V paprscích slunce je dokument ze současné Severní Koreje

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na finá­le Plzeň je zařa­zen do pro­gra­mu sní­mek s názvem V paprs­cích slun­ce. Ruský reži­sér a scé­náris­ta Vitalij Manskij ho nato­čil jako son­du ze živo­ta komu­nis­tic­ké­ho reži­mu, pro­to­že chtěl uká­zal svě­tu obrá­zek „šťast­né­ho lidu, kte­rý odda­ně milu­je své­ho vůd­ce.“ Možná by na tom neby­lo zase tak nic zají­ma­vé­ho, kdy­by se ovšem nejed­na­lo o Severní Koreju, ve kte­ré lidé žijí v neu­stá­lém stra­chu. Strachu být sami sebou a říkat to, co si oprav­du mys­lí. Přes přís­nou cen­zu­ru natá­če­ní, na kte­rou dohlí­žel pově­ře­ný dozor­ce a kte­rá měla být spí­še komu­nis­tic­kou pro­pa­gan­dou, se díky uta­je­ným zábě­rům poda­ři­lo pood­ha­lit někte­ré sku­teč­nos­ti o natá­če­né rodi­ně,  aniž by s nimi reži­sér osob­ně pro­mlu­vil jedi­né slo­vo, pro­to­že na mlu­ve­ní s cizin­ci nezís­kal povo­le­ní. Dokument kte­rý zís­kal již v loň­ském roce něko­lik oce­ně­ní je na letoš­ním 29.ročníku Finále Plzeň zařa­zen do sou­tě­že Nejlepší doku­ment.

Hlavní posta­vou doku­men­tu je osmi­le­tá seve­ro­ko­rej­ská dív­ka Zin - mi. S rodi­či byd­lí v moder­ním bytě, mamin­ka pra­cu­je ve výrob­ní lin­ce v Mlékárně a otec je inže­ný­rem v tex­til­ní továr­ně. Mlékárně se vel­mi daří a tex­til­ní továr­na spl­ni­la výrob­ní plán na 150%, nebo počkej­te na 200%. To zní lépe. Zin -mi navště­vu­je pres­tiž­ní ško­lu, kde se žáci učí a opa­ku­jí nau­če­né věty plné nená­vis­ti k „zahra­nič­ním oku­pan­tům. “ Součástí vlas­te­nec­ké výcho­vy je i poz­děj­ší před­náš­ka váleč­né­ho gene­rá­la, kte­rý se pyš­ní sestře­le­ním ame­ric­kých leta­del. To vše se točí něko­li­krát. Generál se ptá, co má žákům říkat a dozor­ce zase pou­ču­je žáky, jak mají na gene­rá­la rea­go­vat. Debatu zpes­t­řu­je pohled na jed­nu žáky­ni, kte­rou cen­zu­ro­va­ná a něko­li­krát natá­če­ná deba­ta una­vi­la nato­lik, že by nej­ra­dě­ji usnu­la, ale strach a dis­ci­plí­na výcho­vy jí to nedo­vo­lu­je. Komunistická pro­pa­gan­da je dale­ko důle­ži­těj­ší. Zin -mi se při­pra­vu­je na slo­že­ní Pionýrského sli­bu, aby moh­la v budouc­nu chrá­nit pro­ti zahra­nič­ním oku­pan­tům svo­jí rod­nou zemi a „Nejlepší komu­nis­tic­ký stát na svě­tě,“ jak nazý­vá Kim Ir - sen Severní Koreju a také se při­pra­vu­je na blí­ží­cí se stát­ní naro­ze­ni­no­vou osla­vu „milo­va­né­ho vůd­ce“, kte­rá je poza­dím fil­mu a uka­zu­je zábě­ry z oslav. Zin - mi, má povin­nos­tí hod­ně. Od škol­ní docház­ky, poli­tic­ké výu­ky, Pionýrského krouž­ku a bale­tu. Natáčení doku­men­tu, kte­rý je pro ni postu­pem času, tou neu­stá­lou kon­t­ro­lou nad kaž­dým slo­vem více nároč­ný. A tak původ­ní radost z natá­če­ní stří­dá pláč a úna­va, kte­rou na roz­díl od rodi­čů neu­mí mas­ko­vat.

Dokument se mi líbil, i když nevím jest­li je to správ­né slo­vo k fil­mu, ve kte­rém se spo­ko­je­ný život musí před­stí­rat. Trochu jsem ho srov­ná­va­la s doku­men­tem Vítejte v KLDR, kte­rou pro změ­nu nato­či­li Češi. Některé zábě­ry na malou Zin - mi, kte­rá je ješ­tě moc malá, aby pocho­pi­la v čem vyrůs­tá, ale přes­to je zemi odhod­la­ná věr­ně slou­žit, bylo dost smut­né a říka­la jsem si, že jedi­nou útě­chou pro lidi, je to že nepo­zna­li jinou zemi a nema­jí s čím to porov­nat a to je i vlast­ně výho­da „Velkého bra­t­ra“ kte­rý z 23 mili­o­ny lidí mani­pu­lu­je a  ostat­ní země jim popi­su­je jako nej­vět­ší nepřá­te­lé. Na dru­hou stra­nu to občas odleh­či­li zábě­ry z poku­su o nej­lep­ší ide­o­lo­gic­ký sní­mek, kte­ré­mu jsem se muse­la zasmát a dus­nou atmo­sfé­ru  tro­chu odleh­či­li  zábě­ry ze stát­ní naro­ze­ni­no­vé osla­vy Kim Ir - sena, kde lidé vystu­po­va­li v pes­t­rých národ­ních kro­jích. Obdivuji odhod­la­nost reži­sé­ra natá­čet v zemi, kde se nepo­ho­dl­ný hos­té běž­ně zaví­ra­jí do věze­ní a ris­ko­vá­ní při pře­vá­že­ní taj­ných mate­ri­á­lů i to, že ustál napa­de­ní, když Severní Koreja ozna­či­la necen­zu­ro­va­né zábě­ry za neprav­di­vé.

Hodnocení 80%

režie : Vialij Manskij

scé­nář : Vitalij Manskij

kame­ra : Alexandra Ivanova

žánr : doku­ment, 106 minut

Rusko, Česko, Německo, Severní Korea, Lotyšsko