Zabitý večer: Thriller Christophera Landona z Blumhouse je Smrtonosná past na rande

Svobodná mat­ka je na prv­ním ran­de od smr­ti své­ho býva­lé­ho man­že­la nuce­na hrát smr­tel­ně nebez­peč­nou hru ve fil­mu Zabitý večer, kte­rý má po břez­no­vé pre­mi­é­ře na SXSW pre­mi­é­ru ten­to víkend v Praze a kinech po celém svě­tě. Tento druh vyso­ce kon­cepč­ní pre­mi­sy se datu­je při­nejmen­ším od Telefonní bud­ky a nedáv­no byl vyu­žit i v Carry-On od Netflixu, ale díky jedi­neč­né­mu pro­stře­dí, napí­na­vé režii a pou­ta­vým herec­kým výko­nům se na Zabitý večer­dá dívat i přes nedo­ta­že­ný scé­nář, kte­rý se až pří­liš opí­rá o zná­mé thrille­ro­vé tro­py.

V hlav­ní roli film Zabitý večer se před­sta­ví Meghann Fahyová jako Violet, vdo­va, kte­rá pře­ži­la násil­nic­ký vztah a kte­rá se chys­tá na prv­ní ran­de od smr­ti své­ho býva­lé­ho man­že­la. V úvod­ních scé­nách fil­mu při­chá­zí sest­ra Jen (Violett Beane) hlí­dat malé­ho syna Tobyho (Jacob Robinson), zatím­co se Violet při­pra­vu­je na prv­ní ran­de s foto­gra­fem, kte­ré­ho pozna­la přes sezna­mo­va­cí apli­ka­ci.

Ale ješ­tě než se okouz­lu­jí­cí Henry (Brandon Sklenar) sta­čí obje­vit v luxus­ní restau­ra­ci s výhle­dem na měs­to (Zabitý večer­se natá­čel v Dublinu, kte­rý zastu­pu­je nejme­no­va­nou ame­ric­kou loka­li­tu), dosta­ne Violet výhruž­nou zprá­vu přes DigiDrop - fil­mo­vou ver­zi AirDropu od Applu, kte­rý je tak roz­ší­ře­ný, že ho má zřej­mě téměř kaž­dý v restau­ra­ci - a hra je v plném prou­du.

Zdá se, že Zabitý večer tak doce­la nechá­pe, jak Airdrop fun­gu­je: Violet dosta­ne žádost o zprá­vu DigiDrop, kte­rá obsa­hu­je také výhruž­ný mem, kte­rý je prav­dě­po­dob­ně obsa­hem zprá­vy. Takže přes­to­že kaž­dou žádost odmít­ne, stej­ně dosta­ne zprá­vu od náhod­né­ho cizin­ce, kte­rý je od ní vzdá­len méně než 15 met­rů. Později, když začne žádosti při­jí­mat, dosta­ne jen krát­ký řetě­zec tex­tu; stá­le stal­ker před kaž­dou z nich uvá­dí na mís­tě vytvo­ře­ný mem? Drop vyu­ží­vá před­po­klad AirDropu pou­ze ve chví­li, kdy se Henry a Violet pokou­še­jí zjis­tit polo­hu stal­ke­ra tím, že se pro­chá­ze­jí po restau­ra­ci.

Violet brzy zjis­tí, že nejde o žád­né­ho osa­mě­lé­ho podi­ví­na: vše je sou­čás­tí pro­myš­le­né­ho plá­nu, kte­rý zahr­nu­je mas­ko­va­né­ho muže drží­cí­ho doma její sest­ru a syna jako rukojmí a kaž­dý cen­ti­me­tr restau­ra­ce moni­to­ro­va­ný kame­rou a/nebo skry­tý­mi mik­ro­fo­ny. Musí udě­lat přes­ně to, co stal­ker AirDrop chce, a nesmí zavo­lat o pomoc ani dát niko­mu jiné­mu v restau­ra­ci, včet­ně Henryho, vědět, co se děje.

Zabitý večer by měl být zábav­ný, a na chví­li také je: chce­me zjis­tit, co přes­ně se tu děje, a spo­lu­pra­co­vat s Violet na pří­pad­ném řeše­ní. Pevná režie Christophera Landona (Šťastný den smr­ti) nás drží v napě­tí dob­rých 75 minut a Fahy (kte­rý hrál v dru­hé sérii Bílého loto­su) i Sklenar (1923) jsou obzvlášť při­taž­li­ví před­sta­vi­te­lé hlav­ních rolí.

Ale scé­nář, jehož auto­ry jsou Jillian Jacobs a Chris Roach (Ostrov fan­ta­zie, Pravda nebo výzva), pros­tě nedá­vá Violet dost prá­ce: pro­hle­dá­vá restau­ra­ci a hle­dá stal­ke­ra, pře­mýš­lí o tom, že požá­dá o pomoc, ale z vel­ké čás­ti pros­tě dělá, co se jí řek­ne, pro­to­že doma je chlap s pis­to­lí u hla­vy její­ho syna. Filmy jako Telefonní bud­ka nebo Carry-On fun­gu­jí, pro­to­že hrdi­na poma­lu pozná­vá padou­chy a nako­nec je navzdo­ry svým ome­ze­ním pře­chyt­ra­čí, ale tady se to nikdy nesta­ne.

Místo toho se Zabitý večer po vět­ši­nu sto­pá­že nechá­vá uná­šet prou­dem, než při­jde náh­lý závěr, kte­rý z ní náh­le udě­lá akč­ní­ho hrdi­nu - a veš­ke­rá důvě­ry­hod­nost, kte­rou film mohl mít, doslo­va vyle­tí oknem. V závě­reč­ných pat­nác­ti minu­tách fil­mu je tolik matou­cích prv­ků, od napros­té šíle­nos­ti stal­ke­ro­va pře­hna­ně pro­pra­co­va­né­ho plá­nu, přes odha­le­ní mas­ky, kte­ré vyvo­lá­vá zma­tek, až po výskyt Čechovovy pis­to­le, kte­rou film zapo­mněl pořád­ně před­sta­vit, že se cítí­me pro­vi­ni­le za to, že jsme si před­cho­zích 75 minut uži­li.

Navzdory kva­lit­ní­mu fil­mo­vé­mu zpra­co­vá­ní a dvo­ji­ci při­taž­li­vých herec­kých výko­nů scé­nář sha­zu­je míč do té míry, že je těž­ké film dopo­ru­čit. Kapka je ten typ uhla­ze­né­ho thrille­ru, kte­rý by kri­ti­ci moh­li nazvat jízdou „vypně­te mozek“, ale abys­te spl­ni­li pod­mín­ky pro sle­do­vá­ní toho­to fil­mu, muse­li bys­te být mož­ná v kóma­tu. Na závěr ješ­tě jed­na poznám­ka: krát­ké, ale názor­né zob­ra­ze­ní domá­cí­ho nási­lí a vyhro­žo­vá­ní malým dětem ve fil­mu je pří­liš inten­ziv­ní na to, že se jinak jed­ná o leh­ký thriller.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový