Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Betlémské světlo – Recenze – 40 %

Betlémské světlo – Recenze – 40 %

BSV
BSV
Načítám počet zobrazení...
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Betlémské svět­lo je novým hořce-komediálním fil­mem reži­sé­ra a sce­náris­ty Jana Svěráka, jenž vzni­kl jako vol­ná adap­ta­ce něko­li­ka poví­dek Zdeňka Svěráka, pub­li­ko­va­ných v jeho sbír­kách „Povídky“ a „Nové povíd­ky“ (film je ostat­ně pojme­no­ván pod­le jed­né z nich). Tvůrčí duo otec a syn se však při spo­leč­né prá­ci na scé­ná­ři nespo­ko­ji­lo s před­sta­vou kla­sic­ké­ho povíd­ko­vé­ho fil­mu a mís­to něj při­šlo s pod­nět­ně vyhlí­že­jí­cím kon­cep­tem magicko-realistického pro­lí­ná­ní sku­teč­nos­ti s něko­li­ka fikč­ní­mi lini­e­mi. Trojice vybra­ných poví­dek se tak dočka­la jed­no­tí­cí­ho rám­ce v podo­bě pří­bě­hu jejich auto­ra, jenž kro­mě vlast­ní tvor­by zápa­sí i se stá­řím, nemo­ce­mi a pro­blémy v man­žel­ství.

Betlémské světlo – Recenze
Photo © Biograf Jan Svěrák

 

Hlavním hrdi­nou Betlémského svět­la je tudíž stár­nou­cí a kdy­si slav­ný spi­so­va­tel Karel (kte­ré­ho hra­je sám Zdeněk Svěrák coby své alter-ego), kte­rý má zrov­na roze­psa­né tři povíd­ky naráz, ale neví si s nimi moc rady. I z toho důvo­du se mu jed­not­li­vé posta­vy z těch­to poví­dek začnou zne­na­dá­ní zje­vo­vat v reál­ném živo­tě, při­čemž jej porůz­nu pro­ná­sle­du­jí, komen­tu­jí jeho nápa­dy, navr­hu­jí růz­né úpra­vy a záro­veň jej nabá­da­jí, aby se psa­ní pořád­ně věno­val. Oproti fikč­ním výplo­dům spi­so­va­te­lo­vy fan­ta­zie pak sto­jí sku­teč­ná posta­va jeho man­žel­ky Heleny (tra­dič­ní Svěrákova fil­mo­vá part­ner­ka Daniela Kolářová), kte­rá se cítí být pře­hlí­že­ná a Karla nao­pak ponou­ká k tomu, aby se namís­to psa­ní věno­val jí.

Nejvíce času Karel trá­ví nad pří­bě­hem o muži (Vojtěch Kotek), kte­rý se sna­ží sba­lit nedo­byt­nou mla­dou lékár­ni­ci (Tereza Ramba) – a pro­to­že se mu neo­svěd­čí model nesmě­lé­ho sna­živ­ce, pře­pí­še své­ho pro­ta­go­nis­tu na šar­mant­ní­ho lama­če srd­cí a foto­gra­fa žen­ských aktů, jemuž kaž­dá pod­leh­ne. Ve dru­hém pří­bě­hu se zabý­vá ezo­te­ric­kým auto­me­cha­ni­kem (Ondřej Vetchý), kte­rý pře­dě­lá­vá svou auto­díl­nu na chrám pří­rod­ní­ho léči­tel­ství. A jeho tře­tí pří­běh se točí kolem zbož­ných man­že­lů (Vladimír Javorský a Jitka Čvančarová), jimž dělá sta­rost jejich dospí­va­jí­cí syn (sym­bo­lic­ky truh­lář­ský učeň) s Downovým syn­dro­mem (Martin Polišenský), a kte­ří dou­fa­jí v zázrak, jenž by jej posti­že­ní zba­vil. Všechny tyto Karlovy fik­tiv­ní posta­vy jsou při­tom inspi­ro­va­né sku­teč­ný­mi oso­ba­mi z jeho oko­lí – auto­me­cha­ni­kem, k němuž jez­dí, lékár­ni­cí, u níž si vyzve­dá­vá léky na srd­ce, nebo lid­mi, kte­ré náho­dou zahlé­dl na tram­va­jo­vé zastáv­ce.

