sic­ké­ho gial­la než kupa mrtvých (krás­ných) žen­ských, že?

Bohužel prá­vě nej­vět­ším kame­nem úra­zu je fakt, že tvůr­ci se ero­tic­kou pasá­ží zabý­va­li mno­hem více a detail­ně­ji, než tou horo­ro­vou. Atmosféra fil­mu sice čas od času sku­teč­ně začne gra­do­vat ve vel­kém sty­lu, od toho jsou Italové v tomhle obo­ru sku­teč­ný­mi mis­try, ale divák pře­ce jenom oče­ká­vá od gial­la i něco víc než jen nahou žen­skou. Trocha umě­lé krve se tu v oje­di­ně­lých pří­pa­dech občas obje­ví, ale vět­ši­na vraž­dí­cích scén je ve finál­ní fázi utnu­ta a divák se tak po stři­hu dočká už jen nehyb­né­ho těla. Docela čas­to mi tenhle styl při­šel hod­ně zby­teč­ný, pro­to­že nás tímhle vlast­ně při­pra­vi­li o to nej­lep­ší, co bylo ‘‘k vidě­ní‘‘.

Herecké výko­ny vět­ši­ny akté­rů byli na solid­ní prů­měr­né úrov­ni, kte­rá byla do jis­té míry cel­ko­vým obra­zem kva­li­ty celé­ho sním­ku. Hlavní roli si zahrál maďar­ský flou­tek Mickey Hargitay, kte­ré­ho může znát pře­de­vším z dal­ší­ho horo­ro­vé­ho kous­ku Lady Frankenstein (1971). Asi nej­zná­měj­ší tvá­ří je hereč­ka Rita Calderoni. Ta si zahrá­la napří­klad v tako­vých fil­mech jako Der Richter und sein Henker (1975) nebo A Quiet Place in the Country (1969).

Delirio cal­do se dá v kli­du ozna­čit za prů­měr­ný kou­sek ve svě­tě gial­la. Občas sice nudí, ale dívat se na něj urči­tě dá, hlav­ně asi i díky vel­ké­mu počtu ero­tic­kých scén. Sličná děv­ča­ta se roz­hod­ně nesty­dě­la a byla pro film roz­hod­ně vel­kým oži­ve­ním. Bohužel si však tvůr­ci moc nevě­ři­li co se vraž­dí­cích scén týká, a tak je vylo­že­ně odflák­li či radě­ji pře­ru­ši­li otrav­ným stři­hem.

Hodnocení:
Průměrný film si žádá i prů­měr­né hod­no­ce­ní 50%.