Deset malých černoušků

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Následující text bude pojed­ná­vat o kla­si­ce detek­tiv­ní­ho žán­ru, kte­rou by měl poznat kaž­dý čte­nář nezá­vis­le na dlou­ho­do­bých lite­rár­ních pri­o­ri­tách. Napínavá detek­tiv­ka, jež se dočka­la něko­li­ka fil­mo­vých zpra­co­vá­ní a hrá­la se na desít­kách svě­to­vých jevišť, pat­ří beze­spo­ru k tomu nej­lep­ší­mu, co ang­lic­ká autor­ka napsa­la.

Prázdný ost­rov u ang­lic­kých bře­hů odříz­nu­tý od okol­ní­ho svě­ta, vel­ký dům s mno­ha poko­ji a tma­vý­mi chod­ba­mi, deset růz­ných lidí, kte­ří se navzá­jem nezna­jí. Soudce Wargrave, lon­dýn­ský dok­tor Armstrong, pan Lombard, uči­tel­ka tělo­cvi­ku Vera Clythornová, gene­rál Macarthur, pan Blore, James Marston, sta­rá pan­na Emily Brentová a man­že­lé Ethel a Thomas Rogersovi jsou hos­ty jis­té­ho pana N.Z.Namyho, jenž se návštěv­ní­kům dopo­sud neu­ká­zal, ale díky jeho poky­nům všich­ni mají zajiš­tě­né pří­jem­né pro­stře­dí, dob­ré jíd­lo a poho­dl­né spa­ní.

Nezvyklá pohos­tin­nost netr­vá dlou­ho a všich­ni oby­va­te­lé si za krát­ko uvě­do­mí, že jsou v pas­ti šíle­né­ho vra­ha, jež sklap­la v oka­mži­ku jejich pří­jez­du na Černochův ost­rov. Utéct je nemož­né, atmo­sfé­ra houst­ne, rodí se vzá­jem­ná pode­zře­ní, strach a hrůza z brz­ké smr­ti. Pouze zlo­věst­ná dět­ská říkan­ka a z kuchy­ně postup­ně mizí­cí por­ce­lá­no­vé figur­ky malých čer­nouš­ků vedou odpo­čet do kon­ce této děsi­vé hry.

Román byl vydán v roce 1939 a je stě­ží uvě­ři­tel­né, že jde o tak sta­ré dílo, neboť archaič­nost je téměř nepo­střeh­nu­tel­ná. Základní prv­ky - izo­lo­va­né mís­to děje, vyna­lé­za­vé způ­so­by vražd, pocit „Je mezi námi!“, neby­ly v době napsá­ní pře­vrat­ný­mi. Skutečně revo­luč­ní je totiž dove­de­ní k doko­na­los­ti prv­ků thrille­ru - děsi­vá říkan­ka mění­cí se v seznam odsou­ze­ných k smr­ti, záhad­né mize­ní figu­rek a hlav­ně dob­ře zpra­co­va­né psy­cho­lo­gic­ké por­tréty hrdi­nů. Dohromady s oso­bi­tou sty­lis­ti­kou je z kni­hy cítit téměř hma­ta­tel­ný pocit neod­vrat­né zká­zy, kte­rá se roz­pro­stí­rá nad Černochovým ost­ro­vem.

Oproti kla­sic­kým detek­tiv­kám je v Deseti malých čer­nouš­cích citel­ný pří­klon k horo­ru a mysti­ce. Nejde o vyšet­řo­vá­ní ve sty­lu Hercula Poirota či paní Marplové, kdy si čte­nář uvě­do­mu­je, že ať se sta­lo coko­li, vše má logic­ké důvo­dy, na kte­ré geni­ál­ní vyšet­řo­va­te­lé při­jdou a v závě­ru sro­zu­mi­tel­ně vysvět­lí. Tento román je nao­pak tvo­řen samý­mi nedo­ře­če­ný­mi věta­mi a polostí­ny. I po pře­čte­ní posled­ní strán­ky zůstá­vá pocit, že ne vše, co se udá­lo, lze logic­ky (a s vyne­chá­ním tajem­na) vysvět­lit.

Deset malých čer­nouš­ků (Ten litt­le nig­gers, angl.)
Autor(ka): Agatha Christie
Překlad: J.Z. Novák
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydá­ní: 2005
Počet stran: 207
Rozměr: 207 x 128 mm
Vazba: Vázaný
ISBN: 80-242-1449-0

Deset malých čer­nouš­ků hos­til děda Vševěd, jeden z nich se zakuc­kal, zby­lo jich jen devět. Devět malých čer­nouš­ků chtě­lo sypat kosům, jeden se včas nevzbu­dil, zby­lo jich jen osm. Osm malých čer­nouš­ků vyšlo si hrát před dům, jeden z nich se potlou­kal, zby­lo jich jen sedm. Sedm malých čer­nouš­ků šlo naští­pat klest, jeden z nich se pose­kal, zby­lo jich jen šest. Šest malin­kých čer­nouš­ků chtě­lo vybrat med, čme­lák píchl jed­no­ho, zby­lo jich jen pět. Pět malin­kých čer­nouš­ků k sou­du spo­lu míří, jeden z nich se soud­cem stal, zby­li jenom čty­ři. Čtyři malí čer­nouš­ci necha­li všech pří, jeden z nich šel pas­ti klást, šli do svě­ta tři. Tři malin­cí čer­nouš­ci šli ulo­vit lva, med­věd sežral jed­no­ho, zby­li jenom dva. Dva malin­cí čer­nouš­ci cho­di­li dvě hodi­ny, jeden kle­sl na ská­le, a tak zbyl jen jedi­ný. Jeden malý čer­nou­šek vztek měl na svět zrád­ný, pro­to se sám obě­sil - a tak nezbyl žád­ný.