Man of Steel / Superman bez slipů má zpátky svou filmovou důstojnost

Supermana se dá nahlížet různými způsoby. Většina ho zřejmě bude znát pouze z filmů, které rozhodně ne vždy (spíše nikdy) vyzdvihovaly mytologii tohoto hrdiny, ale spíše byly přehlídkou ne příliš dobře povedených vizuálních triků a zkratkovitých dějových linií. Ostatně i ikonický Superman z roku 1978 působí dnes velmi směšně, další sequely i nové zpracování taky nepodávají jeho zrovna nejuspokojivější filmový obraz.
Přitom je Superman naprosto výjimečný. Nejen proto, že je prvním komiksovým hrdinou. Jeho postava se poprvé objevila v prvním čísle Action Comics v roce 1938. Jeho jedinečnost tkví především v jeho podstatě. Je skutečně „super“, nepotřebuje k tomu pavoučí kousnutí ani bohatství, díky kterému by mohl investovat do vývoje zbraní a ochranných obleků. Jeho normální oblečení je jeho oblek, se svou silou se narodil a postupně sám získával stále lepší schopnosti.

Man of Steel je tak pro mnohé vlastně prvním celovečerním filmem o Supermanovi, který vyzdvihuje jeho charakteristiky, nepůsobí směšně a navíc se do děje snaží zapojit celou řadu prvků jakými jsou psychologie postav, hlubší pozadí konfliktu mezi Supermanem a jeho hlavním nepřítelem generálem Zodem i Kal-Elův vztah k lidem a lidskosti jako takové. Není to pouze střet dvou protichůdných osob, kdy se dobro snaží porazit zlo a všechno zapadá do jasně daných definic.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Zack Snyder ukázal svou vnímavost vůči komiksovým adaptacím již ve snímku 300: Bitva u Thermopyl (2006), ještě lépe však v adaptaci zásadního komiksu Alana Moora Watchmen-Strážci (2009). Samozřejmě někdo může polemizovat o tom, jestli je převod prakticky každého políčka do filmu vůbec nějaké umění, nicméně respekt, s jakým ke Strážcům přistoupil je rozhodně lepší, než kdyby se snažil o vlastní verzi. Tu by mu velká část diváků zřejmě neodpustila. Navíc dokonale zpracované úvodní titulky, ve kterých velmi dobře ve zkratce shrnuje, co se stalo s většinou Minutemanů, svědčí o tvůrčí schopnosti.

Ideál, o který je možné usilovat

Podobná citlivost a vnímavost je rozhodně znát i ze snímku Man of Steel. Nový Superman se tak dalece liší od všeho, co jsme dosud v jemu věnovaných filmech viděli a rozhodně nelze říct, že by to bylo špatně.
Snyder přirozeně začíná novou epochu vyprávění, takže se vracíme na úplný začátek. Krypton už nemůže být ničí domov, jelikož chamtivost a přílišný pokrok Kryptoňanů prakticky zdevastoval jejich planetu, takže se po staletí prvně přirozenou cestou počaté dítě musí vydat na cestu galaxiemi, aby s sebou neslo něco ze své planety, ale zároveň aby představovalo ideál pro méně vyvinuté Pozemšťany.
Základní dějová složka se rozhodně příliš neliší od toho, co už bylo v dřívějších filmech k vidění, ale zásadní rozdíl představuje zpracování. Pomineme-li poněkud zvláštní násilné zoomy v úvodní sekvenci, kde Jor-El (Russell Crowe) letí na svém mazlíkovi získat Kodex, není toho po formální stránce příliš co vytknout. Ale zastavme se ještě u těch zoomů, které opravdu působí velmi rušivě a navíc vyloženě směšně, jako by se do Man of Steel dostávaly nějaké pseudo-dokumentární prvky, které v takovém snímku rozhodně nikdo nečeká a jež tam vážně nemají co dělat.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Samotná struktura vyprávění je pak velmi dobře zpracovaná formou flashbacků, ve kterých vidíme malého Clarka se svou novou rodinou, jeho zápas s lidskou povahou, která rozhodně nepředstavuje vždy ideál. Jeho snaha vytěsnit informace, které na něj působí, kdy je svým dokonalým zrakem a sluchem schopný vnímat téměř celou skutečnost, patří mezi zásadní momenty jeho dospívání a ve filmu je jim věnována značná pozornost. Tento „adaptační boj“ právě ukazuje zásadní rozdíl mezi daleko více vyvinutými Kryptoňany a  lidmi, který by mohl skončit jednoznačnou lidskou prohrou.

První akční hrdina

Na rozdíl od většiny Kryptoňanů je Kal-El vybaven svobodnou volbou, takže jeho životní dráha rozhodně není předurčená. Tato čistě lidská vlastnost, kdy máme možnost volit si mezi tím, co považujeme za správné a tím, co se zdá jednoduché, je v Man of Steel značně akcentována a utváří v podstatě celý charakter Supermana, který se sice narodil s mimořádnými schopnostmi, ale což ho rozhodně neurčuje k tomu, aby se stal samozvaným ochráncem lidstva.
A není to ani láska, která by ho k tomu vedla. Na takové klišé si tu naštěstí nikdo nehraje. Přirozeně hlavním úkolem nakonec bude zachránit Zemi a lidi na ní, ale není to samozřejmost, která bije do očí od začátku vyprávění.

Na letní blockbuster je v Man of Steel značná část hlubších a temnějších podtónů. Počínaje například poněkud enviromentální kritikou naprosto neuváženého plýtvání přírodními zdroji, konče ne tak úplně jednoznačným hlavním záporákem. Generál Zod v podání Michaela Shannona je charismatický padouch, který ale rozhodně není jasnou Supermanovou nemesis. Jeho motivace jsou postaveny na celkem logických základech, ovšem záleží na úhlu pohledu.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Stejně tak Loise Lane, kterou ztvárnila Amy Adams, není žádná slabá dívka, která potřebuje „super-muže“, aby ji neustále chránil.  (Vzpomeňte třeba na otravnou Mary-Jane.) Zvídavá novinářka, která představuje ideální typ investigativní reportérky, většinu vypjatých situací zvládá s přehledem sama a rozhodně nepůsobí jako „ozdoba“, ale jako právoplatný člen týmu.
Henry Cavill v roli Supermana je překvapivě velmi přirozený, jako by právě tato postava byla jeho druhou osobností. Navíc své superschopnosti prezentuje velmi civilně a vyhýbá se tak úsměvným až trapným momentům, které pravidelně doprovázely starší filmové verze.

Filmové zpracování komiksů z dílny DC Comics se od těch z Marvelu značně odlišují a na této vlně se nese i Man of Steel. Humoru tu najdete velmi pomálu, stejně jako například v trilogii o Temném rytíři Christophera Nolana. Srovnání třeba s nedávným Iron Manem 3 je tak rozhodně zbytečné, protože oba filmy reprezentují naprosto odlišný přístup k hrdinské tematice. Marvel si často vypomáhá vtipem a nadsázkou, kdežto v Batmanovi ani v novém Supermanovi na to není místo.
Man of Steel navíc tvoří zcela nový pohled na Supermana a tak si nějak výrazné vtipy ani dovolit nemůže, nebo spíše nechce, jelikož jde cestou navrácení důstojnosti tomuto nejstaršímu superhrdinovi. Je tu naopak hodně místa pro emočně vypjaté scény, což rozhodně nebývá příliš zvykem, ale značně to celému filmu prospívá, jelikož se mu tím dodává další rozměr. V kombinaci s povedeným soundtrackem Hanse Zimmera je docela snadné nechat se dojmout. Což je vlastnost, kterou rozhodně každý předchozí „supermanovský film“ postrádal.

Man of Steel | r. Zack Snyder (Foto: Warner Bros.)

Celkově soundtrack velmi silně podtrhuje vyznění filmu. Hans Zimmer se v poslední době poněkud ve své tvorbě opakoval a často také až nápadně používal cizí motivy (srovnejte si třeba jeden z motivů k filmu Tenkrát na západě a ústřední skladbu k filmu Sherlock Holmes). V Man of Steel ale soundtrack funguje nejen jako doplněk, ale jako samostatný prvek, který dodává filmu jeho výraz. Což je další podobnost s Batmanem Christophera Nolana, na jehož soundtracku Zimmer také pracoval a výrazně tak určil ráz celé trilogie.

Poněkud přepáleně ale působí délka filmu, zejména v akčních sekvencích, které jsou sice výborně zvládnuté, ale boj super lidí nekončí snadno a kočkování Kal-Ela s generálem Zodem nebo s jeho přisluhovačkou Faorou, tak trochu připomíná  nekončící bitku v Kronice. Samozřejmě technickým zpracováním se nedají oba filmy ani v nejmenším srovnávat, ale jisté analogie se najít mohou.

Man of Steel je rozhodně nejlepší letní blockbuster, ale snadno obstojí i samostatně jako skvělý superhrdinský film, který vytváří jistou protiváhu k převažující produkci Marvel Studios. Supermanovi nechybí emoce, zato odhodil nevkusné červené spodky a jeho osobnost nevyjadřuje kostým, ale celkový charakter a volby, které musí udělat.
Doplněno o skvělé herecké obsazení, parádní Zimmerovu hudbu a celkový styl vyprávění, který nejede jednoduše lineárně, ale často se vrací díky flashbackům k zásadním momentům Kal-Elovy/Clarkovy minulosti, je nový Superman velmi důstojným započetím nové éry tohoto superhrdiny a prvotřídní oslavou jeho pětasedmdesátileté existence.

P.S. Po titulcích nic není. Seriózní až do konce.

Nicneříkající procentuální zhodnocení: 90 %

---

---