Betlémské světlo – Recenze
Photo © Biograf Jan Svěrák

 

Snaha sjed­no­tit něko­lik poví­dek do jed­no­li­té­ho sou­vis­lé­ho cel­ku nicmé­ně vyzní­vá dost pro­ble­ma­tic­ky a naho­di­le – nešťast­ně ucho­pe­né­mu pro­vá­zá­ní výše uve­de­ných dějo­vých linií totiž chy­bí jaký­ko­li řád i struk­tu­ra. Jednotlivé povíd­ky se pro­lí­na­jí s rea­li­tou bez ladu a skla­du, kvů­li čemuž je mís­ty obtíž­né je od rea­li­ty odli­šit. Jejich autor do nich navíc chví­le­mi vstu­pu­je i jako jeden z pro­ta­go­nis­tů, k čemuž dochá­zí zce­la nekon­cepč­ně. Kromě postav z vlast­ních poví­dek se Karlovi obdob­ně zje­vu­jí i dva pra­cov­ní­ci pohřeb­ní­ho ústa­vu, kte­ré sice vídá ve snech, leč nic o nich nepí­še. Nic moc ostat­ně nena­pí­še ani k povíd­ce s auto­me­cha­ni­kem, kte­rá do fil­mu zaná­ší něko­lik pod­nět­ných postav, ale jinak neob­sa­hu­je žád­ný dra­ma­tic­ký oblouk a nemá ani závěr, natož poin­tu. Důslednější zakon­če­ní chy­bí i prá­ci s leckterý­mi moti­vy – kupří­kla­du linie, v níž se syn sna­ží vypro­sit si u rodi­čů mobil­ní tele­fon, a pak se svým přá­ním sle­ví ale­spoň na novou čepi­ci (nedo­sta­ne ani jed­no), vylo­že­ně nikam neve­de a je ve fil­mu napros­to plon­ko­vá (a není sama).

Značně podiv­ně půso­bí i to, že film namís­to roz­ví­je­ní všech tří fik­tiv­ních pří­bě­hů pořád­ně roz­ví­jí prak­tic­ky jen jeden z nich (jis­tě ne náho­dou zrov­na ten o foto­gra­fo­vi a lékár­ni­ci, v němž figu­ru­jí žen­ská naho­ta a poste­lo­vé scé­ny). Zbylé dva pří­běhy jsou opo­mí­je­né i kvů­li tomu, že i sám jejich autor je oba sta­ví na ved­lej­ší kolej a pra­má­lo se o jejich pro­ta­go­nis­ty zají­má (otáz­kou pak zůstá­vá, proč by se o ně měl zají­mat divák). Zanedbávané posta­vy Karel odsou­vá na okraj zájmu dokon­ce i fyzic­ky – tře­ba zmí­ně­ní zbož­ní man­že­lé za ním pra­vi­del­ně lezou oknem a dotí­ra­vě mu při­po­mí­na­jí, že by měl s psa­ním jejich pří­bě­hu pokro­čit, leč on je opa­ko­va­ně týmž oknem zas vyha­zu­je ven a mís­to toho se věnu­je las­civ­ním popi­sům milost­ných hrá­tek. To celý sní­mek redu­ku­je na poně­kud uslin­ta­nou his­tor­ku o spi­so­va­te­li, jemuž se pře­jed­lo man­žel­ství s dlou­ho­le­tou part­ner­kou, a tak utí­ká do vlast­ních lite­rár­ních svě­tů, v nichž může fan­ta­zí­ro­vat o svlé­ká­ní mla­dých žen.

Betlémské světlo – Recenze
Photo © Biograf Jan Svěrák

 

Na úkor dvou ze tří poví­dek se pak sní­mek sou­stře­dí pře­de­vším na nepří­liš idy­lic­ké sou­ži­tí Karla a Heleny, sestá­va­jí­cí zejmé­na ze vzá­jem­né­ho oso­čo­vá­ní (ona po něm kaž­dou chví­li něco chce a ruší ho ze psa­ní, on si jí zas málo vší­má a zane­dbá­vá ji) a z výči­tek, kte­ré si oba man­že­lé sdě­lu­jí u jídel­ní­ho sto­lu či z oddě­le­ných lož­nic. Vyřešení jejich svá­rů je však nako­nec dosti neu­spo­ko­ji­vé – Karlovo tápá­ní v Heleniných nena­pl­ně­ných tuž­bách skon­čí u ode­vzda­né­ho při­je­tí toho, že tajům žen­ské mys­li stej­ně poro­zu­mět nemů­že (v čemž ho Helena sama ubez­pe­čí), a nespo­ko­je­né Heleně zas ke štěs­tí ve finá­le posta­čí to, že na ni Karel ale­spoň mlu­ví (přes­to­že na ni mlu­vil i před­tím). Stereotypům se nevy­hnu­ly ani leckte­ré posta­vy Karlových poví­dek, nej­zna­tel­ně­ji v pří­pa­dě lékár­ni­ce, kte­rá se z odmě­ře­né ledo­vé krá­lov­ny sko­ko­vě mění nej­pr­ve v pople­te­nou naiv­ku a násled­ně ve váš­ni­vou hys­ter­ku.

Kromě pra­vi­del ohled­ně naklá­dá­ní s fikč­ní­mi lini­e­mi ve fil­mu absen­tu­je i jaký­ko­li ryt­mus vyprá­vě­ní, což ze sním­ku dělá v kom­bi­na­ci s až pře­kva­pi­vě rutin­ní a ten­denč­ní režií znač­ně una­ve­ně půso­bí­cí zále­ži­tost, kte­rá pro­mar­ni­la vět­ši­nu poten­ci­á­lu, jímž její hra­vě, nápa­di­tě, zábav­ně a vtip­ně vyhlí­že­jí­cí námět o spi­so­va­te­li navště­vo­va­ném vlast­ní­mi výtvo­ry na prv­ní pohled oplý­val. Hravé a nápa­di­té je Betlémské svět­lo ve sku­teč­nos­ti jen spo­ra­dic­ky (ve svých nej­lep­ších oka­mži­cích při­po­mí­ná tvor­bu Wese Andersona, napří­klad když sku­pi­na skau­tů pře­vá­ží vla­kem za dopro­vo­du hasič­ské hlíd­ky lucer­nič­ku s bet­lém­ským svět­lem). Zábavné a vtip­né však není sko­ro nikdy. Je jen sen­ti­men­tál­ní, melan­cho­lic­ké, zahle­dě­né do sebe a z kome­di­ál­ní­ho hle­dis­ka je navíc i tonál­ně nevy­vá­že­né. Snímek variu­je od prá­ce s ver­bál­ním humo­rem a leh­kým nad­hle­dem, přes scé­ny, v nichž jsou zejmé­na posmut­ně­lé moti­vy stár­nu­tí, váž­ných nemo­cí či nera­dost­ných vzta­hů pojí­má­ny zce­la seri­óz­ně, až po oje­di­ně­lé gro­tes­ko­vé vlož­ky, kdy tře­ba někdo legrač­ně zápa­sí s vaře­ním kned­lí­ků.

Betlémské světlo – Recenze
Photo © Biograf Jan Svěrák

 

Humorem ostat­ně film oplý­vá pomá­lu, při­čemž vět­ši­nou jej gene­ru­jí prů­měr­né až pod­prů­měr­né slov­ní hříč­ky, v hor­ším pří­pa­dě pak občas­né vul­ga­ri­ty. Opravdu poda­ře­ně a kon­zis­tent­ně vtip­ná je ako­rát pasáž, v níž se hlav­ní hrdi­na něko­li­krát zne­mož­ní během zámec­ké exkur­ze, je však v celém fil­mu jedi­ná. Humor je nicmé­ně sub­jek­tiv­ní, tak­že je klid­ně mož­né, že komo­le­ní vánoč­ní kole­dy „Chtíc, aby spal“ do forem „Chtíč, aby spal“ nebo „Strýc, aby spal“, či Zdeněk Svěrák posí­la­jí­cí něko­ho do prde­le, bude něko­mu při­pa­dat sran­dov­ní a bude se u toho bavit. Nestačí však mít pro Zdeňka Svěráka a jeho tvor­bu sla­bost a mít jej zaška­tul­ko­va­né­ho jako syno­ny­mum pro „las­ka­vý humor“. Ideální cílov­kou Betlémského svět­la totiž jste až za před­po­kla­du, že máte ten­den­ci se opa­ko­va­ně smát nebo ale­spoň usmí­vat u nevkus­né kar­lo­var­ské zněl­ky, v níž se Zdeněk Svěrák zálib­ně šťou­rá v roz­kro­ku své nahé soš­ky vato­vou tyčin­kou.

Nejpozitivnější je tak na Betlémském svět­le jeho poje­tí coby rodin­né­ho pod­ni­ku, do nějž Jan a Zdeněk Svěrákovi vměst­na­li prv­ky, kte­ré jejich spo­leč­nou tvor­bu obvykle dopro­vá­ze­jí, a zapo­ji­li do něj i mlad­ší gene­ra­ci (stři­ha­čem fil­mu je Janův syn František Svěrák). I díky funkč­ní­mu herec­ké­mu tan­de­mu Svěrák-Kolářová sní­mek při­po­mí­ná nej­víc ze vše­ho Vratné lah­ve, v nichž tema­ti­zo­vá­ní stá­ří a part­ner­ských neshod také hrá­lo výraz­nou roli.

Betlémské světlo – Recenze
Photo © Biograf Jan Svěrák

 

Zde se k tomu vše­mu navíc při­dá­vá motiv stár­nou­cí­ho auto­ra a jeho sou­čas­né tvor­by, kte­rá půso­bí již vyčpě­le a sta­ro­mód­ně, leč on v ní přes­to stá­le pokra­ču­je, byť s čím dál vět­ší­mi obtí­že­mi a čas­tý­mi myš­len­ka­mi na smrt. Avšak i s tou­to rovi­nou, akcen­tu­jí­cí spi­so­va­te­lo­vu autor­skou kri­zi vyvo­la­nou jeho věkem, uva­da­jí­cí před­sta­vi­vos­tí, ztrá­tou kro­ku s dobou a neschop­nos­tí své náh­lé nápa­dy nadá­le roz­ví­jet do celistvých záple­tek (v čemž by mu tře­ba pro­ta­go­nis­té jeho poví­dek moh­li pomá­hat, leč nepo­má­ha­jí), se v Betlémském svět­le pra­cu­je nedo­sta­teč­ně a téměř bez fan­ta­zie. Celková bana­li­ta tro­ji­ce nedo­pe­če­ných poví­dek se tím dá ješ­tě čás­teč­ně omlu­vit, jejich nená­pa­di­té pro­po­je­ní s rea­li­tou ale už ne.

Filmy Jana Svěráka býva­ly význam­ný­mi udá­lost­mi a záru­ka­mi kva­lit­ních divác­kých zážit­ků, v posled­ních letech se na nich však zásad­ně pode­psa­la zhor­šu­jí­cí se ten­den­ce. Nyní se Jan Svěrák pro­pra­co­val v nej­slab­ším fil­mu své kari­é­ry až k pod­prů­mě­ru, v němž vyni­ka­jí nanej­výš kame­ra Vladimíra Smutného, hud­ba Ondřeje Soukupa a mís­ty i výko­ny sna­ži­vých her­ců. Už jeho před­cho­zí film Po str­niš­ti bos, v němž také čer­pal z otco­va díla, budil roz­pa­ky, leč ale­spoň si v něm zacho­val zjev­nou tvůr­čí zruč­nost a schop­nost zachy­tit jis­tou své­byt­nou poe­ti­ku, nála­du a atmo­sfé­ru. Betlémské svět­lo je opro­ti tomu fil­mem, jenž má blí­že ke zce­la tuc­to­vým nepo­ve­de­ným čes­kým kome­di­ím, jakých vznik­ne kaž­dý rok něko­lik, čemuž odpo­ví­dá i jeho bul­vár­ní reklam­ní kam­paň, laci­ně pro­pa­gu­jí­cí film přes naho­tu Terezy Ramby.

 


Photo © Biograf Jan Svěrák


Podívejte se na hodnocení Betlémské světlo na Kinoboxu.

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Chata na prodej – Homolkovi po padesáti letech - 55 %
15. dubna 2025Chata na prodej – Homolkovi po padesáti letech - 55 %Film Chata na prodej (2018) režiséra Tomáše Pavlíčka (Přišla v noci) je komorní tragikomedií, která s jemným humorem a nostalgií zobrazuje setkání třígenerační rodiny na jejich chatě během posledního víkendu před jejím prodejem. Režisér spolu s kolegyní Lucií…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Životopisné drama Duchoň – když talent nestačí
6. srpna 2025Životopisné drama Duchoň – když talent nestačíUprostřed léta – času prázdnin a dovolených – jsem byla vyslána do pražského kina 35 na novinářskou projekci filmu Duchoň který režíroval Peter Bebjak. Tvůrci jej uvádějí v době, kdy si připomínáme 75 let od narození…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Příběh seriálu: Nemocnice na kraji města
1. července 2025Příběh seriálu: Nemocnice na kraji městaČtvrtý díl seriálového občasníku jsem na 29.6. (kdy tento článek vyšel na mém blogu) nesituoval náhodou. Přesně před čtyřiceti lety nás totiž navždy opustil král českého seriálu Jaroslav Dietl. A jelikož jej před deseti lety na…Vydáno v rubrice: Seriály
Duchoň: Životopisný film o slovenském zpěvákovi 70. let představí i Karla Gotta
8. června 2025Duchoň: Životopisný film o slovenském zpěvákovi 70. let představí i Karla GottaV novém slovenském životopisném filmu o zpěvákovi sedmdesátých let Karolu Duchoňovi se objeví i legendární česká hvězda Karel Gott, kterého ztvární český herec Vojtěch Kotek. Film s názvem Duchoň režíruje Peter Bebjak a jeho uvedení do…Vydáno v rubrice: Filmové a televizní aktuality
Vlny – historické drama z období okupace – 75 %
21. dubna 2025Vlny – historické drama z období okupace – 75 %Vlny (2024) jsou v pořadí již třetím režijním počinem mladého (38 let), ale přesto nadějného herce, scénáristy a režiséra Jiřího Mádla, který již odrostl svým pubertálním rolím rafťáka či snowborďáka. Žánrově se jedná o historické drama…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Kawasakiho růže – nejsložitější japonská skládanka z papíru – 85%
18. dubna 2025Kawasakiho růže – nejsložitější japonská skládanka z papíru – 85%Film Kawasakiho růže (2009) od uměleckého dua Jan Hřebejk a Petr Jarchovský (U mě dobrý, Učitelka, Kráska v nesnázích nebo Musíme si pomáhat), je opět potvrzením úspěšnosti jejich plodné dosavadní spolupráce. Jedná se již o starší film,…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Příběh seriálu: Bylo nás pět
13. února 2025Příběh seriálu: Bylo nás pětV lednu odstartoval na blogu zbrusu nový občasník Příběh seriálu, jehož první díl byl věnován legendární české minisérii Byl jednou jeden dům, která oslavila půlstoletí od své televizní premiéry. O dvacet let později na obrazovkách České…Vydáno v rubrice: Seriály
Chobotnice z II. patra
24. prosince 2024Chobotnice z II. patra"Chobotnice z II. patra" je čtyřdílný československý televizní seriál z roku 1987, který vznikl pod režijním vedením Jindřicha Poláka na základě knižní předlohy Oty Hofmana. Seriál byl natočen v koprodukci se Západním Německem a dodnes patří…Vydáno v rubrice: Zajímavosti
Snowboarďáci - sympatická komedie na sněhu
22. prosince 2024Snowboarďáci - sympatická komedie na sněhuDva šestnáctiletí kluci, Rendy (Vojta Kotek) a Jáchym (Jirka Mádl), odjíždí na hory, aby nasbírali zkušenosti jak ve snowboardingu, tak balení holek. Už na začátku se jim však jejich představa zbortí. Zjišťují, že snowboard je ve…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze
Tři veteráni – Retro pohádková recenze – 90%
13. prosince 2024Tři veteráni – Retro pohádková recenze – 90%Velice zábavná a diváky opěvovaná komediální pohádka dua tvůrců Zdeněk Svěrák a Oldřich Lipský, která byla zfilmována v roce 1983 podle scénáře Jiřího Brdečka a Zdeňka Svěráka na motivy autorské pohádky Jana Wericha z knihy Fimfárum,…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Tajemství a smysl života: Teze, antiteze a syntéza
11. listopadu 2024Tajemství a smysl života: Teze, antiteze a syntézaPovažuji se za filozofku a spirituálně cítící bytost, proto jsem před rokem nemohla minout duchovně zaměřený snímek od Petra Vachlera, na který jsem byla velice zvědavá, jak celé „tajemství„ pojme, neboť si sama již od dětství…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Malý pán se vrací do kin již jako Velký pán
8. října 2024Malý pán se vrací do kin již jako Velký pánLetos přichází do kin kromě jiného i dlouho očekávané pokračování úspěšné pohádky Malý pán. Druhý díl nesoucí název Velký pán na rozdíl od jedničky nevychází z žádné knižní předlohy a autoři se tak spoléhají jen a…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Zahradníkův rok - adaptace Čapka nebo Kafky...?
20. července 2024Zahradníkův rok - adaptace Čapka nebo Kafky...?Na karlovarském festivalu měl mimo jiné premiéru i nový český snímek z dílny režiséra Jiřího Havelky. Nese název Zahradníkův rok a těm bystřejším již jistě došlo, že se jedná o odkaz na slavnou knížku Karla Čapka.…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Viděl jsem Vlny, měli byste taky?
16. července 2024Viděl jsem Vlny, měli byste taky?Jestli se o nějakém filmu na KVIFFu nesly téměř až magické zvěsti, byly to rozhodně Vlny. I proto bylo možné jen pár dní po světové premiéře vidět na pokladnách cedule, které dopředu upozorňovaly na to, že…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Zápisník alkoholičky ... nebo alkoholika?
11. července 2024Zápisník alkoholičky ... nebo alkoholika?S letní vlnou filmových premiér přichází do českých kin také filmová adaptace knižního bestselleru o zážitcích jedné alkoholičky. V hlavní roli se zde objevuje Tereza Ramba a režie se ujal Dan Svátek. Obě jména asi nemusím…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Kobry a užovky: Výjimečné české drama, které obstojí i ve světové konkurenci
3. června 2024Kobry a užovky: Výjimečné české drama, které obstojí i ve světové konkurenci[caption id="" align="alignright" width="400"] Photo © Jan Horník / Falcon[/caption] Užovka (Matěj Hádek) má problémy se svým životem, Z mladických plánu zbyly jen trosky a jeho jediná jistota, práce ve fabrice, právě bere za své. Navíc…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 2,06867 s | počet dotazů: 243 | paměť: 40292 KB. | 31.08.2025 - 14:45:00