Stalker

(zatím nehodnoceno)

Loading...

2/10. Challenge-Bonus Round-Sci-Fi/Mystery Hráč-Fungore. Dne 21.07.25 uživatel Fungore spáchal Atentát na EvilPhoEniXe ! Jenže já přežil Dogville, přežiju i tohle! Já jen tak nechcípnu ! :D  Stalker je solidní tříhodinové ruské mučeníčko, kde mě film po celou dobu nenápadně pobízel spáchat seppuku. Naštěstí jsem to vydržel, i když jsem aspoň na pár minut seriózně zvažoval, že si objednám escort, abych si ukrátil čas. Když jsem se podíval kolik zbývá do konce v domnění, že je za chvíli konec a zbývala ještě celá hodina, málem mě trefil šlak.   Stalker je fyzicky i psychicky vyčerpávající podívaná, kde se toho moc neděje. Vlastně skoro nic. Je to ruské road movie tří divných týpků, Stalkera, Spisovatele a Vědce, což zní jako začátek vtipu, ale bohužel je to jen začátek tříhodinové ruské deprese. Nejde si k nim najít cestu, i když mě režisér třemi hodinami pomalého průjezdu blátem přesvědčuje, že bych se měl pokusit. Tihle pánové se vydají do zakázané zóny, což zní na papíře celkem slibně. Člověk by si řekl, že tam třeba potkají nějaké ty mutanty ve stylu Černobyl nebo aspoň pár divných věcí… jenže omyl. Pusto, prázdno, ticho, nic. Občas kapka spadne do kaluže a pak dalších patnáct minut čekáme, jestli se to zopakuje. Jejich cesta probíhá stylem: Pomalu jdou, zastaví se, dlouze koukají do vody, řeknou něco o víře nebo utrpení, sednou si, zase jdou, jeden z nich vyhodí orezlou matici do trávy a pak se o tom půl hodiny baví. Ke konci konečně dojdou k té slavné místnosti, ale světe div se nevejdou tam. Jasně, proč by taky jo? Šli tam tři hodiny, aby si to na prahu rozmysleli.   Dialogy mě nebavily, postavy taky ne. Příběh je zvláštní, ale ne tím způsobem, který by vás nutil přemýšlet o smyslu života, spíš o tom, co budete dělat, až tohle konečně skončí. Celé to působí komunisticky. Ne tím způsobem, že by vás přišli zatknout za nesouhlasný názor, ale spíš, že si připadáte, jako by vám někdo zrušil v TV barvy a zpomalil čas na čtvrtinu běžné rychlosti.   Někteří lidé tvrdí, že je to hluboké dílo o víře, naději a lidském utrpení. Možná mají pravdu. Já jsem hlavně trpěl. A tohle je prý mistrovské dílo. Pro mě spíš tříhodinová pomalá smrt s kamerou v ruce.   Jediné, co se opravdu dá ocenit, je na tu dobu fakt slušná kamera a vizuál. Má to zvláštní atmosféru. Takovou, kdy vám někdo v noci šeptá do ucha existenciální bláboly, zatímco vám pomalu zamrzají nohy ve studené vodě. Chápu, proč je to pro někoho kult, ale já si připadal, jako by mi někdo dal koule do svěráku a ještě přitom filosofoval o smyslu bolesti.   První a doufám i poslední zkušenost s panem Tarkovským. Těžce mimo mě.  

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře