Bloodrayne

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Uwe Boll, dost své­rázná posta­va fil­mo­vé­ho prů­mys­lu. Jeho pro­jek­ty pro­slu­ly vším mož­ným, ale roz­hod­ně ne kva­li­tou. Ale Bollovi to neva­dí a vese­le točí dál. Soustředí se na fil­mo­vé adap­ta­ce her­ních před­loh a vypouš­tí do svě­ta tako­vé titu­ly, že se výji­meč­ně na (níz­kém) hod­no­ce­ní shod­nou jak divá­ci, tak kri­ti­ci, což se jen tak nevi­dí. Po House of Dead a Alone of the Dark při­chá­zí Boll s Bloodrayne. Právě ta byla mým prv­ním setká­ním s jeho pra­cí, a tak jsem byl moc zvě­da­vý, jest­li i já budu sko­ro ublin­ká­vat při sle­do­vá­ní Bollových hrá­tek s fil­mem.A nepo­z­vra­cel jsem se a dokon­ce se mi ani pří­liš nebou­ři­ly žalu­deč­ní šťá­vy. Nebudu tvr­dit, že Bloodrayne je pove­de­né pře­ve­de­ní her­ní před­lo­hy na fil­mo­vé plát­no, ale mys­lím si, že její sle­do­vá­ní vám pří­liš vel­ké újmy nezpů­so­bí. Jsou ti sice tak vel­ké díry ve scé­ná­ři, že tu vlast­ně ani žád­ný pořád­ný pří­běh není, dia­lo­gy jsou umě­lé, až bych se je nebál hodit do popel­ni­ce s nápi­sem „recyklo­va­tel­né plas­ty“, ale přes­to jsem se pří­liš nenu­dil a dokon­ce se i mís­ty bavil.

Děj tu oprav­du nehra­je pri­mát, ale jaká­si sna­ha o jeho nastí­ně­ní tu je. Na roz­díl od dvou dílů video­her­ní Bloodrayne, kte­ré se ode­hrá­va­ly ve sto­le­tí dva­cá­tém nás film zave­de do 18. sto­le­tí, kon­krét­ně do Rumunska. Vládce upí­rů Kagan (Ben Kingsley) se sna­ží zís­kat tři talisma­ny – srd­ce, oko a kost, kte­ré by z něj udě­la­ly neo­me­ze­né­ho vlád­ce svě­ta. To nehod­la­jí při­pus­tit nejen vůd­ci odbo­je pro­ti vam­pýr­ské hroz­bě Sebastian (Matthew Davis), Vladimir (Michael Madsen) a Katarina (Michelle Rodriguez), ale také Kaganova dce­ra, dham­pír­ka (z polo­vi­ny člo­věk, z polo­vi­ny upír) Rayne (Kristanna Loken), kte­rá jako malá vidě­la to, jak Kagan zabil její mat­ku.

Scénáristka Guinevere Turner se zrov­na nepředře­la. Jednoduše se spo­leh­la na prin­ci­py fun­gu­jí­cí ve hrách – hrdi­no­vé dojdou na dané mís­to, zís­ka­jí poža­do­va­ný arte­fakt, pokra­ču­jí dál. Je tu pár poku­sů o zpes­t­ře­ní – zra­da, a také milost­ný vztah, kte­rý tu ale máme pře­de­vším pro­to, aby exis­to­val raci­o­nál­ní důvod pro pre­zen­to­vá­ní (moc hez­ké­ho) poprsí Kristanny Loken.

Neukáže jen své „dud­lí­ky“, ale role krve­lač­né Rayne jí doce­la sed­la. Je atle­tic­ká, půso­bí drs­ně a divo­ce. Je hod­ně pře­kva­pi­vé, že se Bollovi po tom, co před­ve­dl, daří zís­kat pro své pro­jek­ty her­ce tak zvuč­ných jmen jako jen Ben Kingsley a dal­ší. Kdoví, co je vede k tomu stát se sou­čás­tí už pře­dem téměř jas­né­ho pro­pa­dá­ku, ale v rám­ci mož­nos­tí se (jak kte­ří) doce­la sna­ží a jejich výko­ny pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu na Bloodrayne. Nejde o nic úžas­né­ho, ale také si nedě­la­jí až tak vel­kou ostu­du.

Svou kva­li­tou mě pře­kva­pi­ly bojo­vé scé­ny. Potřebovaly by sice lep­ší­ho cho­re­o­gra­fa, kte­rý bych jim vde­chl sviž­nost a atrak­tiv­nost, ale pří­jem­né je, že Boll nešet­ří umě­lou krví a bru­ta­li­ty se roz­hod­ně nebo­jí. Hlavy léta­jí, živo­to­dár­né teku­ti­ny stří­ka­jí lit­ry a lit­ry, oči se vypi­chu­jí, krky pod­ře­zá­va­jí. A dokon­ce vás ani neza­pla­ví pocit, že se film sna­ží zaujmout, ale­spoň bez­ú­čel­nou bru­ta­li­tou, ale spí­še že nási­lí vyu­ží­vá k budo­vá­ní tem­né atmo­sfé­ry. A to mu jde doce­la dob­ře.

Klidně mohu pro­hlá­sit, že Bloodrayne není roz­hod­ně to nej­hor­ší, co jsem kdy viděl. Béčkovost z ní tryská horem dolem, děsi­vě stro­je­né dia­lo­gy a absen­ce zají­ma­vé­ho scé­ná­ře roz­hod­ně Bollovi pověst nezlep­šu­jí, ale sluš­né tri­ky, bojo­vé scé­ny a zají­ma­vé obsa­ze­ní klad­ně pře­kva­pí. Není to dob­rý film, ale pokoj na psy­chi­atrii si rezer­vo­vat nemu­sí­te. Uvidíme, jak si Boll pora­dí s fil­mem pod­le hry Dungeon Siege. Trailer vypa­dá dob­ře. Ovšem mys­lím si, že i v pří­pa­dě, že by Boll nato­čil dob­rý „biják“ (což ale není moc prav­dě­po­dob­né), tak by stej­ně pro­pa­dl.